ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.1406.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1406/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. T., proti žalovaným 1) D. N., a 2) M. N., o zaplacení částky 21.950,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 C 480/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. června 2006, č. j. 11 Co 453/2006-184, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 4. května 2006, č. j. 31 C 480/2000-175, odmítl pro opožděnost podle §208 odst. 1 o. s. ř. odvolání žalobce proti usnesení téhož soudu ze dne 23. listopadu 2005, č. j. 31 C 480/2000-156, o uložení pořádkové pokuty.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. června 2006, č. j. 11 Co 453/2006-184, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce podáním, které je podle obsahu dovoláním (§41 odst. 2 o. s. ř.). V něm vysvětluje, že pozdní podání odvolání zavinila pracovnice pošty, a rozvádí důvody, pro které nesouhlasí s uložením pořádkové pokuty.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) poté, co shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval otázkou jeho přípustnosti.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §237, §238, §238a a §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nemůže být založena již z toho důvodu, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede - tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto).
Dovolání není přípustné ani podle §238 a §238a o. s. ř., protože tato ustanovení přípustnost dovolání proti takovému usnesení neupravují.
Rovněž z §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. přípustnost dovolání nevyplývá, neboť nejde o případ v tomto ustanovení uvedený.
Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z §239 odst. 3 o. s. ř., jelikož podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle §43 o. s. ř. odmítnuta žaloba, popřípadě jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, nikoli však proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro jeho opožděnost (§208 odst. 1 o. s. ř.). Ke shodnému závěru dospěl Nejvyšší soud České republiky již v usnesení ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 41/2003.
Z výše uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení, a proto je dovolací soud podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. října 2006
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu