ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.88.2005.1
sp. zn. 32 Odo 88/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Dagmar Novotné v právní věci žalobce JUDr. W. F., zvláštního správce konkursní podstaty úpadce M. B., a. s. v likvidaci, proti žalované A. P., s. r. o., A. G., o zaplacení 3,500.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 41 Cm 1015/99, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. září 2004, čj. 7 Cmo 151/2003-68, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. září 2004, čj. 7 Cmo 151/2003-68 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 9. 2002, čj. 41 Cm 1015/99-40, uložil žalované zaplatit žalobci částku 3,500.000,- Kč s 17% úrokem z prodlení od dne 23. 1. 1999 do zaplacení (výrok I.) a současně přiznal žalobci proti žalované na nákladech řízení částku 142.082,30 Kč (výrok II.). Vyšel ze zjištění, že žalobce uplatňuje nárok z titulu náhrady škody, vzniklé v důsledku nesplnění povinnosti žalované vůči žalobci, vyplývající ze smlouvy o zastavení pohledávky číslo 119/02/19/012/P/98, kterou společnost M. a. s. zastavila vůči žalované pohledávku ze smlouvy o dílo číslo 002/S/NER/1996 ze dne 12. 11. 1996 na dodávku technologické části stavby. Zástavní smlouva zajišťovala pohledávku žalobce vůči společnosti MIKO a. s,. vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 9. 3. 1998, číslo 119/02/019/K/98. Dne 23. 3. 1998 žalovaná potvrdila žalobci převzetí písemného vyrozumění o vzniku zástavního práva k pohledávce. Ačkoli byla žalovaná ze smlouvy o zastavení pohledávky ze dne 9. 3. 1998 zavázána k placení finančních částek přímo žalobci, plnila částku 3,500.000,- Kč přímo na účet společnosti M. a. s. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že zástavní smlouva je platná. Dovodil, že žalovaná porušila povinnost vyplývající z uzavřené zástavní smlouvy, že škoda v rozsahu 3,500.000,- Kč žalobci v důsledku plnění žalované přímo společnosti M. vznikla, a vznik této škody je v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalované, a proto je dána odpovědnost žalované za škodu.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání. Vrchní soud v Olomouci jednak usnesením ze dne 29. září 2004, čj. 7 Cmo 151/2003-74, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení, jednak usnesením ze dne 2. září 2004, čj. 7 Cmo 151/2003-68, rozhodl tak, že do řízení místo dosavadního žalobce, za něhož označil JUDr. W. F., zvláštního správce konkursní podstaty M. B. a. s. v likvidaci, vstupuje společnost M. S. spol. s r. o. Odvolací soud vyšel ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 26. 9. 2003 a k ní připojené přílohy č. B-013 ze dne 30. 9. 2003, uzavřené mezi Ing. P. B., správcem konkursní podstaty M. B., a. s. v likvidaci jako postupitelem a společností M. S. spol. s r. o., jako postupníkem. Dovodil, že ze smlouvy vyplývá postoupení pohledávky, která je předmětem sporu, z žalobce na společnost M. S.. spol. s r. o. Přihlédl k vyslovenému souhlasu postupníka se vstupem do řízení. Dospěl k závěru o důkazu vyplývajícím ze smlouvy o postoupení pohledávky o tom, že došlo k právní skutečnosti, s níž právní předpisy podle §524 a násl. obč. zák. spojují převod práva, o něž v zahájeném soudním řízení jde. Uzavřel s odkazem na §524 odst. 2 obč. zák., ve smyslu kterého s postoupenou pohledávkou přechází její příslušenství a všechna práva s ní spojená, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky, a proto podle §107a odst. 2 o. s. ř. vyhověl návrhu dosavadního žalobce o vstupu nového účastníka do postavení žalobce v zahájeném soudním řízení.
Usnesení odvolacího soudu ze dne 2. září, čj. 7 Cmo 151/2003-68 v plném rozsahu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a důvodnost z ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., když namítala nesprávné právní posouzení věci a vadu řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolatelka odvolacímu soudu vytýkala, že za účastníka řízení na straně žalobce na místo Ing. P. B., správce konkursní podstaty úpadce M. B., a. s. v likvidaci, uvedl JUDr. W. F., zvláštního správce konkursní podstaty úpadce M. B., a. s. v likvidaci. Brojila proti závěru odvolacího soudu, že pohledávka vymezená a postupovaná ve smlouvě o postoupení pohledávky ze dne 26. 9. 2003, ve znění přílohy B-013 ze dne 30. 9. 2003, je totožná s pohledávkou uplatněnou v předmětné věci, tudíž věc lze subsumovat pod ustanovení §524 a násl. obč. zák. Dovolatelka z uvedených důvodů navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno.
Jelikož řízení u soudu prvního stupně bylo dokončeno (a rozhodnutí soudů obou stupňů byla vydána) po 1. lednu 2001, uplatňuje se pro dovolací řízení v souladu s body 1., 15. a 17. hlavy I., části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. o. s. ř. ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony – občanský soudní řád ve znění účinném po 1. 1. 2001.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze napadnout dovoláním pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu pokud to zákon připouští.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, tj. účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.) a je přípustné podle §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť v průběhu odvolacího řízení bylo rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka ( srov. §107a o. s. ř.).
Vady řízení, k nimž dovolací soud u přípustného dovolacího důvodu přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) nejsou dovolatelkou uplatněny a ze spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto zabýval posouzením otázek vymezených dovoláním, tedy dovolacími důvody uplatněnými dovolatelkou, spočívajícími jednak v námitce nesprávného právního posouzení věci v otázce interpretace §107a o. s. ř. ve spojení s §524 obč. zák a jednak v námitce nesprávného označení žalobce způsobujícího, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
O nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. půjde tehdy, jestliže soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný stav nedopadá nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, popř. ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Dovolací soud se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu, že o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř. může být rozhodnuto též v odvolacím řízení. Z ustanovení §211 o. s. ř. se podává, že pro řízení u odvolacího soudu platí, pokud není stanoveno něco jiného, přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, přičemž z §216 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, která konkrétní ustanovení pro odvolací řízení neplatí. Jinými slovy, lze dovodit, že i odvolací soud může rozhodnout o procesním nástupnictví podle §107a o. s. ř., avšak pouze tehdy, jsou-li splněny tři podmínky z tohoto ustanovení vyplývající. V prvé řadě je třeba, aby dosavadní žalobce učinil návrh na vstup nového účastníka do řízení. Za druhé ten, kdo má na místo žalobce do zahájeného řízení vstoupit, musí se svým vstupem vyslovit souhlas. Za třetí, a to je v projednávané věci podstatné, soud návrhu vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde.
Dovolací námitka žalované směřovala právě do neexistence právní skutečnosti, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde. Tuto skutečnost odvolací soud dovozoval z uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, resp. přílohy č. B-013 ze dne 30. 9. 2003, když zaujal nesprávný závěr, že spolu s postupovanou pohledávkou je postupováno také příslušenství a práva s touto pohledávkou spojená.
Pohledávka je právo vznikající jednomu účastníku (věřiteli) požadovat určité plnění na druhém účastníku (dlužníku), a to z určitého právního důvodu. Vzniká obvykle ze smlouvy, ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností, uvedených v právních předpisech (např. odpovědnost za vady, prodlení, atd.). Podle §524 odst. 1 obč. zák. může věřitel i bez souhlasu dlužníka postoupit svou pohledávku písemnou smlouvou jinému. K platnosti smlouvy tudíž zákon požaduje písemnou formu, určení převáděné pohledávky (co do jejího předmětu plnění) a dlužníka, a to tak určitě a srozumitelně, aby bylo najisto postaveno nejen pro účastníky smlouvy, ale i kupř. pro třetí subjekty, jaká konkrétní pohledávka je předmětem postoupení, tj., aby převáděnou pohledávku nebylo možno zaměnit s pohledávkou jinou ( srov. např. Jehlička, O.-Švestka, J.- Škárová, M., a kol.: Občanský zákoník, Komentář 9.vydání, Praha, C.H.Beck 2004, str. 766).
Z obsahu spisu se podává, že předmětem soudního řízení je pohledávka žalobce uplatněná vůči žalované z titulu náhrady škody, vzniklé žalobci protiprávním jednáním žalované, která v rozporu s ujednáním obsaženým v zástavní smlouvě plnila částku 3,500.000,- Kč nikoli zástavnímu věřiteli, tj. žalobci, ale společnosti M. a. s. Pohledávka z titulu náhrady škody však předmětem smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 9. 2003 není. Z článku I. smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26.9.2003 vyplývá, že jsou postupovány pohledávky, které postupitel, tedy žalobce Ing. I. B., správce konkursní podstaty úpadce M. B., a. s. v likvidaci, má za jednotlivými dlužníky, tak jak jsou vymezeny v příloze č. B/011/ až B/276 smlouvy. V příloze č. B-013 ze dne 30.9.2003 se výslovně uvádí, že je postupována pohledávka vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalobcem a společností M. a. s, nikoli tedy pohledávka žalobce vedená za žalovaným z titulu náhrady škody. Jiný úkon, vyjadřující vůli smluvních stran, z této smlouvy o postoupení pohledávky, jejíž obsah je určitý a zcela srozumitelný, neboť nezpůsobuje výkladové problémy, jaká konkrétní pohledávka byla postupitelem postupníku postoupena, dovodit nelze. Pohledávka z titulu smlouvy o úvěru ( srov. §497 obch. zák.), se obecně odlišuje svým právním základem od pohledávky z titulu náhrady škody (srov. §373 obch. zák.). Nárok z titulu náhrady škody není příslušenstvím ( srov. §121 odst. 3 obch.zák.) a nejde ani o právo žalobce proti žalované, spojené s postupovanou pohledávkou z titulu úvěrové smlouvy (pokud by šlo o právo spojené s pohledávkou vyplývající ze smlouvy zástavní je rozhodující, že tato předmětem postupní smlouvy nebyla). Pakliže odvolací soud z odkazem na předmětnou smlouvu o postoupení pohledávek věc subsumoval pod §524 odst. 2 obč. zák. s tím, že spolu s převáděnou pohledávkou došlo k převodu také jejího příslušenství a všech práv s ní spojených, tj. v daném případě práva žalobce na náhradu škody vůči žalované, je přijatý právní závěr odvolacího soudu v rozporu s hmotným právem.
Dovolací soud proto na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že nebyla splněna podmínka vyplývající z §107a o.s.ř., neboť nebylo prokázáno, že nastala skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva či povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, tudíž že rozhodnutí odvolacího soudu o vstupu společnosti M. S. spol. s r.o., do postavení žalobce v zahájeném řízení, oporu v §107a o. s. ř., nemá.
Důvodnou je i dovolací námitka žalované o nesprávném označení žalobce v záhlaví dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, nebotˇz jeho obsahu se nepodává, na základě jakých závěrů k takovémuto označení odvolací soud přistoupil. Skutečnost, že se odvolací soud v odůvodnění usnesení nikterak nevypořádal s tím, proč za žalobce bez dalšího označil JUDr. W. F., zvláštního správce konkurzní podstaty úpadce M. B., a.s. v likvidaci, zakládá v tomto rozsahu nepřezkoumatelnost napadeného usnesení. Jelikož však dovolací soud ze shora uvedených důvodů shledal opodstatněnou již první z uplatněných dovolacích námitek dovolatelky, nezabýval se podrobně odůvodněním druhé z nich.
Nejvyšší soud proto dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu v plném rozsahu zrušil (§243b odst. 2 o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.), v němž se tento vypořádá rovněž s otázkou řádného označení žalobce jako účastníka řízení.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243d odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 22. března 2006
JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.
předsedkyně senátu