ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.1287.2004.1
sp. zn. 33 Odo 1287/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a/ V. T. a b/ O. T., proti žalovanému P. V., s. p. o zaplacení částky 83.480,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 625/2000, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2003, č. j. 12 Co 327/2003, 12 Co 328/2003-110, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 7. května 2002, č. j. 4 C 625/2000-64, ve znění opravného usnesení ze dne 19. března 2003, č. j. 4 C 625/2000-98, uložil žalovanému zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci rozsudku částku 78,- Kč s 11 % úrokem z prodlení běžícím od 15. 2. 2000 do zaplacení, žalobu o zaplacení částky 83.402,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobců i žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne ze dne 19. listopadu 2003, č. j. 12 Co 327/2003, 12 Co 328/2003-110, rozhodnutí soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 78,- Kč s příslušenstvím, v zamítavém výroku ohledně částky 83.402,- Kč s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení je potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozovali z §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Vyjádřili v něm nesouhlas s právním posouzením věci odvolacím soudem z jednotlivě rozvedených důvodů. Navrhli rozsudky soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 4. 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 19. 11. 2003, bylo v řízení o dovolání postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „o. s. ř.“). Znamená to mimo jiné, že se podle těchto předpisů posoudí i otázka včasnosti dovolání.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího soudu nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o. s. ř.).
Podle §45a o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon, a jiné písemnosti, nařídí-li to předseda senátu. Podle §158 odst. 2 o. s. ř. stejnopis písemného vyhotovení rozsudku se doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou.
Podle §49 odst. 1 věty první o. s. ř. má-li účastník zástupce s procesní plnou mocí, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci.
Podle §46 odst. 1, 4 a 5 o. s. ř. fyzické osobě lze doručit písemnost v bytě, v místě podnikání, na pracovišti nebo kdekoli bude zastižena. Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Není-li zjištěn opak, má se za to, že se adresát v místě doručení zdržoval.
Podle §57 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty. Podle odstavce 2 věty první téhož ustanovení lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Podle odstavce 3 uvedeného ustanovení lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu byl JUDr. J. V., který v tu dobu žalobce zastupoval jako obecný zmocněnec, doručován prostřednictvím pošty (držitele poštovní licence) do vlastních rukou na adresu jeho bydliště v T., (§49 odst. 1 věta první a §158 odst. 2 o. s. ř.). Podle údajů uvedených na dodejce o doručení zásilky s rozsudkem odvolacího soudu nebyl zástupce žalobců při doručování písemnosti dne 29. 12. 2003 zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržoval. Proto byla písemnost téhož dne uložena na poště a adresát byl vyzván, aby si ji vyzvedl. Zároveň byl poučen, že když si písemnost do deseti dnů od uložení nevyzvedne, bude se poslední den této lhůty považovat za den doručení, i když se o uložení nedozví. Zástupce žalobců na výzvu pošty reagoval dne 13. 1. 2004, kdy si uloženou zásilku osobně vyzvedl.
Jelikož v dané věci doručenka obsahuje náležitosti stanovené §50e odst. 1 o. s. ř., je ve smyslu §50e odst. 4 o. s. ř. veřejnou listinou a dovolací soud vychází z údajů v ní obsažených. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobců nebyl při doručování zásilky s rozsudkem odvolacího soudu zastižen, ač se v místě doručení zdržoval, byly splněny podmínky pro uložení zásilky na poště. Ode dne uložení počala zástupci žalobců běžet lhůta deseti dnů k vyzvednutí písemnosti, jejíž poslední den připadl na čtvrtek 8. 1. 2004 (§57 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.). I když si zástupce žalobců zásilku v úložní době deseti dnů nevyzvedl, byl mu rozsudek odvolacího soudu doručen náhradním způsobem s účinky doručení dne 8. 1. 2004, neboť byl řádně poučen o následcích, jež nastanou, jestliže zásilku ve lhůtě nevyzvedne (§46 odst. 4 o. s. ř.). Okolnost, že si zásilku osobně vyzvedl na poště dne 13. 1. 2004, přitom nemohla mít vliv na to, že již dne 8. 1. 2004 nastala fikce účinného doručení, s nímž je spojován počátek běhu dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Poslední den dovolací lhůty tudíž připadl na pondělí 8. 3. 2004 (§57 odst. 2 věta první o. s. ř.). Bylo-li dovolání žalobců podáno osobně u soudu prvního stupně až 11. 3. 2004, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty, tedy opožděně.
Dovolacímu soudu proto nezbylo, než pozdě podané dovolání odmítnout (§243b odst. 5 věta první, §218a o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalobcům, kteří z procesního hlediska zavinili, že jejich dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nevzniklo, a žalovaný náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva nevynaložil (písemné vyjádření k dovolání podané jeho zástupcem obsahovalo argumenty k právnímu posouzení věci, jež nebyly použitelné pro rozhodnutí o odmítnutí dovolání z důvodů jeho opožděnosti).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 14. prosince 2006
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu