ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.84.2006.1
sp. zn. 32 Odo 84/2006-61
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Dagmar Novotné v právní věci žalobkyně C., proti žalovanému T. B., o zaplacení částky 78.829,04 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 56/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2005, č.j. 62 Co 93/2005-43, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 10. listopadu 2004 č.j. 8 C 56/2004-26 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 78.829,04 Kč s úrokem z prodlení 2 % ročně od 15. 10. 2003 do zaplacení (výrok I.), co do úroků z prodlení z částky 78.829,04 Kč od 11. 8. 2003 do 14. 10. 2003 žalobu zamítl (výrok II.), současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. dubna 2005 č.j. 62 Co 93/2005-43 rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně zaplacení částky 78.829,04 Kč potvrdil a ohledně zaplacení úroků z prodlení změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním s tím, že odůvodnění dovolání zašle soudu ve lhůtě do deseti dnů.
V podání ze dne 24. 8. 2005 (č.l. 49 spisu) označeném jako dovolání žalovaného, které bylo dne 25. 8. 2005 předáno k poštovní přepravě a bylo doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 6 dne 29. 8. 2005, dovolatel namítl, že rozsudek Městského soudu v Praze vychází z neúplně zjištěného skutkového stavu, což mělo za následek i nesprávné právní posouzení věci. Podle dovolatele soud prvního stupně neprovedl výslech svědka J. R. a neuvěřil výslechu svědka T. Soud rovněž nezkoumal, zda skutečná úhrada, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni odpovídá rozsahu a stavu užívání. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem, posuzoval, zda toto podání obsahuje všechny zákonem předepsané náležitosti.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §242 odst. 3, věty první, o. s. ř. může dovolací soud přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Tato vázanost se projevuje nejen v tom, který z důvodů uvedených v §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. byl uplatněn, ale především v tom, jak byl dovolací důvod vylíčen, tj. v jakých okolnostech dovolatel spatřuje jeho naplnění.
Uvedení dovolacího důvodu jako povinné náležitosti dovolání není splněno v případě, kdy dovolatel například pouze obecně tvrdí, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, aniž dovolací důvod obsahově vymezí, tj. kdy neoznačí právní otázky nebo jejich právní řešení, jejichž posouzení odvolacím soudem považuje za nesprávné. K uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. nepostačuje, jestliže dovolatel v dovolání pouze označí některý z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. (například tím, že odkáže na ustanovení zákona nebo že odcituje jeho zákonnou skutkovou podstatu). V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že určitý dovolací důvod je dán, tedy - řečeno jinak - jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují alespoň některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o. s. ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, je dovolání stiženo vadou, pro kterou dovolací soud nemůže pokračovat v dovolacím řízení, neboť v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) není vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak z hlediska jeho správnosti nelze přezkoumat (srov. §242 odst. 3, větu první, o. s. ř.).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů - jak vyplývá z ustanovení §241b odst. 3, věty první, o. s. ř. - jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. Podle věty druhé téhož ustanovení platí, že nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Z výše uvedeného vyplývá, že marným uplynutím této lhůty se vady dovolání uvedené v §241a odst. 1 o. s. ř. stávají neodstranitelnými a k opožděnému doplnění dovolání dovolací soud nemůže přihlédnout. Pro postup soudu prvního stupně při odstraňování vad dovolání to mimo jiné znamená, že může dovolatele vyzvat, aby doplnil dovolání o určení rozsahu, v jakém rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo dovolacího důvodu, jen dokud neuplynula lhůta uvedená v §241b odst. 3, větě první, o. s. ř., a že lhůtu k odstranění těchto vad musí stanovit tak, aby neskončila později, než lhůta uvedená v citovaném zákonném ustanovení.
Podle ustanovení §240 odst. 1, věty první, o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce (§57 odst. 2, věta první, o. s. ř.).
Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (§57 odst. 2, věta druhá, o. s. ř.).
Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§57 odst. 3 o. s. ř.).
Z obsahu spisu se podává, že v dovolání žalovaného ze dne 3. 8. 2005 (č.l. 48 spisu), které bylo dne 4. 8. 2005 podáno u Obvodního soudu pro Prahu 6 osobně, dovolatel nijak nevymezil žádný dovolací důvod, stejně jako zcela pominul jakýkoliv dovolací návrh, ani případně neoznačil důkazy, které by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání. Dovolatel pouze uvedl, že dovolání odůvodní ve lhůtě do deseti dnů.
Z obsahu spisu (srov. doručenku na č.l. 46 spisu verte) se podává, že rozsudek odvolacího soudu byl dovolateli doručen dne 9. června 2005.
Ve smyslu §57 odst. 2, věty první, o. s. ř. připadl konec dvouměsíční lhůty k podání dovolání na pondělí 11. srpna 2005.
Za stavu, kdy v době podání dovolání byla na straně dovolatele splněna podmínka povinného zastoupení advokátem v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.), běžela dovolateli ve smyslu §241b odst. 3, věty první, o. s. ř. lhůta k doplnění dovolání až do uplynutí dvouměsíční lhůty, která mu byla dána ve smyslum §240 odst. 1 o. s. ř.
Za situace, kdy dovolateli dnem pondělí 11. srpna 2005 marně uplynula zákonná lhůta stanovená v §241b odst. 3 o. s. ř. k případnému doplnění dovolání, stala se tímto marným uplynutím lhůty vada dovolání spočívající v nekonkretizaci uplatněného dovolacího důvodu neodstranitelnou a dovolání žalovaného trpí vadou, která brání dalšímu pokračování dovolacího řízení.
Za tohoto stavu dovolací soud nemohl přihlížet k doplnění dovolání, které dovolatel učinil až dne 25. 8. 2005 (č.l. 51 spisu). .
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání žalovaného proti napadenému rozsudku odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 a §43 odst. 2 o. s. ř. pro vady podaného dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalovaného bylo odmítnuto, žalobkyni však v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. března 2006
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu