ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.987.2005.1
sp. zn. 32 Odo 987/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse v právní věci žalobkyně V. M., proti žalované C. a. s., o zaplacení 146.407,42 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm 12/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z dne 21. března 2005, č.j. 8 Cmo 335/2004-54, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. března 2005, č.j. 8 Cmo 335/2004-54 potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. září 2004, č.j. 22 Cm 12/2004-30, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 146.407,42 Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o nákladech řízení (výrok I). Dále rozhodl, že žalovaná nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně uplatněného nároku na zaplacení zbytku kupní ceny dodaného zboží. Podle obsahu spisu nebyla v řízení prokázána existence kupní smlouvy podle §409 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), respektive jiné smlouvy, která by byla podkladem pro převzetí zboží žalovanou. Na základě skutkového zjištění soudu prvního stupně, že žalovaná obratem vrátila žalobkyni fakturu č. 200020370 ze dne 26. 5. 2000, kterou byla fakturovaná cena odebraného zboží, z důvodu její neoprávněnosti, dovodil, že postupné platby vyfakturované částky nebylo možno ohodnotit tak, že měly účinky uznání zbytku dluhu ve smyslu §407 odst. 3 obch. zák. Odvolací soud shodně uzavřel, že neexistuje v daném případě vyvratitelná právní domněnka ve smyslu §323 obch. zák.
Odvolací soud dále vyzval žalobkyni ve smyslu ustanovení §118a odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) k doplnění rozhodných skutečností zda uplatněný nárok lze posoudit jinak než podle žalobkyní prezentovaného právního názoru. Žalobkyně přes toto poučení a přes to, že si byla vědoma následku nesplnění výzvy, na svých dosavadních tvrzeních a návrzích důkazů setrvala a nedoplnila je. Za této situace odvolací soud dovodil, že zde nejsou podmínky pro zrušení rozsudku podle §220 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
Rozsudek odvolacího soudu v obou jeho výrocích napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost opřela o zásadní právní význam napadeného rozhodnutí podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř., tvrdíc, že odvolací soud řešil otázku uznání závazku ve smyslu §407 odst. 3 obch. zák. v rozporu s hmotným právem. Zastává názor, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jehož se dopustil odvolací soud tím, že v rozporu s výsledky dokazování a se zjištěným skutkovým stavem dospěl k závěru, že částečným plněním žalované nedošlo k uznání závazku a částečnou úhradou vyfakturované částky tak byla nastolena vyvratitelná právní domněnka existence předmětného závazku žalované k žalobkyni ve smyslu §323 obch. zák. Podle tvrzení dovolatelky nebylo prokázáno, že by žalovaná v souvislosti s těmito částečnými úhradami namítala, že zbytek závazku neuznává. Rovněž nebylo prokázáno tvrzení žalované o vrácení faktury žalobkyni. V daném případě tak existovala vyvratitelná právní domněnka o tom, že v době uznání závazek trval a žalovaná nemohla svým pouhým tvrzením o tom, že mezi účastníky nebyla uzavřena kupní smlouva, zpochybnit tuto vyvratitelnou domněnku. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za podmínky, že dovolání není přípustné podle písmene b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledává přípustnost dovolání pro zásadní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími důvody.
V dané věci jde o posouzení otázky, zda částečnými úhradami žalované na fakturu č. 200020370 došlo k uznání závazku ve smyslu §407 odst. 3 obch. zák. Nejprve je nutno předeslat, že dovolací soud je při zkoumání přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vázán skutkovými zjištěnými, která učinil na základě provedeného dokazování odvolací soud a ve smyslu §241a odst. 4 o. s. ř. není oprávněn provádět další dokazování. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou mít jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny. Pokud tedy v posuzované věci vyšel odvolací soud na základě provedeného dokazování ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že předmětná faktura byla žalovanou žalobkyni vrácena s tím, že ji považuje za neoprávněnou a dále došlo ke zpětnému odebrání části zboží žalobkyní, je tímto skutkovým zjištěním dovolací soud vázán. Za tohoto skutkového stavu se Nejvyšší soud ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že postupné platby vyfakturované částky nebylo možno hodnotit tak, že měly účinky uznání zbytku dluhu ve smyslu §407 odst. 3 obch. zák. Z uvedených okolností nelze usuzovat na to, že poskytnutím částečného plnění žalovaná uznává i zbytek závazku. Odvolací soud tak správně dovodil, že v daném případě neexistuje vyvratitelná právní domněnka ve smyslu §323 obch. zák.
Odvolací soud proto v právním posouzení věci nepochybil; napadený rozsudek nemá z hlediska uplatněných dovolacích důvodů po právní stránce zásadní význam; dovolání proto není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Tento závěr sebou nese konečné posouzení věci podaného dovolání jako nepřípustného. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věty první, o. s. ř.), usnesením odmítl [§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c) o. s. ř.].
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalované v souvislosti s dovolacím řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. listopadu 2006
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu