ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.93.2005.1
sp. zn. 32 Odo 93/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně B. B. V., spol. s r.o., proti žalované B.V.F. s.r.o., o zaplacení částky 95 591,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 7 C 80/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. srpna 2004 č. j. 22 Co 1496/2004-175, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 785 Kč k rukám JUDr. J.T., advokátky se sídlem ve S., do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Strakonicích rozsudkem ze dne 23. dubna 2004 č. j. 7 C 80/2003-147 zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 95 591,90 Kč s 6,5% úrokem z prodlení ročně od 2. 2. 2002 do zaplacení, zastavil řízení ohledně úroků z prodlení ve výši 0,25 % z částky 95 591,90 Kč od 2. 2. 2002 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že mezi účastníky byla na základě objednávky žalované uzavřena podle §420 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“) kupní smlouva, na jejímž základě dodala žalobkyně žalované dne 22. ledna 2002 mandarinky kalibráže 4 (3 961 kg brutto) za 18,50 Kč za 1 kg a mandarinky kalibráže 5 (3 847 kg brutto) za 17,50 Kč za 1 kg. Převzetí sjednaného zboží žalovaná potvrdila v dodacím obalovém listu a žalobkyně vyúčtovala kupní cenu ve výši 127 124,60 Kč. Den předtím bylo zboží dopraveno z I. do České republiky do skladu žalobkyně v B. Skutečnost, že mandarinky byly vadné již při vyskladnění ve skladu žalobkyně a že žalobkyně o vadě věděla, svědčí podle závěru soudu prvního stupně zápis zaměstnance žalobkyně do nákladového listu CMR: „mand. staré, vada“ a také výpověď tohoto zaměstnance jako svědka. Žalovaná zjistila vady dodávky při přejímce zboží, o čemž učinil její zaměstnanec v dodacím obalovém listě z 22. 1. 2002 zápis, v němž uvedl, že zboží bylo zborceno, váha neodpovídala deklarované váze, reklamoval hnilobu a plíseň slovy „VADA!!!“. Přesný rozsah vady byl v řízení doložen inspekčním certifikátem č. 39/2002 nezávislého inspektora pro dovoz čerstvého ovoce a zeleniny do České republiky P. S., který průběžně prováděl kontrolu dodaného zboží při třídění zboží, které žalovaná prováděla ve snaze zabránit dalším škodám. Přesto byla takto tříděné zboží shledáno Č. z. a p. i. vadným, a proto tato inspekce vydala zákaz prodeje mandarinek. Soud prvního stupně věc posoudil právně podle §425 odst. 1 ObchZ jako dodávku vadného zboží, když žalobkyně odpovídá za vadu, kterou mělo zboží v okamžiku jeho dodání žalované. Žalovaná zboží podle §427 odst. 1 ObchZ prohlédla již při jeho přejímání a podle §428 odst. 1 ObchZ podala žalobkyni zprávu o vadách zboží, jak v obalovém dodacím listu, tak v dopisu ze dne 24. 1. 2002, jehož doručení žalobkyně potvrdila, a rovněž v dopisu ze dne 25. 1. 2002. Žalovaná podle §436 a §437 ObchZ uplatnila nárok na přiměřenou slevu z kupní ceny, která podle závěru soudu prvního stupně zahrnuje celou žalovanou částku 95 591,90 Kč. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 127 124,60 Kč, k níž poté vystavila na základě žádosti žalované dobropis na částku 4 281,70 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila žalobkyni před zahájením řízení rozdíl mezi částkou 122 842,90 Kč a částkou 95 591,90 Kč, nemá žalobkyně vůči žalované na doplacení zbývající části kupní ceny nárok. Podle závěru soudu prvního stupně by byla žaloba zamítnuta, i kdyby žalovaná žalobkyni nepodala zprávu o vadách zboží podle §428 odst. 1 ObchZ, a to s ohledem na tu skutečnost, že žalobkyně o vadách dodaného zboží věděla, takže by se ve smyslu §428 odst. 3 ObchZ neuplatnily následky nesplnění povinnosti včasného oznámení vad kupujícím.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 31. srpna 2004 č. j. 22 Co 1496/2004-175 rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shledal skutkové i právní závěry soudu prvního stupně jako správné. Odvolací soud vzal za prokázané, že žalovaná podala žalobkyni zprávu o vadách ve smyslu §428 odst. 1 ObchZ, když popsala, jak se vada projevuje, již ve svém dopise z 24. 1. 2002. Je proto nerozhodné, zda žalobkyně obdržela ještě další dopis žalované z 25. 1. 2002, v němž s odkazem na předchozí telefonický rozhovor s žalobkyní uvedla, že dochází k objevování velké vady, netrvalosti a povrchní plísni na plodech, a proto je přivolána kontrolní inspekce. O rozsahu vad a provedení kontrolní inspekce byla žalobkyně v každém případě informována telefonicky. Rozsah, v jakém se vada projevuje, má význam z hlediska volby konkrétního nároku z odpovědnosti za vady, případně z hlediska výše slevy z kupní ceny. Případné zvyšování nároku na slevu z kupní ceny nemusí být provázeno zprávou o vadách ve smyslu §428 odst. 1 ObchZ upozorňující - v daném případě - vždy na jednu a tutéž vadu spočívající v plesnivění a hnilobě mandarinek. Důležité je, aby vytýkaná vada v rozhodné době skutečně existovala a její postupný nárůst byl jejím přímým důsledkem. V tomto směru byla vada spočívající v plesnivění a hnilobě mandarinek a její rozsah jednoznačně prokázána inspekčním certifikátem P. S., který nebyl v řízení důkazně zpochybněn, resp. žalobkyně nenavrhla žádný důkaz, který byl schopen odborně zpochybnit jeho věrohodnost.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž uvedla, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje ve výkladu §428 ObchZ. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že případné zvyšování nároku na slevu z kupní ceny nemusí být provázeno zprávou o vadách ve smyslu §428 odst. 1 ObchZ. Dovolatelka je přesvědčena, že zpráva o vadách zboží, jak má toto ustanovení na mysli, musí obsahovat úplný popis vady dodaného zboží, tedy uvedení, v čem vada spočívá kvalitativně, tak i kvantitativní rozsah vady. Názor odvolacího soudu, že rozsah, v jakém se vada projevuje, má význam pouze z hlediska volby konkrétního nároku z titulu odpovědnosti za vady, považuje za nesprávný. V dané věci kupující – žalovaná objevila údajné velké vady v dodaném zboží již 25. 1. 2002, takže jí nic nebránilo o takovémto kvantitativním nárůstu vady uvědomit prodávající – dovolatelku. Žalovaná však naprosto neodůvodněně čekala s oznámením této vady teprve do chvíle, kdy žalobkyně jako prodávající urgovala zaplacení dodaného zboží. Takovému jednání kupujícího podle názoru dovolatelky nejen že neposkytuje ochranu ustanovení §428 ObchZ, ale obchodní zákoník vůbec, protože je jednáním v rozporu s dobrými mravy. Vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spočívá podle názoru dovolatelky v neposkytnutí poučení dovolatelce podle §118a odst. 2 o. s. ř., a sice o možnosti posoudit uplatněný nárok tak, že podstatné je pouze to, zda existuje příčinná souvislost mezi vytýkanou vadou a jejím postupným nárůstem. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání zdůraznila, že od samého počátku řízení nebylo pochyb o tom, jakou právní úpravou se uplatněný nárok bude řídit, a proto dovolatelkou namítaná příčinná souvislost ve vztahu k rozsahu vady byla předmětem dokazování před soudem prvního stupně jako podstatná věc, od níž se odvíjí výše uplatněného nároku, tj. slevy z kupní ceny. Za této situace pak pochopitelně vůbec nepřicházelo v úvahu jakékoliv poučení ve smyslu §118a o. s. ř. Žalovaná poukázala na odvolání žalobkyně, která především nesouhlasila s hodnocením provedených důkazů, soudy obou stupňů se však podle jejího názoru neodchýlily od příslušných procesních norem. V dané věci nejsou tudíž dány podmínky pro shledání přípustnosti dovolání, a proto žalovaná navrhla jeho odmítnutí.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který jeho dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná. V úvahu proto přichází pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodně o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní právní význam skutečně má.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jelikož ve smyslu ustanovení §242 odst. 3, věty první, o. s. ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Dovolací soud není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny.
Předmětem dovolacího přezkumu učinila dovolatelka otázku včasnosti oznámení vad žalovanou.
Podle §428 odst. 1 ObchZ nemůže být právo kupujícího z vad zboží přiznáno v soudním řízení, jestliže kupující nepodá zprávu prodávajícímu o vadách zboží bez zbytečného odkladu poté, kdy kupující vady zjistil, nebo kdy kupující při vynaložení odborné péče měl vady zjistit při prohlídce, kterou je povinen uskutečnit podle §427 odst. 1 a 2, nebo kdy vady mohly být zjištěny později při vynaložení odborné péče, nejpozději však do dvou let od doby dodání zboží, popřípadě o dojití zboží do místa určení stanoveného ve smlouvě.
Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaná dovolatelku informovala o vadách dodávky mandarinek spočívajících v jejich hnilobě a plísni svým dopisem ze dne 24. 1. 2002 a telefonicky dne 25. 1. 2002, kdy jí sdělila, že dochází k objevování velké vady, netrvalosti a povrchní plísni na plodech, a proto je přivolána kontrolní inspekce. Nejvyšší soud se ztotožňuje s odvolacím soudem, že taková informace o vadách zboží v daném případě splňuje požadavky §428 odst.1 ObchZ. Závěr odvolacího soudu tudíž není v rozporu s hmotným právem. Jak již bylo shora odůvodněno, dovolací soud skutkové zjištění odvolacího soudu v případě, že je uplatňována přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přezkoumávat nemůže.
Protože v dané věci nebyla ani posuzována právní otázka, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, není dána přípustnost dovolání ani podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Za této situace se již dovolací soud nezabýval námitkou dovolatelky o vadě řízení, která měla spočívat v nedostatečném poučení žalobkyně soudem podle §118a odst. 2 o. s. ř. Vady řízení je dovolací soud oprávněn zkoumat pouze v případě, že dovolání je přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a náklady žalované sestávají z odměny advokáta za zastupování účastníka v dovolacím řízení ve výši 4 710 Kč [§3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §17 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) ve znění účinném podle článku II. vyhlášky č. 277/2006 Sb. do 31. 8. 2006] a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 29. listopadu 2006
JUDr. Zdeněk Des, v. r.
předseda senátu