ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.796.2005.1
sp. zn. 32 Odo 796/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce J. B., proti žalovanému J. B., o zaplacení 71 275 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 7 C 51/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. ledna 2005, č.j. 25 Co 457/2004-289, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 30. dubna 2003, č.j. 7 C 51/98-220, výrokem I. uložil žalobci zaplatit částku 19 809,20 Kč spolu s 15,75% úrokem z prodlení za dobu od 18. 7. 1996 do zaplacení, výrokem II. žalobu co do částky 45 150 Kč spolu s 15,75% úrokem z prodlení za dobu od 18. 7. 1996 do zaplacení zamítl, výrokem III. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 15,75% úrok z prodlení z částky 6 315,80 Kč za dobu od 21. 6. 1996 do 14. 10. 1998, výrokem IV. řízení ohledně částky 6 315, 80 Kč zastavil a výroky V., VI. a VII. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Tento rozsudek byl mimo nenapadený výrok IV. zrušen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. září 2003, č.j. 25 Co 214/2003-239.
Okresní soud v Jičíně poté rozsudkem ze dne 14. června 2004, č.j. 7 C 51/98-259, výrokem I. zamítl žalobu ohledně částky 64 959,20 Kč s 15,75% úrokem z prodlení od 18. 7. 1996 do zaplacení, výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 883 Kč, tj. 15,75% úrok z prodlení z částky 6 315,80 Kč od 21. 6. 1996 do 14. 10. 1998 a výroky III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze závěru, že účastníci uzavřeli dne 8. 12. 1995 smlouvu o dílo podle §536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.), kdy žalobce se zavázal jako zhotovitel provést pro žalovaného jako objednatele dílo za cenu 404 723 Kč včetně daně z přidané hodnoty (dále jen DPH), přičemž žalovaný zaplatil žalobci jen 360 000 Kč a zbývající částku ve výši 44 723 Kč odmítl zaplatit z titulu odpovědnosti za vady díla v podobě slevy z ceny díla. Z provedeného dokazování soud dovodil, že žalovaný důvodně uplatnil právo z odpovědnosti za vady díla a uplatnil slevu z ceny díla ve výši rovnající se rozdílu mezi hodnotou díla bez vad a hodnotou díla s vadami (§439 odst. 1 obch. zák.), konkrétně 45 150 Kč včetně DPH. Uzavřel, že žalovaný po započtení slevy z ceny díla nezůstal žalobci nic dlužen, naopak žalovanému vznikl přeplatek ve výši 427 Kč. Tuto částku pak soud započetl na zákonný úrok z prodlení, který je povinen žalovaný zaplatit žalobci za včasné nezaplacení ceny díla (provedení parapetů) ve výši 6 315,80 Kč, jež činí 2 310 Kč, proto soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci rozdíl mezi těmito částkami, to je 1 883 Kč.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. ledna 2005, č.j. 25 Co 457/2004-289, vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně a dovodil, že na daný případ se vztahuje podle §564 obch. zák. přiměřená úprava pro kupní smlouvu s nároky obdobnými jaké náleží kupujícímu při dodání vadného zboží. Dospěl k závěru, že žalovaný jako objednatel měl ve smyslu §439 odst. 4 obch. zák. právo nezaplatit příslušnou část ceny díla v rozsahu v úvahu připadající přiměřené slevě z ceny díla až do doby, než žalobce jako zhotovitel vady odstraní. Poté uzavřel, že za stavu, kdy žalobce vady vůbec neodstranil, nebyl žalovaný povinen zaplatit žalobci část ceny díla odpovídající přiměřené slevě. Ve způsob výpočtu slevy ceny díla znalcem Ing. N. neshledal odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, žádné pochybení, proto rozsudek okresního soudu s výjimkou odvoláním nenapadeného výroku II. potvrdil.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, podle ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) ve znění účinném do 31. 12. 2000, neboť se domnívá, že soudy měly postupovat podle o. s. ř. ve znění k uvedenému datu. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a spočívá na nesprávném právním posouzení. Vyjadřuje pochybnosti o zjištění soudu, zda cena díla sjednaná ve smlouvě je cenou včetně DPH či bez ní a o jeho zjištění, jaké byly vady díla. V tomto směru napadá hodnocení důkazů soudem a namítá i nedostatečné a neúplné dokazování. Konstatuje, že soud považoval nárok na slevu z ceny díla za totožný s nárokem na úhradu nákladů na odstranění vad díla, s čímž nesouhlasí, neboť se jedná o nároky se zcela odlišným skutkovým základem a takové posuzování považuje za vadné, které se pak odrazilo v nesprávném právním posouzení. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolateli nelze přisvědčit, že by v dané věci soudy postupovaly nebo měly postupovat podle občanského soudního řádu ve znění do 31. 12. 2000, neboť se nejednalo v této věci o případ uvedený v přechodných ustanoveních v bodu 15. hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.
Nejvyšší soud České republiky tedy jako soud dovolací při posuzování dovolání vycházel v souladu s přihlédnutím k bodům 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudní řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001. Ustanovení občanského soudního řádu ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb. budou dále označována jen „o. s. ř.“.
Nejvyšší soud České republiky uvážil, že dovolání žalobce bylo podáno osobou oprávněnou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., stalo se tak ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými §241a odst. 1 o. s. ř. a fakticky vychází z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má podle §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V předmětném sporu jde nepochybně o obchodní věc, kdy podle obsahu spisu se jednalo o nárok na zaplacení ceny díla podle smlouvy o dílo uzavřené podle §536 a násl. obch. zák.
V dané věci připadá obecně v úvahu přípustnost dovolání v části, jíž je napadán ve věci samé výrok rozsudku odvolacího soudu o potvrzení výroku rozsudku soudu prvního stupně, jímž byla žaloba ohledně částky 64 959,20 Kč s příslušenstvím zamítnuta, v části, kdy soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. V tomto případě se jedná o částku 19 809,20 Kč, jako rozdíl mezi částkou 64 959,20 Kč zamítnutou rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 14. června 2004, č.j. 7 C 51/98-259, a částkou 45 150 Kč zamítnutou jeho dřívějším rozsudkem ze dne 30. dubna 2003, č.j. 7 C 51/98-220. Tato částka však ve smyslu §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. nedosahuje 50 000 Kč, proto dovolání není v této části přípustné.
Pokud se jedná o částku, kde bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně a dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písmena b) o. s. ř., by připadala v úvahu v této části obecně přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ale i v tomto případě tato částka, o níž se jedná, to je 45 150 Kč, nedosahuje ve smyslu §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. 50 000 Kč, proto ani v této části není dovolání přípustné.
Jestliže totiž žádným z těchto dovoláním dotčených výroků nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč, je přípustnost dovolání z toho důvodu vyloučena uvedeným ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., přičemž okolnost, že součet obou nároků přesahuje částku 50 000 Kč, přípustnost dovolání nezakládá (srov. Soudní judikatura seš. č. 23/98, pod označením SJ 169/98).
Dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující do výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech za řízení, majícím charakter usnesení ve smyslu §167 odst. 1 o. s. ř., není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu, účinné od 1. ledna 2001, přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Lze tak uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto podané dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením odmítl pro nepřípustnost [§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. , když dovolatel, s ohledem na výsledek dovolacího řízení, nárok na náhradu svých nákladů nemá a žalovanému v souvislosti s tímto dovoláním žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. srpna 2006
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu