ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.81.2005.1
sp. zn. 32 Odo 81/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobce JUDr. M P. proti žalované Č. o. b., a. s., o 80 606 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 30/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 2004, č.j. 27 Co 102/2003-55, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. září 2004, č.j. 27 Co 102/2003-55, změnil výrokem I., který byl napaden dovoláním, rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 7. října 2002, č.j. 35 C 30/2001-34, ve výroku I, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobci částku 80 606 Kč s příslušenstvím tak, že žalobu na zaplacení částky 80 606 Kč s 13 % úroky z prodlení od 5. 8. 1998 do zaplacení zamítl. Vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena dne 30. 6. 1997 smlouva o vkladovém účtu na dobu určitou v délce 1 měsíce, v níž účastníci sjednali pevnou úrokovou sazbu ve výši 20,5 % + 2 % p.a., kde 2 % byla úroková bonifikace, a nedílnou součástí smlouvy byly Podmínky I. a p. b., a. s., pro termínované vklady na dobu určitou, v nichž v bodě 30. bylo uvedeno, že sjedná-li klient obnovu vkladu, I. jej obnoví se způsobem úročení a úrokovou sazbou aktuálně platnou v I. pro daný druh a výši vkladu ke dni jeho splatnosti nebo ke dni změny zůstatku vkladu během dispoziční lhůty. Dodatkem ze dne 30. 7. 1997 uvedené smlouvy byla dohodnuta automatická obnova vkladu a zvýšena uložená částka. Zatímco soud prvního stupně dospěl k závěru, že tímto dodatkem zůstal způsob úročení a výše úrokové sazby sjednané v původní smlouvě nedotčen a nebylo možno použít způsob úročení a úrokovou sazbu uvedenou v bodě 30. Podmínek I. (§273 odst. 2 obchodního zákoníku - dále jen obch. zák.), odvolací soud dovodil, že vklad byl úročen sjednanou pevnou úrokovou sazbou ve výši 22,5 % jen po dobu trvání smlouvy uzavřené dne 30. 6. 1997 na dobu určitou - jednoho měsíce - od 30. 6. 1997 do 30. 7. 1997, a protože dne 30. 7. 1997 účastníci mimo automatické obnovy vkladu a zvýšení vkladu nedohodli žádné další jiné smluvní podmínky a ujednání, aplikoval ustanovení obchodních podmínek I. v bodě 30., upravující úročení vkladu, a uzavřel, že není důvod pro použití ustanovení §273 odst. 2 obch. zák., podle něhož odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před zněním obchodních podmínek uvedených v odstavci 1, nebylo-li odchylných ujednání smlouvy a obchodních podmínek, jež byly součástí smlouvy, a když navíc tento závěr je plně v souladu i s obchodními zvyklostmi zachovávanými v obchodním odvětví bankovnictví ve smyslu §264 odst. 1 obch. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že odvolací soud věc nesprávně posoudil. Poukazuje, že obchodní podmínky a obchodní zvyklosti slouží jen k doplnění či upřesnění části obsahu smlouvy, přičemž odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost před zněním obchodních podmínek. Jestliže tedy smlouva výslovně stanovila pevnou úrokovou sazbu ve výši 20, 5 % + 2 % p. a., nebyla na místě aplikace obchodních podmínek upravujících úrokovou sazbu odlišně od smluvních ujednání. V případě, že by připustil určitou nejednoznačnost výkladu smluvních ujednání v kontextu s obchodními podmínkami, odkázal na ustanovení §266 odst. 4 obch. zák., podle něhož projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila, v daném případě – žalované. Navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu – dále jen o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou – žalobcem (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel ani tyto vady nenamítá.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Podle §266 odst. 1 obch. zák. se projev vůle vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám.
Odstavec 2 cit. ustanovení v případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá.
Při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí (§266 odst. 3 obch. zák.).
Podle §266 odst. 4 obch zák. projev vůle, který obsahuje výraz připouštějící různý výklad, je třeba v pochybnostech vykládat k tíži strany, která jako první v jednání tohoto výrazu použila.
Nejvyšší soud České republiky uzavřel, že dovolací důvod, který vycházel z argumentu nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., nebyl uplatněn důvodně, neboť odvolací soud správně ve smyslu ustanovení §266 odst. 4 obch. zák. vyložil projev vůle účastníků, konkrétně výrazu „pevná úroková sazba“ tak, že uvedený výraz nepřipouští různé výklady a nebylo namístě použití ustanovení §273 odst. 2 obch. zák.
Jazykové vyjádření právního úkonu zachyceného v předmětném citovaném výrazu musí být nejprve vykládáno prostředky gramatickými, logickými či systematickými. Kromě tohoto je třeba na základě provedeného dokazování posoudit, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavření smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníka je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu.
V daném případě je vůle účastníků smlouvy zřetelná již z jazykového vyjádření, jestliže pevná úroková sazba uvedená ve smlouvě je neměnná po celou dobu trvání vkladu a vklad byl účastníky sjednán na dobu trvání jednoho měsíce. Dohodli-li se účastníci dne 30. 7. 1997 na změně smlouvy o vkladovém účtu, došlo k obnově vkladu, přičemž danou situaci řešily Podmínky I. ze dne 27. 5. 1996, jež byly součástí původně uzavřené smlouvy ze dne 30. 6. 1997, a které v bodě 30. stanovily, že sjedná-li klient obnovu vkladu, I. jej obnoví se způsobem úročení a úrokovou sazbou aktuálně platnou v I. pro daný druh a výši vkladu ke dni splatnosti nebo ke dni změny zůstatku vkladu během dispoziční lhůty. Z tohoto jazykového vyjádření Podmínek I., dopadající na daný případ, je zřetelný úmysl způsobu úročení a stanovení úrokové sazby v případě obnovy vkladu, a to podle daných obchodních podmínek. Úroková sazba sjednaná ve smlouvě se totiž vztahovala pouze na první sjednanou dobu vkladu, tj. na první měsíc od data složení vkladu a v případě obnovení vkladu se aplikuje bod 30. Podmínek I., jež byly součástí smlouvy. Odvolacímu soudu nelze tedy vytknout, použil-li ustanovení §718 odst. 1 obch. zák., ve znění účinném v době obnovy vkladu, podle něhož banka byla povinna platit úrok ve výši stanovené ve smlouvě nebo, není-li smluvena ve výši stanovené zákonem nebo na základě zákona, jinak v obvyklé výši s přihlédnutím k délce doby, po kterou byly peněžní prostředky na účtu vázány, a potažmo správně aplikoval ustanovení §273 odst. 1 obch. zák., podle kterého část obsahu smlouvy lze určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené, proto nebyl důvod pro použití §273 odst. 2 obch. zák., nebylo-li odchylných ujednání smlouvy a obchodních podmínek, jež byly součástí smlouvy, jak správně odvolací soud uzavřel.
Nejvyšší soud České republiky, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř. ), proto dovolání žalobce podle §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalované v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. března 2006
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu