ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.1019.2004.1
sp. zn. 33 Odo 1019/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce S. V., proti žalovanému S. b. d. R., o zaplacení částky 10.525,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 13 C 4/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. října 2003, č. j. 11 Co 595/2003-116, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 21. března 2003, č. j. 13 C 4/2002-92, zastavil řízení, v němž se žalobce domáhal zaplacení částky 10.525,- Kč s příslušenstvím, a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 6.595,- Kč k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci usnesení.
Na základě odvolání žalobce, které směřovalo výlučně proti výroku o nákladech řízení, Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 31. října 2003, č. j. 11 Co 595/2003-116, usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Na doručení tohoto usnesení reagoval žalobce podáním označeným jako dovolání, z jehož obsahu je zřejmé, že se jedná o mimořádný opravný prostředek směřující právě proti usnesení odvolacího soudu ze dne 31. října 2003, č. j. 11 Co 595/2003-116 (v textu dovolání je nesprávně uvedena spisová značka soudu prvního stupně). Žalobce v něm navrhl zrušení napadeného usnesení a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a OSŘ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Žalobce svým dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení. Proto je třeba přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku zvažovat z hlediska úpravy přípustnosti dovolání proti usnesení. Ta je obsažena v ustanoveních §237 až §239 OSŘ. Přípustnost podle §237 OSŘ dána být nemůže, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003). Přípustnost dovolání proti nákladovým výrokům pak není založena ani ustanoveními §238, §238a a §239 OSŘ, jelikož tyto výroky nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Dovolacímu soudu tedy nezbylo, než podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) OSŘ dovolání odmítnout, neboť směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští.
Zbývá poznamenat, že dovolatel sice v projednávané věci není zastoupen advokátem ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§241b odst. 2 o.s.ř.). Proto výzva soudu prvního stupně k odstranění tohoto nedostatku (usnesením ze dne 26. ledna 2004, č. j. 13 C 4/2002-124), jakož i další na ni navazující procesní úkony, byly nadbytečné.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že žalovanému, který by podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. února 2006
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu