ECLI:CZ:NS:2006:32.ODO.994.2006.1
sp. zn. 32 Odo 994/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně Ing. I. M., proti žalované C. a d. p. Š. & G., s. r. o., o zaplacení 40 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 8 C 268/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. února 2006 č. j. 15 Co 57/2006 - 55, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně usnesením ze dne 2. prosince 2005 č. j. 8 C 268/2004 – 42, ve znění opravného usnesení ze dne 2. ledna 2006 č. j. 8 C 268/2004 – 48 zastavil řízení v předmětné věci - odkazuje na ustanovení §107 odst. 5 a 104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. února 2006 č. j. 15 Co 57/2006-55 k odvolání žalobkyně usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shledal závěr soudu prvního stupně o existenci neodstranitelného nedostatku podmínky řízení správným, jelikož v průběhu řízení v době po podání žaloby došlo k výmazu žalované obchodní společnosti z obchodního rejstříku. Důsledkem této skutečnosti byl zánik žalované jako právnické osoby a ztráta způsobilosti žalované být účastníkem řízení ve smyslu ust. §19 o. s. ř. Původní žalovaná nemůže být nadále účastníkem řízení a pro absenci majetku, pro kterou byl zamítnut návrh na prohlášení konkurzu, nemá zaniklá právnická osoba právního nástupce, na kterého by přešla práva a povinnosti původní žalované a s kterým by bylo možno v řízení pokračovat.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a co do důvodu na ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. , jehož prostřednictvím namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Poukazuje na skutečnost, že v průběhu řízení rozhodl okresní soud platebním rozkazem, proti němuž žalovaná podala odpor, přičemž dne 4. května 2005 byl zamítnut návrh na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku žalované. Mezi zrušením platebního rozkazu a zamítnutím návrhu na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku žalované uplynuly více jak 3 měsíce, což je dostatečná a přiměřená doba, ve které měl okresní soud nařídit jednání a rozhodnout. Podle dovolatelky soud nepostupoval ve smyslu ustanovení §6 o. s. ř. tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná. Žalobkyně, jako účastnice řízení, nemohla před soudem vystupovat a účinně se hájit a postupem okresního soudu poškozeno právo na spravedlivý proces a soudní ochranu. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky se v prvé řadě zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ustanovení §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. určuje, že dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř.
Podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o. s. ř. , jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.
Dovolací soud jsa vázán uplatněným dovolacím důvodem a jeho obsahovým vymezením (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) podrobil dovolacímu přezkumu námitku dovolatelky, že z důvodu průtahů v řízení je rozhodnutí odvolacího soudu postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Z obsahu spisu se podává, že žalobou podanou dne 27. října 2004 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím, jako dlužného plnění z titulu vyúčtování odměny žalobkyně za poradenskou činnost poskytovanou žalované podle mandátní smlouvy ze dne 1. března 2004. Okresní soud ve Vsetíně vydal dne 29. listopadu 2004 platební rozkaz č. j. 1 Ro 793/2004-26, proti kterému dne 14. prosince 2004 podala žalovaná odpor, jenž na základě výzvy okresního soudu doplnila dne 7. ledna 2005. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Ostravě oddíl C, vložka 20172 bylo zjištěno, že žalovaná společnost byla vymazána ke dni 26. listopadu 2005 z obchodního rejstříku poté, kdy usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. května 2005 sp. zn. 38K 17/2005 byl zamítnut návrh na prohlášení konkurzu na společnost pro nedostatek majetku. Z okolnosti, že v daném případě okresní soud v době od 7. ledna 2005 do 4. května 2005 nenařídil jednání a ve věci nerozhodl, nelze dovodit, že došlo k průtahům v řízení ve smyslu §6 o. s. ř., jak tvrdí dovolatelka. Navíc i v případě, kdy by průtahy v řízení byly nepochybně prokázány, nejednalo by se o vadu, která mohl mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jde-li o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, což v posuzovaném případě dovolatelka nezpochybňuje, nepřichází v úvahu jiné rozhodnutí než zastavení řízení. Odvolací soud proto správně potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 o. s. ř.
Protože se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, přičemž dovolací soud neshledal ani existenci vad, k nimž přihlíží z úřední povinnosti (§242odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy neúspěšná žalobkyně nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalované v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 30. října 2006
JUDr. Kateřina Hornochová, v. r.
předsedkyně senátu