ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.975.2004.1
sp. zn. 32 Odo 975/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně M. a.s., proti žalovanému K. k., o zaplacení částek 47 484,63 Kč, 51 470,36 Kč, 23 281,18 Kč a 22 039,36 Kč, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 4 C 203/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. května 2004 č. j. 24 Co 91/2004-178, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (po spojení věcí vedených pod sp. zn. 4 C 203/2002, 4 C 204/2002, 4 C 205/2002 a 4 C 206/2002 ke společnému projednání a rozhodnutí pod sp. zn. 4 C 203/2002) rozsudkem ze dne 29. září 2003 uložil O. n. R. n. K. (dále jen „původní žalovaná“) zaplatit žalobkyni částky 26 422,66 Kč, 42 770,72 Kč, 15 970 Kč a 18 591,55 Kč, zastavil řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala ve věci vedené pod sp. zn, 4 C 203/2002 zaplacení dalších 19 127,65 Kč, do dalších 1 934,32 Kč žalobu v této věci zamítl, v části, v níž se žalobkyně domáhala ve věci vedené pod sp. zn. 4 C 204/2002 zaplacení dalších 8 969,58 Kč, řízení zastavil a do dalších 0,06 Kč žalobu zamítl, v části, v níž se žalobkyně domáhala v řízení vedeném pod sp. zn. 4 C 205/2002 zaplacení dalších 7 380,48 Kč, řízení zastavil, v části, v níž se žalobkyně domáhala v řízení vedeném pod sp. zn. 4 C 206/2002 zaplacení dalších 3 437,57 Kč, řízení zastavil a do dalších 10,24 Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobách, jimiž se žalobkyně domáhala zaplacení úroků z prodlení z kupní ceny zboží (léčiv a zdravotnického materiálu), které dodávala původní žalované v období od března 1999 do února 2000. Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně předávala původní žalované se zbožím i doklady vztahující se ke zboží – dodací listy a fakturu, v níž byla uvedena cena dodaného zboží a její splatnost, a jejich doručení si nechávala stvrdit na příslušném obalovém listu vypsaném vždy k faktuře. Podle závěru soudu prvního stupně tak docházelo k opakovaně uzavíraným kupním smlouvám podle §409 a násl. obchodního zákoníku ve znění účinném k datu uzavření smluv (dále jen „ObchZ“), přičemž mezi účastníky se vyvinula obchodní zvyklost ve smyslu §264 ObchZ, že kupní ceny dodaného zboží budou hrazeny ve lhůtách splatnosti uvedených na fakturách. Pokud původní žalovaná hradila faktury opožděně, žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené v §369 v návaznosti na §502 ObchZ, který odpovídal obvyklým úrokům požadovaným za úvěry poskytované bankami v místě sídla dlužníka v době uzavření kupní smlouvy.
K odvolání původní žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 12. května 2004 č.j. 24 Co 91/2004-178 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích, kterými bylo původní žalované uloženo zaplatit žalobkyni shora uvedené částky, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud posoudil skutková zjištění i právní závěry soudu prvního stupně jako správná. To, že se vztah žalobkyně a původní žalované řídí obchodním zákoníkem, vyplývá z §261 odst. 2 ObchZ, když žalobkyně je jako obchodní společnost zapsaná v obchodním rejstříku podnikatelem ve smyslu §2 odst. 2 ObchZ a původní žalovaná byla v době vzniku závazku státní nemocnicí, příspěvkovou organizací, a odebírala předmětné zboží za účelem uspokojování veřejných potřeb. Šlo přitom o závazkový právní vztah ze smlouvy kupní podle §409 a násl. ObchZ, když podstatnými náležitostmi této smlouvy jsou druh a množství zboží, které má být kupujícímu dodáno, a jeho cena. Tyto náležitosti v dané věci dohoda stran obsahuje. Mezi podstatné náležitosti nepatří splatnost kupní ceny a pokud nevyplývá ze smlouvy jinak, je podle §450 odst. 1 ObchZ kupující povinen zaplatit kupní cenu již v okamžiku, kdy mu prodávající umožní nakládat se zbožím. V dané věci dospěl odvolací soud ke shodnému závěru jako soud prvního stupně, že účastníci se dohodli i na splatnosti kupní ceny, takže pokud se původní žalovaná dostala do prodlení s úhradou této ceny, vznikla jí povinnost zaplatit žalobkyni jako věřiteli úroky z prodlení ve výši stanovené zákonem. Správně soud prvního stupně vyřešil i otázku promlčení práva žalobkyně. Je-li totiž právní vztah účastníků vztahem obchodním, práva z něj vzniklá se promlčují podle §387 odst. 1, §391 a §396 ObchZ uplynutím čtyřleté promlčení doby, a to i v případě, že by byl vztah účastníků vztahem z bezdůvodného obohacení. V této věci byly všechny čtyři žaloby, které byly později spojeny ke společnému projednání a rozhodnutí, podány u soudu před uplynutím čtyřleté promlčecí doby, takže právo jimi uplatněné promlčeno není.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala původní žalovaná dovolání, v němž uvedla, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a dále, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věcí [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Nesprávné právní posouzení věci spatřuje dovolatelka v závěrech odvolacího soudu týkajících se uzavření kupní smlouvy, když nebyla aplikována obecná ustanovení občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) upravující postup při uzavírání smlouvy, a to §43a a násl. ObčZ. V důsledku toho odvolací soud dospěl k nesprávnému právnímu závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření kupních smluv, podle názoru dovolatelky však nebyla prokázána existence dohody o podstatných náležitostech kupní smlouvy. Okolnost, že bylo dodáváno a přebíráno konkrétní zboží, ještě neznamená dohodu o tomto zboží jako předmětu kupní smlouvy. Odvolací soud vůbec neřešil otázku, kdy byl učiněn návrh na uzavření dohody o této podstatné náležitosti a které jednání bylo přijetím tohoto návrhu, totéž platí i pro dohodu o ceně. K uzavření kupní smlouvy nemohlo dojít ani zaplacením faktury, protože k zaplacení faktury by nemohlo dojít před uplynutím lhůty rozhodné pro přijetí návrhu. Odvolací soud měl dále aplikovat §451 a násl. ObčZ, když dovolatelka se přijetím plnění bez právního důvodu bezdůvodně obohatila. Nebylo však zjištěno, že by nebylo dobře možné vrátit zboží a soud také pochybil, pokud nevzal v úvahu procesní obranu dovolatelky v podobě započtení jejího nároku na vrácení zaplacených peněžitých částek. Dovolatelka také nesouhlasí s posouzením vznesené námitky promlčení, když správně měl soud vycházet z §100 odst. 1 a §101 a §112 ObčZ, tedy tříleté promlčecí lhůty. Poslední právní pochybení odvolacího soudu spatřuje dovolatelka v nesprávné aplikaci §261 odst. 2 ObchZ, podle něhož se touto částí zákona řídí rovněž závazkové vztahy mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou a podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, jestliže se týkají zabezpečování veřejných potřeb. V dané věci nedošlo k uzavírání žádných smluv, takže nebyly splněny podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení a vztah žalobkyně a dovolatelky nebyl vztahem obchodněprávním, tudíž je podle názoru dovolatelky napadené rozhodnutí i v této části v rozporu s hmotným právem. V důsledku tohoto závěru je pak v rozporu s hmotným právem i aplikace čtyřleté promlčecí doby na danou věc stanovené pro obchodněprávní vztahy. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu, přičemž podrobně odůvodnila, z čeho tak dovozuje. Navrhla zamítnutí dovolání.
Vzhledem k tomu, že po podání dovolání došlo ke dni 30. září 2004 k zániku žalované O. n. R. n. K., a to usnesením zastupitelstva K. k. ze dne 24. června 2004, Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 20. června 2006 č. j. 32 Odo 975/2004-206 podle §107 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude nadále pokračováno jako se žalovaným s K. k., jako s procesním nástupcem původní žalované.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. l o. s. ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ]. Dovolání je dále přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání však není podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč.
V dané věci napadá žalovaná dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byl rozhodnuto o úrocích z prodlení za pozdní úhradu dodaných léků a léčiv. Každá z přiznaných částek se přitom týká několika dodávek uskutečněných podle samostatných smluv (žalovaná v dovolání namítá, že bylo plněno bezesmluvně). Dovolání se tedy týká řady samostatných nároků, z nichž žádný nedosahuje částky 20 000 Kč.
Lze tak uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2006
JUDr. Zdeněk Des, v. r.
předseda senátu