ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.1188.2004.1
sp. zn. 33 Odo 1188/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce P. N., proti žalované M. H. a. s., o určení neplatnosti dražby, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 55 C 176/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. března 2004, č. j. 42 Co 623/2003-61, takto:
I Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.766,80 Kč k rukám advokáta JUDr. R. M. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. března 2004, č. j. 42 Co 623/2003-61, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 19. února 2003, č. j. 55 C 176/2002-38, jímž byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti blíže individualizované veřejné dobrovolné dražby a rozhodnuto o nákladech řízení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů dovodily, že žalobce jako neúspěšný účastník dražby je sice aktivně legitimován k podání žaloby podle §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ale s ohledem na §159a odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) musí žaloba směřovat proti všem účastníkům, kteří jsou daným vztahem dotčeni, t. j. nejen proti žalované jako dražebníkovi, ale též proti navrhovateli dražby a vydražiteli. Jestliže tomu tak v daném případě není, nezbývá, než žalobu pro nedostatek pasivní věcné legitimace zamítnout.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozoval ze zásadního právního významu řešené otázky pasivní legitimace v řízení o určení neplatnosti dražby. Vyslovil přesvědčení, že v tomto řízení je pasivně legitimovanou osobou pouze dražebník, a toto svoje stanovisko v dovolání podrobně rozvedl. Podle jeho názoru spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, založené na zcela opačném výkladu zákona o veřejných dražbách, na nesprávném právním posouzení věci, a proto by mělo být zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se ztotožnila se závěry odvolacího soudu, podrobně vyložila své stanovisko k jednotlivým dovolacím argumentům žalobce a navrhla, aby jeho dovolání bylo zamítnuto.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „OSŘ“).
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a OSŘ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v §237 odst. 1 písm. b) a c) OSŘ. Podle písm. b) tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Tímto ustanovením nemůže být přípustnost dovolání žalobce založena, jelikož napadeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí prvý rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal.
Zbývá tedy přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 OSŘ má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V rozsudku ze dne 25. července 2001, sp. zn. 26 Cdo 1918/99, uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, pod č. C 646, vyslovil dovolací soud názor, že otázku, zda je rozhodnutí odvolacího soudu rozhodnutím po právní stránce zásadního významu, je třeba posuzovat z hlediska doby, kdy bylo vydáno. Pokud tedy rozhodnutí odvolacího soudu splňovalo v době jeho vydání kritéria uvedená v §237 odst. 3 OSŘ, je rozhodnutím po právní stránce zásadního významu i přesto, že v době, kdy je o dovolání proti němu rozhodováno, už tato kritéria splněna nejsou. V době, kdy byl vydán napadený rozsudek odvolacího soudu, nebyla ještě otázka pasivní legitimace v řízení o určení neplatnosti veřejné dražby, kterou žalobce ve svém dovolání označil za zásadní, v žádném rozhodnutí dovolacího soudu řešena; proto i když v současné době již judikatura k této otázce existuje, je nutno považovat dovolání žalobce za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ.
Dovolací soud tedy přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 3 OSŘ. Žalobce nenamítá, že řízení bylo postiženo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 OSŘ, případně jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny, a ani z obsahu spisu nic takového neplyne. Proto se dovolací soud zabýval jen tvrzeným nesprávným posouzením věci z hlediska shora uvedené otázky zásadního právního významu a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle §241a odst. 2 písm. b) OSŘ lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
V rozsudku ze dne 24. ledna 2006, sp. zn. 21 Cdo 569/2005, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 54/2006, přijal Nejvyšší soud ČR závěr, že řízení o určení (vyslovení) neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby podle ustanovení §48 odst. 3, 4 a 5 zákona č. 26/2000 Sb. se musí z hlediska věcné legitimace účastnit (buď jako žalobci, nebo jako žalovaní) navrhovatel dražby, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel; na straně žalované je třeba tyto účastníky považovat za nerozlučné společníky ve smyslu ustanovení §91 odst. 2 OSŘ. Vyšel přitom z právní povahy veřejné nedobrovolné dražby, ze zákonem stanovených předpokladů pro vyslovení její neplatnosti a z důsledků, které z vyslovení neplatnosti dražby vyplývají pro právní vztahy osob, jež se jí zúčastnily, a přihlédl i k tomu, že účinek rozhodnutí o žalobě se musí vztahovat na všechny, jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká, a že závěr o platnosti dražby musí pro všechny, jejichž práv a povinností se týká, vyznít stejně. Uvedená hlediska proto vyžadují, aby se řízení o určení neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby vždy zúčastnili její navrhovatel, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel, popřípadě jejich právní nástupci, tedy všichni, jejichž práv a povinností se rozhodnutí o žalobě o neplatnosti dražby týká. Musí totiž být zajištěno, aby tyto osoby mohly v řízení v zájmu ochrany svých práv a oprávněných zájmů vykonávat ohledně žalobou napadené dražby svá procesní práva, popřípadě plnit své procesní povinnosti a přispět tak k dosažení účelu řízení (tj. rozhodnutí o žalobě v souladu s hmotným právem), a aby vůči všem, jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká, byla otázka její neplatnosti vyřešena rozhodnutím soudu závazně (§159a odst. 1 a 4 OSŘ). Nepodala-li některá z těchto osob žalobu, musí všechny vystupovat na žalované straně. V podrobnostech je možno odkázat na odůvodnění citovaného rozsudku. Jeho závěry pak lze přiměřeně vztáhnout i na řízení o vyslovení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby podle §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., které má obdobný charakter i význam. Odvolací soud tedy v napadeném rozsudku právem dovodil, že je-li v řízení o neplatnost veřejné dobrovolné dražby žalován toliko dražebník, není správně určen okruh účastníků řízení a žalobě nelze pro nedostatek pasivní věcné legitimace vyhovět; tento jeho závěr je v souladu s mezitím ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Napadený rozsudek tak spočívá na správném výkladu správně aplikovaného právního předpisu a uplatněný dovolací důvod není naplněn. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než podle §243b odst. 2 části věty před středníkem OSŘ dovolání žalobce zamítnout.
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ má v dovolacím řízení úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §10 odst. 3, §8 písm. a) a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 2.250,- Kč, paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 75,- Kč a částka 441,80 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (§137 odst. 3 OSŘ). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce, co mu ukládá tento vykonatelný rozsudek, může žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 29. srpna 2006
Vít Jakšič, v. r.
předseda senátu