ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.1065.2004.1
sp. zn. 33 Odo 1065/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně D. L., proti žalovanému B. L., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 18 C 276/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. února 2004, č. j. 57 Co 464/2003-139, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. února 2004, č. j. 57 Co 464/2003-139, potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 3. prosince 2002, č. j. 18 C 276/2000-103, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí blíže specifikovaných nemovitostí, změnil jej ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalobkyně, jímž je napadán rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, by mohlo být – pokud jde o výrok ve věci samé – přípustné jen podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“). Tímto rozsudkem byl sice potvrzen v pořadí druhý rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal, ale prvým rozsudkem byla žaloba rovněž zamítnuta a přípustnost podle §237 odst. 1 písm. b) OSŘ proto nepřipadá v úvahu. Žalobkyně však v dovolání vznesla výlučně námitky skutkového charakteru, když zpochybnila závěr, že v průběhu řízení neprokázala své tvrzení, podle kterého 1. 2. 2000 ústně vyzvala žalovaného k vrácení daru. Rovněž námitka, že její vůle směřující k vrácení daru byla zřejmá z obsahu žaloby, je zpochybněním skutkového závěru o nedostatku výzvy k vrácení daru, na jehož základě soudy obou stupňů dovodily, že nedošlo k obnovení jejího vlastnického práva k nemovitostem. Podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 OSŘ) jde tedy o uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 3 OSŘ, jehož použití, jak je zřejmé z výslovného znění tohoto ustanovení, však není v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ možné. Dovolání pak není přípustné ani proti výrokům o nákladech řízení (srov. blíže usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003).
Dovolání žalobkyně tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Proto je Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovanému, který by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ měl právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 22. června 2006
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu