ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.1381.2004.1
sp. zn. 33 Odo 1381/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Ing. V. B., proti žalovanému D. d. a m. S., o zaplacení částky 1,364.986,20 Kč, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 4 C 159/97, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. září 2004, č. j. 20 Co 331/2003-243, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. září 2004, č. j. 20 Co 331/2003-243, a usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 6. června 2003, č. j. 4 C 159/97-227, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Náchodě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 14. září 2004, č. j. 20 Co 331/2003-243, Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací potvrdil k odvolání žalobce usnesení Okresního soudu v Náchodě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 6. června 2004, č. j. 4 C 159/97-227, jímž bylo zastaveno řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaném označeném jako „D. d. a m.“, zaplacení částky 1,364.986,20 Kč, a rozhodnuto o nákladech řízení. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů vyšly z názoru, že žalovaný, jak byl označen, neměl v době podání žaloby způsobilost být účastníkem řízení, neboť byl zakládací listinou z 26. 1. 1996 zřízen jako zálohová organizace města N. M. n. M. bez právní subjektivity. Je zde tedy neodstranitelný nedostatek jedné z podmínek řízení, pro který je nutno řízení podle §104 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) zastavit.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítl, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. května 1997, č. j. 2 Cdon 1162/96-111, v němž již byla otázka právní subjektivity označeného žalovaného vyřešena, a to tak, že se jedná o právnickou osobu nadanou samostatnou právní subjektivitou podle §19 odst. 2 zákona č. 76/1978 Sb. Od vyhlášení tohoto rozsudku do podání žaloby v této věci pak nedošlo k žádné změně právní úpravy, která by umožňovala učinit jiný závěr. Žalobce zdůraznil, že soudy obou stupňů pominuly §1 zákona č. 76/1978 Sb., který výslovně stanoví, že školská zařízení vystupují v právních vztazích svým jménem a mají odpovědnost vyplývající z těchto vztahů, a navrhl, aby bylo zrušeno jak usnesení odvolacího soudu, tak usnesení soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „OSŘ“).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a OSŘ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, že je (pokud jde o potvrzující výrok o zastavení řízení) přípustné podle §239 odst. 2 písm. a) OSŘ a že jsou splněny i podmínky uvedené v §241 odst. 1 a 4 a v §241a odst. 1 OSŘ, přezkoumal napadený rozsudek podle §242 odst. 3 OSŘ. Žalobce nenamítá, že řízení bylo postiženo vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 OSŘ, k nimž dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny, a nic takového neplyne ani z obsahu spisu. Proto se dovolací soud zabýval jen výslovně uplatněným dovolacím důvodem, jak jej žalobce obsahově vymezil, a dospěl k závěru, že jeho dovolání je opodstatněné.
Žalobce sám kvalifikuje své námitky jako dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) OSŘ, jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Podstatou jeho výhrad proti výroku, jímž byl potvrzen výrok usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1 OSŘ, je však nesouhlas s názorem, že žalovaný, jak jej označil v žalobě, nemá způsobilost být účastníkem řízení. Zpochybňuje tedy správnost výkladu §19 OSŘ ve spojení s příslušnými hmotněprávními ustanoveními a podle obsahu dovolání (§41 odst. 2 OSŘ) se tak jedná o uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) OSŘ.
Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle §19 OSŘ má způsobilost být účastníkem řízení ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.
Podle §18 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“) mají způsobilost mít práva a povinnosti i právnické osoby. Podle odst. 2 písm. d) téhož ustanovení jsou právnickými osobami jiné [než pod písm. a) až c) vyjmenované] subjekty, o nichž to stanoví zákon.
Podle §1 odst. 1 zákona č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních, ve znění účinném v době zahájení řízení (dále jen „zákon“), jsou součástí výchovně vzdělávací soustavy předškolní zařízení a školská zařízení, pokud jsou zařazena do sítě škol, předškolních zařízení a školských zařízení; v právních vztazích vystupují svým jménem a mají odpovědnost vyplývající z těchto vztahů, pokud není dále stanoveno jinak. Podle §8 zákona jsou školskými zařízeními školská výchovná zařízení a školská účelová zařízení. Mezi školská výchovná zařízení patří mimo jiné školská výchovná zařízení pro výchovu mimo vyučování (§9 zákona). Ustanovení §19 téhož zákona pak řadí ke školským výchovným zařízením pro výchovu mimo vyučování střediska pro volný čas dětí a mládeže, jimiž jsou (kromě jiného) i domy dětí a mládeže s širokou zájmovou působností. Zákon pak ve vztahu k právní subjektivitě domů dětí a mládeže neobsahuje ustanovení, které by tuto otázku řešilo odchylně od §1 odst. 1.
Právě o tato ustanovení zákona č. 76/1978 Sb. opřel odvolací soud odůvodnění svého rozsudku ze dne 27. dubna 1995, č. j. 10 Co 734/93-83, jímž ve věci žaloby o vyklizení nemovitostí žalobce podané proti Š. ú. v N. a městu N. M. n. M. změnil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 18. června 1993, č. j. 8 C 8/93-40. Na jejich základě dospěl k závěru, že pokud tyto nemovitosti užívá D. d. a m. jakožto právnická osoba, není dána pasivní legitimace tehdy označených žalovaných. S tímto názorem se ztotožnil i dovolací soud v žalobcem zmiňovaném rozsudku sp. zn. 2 Cdon 1162/96. Na citované právní úpravě se od doby rozhodování soudů v řízení o vyklizení nemovitostí do doby podání žaloby v této věci nic nezměnilo a není tedy důvodu se od uvedeného právního názoru odchýlit ani v této věci bez ohledu na obsah zřizovací listiny z 26. 1. 1996. Dovolací soud tedy dospívá k závěru, že odvolací soud nesprávně vyložil §19 OSŘ, když pominul ustanovení zákona č. 76/1978 Sb. zakládající právní subjektivitu označeného žalovaného (v záhlaví tohoto usnesení uvedeného již pod současným označením a sídlem) ve smyslu §18 odst. 2 písm. d) ObčZ, a že jeho rozhodnutí proto spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Jelikož se žalobci prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu podařilo zpochybnit správnost potvrzujícího výroku napadeného usnesení, nezbylo Nejvyššímu soudu ČR než tento výrok spolu se závislým [§242 odst. 2 písm. b) OSŘ] výrokem o nákladech řízení zrušit. Důvody zrušení pak platí i pro usnesení soudu prvního stupně; proto bylo zrušeno (rovněž včetně akcesorických nákladových výroků) i toto usnesení a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta prvá OSŘ).
V jeho průběhu budou soud prvního stupně, případně i soud odvolací vázány právním názorem, který byl vysloven v tomto usnesení (§243d odst. 1 věta prvá ve spojení s §226 odst. 1 OSŘ). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 19. října 2006
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu