ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.1117.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1117/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně P. t. a. s. proti žalované S. a.s. o určení povinnosti žalované vypořádat vlastnická práva k pozemkům, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 246/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2005, č. j. 39 Co 314/2005-74, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 16. prosince 2004, č. j. 43 C 246/2004-64, nevyhověl návrhu žalobkyně na prodloužení lhůty k odstranění vad žaloby, případně přerušení řízení (výrok I.), žalobu odmítl (výrok II.), rozhodl o vrácení soudního poplatku v částce 1.000,- Kč žalobkyni (výrok III.) a o nákladech řízení (výrok IV.). Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. září 2005, č. j. 39 Co 314/2005-74, usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a III. potvrdil a ve výroku IV. je zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §239 odst. 3 o. s. ř. Namítala, že výzvě soudu prvního stupně na odstranění vad žaloby nemohla ve stanovené patnáctidenní lhůtě vyhovět z objektivních důvodů, když sama okolnost zjišťování identifikace jednotlivých pozemků a jejich vlastníků je časově náročnou činností. Soudcovská lhůta proto měla být stanovena s přihlédnutím k okolnostem případu. Soudy obou stupňů, které po ní požadovaly doplnění skutkových tvrzení, jejichž opatření nebylo v její moci, jí tak svým postupem upřeli právo na spravedlivou ochranu práv podle §1 o. s. ř. Z uvedených důvodů navrhla napadené usnesení zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání žalobkyně bylo podáno opožděně.
Podle §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k dovolání nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího soudu nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o. s. ř.).
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu bylo dne 18. 11. 2005 doručeno žalobkyni na adrese jejího sídla podle §45b odst. 1, §47 odst. 1, 2 a §168 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §211 o. s. ř. Poslední den lhůty pro podání dovolání tudíž připadl na středu 18. 1. 2006 (§57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání žalobkyní odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (Č.p., s. p.) až dne 20. 1. 2006, stalo se tak zjevně po marném uplynutí dovolací lhůty, tedy opožděně.
Dovolacímu soudu proto nezbylo, než pozdě podané dovolání odmítnout (§243b odst. 5 věta první o. s. ř. ve spojení s §218a o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalované v průběhu dovolacího řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla vůči žalobkyni právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. prosince 2006
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu