ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.1370.2004.1
sp. zn. 33 Odo 1370/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) Ing. P. L., a b) Ing. N. D., proti žalovanému V. K., o zaplacení 901.247,- Kč, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 6 C 797/2002, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. července 2004, č. j. 7 Co 1116/2004-169, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. července 2004, č. j. 7 Co 1116/2004-169, a usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 1. dubna 2004, č. j. 6 C 797/2002-161, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se po žalovaném původně domáhali zaplacení částky 1,003.818,- Kč (správně 1,103.818,- Kč). V žalobě uváděli, že s žalovaným uzavřeli na počátku září 1999 ústní smlouvu o dílo, podle níž měl žalovaný provést na jejich nemovitosti v M. sjednané truhlářské práce; tuto smlouvu se účastníci pokusili formalizovat 1. a 4. 9. 1999. Za provedené práce zaplatili žalovanému zálohově celkem 1,560.797,50 Kč. Žalovaný dílo nedokončil a práce provedl v nedostatečné kvalitě, což se žalobci dozvěděli ze soupisu vad vypracovaného Ing. Š. dne 16. 9. 2001. Žalovaná částka sestává ze škody, která jim vznikla v důsledku vadné dodávky oken a dveří, neboť byly dodány výrobky v jiné než dohodnuté kvalitě (EURO) a oni zaplatili částku 585.684,- Kč marně, dále ze škody ve výši 102.571,- Kč, která vznikla tím, že žalovaný nevrátil věci vyjmenované v žalobě, které mu svěřili do úschovy nebo poskytli k provedení díla, a z částky 415.563,- Kč, kterou žalovanému přeplatili za všechny jím dodané výrobky oproti běžným cenám na trhu.
Při jednání dne 8. 4. 2002 vydal Okresní soud v Jindřichově Hradci usnesení, jímž vyloučil „věc ohledně nároku na zaplacení 102.571,- Kč (z důvodu v žalobě popsaných věcí nevydaných žalovaným)“ k samostatnému řízení. Poté rozsudkem z téhož dne, č.j. 6 C 797/2002-106, zamítl žalobu, kterou se žalobci po žalovaném domáhali zaplacení 901.247,- Kč, a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobci v průběhu let 1999 – 2001 žalovanému zadávali dílčí zakázky na zhotovování prvků truhlářské či obdobné výroby, jež se vždy dotýkaly dodávek do jejich rekonstruované nemovitosti v M.; konkrétně se jednalo o dodání 12 euro-oken, 7 oken do verandy, 8 oken do arkýřů, 2 provizorních oken štítových a 7 euro-oken do přístavby, o výrobu nosné konstrukce v patře domu, nosných trámů, výplní vzniklých mříží a izolací, položení podlahových desek, provedení izolace mezi krokvemi ve verandě, krytí stropu v patře domu (tj. záklopu z palubek), obložení arkýřů, výrobu a instalaci povrchově upravených desek stropní konstrukce, výrobu 12 dřevěných zárubní, zhotovení dubových schodů do patra domu, zhotovení stropu verandy, výrobu záklopu střechy z prken po celé ploše, vnější obklad arkýřů a pobití příčné střechy. Na všechny tyto dílčí zakázky zaplatili žalobci žalovanému 1,050.000,- Kč a 470.000,- Kč poukázali „na firmu P.K.“. V červenci 2001 se účastníci nepohodli a od srpna 2001 již žalovaný pro žalobce nevykonal žádné práce a předložil jim vyúčtování – rekapitulaci materiálu a prací; některé z dílčích zakázek tak nebyly dokončeny. Následně písemnou smlouvou o dílo datovanou 1. 9. 2001 se smluvní strany pokusily formalizovat své dosavadní vztahy; od této smlouvy měl žalovaný snahu odstoupit, nebylo však prokázáno, že by jeho projev vůle žalovaným skutečně došel. V rozpočtu provedeném Ing. Š. byly práce žalovaného a jím dodaný materiál vyčísleny částkou 1,028.649,87 Kč. Dne 29. 10. 2001 zaslali žalobci žalovanému dopis, v němž jsou popsány závady dodávek bez toho, že by byly uplatněny jakékoli nároky z vadného plnění. K dalším reklamacím již nedošlo. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně posoudil vztahy účastníků jako vztahy ze smlouvy o dílo, kdy žalovaný pro žalobce prováděl postupně vyžádané truhlářské práce v jejich rekonstruované nemovitosti. Účastníci se postupně dohodli na ceně jednotlivých zakázek, žalobci cenu postupně propláceli a „k přeplacení žalovaného“ nedošlo. Smlouva s datem 1. 9. 2001 směřovala k narovnání ve smyslu §585 obč. zák.; jde však o natolik neurčitý právní úkon, že je nutno hodnotit jej jako neplatný. Protože jednotlivé zakázky směřovaly vždy jen k „úpravám a opravám, rekonstrukci, zvelebování a zhodnocování starší stavby“, odpovídá žalovaný jako zhotovitel podle §653 obč. zák. za vady, které má věc v době splnění a které se vyskytnou v záruční lhůtě 18 měsíců. Záruční lhůta uplynula v červenci 2002 a v této době nebyly vady prací relevantním způsobem vytknuty. Došlo proto k prekluzi práva z odpovědnosti za vady a žaloba není důvodná. Protože některé dílčí práce nejsou dokončeny, „závazky z nich trvají dosud a u nich je předčasné hovořit o případných vadách díla, případně o jejich předražení“. I v tomto směru tak nelze žalobě vyhovět.
K odvolání žalobců Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 29. října 2003, č. j. 7 Co 1669/2003-146, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Konstatoval, že žaloba, na jejímž základě soud prvního stupně rozhodl, není řádnou žalobou ve smyslu §79 odst. 2 o. s. ř., neboť především postrádá vylíčení rozhodujících skutečností, z něhož by vyplývalo, jaké nároky jsou žalobou skutečně uplatněny. Ačkoli žalobci požadují náhradu škody a vrácení přeplatku ceny, z žaloby nevyplývá, jakým způsobem vyčíslili údajnou škodu či přeplatek. Nelze proto najisto postavit, zda důvodem uplatněného nároku je požadavek na slevu z ceny díla, nebo zda je požadován přeplatek smluvní ceny díla či přeplatek obvyklé ceny. Je-li požadována náhrada škody, chybí zcela vylíčení rozhodujících skutečností pro závěr o existenci předpokladů vzniku odpovědnosti za škodu, tedy tvrzení o porušení právní povinnosti, vzniku škody v konkrétní výši a příčinné souvislosti mezi vznikem škody a porušením právní povinnosti. Teprve v průběhu řízení vyšlo najevo, že mezi účastníky došlo v průběhu dvou let k řadě smluvních ujednání, na základě kterých žalovaný pro žalobce zhotovil truhlářské výrobky, které byly zčásti zabudovány do nemovitosti žalobců. Soud prvního stupně - aniž vedl žalobce k odstranění vad žaloby - na sebe vzal odpovědnost za vymezení skutkového základu věci a věc posoudil jako nárok z odpovědnosti za vady. Nevzal přitom v úvahu, že žalobci změnili svá žalobní tvrzení v tom, že vztahy účastníků nebyly ošetřeny smlouvou a že uplatnili nárok z odpovědnosti za bezdůvodné obohacení. Je tudíž namístě vést žalobce k odstranění vad žaloby, což soud prvního stupně neučinil a jeho rozhodnutí proto nemůže obstát.
Usnesením ze dne 30. ledna 2004, č. j. 6 C 797/2002-151, soud prvního stupně v intencích závazného právního názoru odvolacího soudu vyzval žalobce, aby vady spočívající v neúplnosti, neurčitosti a nesrozumitelnosti žaloby, tak jak byly detailně vytčeny, ve stanovené lhůtě odstranili a poučil je, jak je třeba opravu a doplnění žaloby provést, jakož i o právních následcích neuposlechnutí této výzvy.
V reakci na výzvu soudu žalobci doplnili žalobu sdělením, že při specifikaci žalované částky vyšli z kontrolního rozpočtu ing. Š., který soudu doložili; ten zahrnuje přehled prací a výrobků dodaných žalovaným na stavbu. Částka 532.143,20 Kč, kterou žalovanému přeplatili a požadují vrátit, je rozdílem celkové výše jimi zaplacených záloh (1,560.793,- Kč) a ceny skutečně dodaných výrobků a prací dle rozpočtu ing. Š. (1,028.649,87 Kč). Žalobci byli žalovaným ujištěni, že jim dodá okna a venkovní dveře v kvalitě EURO. Toto ujednání žalovaný nedodržel a dodal jim okna a dveře, která si neobjednali. Částku 585.684,- Kč, jíž zálohovali dodávku objednaných oken a dveří, tudíž zaplatili žalovanému marně. Součet přeplatku a zaplacené ceny oken, která ve sjednané kvalitě dodána nebyla, činí 1,117.827,20 Kč. Žalobci však dosud žalovanou částku nemění, neboť vycházejí z toho, že skutečná výše jejich nároků bude zjištěna znaleckým posudkem. Pouze pro případ, že by soudy posoudily uzavřené smlouvy o dílo jako neplatné, požadují žalobci přiznat žalovanou částku jako bezdůvodné obohacení při stejném vylíčení skutku, tedy opět v rozdílu mezi tím, co žalovanému uhradili a co měli podle přehledu skutečně dodaných výrobků uhradit.
Okresní soud v Jindřichově Hradci žalobu usnesením ze dne 1. dubna 2004, č.j. 6 C 797/2002-161, jíž se žalobci po žalovaném domáhají zaplacení 901.247,- Kč odmítl a rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že žaloba ani po doplnění, k němuž byli žalobci soudem vyzváni, „neobsahuje jasné a přehledné vylíčení skutkového základu nároku (nároků) tak, aby z něho žalobou uplatněný nárok (nároky) vyplývaly“. Vylíčení skutku je natolik neúplné, kusé a nekonkrétní, že z něj nelze jednoznačně dovodit, jaké skutečnosti vlastně žalobci tvrdí. Žalobu tak shledal neprojednatelnou.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 19. července 2004, č. j. 7C 1116/2004-169, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Sdílí závěr soudu prvního stupně, že žaloba nemá náležitosti stanovené §79 odst. 1 o. s. ř., neboť v ní není dostatečně určitě vylíčen skutkový děj, na jehož základě je uplatňován nárok. Z žaloby žalobců je sice zřejmé, že jejich nárok souvisí se smluvním ujednáním, které se týkalo dodávek a montáže výrobků stavebního a nábytkového truhlářství prováděných žalovaným při rekonstrukci nemovitosti žalobců, a rovněž z ní vyplývá, že zaplacení žalované částky požadují žalobci proto, že nebyli s dodávkami prací a výrobků spokojeni a dovozují, že jim vznikla škoda. Přitom však není patrné, jaká konkrétní částka z celkového nároku, jež je předmětem řízení, se vztahuje k té které dodávce práce či výrobku. Odvolací soud sdílí závěr soudu prvního stupně, že žalobci nevyhověli výzvě soudu k odstranění neúplnosti a nejasnosti skutkových tvrzení a specifikaci uplatněného nároku. Není nadále jasné, jaký byl obsah smluvních ujednání mezi účastníky o dodávce výrobků aprací, tedy o jaké konkrétní věci a práce šlo, přičemž pouhý odkaz na předložený seznam vypracovaný třetí osobou nelze za řádné doplnění žaloby pokládat. Z žaloby není zřejmé, zda součástí smlouvy bylo ujednání o ceně, zda a popřípadě jak bylo na základě smlouvy plněno a především jaké nároky (v konkrétní výši) se vztahují k jednotlivým ujednáním mezi účastníky, když současně není pochyb o tom, že práce a výrobky byly dodávány v průběhu delší doby (minimálně dvou let). Žalobci uvádějí, že dodávky byly vadné a současně tvrdí, že se vůbec neuskutečnily. Žaloba, jak je v současné době formulována, neumožňuje soudu požádat žalovaného, aby se k věci vyjádřil. Žalobci sice mohou požadovat, aby soud rozhodl o více peněžitých nárocích se samostatným skutkovým základem, musí však ohledně všech uvést skutečnosti, kterými vylíčí skutkový děj a uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku požadují zaplatit. To žalobci neučinili, takže žalobu nelze projednat.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, v němž namítají nesprávné právní posouzení věci. Jsou přesvědčeni, že z žaloby a jejího doplňku, který k výzvě soudu zaslali, je zcela zřejmé, čeho se po žalovaném domáhají, tedy že po něm požadují vrácení částky, kterou mu podle kontrolního rozpočtu zpracovaného jejich stavebním dozorem (ing. Š.) přeplatili a dále zaplacení (vrácení) částky, kterou marně vydali za dodávku výrobků, které neobdrželi, neboť jim byly žalovaným dodány jiné výrobky, než si objednali; oba nároky jsou řádně vyčísleny a kontrolní rozpočet je rovněž připojen. V žalobě je rovněž dostatečně popsán skutkový děj, z něhož své nároky dovozují. Žalobci nejsou srozuměni se závěrem odvolacího soudu, jímž je dovozováno, že současně o totožných dodávkách tvrdili, že byly vadné a že jim nebyly dodány. Nic takového nikdy neuváděli, naopak z jejich účastnických výpovědí je zřejmé, že tvrzení se týkají rozdílných věcí. Z uvedených důvodů navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005 – dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas subjekty k tomu oprávněnými - účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a že jde o usnesení, proti němuž je podle §239 odst. 3 o. s. ř. dovolání přípustné, dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle §42 odst. 4 věty první o. s. ř. pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno.
Podle §79 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá.
Podle §43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne.
Žaloba musí kromě dalších náležitostí obsahovat i vylíčení rozhodujících skutečností. Rozhodujícími skutečnostmi se přitom ve smyslu §79 odst. 1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může být splněna i dodatečně. Žalobce musí uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tj. tak, že je skutkový děj nezaměnitelně vymezen rozhodujícími skutečnostmi. Jinak řečeno skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci žalobou uplatněného nároku, musí být v žalobě vylíčeny tak, aby v žalobě popsaný skutek (skutkový děj) umožňoval jednoznačnou individualizaci žalobcova nároku, tj. nemožnost jeho záměny s jiným skutkem (srovnej např. Bureš, J., JUDr. Drápal, L., Mazanec, M.: Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání 2003, Praha, C. H. BECK, str. 246, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 290/2002, a ze dne 21. května 1996, sp. zn. 2 Cdon 245/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 4/1998). Vylíčení rozhodujících skutečností může mít - zprostředkovaně - původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce - coby důkaz - připojí k žalobě a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. května 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96, ze dne 9. července 2003, sp. zn. 29 Cdo 215/2003, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 26/2004, či ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem 35/2003).
Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo vylíčení těchto skutečností je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem je logický rozpor (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. června 2003, sp.zn. 25 Cdo 973/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 135/2003).
Pakliže žaloba těmto požadavkům nevyhovuje, trpí vadou, která brání dalšímu pokračování v řízení, a předseda senátu je povinen vyzvat žalobce, aby žalobu opravil nebo doplnil, k tomu mu určí lhůtu a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§43 odst. 1 o. s. ř.). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže byl žalobce o tomto následku poučen (§43 odst. 2 o. s. ř.).
Napadené rozhodnutí vychází ze závěru, že v řízení nelze pokračovat pro vady žaloby spočívající v nedostatečně konkrétním vylíčení skutkových okolností s tím, že „není jasné, jaký byl obsah smluvních ujednání účastníků o dodávce výrobků a prací, resp. o jaké konkrétní věci a práce šlo, přičemž žalobcův odkaz na připojený listinný důkaz (kontrolní rozpočet vypracovaný ing. Š.) nemůže vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě nahradit tak, aby mohlo být ve věci rozhodnuto“.
Ze žaloby ze dne 18. 9. 2002 a jejího doplnění ze dne 18. a 19. 3. 2004 je zřejmé, že žalobci se po žalovaném domáhají zaplacení částky 585.684,- Kč s odůvodněním, že ji v rámci smlouvy o dílo žalovanému zálohově zaplatili za truhlářské výrobky (okna a dveře), které jim nebyly dodány a dále částky 415.563,- Kč s tím, že o tuto částku cenu díla přeplatili; na podporu svého tvrzení o přeplatku ceny díla doložili k žalobě doklady o platbách, které žalovanému za jednotlivé dodávky truhlářských výrobků a prací při rekonstrukci domu čp. 7 v M. poskytli, a rozpočet vypracovaný ing. Š., v němž jsou uvedeny a ohodnoceny dodané práce a výrobky.
S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že žalobci neuvedli v žalobě a ani v podáních z 18. a 19. 3. 2004 některé ze skutečností, jejichž doplnění bylo soudem požadováno. Odvolací soud však pochybil, pokud spojoval s jejich nedoplněním právní účinky podle §43 odst. 2 o. s. ř., neboť jejich absence projednatelnosti žaloby nebránila.
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobci vymezili předmět sporu dostatečným vylíčením rozhodujících skutečností jednak v žalobě a jednak zprostředkovaně odkazem na listinu, kterou coby důkazní materiál soudu předložili a na niž pokud jde o specifikaci jejich požadavku na vrácení údajného přeplatku ceny díla, výslovně odkázali. Z obsahu žaloby a připojených příloh (zejména dokladů o poskytovaných platbách a tzv. kontrolního rozpočtu vypracovaného ing. Š.) je nepochybné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Jednoznačně je zřejmé, že se žalobci po žalovaném domáhají vrácení toho, co mu zálohově zaplatili za okna a dveře, a že tento požadavek odůvodnili tím, že od něho neobdrželi výrobky ve sjednané kvalitě a mají tudíž za to, že zaplatili za něco, co jim ve skutečnosti nebylo dodáno; tento nárok vyčíslili částkou 585.684,- Kč. Stejně tak je zřejmé, že žalobci požadují, aby jim žalovaný uhradil rozdíl mezi cenou, kterou mu za dodané truhlářské výrobky a práce (jejichž seznam je uveden v listinném důkazu, na nějž žalobci odkazují) zaplatili a hodnotou, kterou tyto výrobky a práce podle jejich názoru ve skutečnosti mají (tedy cenou, kterou měli po právu zaplatit); rovněž tento nárok žalobci vyčíslili. Nedostatek dalších upřesnění (soudem zmiňovaná absence údaje, zda smlouva o dílo obsahovala ujednání o ceně díla, resp. jednotlivých dodávek výrobků a prací) nebránil pokračování v řízení, neboť i bez další konkretizace bylo zřejmé, na základě jakých skutků jsou oba nároky uplatňovány a v jaké výši. Odvolací soud tedy především nesprávně dovodil, že „žalobci ani přibližně neuvedli peněžité částky, které požadují z titulu jednotlivých samostatných nároků“. Stejně tak pochybil, když v rozporu se závěry formulovanými ve výše uvedených rozhodnutích Nejvyššího soudu České republiky pominul zprostředkované vylíčení rozhodujících skutečností mající původ v odkazu na listinu, kterou žalobci k důkazu předložili, a uzavřel, že žaloba neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností a je tedy neprojednatelná.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud České republiky je proto zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního a dalšího řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 14. prosince 2006
JUDr. Ivana Zlatohlávková,v.r.
předsedkyně senátu