ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.1493.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1493/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně V. K., proti žalovanému C. E. C., o zaplacení 49.642,17 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 39 C 25/2003, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. května 2006, č. j. 20 Co 832/2005-99, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 18. května 2006, č. j. 20 Co 832/2005-99, Krajský soud v Brně odmítl pro opožděnost odvolání, které podala žalobkyně proti rozsudku Městského soud v Brně ze dne 10 srpna 2005, č. j. 39 C 25/2003-85, jímž byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 6.512,- Kč, zamítnuta byla žaloba o zaplacení částky 29.642,17,- Kč a rozhodnuto bylo o náhradě nákladů řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně byl zástupci žalobkyně doručen dnem 26. 9. 2005 (uplynutím desetidenní lhůty od uložení poštovní zásilky obsahující tento rozsudek), takže lhůta k odvolání žalobkyni skončila v úterý 11. 10. 2005. Dovodil, že odvolání podané osobně u Městského stupně v Brně dne 17. 10. 2005 je opožděné.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž popisuje běžnou praxi při doručování poštovních zásilek jejímu zástupci a vyjadřuje přesvědčení, že pošta při doručování zásilky obsahující rozsudek soudu prvního stupně postupovala jinak, než je vyznačeno na doručence. Má za to, že „je nutné na věc nahlížet tak, že odvolání bylo podáno včas po skutečném vyzvednutí zásilky zástupcem žalobkyně“, a navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání směřující proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo sice podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalobkyní), směřuje však proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovoláním napadený výrok, jímž bylo odmítnuto odvolání, není rozhodnutím ve věci samé. Pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto. Rozhodnutím ve věci by tedy v posuzovaném případě bylo rozhodnutí, jímž by soud rozhodl, zda žalovaný je či není povinen zaplatit žalobkyni žalovanou částku. Protože §237 o. s. ř. upravuje přípustnost dovolání výlučně proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé, mohla by být přípustnost dovolání v posuzované věci založena jen v rámci §238, §238a a §239 o. s. ř.
Ustanovení §238 o. s. ř. upravuje přípustnost dovolání proti usnesení o obnově řízení a po povolení obnovy řízení.
Podle §238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) ve věci konkursu a vyrovnání, b) o žalobě pro zmatečnost, c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, g) o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§336n) a v §338za odst. 2 o. s. ř.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1, b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a).
Žádným ze shora citovaných ustanovení není připuštěno dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání, protože bylo podáno opožděně.
Lze tedy uzavřít, že za dané procesní situace, kdy nelze přípustnost dovolání zvažovat z hlediska žádného ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat (§243b odst. 5 věta prvá, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., za situace, kdy žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu těchto nákladů, v souvislosti s dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 30. října 2006
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu