ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.773.2004.1
sp. zn. 32 Odo 773/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Dagmar Novotné ve věci žalobkyně U. P., spol. s r. o., proti žalované M. S., o zaplacení částky 149.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 8 C 331/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2003 č. j. 15 Co 378/2003-86, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 10. února 2003 č. j. 8 C 331/2000-59 žalované uložil. aby zaplatila žalobkyni částku 149.400,- Kč s úrokem z prodlení od 9. 3. 1996 do 24. 7. 1998 ve výši 82.219,- Kč a s úrokem z prodlení ve výši 26 % ročně z částky 149.400,- Kč od 27. 7. 1998 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvého stupně zjistil, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 17. 3. 1995 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla rekonstrukce elektrické instalace prací v domě V. 6, P. 2 ve vlastnictví žalované. Na základě této smlouvy žalobkyně provedla objednané dílo a nad její rámec pak ještě přeložku rozvodu kabelové televize, včetně zednických prací v hodnotě 23.000,- Kč a DPH 1.150,- Kč. Ve smlouvě byla dohodnuta cena díla 216.000,- Kč a DPH 10.800,- Kč. Před zahájením prací byla uhrazena záloha 100.000,- Kč a k dispozici byl dán materiál v hodnotě 1.550,- Kč. Žalovaná tak žalobkyni nadále dluží částku 149.400,- Kč. Tuto částku žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou č. 542/106/999 ze dne 13. 7. 1995. Dovodil, že smlouva o dílo byla platně uzavřena ve smyslu §631 a násl. obč. zák., z této smlouvy bylo řádně plněno dne 8. 3. 1996, kdy došlo k převzetí předmětu díla žalovanou. Pokud žalovanou byly uplatňovány vady díla, tyto byly odstraněny. Dospěl k závěru, že doplatek ceny díla nebyl uhrazen. Tvrzená záloha ve výši 60.000,- Kč se předmětného díla netýkala.
K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. listopadu 2003 č. j. 15 Co 378/2003-86 rozsudek soud prvého stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvého stupně a zcela se ztotožnil s jeho právním hodnocením. Uzavřel, že práce byly provedeny dle projektové dokumentace v rozsahu cenové nabídky, že žalovaná dílo převzala, že práce byly provedeny s vadami, vytýkané vady však byly okamžitě odstraněny a jiné vady díla žalovanou uplatněny nebyly. Námitka o neprovedení rekonstrukce přeměny napětí elektrické sítě ve většině bytů byla uplatněna až ve stádiu odvolacího řízení, proto k ní v souladu s ustanovením §205a o. s. ř. nepřihlédl. Dovodil, že prováděné elektromontážní práce a oprava elektrického zařízení, pakliže nebyly provedeny přímo zhotovitelem, ale jinou osobou, nejsou důvodem pro neuhrazení ceny díla, neboť žalobkyně si ve smlouvě o dílo nevymínila a ani z povahy díla to nevyplynulo, že by zhotovitel musel provést dílo osobně. Dospěl k závěru, že zhotovitel měl možnost pověřit provedením díla v souladu s ustanovením §538 obch. zák. jinou osobu. Uzavřel, že soud prvého stupně správně nezapočetl proti pohledávce žalobkyně platbu žalované ve výši 60.000,- Kč, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že se jednalo o zálohu na práce jiné, které nebyly předmětem sporu.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovodila z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a důvodnost z ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s hmotným právem. Namítla, že soud prvého stupně posoudil uzavřenou smlouvu o dílo podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, tedy dovodil občanskoprávní vztah. Podle ustanovení občanského zákoníku pak také posoudil žalované úroky z prodlení. Naopak soud odvolací posoudil právní vztah jako smlouvu o dílo podle obchodního zákoníku, aniž se zabýval důsledky tohoto právního posouzení na počítání úroků z prodlení, přičemž toto odlišné právní posouzení vztahu nebylo odůvodněno. Při výpočtu úroků z prodlení podle obchodního zákoníku by nárok žalobkyně byl podstatně nižší. Dovolatelka též namítla, že odvolací soud nedostatečně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl potřebné důkazy o předání díla, a že nepřihlédl k její námitce započtení částky 60.000,- Kč proti pohledávce žalobkyně. Navíc se soudy obou stupňů nezabývaly tím, zda zhotovitel může takovouto smlouvu uzavřít, zejména zda měl živnostenské oprávnění na stavební a elektroinstalační práce a toto měl zapsáno jako předmět podnikání v obchodním rejstříku. Tato skutečnost je rozhodná pro platnost závazku, když žalobkyně si musela být vědoma skutečnosti, že svým závazkům bez součinnosti třetích osob dostát nemůže, protože tato potřebná oprávnění k provedení stavby neměla a nemohla tedy v tomto směru podnikat.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání v dané věci přípustné není.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takovýto případ jde zejména tehdy, řeší-li dovoláním napadené rozhodnutí právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo která odvolacími soudy nebo dovolacím soudem je rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená otázka měla pro rozhodnutí ve věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozsudek odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci, tedy v jednotlivém případě, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu) nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání ve smyslu citovaných ustanovení je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek pouze právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně vyložil. Nesprávné právní posouzení věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže právě na něm napadené rozhodnutí spočívá, jinými slovy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.
Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem pak pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, jsou relevantní jen otázky (na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatelka napadla, resp. jejichž řešení dovoláním zpochybnila. Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatelky, že rozhodnutí dovolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
Nesprávné právní posouzení věci je namítáno k rozdílné aplikaci právního předpisu, protože soud prvního stupně posoudil závazek podle §631 obč.. zák., zatímco soud druhého stupně ve svých právních závěrech vycházel z příslušných ustanovení zákoníku obchodního.
Dovolací soud se nemohl ztotožnit s právním názorem odvolacího soudu, že v daném případě je třeba na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovanou aplikovat obchodní zákoník z důvodu, že se nejedná o závazek mezi podnikateli, týkající se jejich podnikatelské činnosti (§261 obch.. zák.) a to nejen proto, že v samotné smlouvě o dílo je v záhlaví odkaz na §631 a násl. občan.zák. uveden, ale zejména proto, že dovolatelka není podnikatelkou.
Podle §631 obč.. zák. se smlouvou o dílo zavazuje objednateli ten, komu bylo dílo zadáno, že je na své nebezpečí za sjednanou cenu provede. Podle §633 odst. 1 obč.. zák. je zhotovitel povinen provést dílo podle smlouvy, řádně a v dohodnuté době. Právní posouzení platnosti uzavřené smlouvy o dílo, stejně jako právní závěr o tom, že došlo k předání díla, je na základě provedených důkazů , zejména smlouvy o dílo, zápisu o předání díla ze dne 8.3. 1996 a výpovědi slyšeného svědka S. K., v souladu s hmotným právem.
Nesprávná aplikace §538 obch. zák. ke skutečnosti, že dílo bylo provedeno nikoli zhotovitelem, ale jinou osobou, kterou zhotovitel provedením díla pověřil, nemá pro výrok odvolacího soudu rozhodující význam. Toto nesprávné právní posouzení odvolacího soudu, který na rozdíl od soudu prvního stupně aplikoval na předmětný vztah účastníků obchodní zákoník, nemá vliv na správnost přijatých závěrů o povinnosti žalované zaplatit cenu díla žalobkyni (srov. §633 odst. 2 obč.. zák.).
Pakliže nárok na úroky z prodlení byl přiznán dle §517 odst. 2 obč.. zák. s přihlédnutím k §1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. není tento úsudek v rozporu s hmotným právem.Výtka dovolatelky týkající se vlivu aplikace nesprávného právního předpisu na výši úroků z prodlení, které by byly dle obchodního zákoníku podstatně nižší není oprávněná. Dle §369 obch..zák. ve znění platném do l.l.2001 byly obvyklé úroky požadované za úvěry bankami v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy několikanásobně vyšší než úroky stanovené dle §517 odst.2 obč.. zák. Posouzení nároku na úroky z prodlení dle obchodního zákoníku by tedy bylo v neprospěch dovolatelky a ona toto namítat nemůže.
Pokud dovolatelka za dovolací důvod označuje neprovedení navržených důkazů k výši žalované pohledávky, k neexistenci další smlouvy a k důvodnosti započtení své pohledávky proti pohledávce žalobkyně ve výši 60.000,- Kč, podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se o způsobilý dovolací důvod nejedná, neboť jde o jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nemůže založit řešení ani otázky neoprávněnosti žalobkyně uzavřít smlouvu o dílo pro nedostatek živnostenského oprávnění, ani nezpůsobilosti provedené elektroinstalace k užívání, protože tyto námitky byly vzneseny až v dovolacím řízení a soud k nim přihlédnout dle §241a odst. 4) o. s. ř. , nemůže.
Protože Nejvyšší soud nedospěl vzhledem k uvedeným dovolacím námitkám k závěru, že odvolací soud řešil určující právní otázku, tedy vznik závazku z předmětné smlouvy o dílo, splnění tohoto závazku zhotovitelem a existenci a výši závazku objednatele k doplacení sjednané ceny díla v rozporu s hmotným právem, ani k závěru, že jeho rozhodnutí má zásadní právní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., není dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Z uvedených závěrů vyplývá konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítl (243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle §243b odst. 5 věty první, §244 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. když dovolatelka s ohledem na výsledek dovolacího řízení nárok na náhradu svých nákladů nemá a žalobkyni v souvislosti s tímto dovolacím řízením žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 18. ledna 2006
JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.
předsedkyně senátu