ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.1612.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1612/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce MVDr. R. N., proti žalovaným 1) D. K., 2) J. K., a 3) JUDr. I. J., o zaplacení částky 20.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 11 C 1055/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. května 2005, č. j. 54 Co 118/2003-70, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Brno-venkov (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. července 2005, č. j. 11 C 1055/2000-53, výrokem I. uložil žalovaným 1) a 2) povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 20.000 Kč s 10% úrokem z prodlení od 12. 5. 2000 do zaplacení ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku, výrokem II. zamítl žalobu, pokud se žalobce domáhal, aby povinnost k zaplacení uvedené částky byla společně a nerozdílně se žalovanými 1) a 2) uložena i žalovanému 3), a výroky III. a IV. rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaných 1) a 2) Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. května 2005, č. j. 54 Co 118/2005-70, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že zamítl žalobu „i v části, kterou se žalobce domáhal po žalovaných 1) a 2) zaplacení částky 20.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 12. 5. 2000 do zaplacení“, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku, a to v celém jeho rozsahu, podal žalobce dovolání, v němž navrhl, aby byl rozsudek zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení, případně aby byl zrušen i rozsudek soudu prvního stupně a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále jen „OSŘ“).
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a OSŘ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v §237 odst. 1 OSŘ. Podle §237 odst. 2 písm. a) OSŘ však není dovolání podle odst. 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. V daném případě napadl žalobce svým dovoláním především měnící výrok, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 20.000 Kč s příslušenstvím. Tímto výrokem tedy bylo rozhodnuto o peněžitém plnění, které nepřevyšuje 20.000,- Kč, a tak dovolání proti němu nemůže být v žádném případě přípustné.
Přípustnost dovolání nepřichází v úvahu ani proti výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Rozhodnutí o nákladech řízení má vždy povahu usnesení, a to i v případě, že je začleněno do rozsudku a stává se tak formálně jeho součástí (§167 odst. 1 OSŘ). Proto je třeba přípustnost dovolání proti němu zvažovat z hlediska úpravy přípustnosti dovolání proti usnesení. Ta je obsažena v ustanoveních §237 až §239 OSŘ. Přípustnost podle §237 OSŘ dána být nemůže, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003). Přípustnost dovolání proti nákladovým výrokům pak není založena ani ustanoveními §238, §238a a §239 OSŘ, jelikož tyto výroky nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Z toho, co bylo shora uvedeno, je zřejmé, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Za této situace Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) OSŘ odmítnout.
Zbývá poznamenat, že přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení, jehož se účastníkům v tomto směru dostalo ze strany odvolacího soudu, neboť ustanovení §236 odst. 1 OSŘ váže přípustnost dovolání výslovně na zákonnou úpravu, nikoli na rozhodnutí odvolacího soudu.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalovaným 1) a 2), kteří by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ měli právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 26. ledna 2006
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu