ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.1501.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1501/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J.-P. R., proti žalované JUDr. L. L., o 586.797,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 42 C 76/99, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. března 2005, č. j. 19 Co 496/2004-244, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. J. D., advokáta.
Odůvodnění:
Žalovaná (dále jen „dovolatelka“) podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze, ve výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení mezi účastníky, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. srpna 2004, č. j. 42 C 76/99-214, kterým byla dovolatelce uložena povinnost zaplatit žalobci částku 586.797,- Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení. Dovolatelka namítá, že jsou dány dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., tedy, že oba soudy dospěly k rozhodnutí na základě neúplně provedeného dokazování a tím k nesprávnému právnímu posouzení věci; navíc rozhodující (pro rozhodnutí určující) právní otázku vyřešil odvolací soud v rozporu s hmotným právem. Přípustnost dovolání opírá dovolatelka o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Pochybení při zjišťování skutkového stavu věci spatřuje dovolatelka v nerespektování závazných pokynů obsažených v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2003, č. j. 19 Co 349/2003-179. Nesprávné právní posouzení věci pak vyplývá z neúplně zjištěného skutkového stavu věci. Rozpor s hmotným právem dovozuje dovolatelka z porušení zásady rovnosti účastníků občanskoprávních vztahů zakotvené v §2 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), neboť tvrzení žalobce soud uvěřil, a jejím tvrzením nikoli s tím, že byla posouzena jako neúplná, nejasná a její procesní obrana byla odmítnuta jako nadbytečná. Z těchto důvodů dovolatelka navrhla, aby bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno a věc mu vrácena k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl dovolání odmítnout pro nepřípustnost.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve jeho přípustností.
Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu může být přípustné jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Podle písm. b) tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O případ uvedený pod písmenem b) nejde, neboť soud prvního stupně předchozím rozhodnutím ze dne 7. 4. 2003, č. j. 42 C 76/99-163 v rozsahu částky 586.797,- Kč s 21,5 % úrokem z prodlení z částky 105.675,90 Kč od 17. 6. 1998 do 24. 3. 199 a 10 % úrokem z prodlení z částky 586.797,- Kč od 14. 6. 2000 do zaplacení rozhodl stejně jako v rozsudku ze dne 6. srpna 2004, č. j. 42 C 76/99-214.
Proto zbývá zabývat se přípustností dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Ze znění těchto ustanovení vyplývá, že dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné pouze k řešení právních otázek, což znamená, že jeho přípustnost může být dána pouze naplněním dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., kterým je možno napadnout rozhodnutí odvolacího soudu proto, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může být úspěšně použit pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Dovolací důvod mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. použít vůbec (srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř.).
Dovoláním vymezenými otázkami dovolatelka obsahově (§41 odst. 2 o. s. ř.) nebrojí proti právnímu posouzení věci, tedy proti tomu, jaký právní předpis byl na zjištěný skutkový stav aplikován, jak byl tento právní předpis vyložen nebo jaké právní závěry byly vyvozeny z tohoto skutkového stavu.
Výhradami o pochybení při zjišťování skutkového stavu věci žalovaná v dovolání ve skutečnosti uplatnila dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., který přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemůže.
Shrnuto - pokud dovolatelka argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak jen v tom smyslu, že kdyby odvolací soud vycházel z jiného (podle dovolatelky správného) skutkového závěru, musel by návazně dospět k jinému (rovněž správnému) právnímu posouzení věci.
Jestliže podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu jen tehdy, kdy právní otázka, kterou dovolatelka považuje za významnou, byla pro rozhodnutí určující, potom otázka, na jejímž řešení není rozhodnutí odvolacího soudu založeno, nemůže vést k závěru o jeho zásadním právním významu, i kdyby jinak splňovala kritéria uvedená v §237 odst. 3 o. s. ř. (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 821/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 1, pod č. C 23). Tak tomu je v posuzovaném případě, pokud jde o nastolenou otázku aplikace §2 odst. 2 obč. zák. o rovnosti subjektů občanskoprávních vztahů v souvislosti s §101 odst. 1 písm. a) o. s. ř., na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu není založeno.
Právní posouzení věci odvolacím soudem Nejvyšší soud neshledává ani v rozporu s hmotným právem - s ustanovením §451 obč. zák. Obhajovala-li dovolatelka v období od 19. 11. 1997 do 26. 5. 1998 jako advokátka žalobce na základě plné moci v trestním řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 1 T 87/98, a žalobce udělenou plnou moc odvolal, bylo její povinností po ukončení zastupování provést vyúčtování (§727 část za středníkem obč. zák.). Protože si účastníci nesjednali smluvní odměnu [§3 odst. 1 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění platném k datu převzetí obhajoby], tj. nedohodli se na částce, za niž bude právní služba poskytnuta, anebo na způsobu jejího určení, náleží dovolatelce odměna v rozsahu stanoveném v §6 a násl. advokátního tarifu. Složil-li žalobce na náklady obhajoby zálohu ve výši 1,295.514,- Kč, pak se dovolatelka na jeho úkor bezdůvodně obohatila v rozdílu mezi složenou zálohou a vykonanými úkony právní pomoci (§11 advokátního tarifu), včetně výdajů, které se souhlasem žalobce ze zálohy poskytla třetím osobám.
Dovolání žalované tedy směřuje proti rozhodnutí, proti kterému zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští, a dovolacímu soudu nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnout.
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalobci náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb.], stanovená podle §10 odst. 3, §3 bodu 6., §16 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění platném do 31. 8. 2006 (srovnej čl. II. vyhlášky č. 277/2006 Sb.) částkou 7.500,- Kč, a paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 276/2006 Sb. (srovnej čl. II vyhlášky č. 276/2006 Sb. ) ve výši 300,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 30. listopadu 2006
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu