ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.931.2005.1
sp. zn. 32 Odo 931/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobkyně A. p., a.s., proti žalovanému J. D., o zaplacení částky 76 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod sp. zn. 110 C 237/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. června 2004, č.j. 57Co 166/2004-167, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 9 550,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jeho zástupce Mgr. R. S.
Odůvodnění:
Podle obsahu spisu se žalobkyně domáhala žalobou po žalovaném vrácení pojistného plnění, které mu vyplatila z titulu pojištění ušlého výdělku pro případ pracovní neschopnosti sjednaného vzájemně uzavřenou pojistnou smlouvou ze dne 28. května 1999. Žalobní nárok odůvodnila tvrzením, že podle dodatečného zjištění žalovaný v okamžiku podpisu pojistné smlouvy nevykonával podnikatelskou činnost, která by byla zdaňována a tudíž mu v důsledku pracovní neschopnosti, která mu byla přiznána dne 12. června 1999 z důvodu úrazu, nemohla vzniknout žádná ztráta na výdělku. Vyplatila-li pojistné plnění žalovanému, učinila tak v dobré víře a na základě neúplných a nepravdivých údajů, které žalovaný uvedl při sjednání pojistné smlouvy.
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 16. června 2003, č.j. 110 C 237/2000-132, žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 76 000,- Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Podle soudu prvního stupně žalovaný nemohl mít v době podpisu předmětné pojistné smlouvy ztrátu na výdělku za situace, kdy podle Všeobecných pojistných podmínek pojištění pro případ ušlého výdělku při pracovní neschopnosti (dále též jen „VPP“) je pojistnou událostí pracovní neschopnost pojištěného přiznaná z důvodu nemoci nebo úrazu a vlivem této pracovní neschopnosti dojde ke ztrátě na výdělku pojištěného, přičemž výdělkem osoby samostatně výdělečně činné (dále též jen „OSVČ“) se rozumí příjmy dle §7 odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, žalovaný byl u Okresní správy sociálního zabezpečení veden jako OSVČ jen v roce 1993, v letech 1997 až 1998 nepodnikal, nepodával daňové přiznání a neměl tak žádný příjem. Vyplatila-li proto žalobkyně žalovanému pojistné plnění, učinila tak bez právního důvodu, jelikož pojistná událost nenastala. Proto je žalovaný povinen vyplacené pojistné plnění žalobkyni vrátit.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. června 2004, č.j. 57Co 166/2004-167, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení částky 76 000,- Kč s příslušenstvím v celém rozsahu zamítl a rozhodl o nákladech za řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud konstatoval, že podle obsahu listin předložených žalobkyní k tvrzení o uzavření pojistné smlouvy se pracovní činnosti žalovaného jako pojištěného týkala pouze úvodní část pojistné smlouvy, kde mělo být vyplněno mimo jiné zaměstnání pojištěného. Uvedl-li pojištěný jako zaměstnání „soukromý podnikatel zprostředkovatelská činnost“ a žádný jiný dotaz ve smyslu §793 odst. 1 občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“) ohledně zaměstnání žalovaného (například délka podnikání, obor podnikání či výše příjmů podnikatele) listiny předložené žalobkyní neobsahují, dle názoru odvolacího soudu se údaj uvedený v předmětné smlouvě jako soukromé podnikání žalovaného formulačně rovná pojmu osoba samostatně výdělečně činná, přičemž žalovaný v řízení prokázal, že v době uzavření předmětné smlouvy takovou osobou byl. Žalovaný měl totiž v době uzavření předmětné pojistné smlouvy uzavřenou smlouvu o zprostředkování ze dne 20. května 1999 se společností G., s.r.o. s dohodnutou zprostředkovatelskou provizí 12 000,- Kč, která časově navazovala na jeho předchozí dohodu se společností V., k.s., na jejímž základě pro tuto společnost pracoval jako odborný poradce v době od 16. března 1999 do 24. května 1999, za což mu byla vyplacena odměna ve výši 8 583,- Kč. Údaj uvedený žalovaným v předmětné smlouvě o jeho soukromém podnikání je proto údajem pravdivým a nevznesla-li žalobkyně jiný písemný dotaz na žalovaného jako pojištěnce, než jaké má žalovaný zaměstnání, nemůže obstát závěr soudu prvního stupně o nemožnosti ztráty na výdělku žalovaného v době uzavření předmětné smlouvy založený na zjištění, že v roce 1998 nepodnikal a neměl žádný příjem. Jestliže žalobkyně po žalovaném při uzavření pojistné smlouvy žádná doplnění ohledně jeho pracovní činnosti nevyžadovala a k jejímu uzavření jí postačoval údaj uvedený žalovaným, jemuž byla v době po uzavření pojistné smlouvy přiznána pracovní neschopnost pro nemoc, případně z důvodu úrazu, jednalo se podle odvolacího soudu o pojistnou událost ve smyslu všeobecných pojistných podmínek. Plnila-li proto žalobkyně žalovanému, šlo o pojistné plnění z titulu vzájemně uzavřené pojistné smlouvy, a nikoli o plnění bez právního důvodu, jak tvrdila žalobkyně. Za tohoto stavu je její požadavek na vrácení jí vyplacené částky neoprávněný. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Konkrétní pochybení spatřuje dovolatelka především v nesprávné aplikaci článku 2 označeném „Předmět pojištění“ a článku 8 nazvaném „Rozsah plnění“ VPP, které jsou ve smyslu §788 odst. 2 obč. zák. součástí předmětné pojistné smlouvy. Dovolatelka, vycházejíc ze znění bodu 8.2. VPP upravujícího výši vyplácené denní dávky pojistného plnění a z bodu 8.3.2. vymezujícího, co se rozumí čistým příjmem z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti s tím, že se čistý příjem dokládá daňovým přiznáním za předchozí zdaňovací období potvrzeným finančním úřadem, na rozdíl od odvolacího soudu nepovažuje za podstatné, zda měl žalovaný v roce 1999 uzavřeny zprostředkovatelské smlouvy, ale jaký měl čistý příjem podle daňového přiznání za předchozí zdaňovací období. Bylo-li v řízení zjištěno, že žalovaný v roce 1998 nepodal daňové přiznání, neboť žádný příjem neměl, nemohlo u něho dojít ani ke ztrátě ušlého výdělku.
Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost rozsudku odvolacího soudu ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení a aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání se žalovaný s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnil. Mimo jiné uvádí, že při uzavírání předmětné pojistné smlouvy žalobkyni upozorňoval, že v letech 1997 – 1998 neměl žádné příjmy a tudíž ani nepodával daňové přiznání, což vzal zástupce žalobkyně na vědomí s ujištěním, že žalovaný veškeré podmínky pro uzavření předmětné pojistné smlouvy splňuje. Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl s tím, že jí bude uloženo uhradit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání je v této věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, není však důvodné.
Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. §242 odst. 3, větu druhou, o. s. ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny. Tyto vady však dovoláním namítány nejsou a dovolací soud je z obsahu spisu neshledal.
Nejvyšší soud proto přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu (srov. §242 odst. 1 o. s. ř.), jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. §242 odst. 3, větu první, o. s. ř.). Nejvyšší soud se proto zabýval správností právního posouzení věci zpochybňovaného dovolatelkou.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně vyložil.
Nesprávné právní posouzení věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže na něm napadené rozhodnutí spočívá, jinými slovy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.
Posoudit, zda je rozsudek odvolacího soudu se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu správný, znamená v souzené věci přezkoumat otázku, zda podmínkou pro vznik pojistné události a tím i povinnosti pojišťovny (žalobkyně) plnit žalovanému bylo podání daňového přiznání žalovaným za kalendářní rok předcházející uzavření pojistné smlouvy mezi účastníky, jak tvrdí dovolatelka.
Z obsahu spisu vyplývá, že zatímco soud prvního stupně považoval uvedenou podmínku, tj. podání daňového přiznání žalovaným za rok 1998 a příjem za tento rok pro povinnost pojišťovny vyplatit žalovanému pojistné plnění v důsledku jeho úrazu za zásadní, odvolací soud považoval v tomto směru za podstatné, že žalovaný prokázal, že v době uzavření předmětné pojistné smlouvy byl osobou samostatně výdělečně činnou, což odpovídá i údaji o zaměstnání, který žalovaný na dotaz žalobkyně v uvedené smlouvě uvedl.
Vzhledem k tomu, že k úrazu žalovaného, v jehož souvislosti je posuzován jeho nárok na pojistné plnění, tj. zda pojistná událost nastala či nikoli, došlo v roce 1999, kdy byla ostatně i předmětná pojistná smlouva uzavřena, dovolací soud vyšel při přezkoumání shora uvedené otázky z právní úpravy pojištění obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. prosince 2004.
Podle ustanovení §788 odst. 1 obč. zák. se pojistitel pojistnou smlouvou zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, a fyzická nebo právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvu uzavřela, je povinna platit pojistné.
Podle ustanovení §788 odst. 2 obč. zák. jsou součástí pojistné smlouvy všeobecné pojistné podmínky pojistitele (pojistné podmínky), na něž se pojistná smlouva odvolává, a které jsou k ní připojeny nebo byly před uzavřením smlouvy tomu, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel, sděleny.
Podle zjištění, které soud prvního stupně v nalézacím řízení ze VPP učinil, se dle jejich článku 1. pojištění pro případ ušlého výdělku sjednávané A. p., a.s. řídí příslušnými ustanoveními občanského zákoníku a těmito všeobecnými pojistnými podmínkami, které jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy a smluvními ujednáními.
Podle článku 2. VPP nazvaném „Předmět pojištění“ pojistitel poskytuje v případě pojistné události pojistnou ochranu pro případ ztráty výdělku v důsledku nemoci nebo úrazu, pokud je tím způsobena pracovní neschopnost. V případě pojistné události plní pojistitel za dobu pracovní neschopnosti v době trvání pojištění denní dávku za ušlý výdělek při pracovní neschopnosti (dále jen „denní dávka“) ve smluvně stanoveném rozsahu.
Podle článku 3. věty první VPP pojistnou událostí je z lékařského hlediska nutné léčení pojištěného z důvodu nemoci nebo následků úrazu, v jehož průběhu je lékařsky stanovena pracovní neschopnost.
Podle bodu 8.2. VPP, který je součástí článku 8. nazvaného „Rozsah plnění“, se výše denní dávky sjednává pojistnou smlouvou. Vyplácená výše denní dávky však nesmí dohromady s dávkami nemocenského pojištění a případnou další náhradou mzdy při nemoci včetně pojistných plnění z jiných pojištění k vyrovnání ztráty na výdělku nebo jako odškodnění pro nemoc z povolání nebo pracovní úraz – při přepočítání na kalendářní dny – překročit 80% z čistého příjmu pojištěného přepočítaného na kalendářní dny, není-li ve smlouvě dohodnuto jinak.
Jelikož ve smyslu §797 odst. 2 obč. zák. právo na pojistné plnění vznikne, nastane-li skutečnost, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele plnit (pojistná událost), je pro posouzení žalobního nároku rozhodné, zda nastala pojistná událost, tj. zda byly splněny předpoklady, za kterých je povinen pojistitel (žalobkyně) plnit.
Soud prvního stupně nepochybil potud, pokud ve smyslu článků 2 a 3 VPP považoval za pojistnou událost jen situace, kdy z důvodu nemoci nebo úrazu je přiznána pracovní neschopnost a vlivem této pracovní neschopnosti dojde ke ztrátě na výdělku. Dovolací soud se s tímto vymezením pojistné události ztotožňuje, přičemž na základě účastníky takto koncipované pojistné události dospěl k závěru, že žádné ustanovení předmětné pojistné smlouvy ani VPP nestanoví jako podmínku pojistné události příjem pojištěného za předchozí kalendářní rok, jak se dovolává dovolatelka. Namítala-li proto, že odvolací soud pochybil, pokud nepovažoval za zásadní pro posouzení vzniku pojistné události čistý příjem žalovaného podle daňového přiznání za předchozí zdaňovací období a nevzal-li v úvahu, že žalovaný v roce 1998 (dovolatelka patrně mínila rok následný, tj. rok 1999) nepodal daňové přiznání, neboť žádný příjem neměl, takže u něho ke ztrátě ušlého výdělku nemohlo dojít, je tato její námitka zcela nedůvodná. Jak vyplývá ze znění bodu 8.2. VPP, je čistý příjem pojištěného za předchozí kalendářní rok jenom skutečností, která má určit maximální výši vyplácené denní dávky, která (s dávkami nemocenského pojištění a případnou další náhradou mzdy) při přepočítání na kalendářní dny nesmí podle tohoto bodu VPP „překročit 80 % z čistého příjmu pojištěného přepočítaného na kalendářní dny, není-li ve smlouvě dohodnuto jinak“. Bylo-li v pojistné smlouvě pojištění sjednáno jako náhrada finanční ztráty pro případ pracovní neschopnosti ve výši 500,- Kč denně, pak za situace, kdy pojištěný nemá žádný čistý příjem za předchozí rok, není vyplácená výše denní dávky ničím omezena a platí to, co si účastníci v pojistné smlouvě sjednali.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] nebyl z pohledu dovolatelkou vznesené námitky naplněn. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že z účastníky vymezené pojistné události, jakož i vyplácené výše denní dávky dovolací soud má za zcela nepodstatné skutečnosti, na nichž soudy obou stupňů svá rozhodnutí založily - soud prvního stupně považoval z pohledu vzniku pojistné události za zásadní podmínku otázku příjmu žalovaného za rok 1998 a odvolací soud měl za podstatné uzavřené zprostředkovatelské smlouvy v roce 1999. Otázky, tj. zda žalovaný podnikal či pracoval v předchozím roce, zda podával daňové přiznání či zda měl nějaké aktivity sjednány v roce 1999, však jsou z pohledu vymezené pojistné události zcela bezvýznamné, nicméně do těchto otázek dovolatelka dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci nesměřovala a dovolací soud je při přezkoumání dovolání vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (srov. §242 odst. 3, větu první, o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání žalobkyně zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná, a proto je povinna nahradit žalovanému účelně vynaložené náklady jeho právního zastoupení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 7 950,- Kč podle §3 odst. 1, §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a z paušální částky 75,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 19 % daně z přidané hodnoty ve výši 1 525,- Kč (srov. §137 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. května 2004).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 7. července 2006
JUDr. Miroslav Gallus, v.r.
předseda senátu