ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.798.2006.1
sp. zn. 32 Odo 798/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně S. K., s.r.o., proti žalovanému J. K., o zaplacení 1 103,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 13 C 117/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. ledna 2006, č.j. 25Co 432/2005-36, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni shora označeným usnesením odmítl odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 23. června 2005, č.j. 13 C 117/2005-23, jímž Okresní soud v Karlových Varech žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 551,80 Kč s 2% úrokem z prodlení p.a. od 11. října 2003 do zaplacení, dále částku 552,- Kč s 2% úrokem z prodlení p.a. od 11. ledna 2004 do zaplacení, jakož i náklady řízení (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný podáním označeným jako „dovolání -stížnost“, jež se jeví podle obsahu jako dovolání. Dovolatel namítá, že žalobkyni žalobní nárok nevznikl, neboť žádný odvoz odpadu pro něj v předmětném období neprováděla. Dále setrval na tvrzení o neplatnosti předmětné smlouvy uzavřené se žalobkyní, kterou měl podle jeho vyjádření vypovědět správce konkursní podstaty.
Dovolání v této věci není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních §237 až 239 o. s. ř.) připouští.
Přípustnost dovolání proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu není podle ustanovení §237 o. s. ř. dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože rozhodnutím soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech, v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání neplyne ani z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř., neboť podle tohoto ustanovení lze podat dovolání jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle §43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jiný návrh na zahájení, a nikoliv rozhodoval-li odvolací soud o odmítnutí odvolání, jak tomu bylo v posuzovaném případě.
Rovněž tak dovolání ve zbývajícím rozsahu, tj. směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci nákladů za řízení před soudy obou stupňů, majícího povahu usnesení ve smyslu §167 odst. 1 o. s. ř., není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), usnesením odmítl [§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalovaného bylo odmítnuto, žalobkyni však v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 12. prosince 2006
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu