ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.1588.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1588/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce D. R., proti žalovanému V. S., o zaplacení částky 440.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 12 C 238/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. ledna 2003, č. j. 11 Co 30/2003-65, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze dne 15. dubna 2002, č. j. 12 C 238/2001-41, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 440.000,- Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně za dobu od 1. 6. 2000 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Proti tomto rozsudku podal žalovaný odvolání, jež soud prvního stupně usnesením ze dne 4. prosince 2002, č. j. 12 C 238/2001-60, odmítl pro opožděnost a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. ledna 2003, č. j. 11 Co 30/2003-65, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, které podal na poště dne 21. 2. 2005, a vyjádřil v něm nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 15. dubna 2002, č. j. 12 C 238/2001-41, bylo podáno opožděně.
Usnesení ze dne 13. dubna 2005, č. j. 12 C 238/2001-86, jímž soud prvního stupně dovolání žalovaného podle §208 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §241b odst. 1 o. s. ř. pro opožděnost odmítl a rozhodl o nákladech dovolacího řízení, odvolací soud usnesením ze dne 29. června 2005, č. j. 42 Co 303/2005-92, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vyjádřil přitom právní názor, že dovolání žalovaného není přípustné, a soud prvního stupně zavázal předložit věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o tomto dovolání.
Vzhledem k tomu, že napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno dne 31. ledna 2003, bylo v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. – dále opět jen „o. s. ř.“ (srovnej článek II bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno legitimovaným subjektem (žalovaným), shledal, že bylo podáno opožděně.
Podle §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Zmeškání lhůty k dovolání nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího soudu nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 o. s. ř.). Podle odst. 3 citovaného ustanovení lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení.
Předně je nutno souhlasit s právním závěrem odvolacího soudu vysloveným v usnesení ze dne 29. června 2005, č. j. 42 Co 303/2005-92, že dovolání žalovaného proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 4. prosince 2002, č. j. 12 C 238/2001-60, o odmítnutí odvolání žalovaného pro opožděnost, není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání proti usnesení se řídí §237 až §239 o. s. ř. Dovolání v této věci nemůže být přípustné podle §237 odst. 1 o. s. ř., neboť dovoláním napadený výrok, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není rozhodnutím ve věci samé. Pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede - tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto. Ani ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Z těchto závěrů pak logicky plyne, že usnesení odvolacího soudu, proti němuž dovolání v této věci směřuje obsahuje správné poučení o dovolání; čtyřměsíční lhůta pro podání dovolání ve smyslu §240 odst. 3 o. s. ř. se tudíž neuplatní.
Jak vyplývá z obsahu spisu, usnesení odvolacího soudu bylo žalovanému doručeno zákonem předepsaným způsobem dne 27. 2. 2003. Téhož dne začala plynout (s ohledem ke shora řečenému) dvouměsíční lhůta k podání dovolání, jejíž poslední den připadl na pondělí 28. 4. 2003 (§57 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání podáno žalovaným prostřednictvím držitele poštovní licence (České pošty, s. p.) až dne 21. 2. 2005, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty, tedy opožděně.
Dovolacímu soudu proto nezbylo, než pozdě podané dovolání odmítnout (§243b odst. 5 věta první a §218a o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by měl jinak vůči žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 17. ledna 2006
JUDr. Blanka Moudrá,v.r.
předsedkyně senátu