ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.1663.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1663/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně T. společnost s r. o., proti žalovanému M. H., o zaplacení částky 221.415,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 631/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2005, č. j. 25 Co 345/2004-80, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení částku 7.575,- Kč k rukám JUDr. M. Š., advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 221.415,- Kč s příslušenstvím představující cenu díla - opravy střechy rodinného domu čp. 9 ve Z., kterou žalobkyně provedla na základě smlouvy o dílo uzavřené s M. J. Objednatel cenu díla nezaplatil a rodinný dům prodal žalovanému.
Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 21. dubna 2004, č. j. 7 C 631/2003-52, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 221.415,- Kč se 7,5 % úrokem z prodlení od 1. 1. 2002 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení. Dovodil, že žalovaný není věcně pasivně legitimován v řízení, neboť smlouvu o dílo, na základě níž žalobkyně (coby zhotovitel) plnila, uzavřela s M. J.(objednatelem). Tomu pak vznikla povinnost zaplatit cenu díla. Mezi žalobkyní a žalobcem neexistoval žádný právní vztah, nedošlo mezi nimi k přímému plnění a žalovaný na úkor žalobkyně nezískal ani bezdůvodné obohacení.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. února 2005, č. j. 25 Co 345/2004-80, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej změnil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se zcela se závěry soudu prvního stupně, na něž v podrobnostech odkázal. Zdůraznil, že je třeba vycházet ze závazkového vztahu založeného smlouvou o dílo uzavřenou mezi žalobkyní a objednatelem M. J. Za nerozhodnou považoval okolnost, že později došlo k převodu vlastnického práva k rodinnému domu z objednatele na žalovaného.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, v němž prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. namítla, že řízení je postiženo vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně především vyhlásil dne 21. 4. 2004 bez přerušení jednání rozsudek, aniž by žalobkyni za situace, kdy měl na věc odlišný právní názor, poučil ve smyslu §118a o. s. ř. Pochybil i tím, že neprovedl jí navržený důkaz spisem Policie ČR N. V důsledku těchto vad soudy učinily nesprávný právní závěr o nedostatku věcné pasivní legitimace žalovaného. Z uvedených důvodů navrhla napadené rozhodnutí, které považuje za zásadně právně významné, zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl dovolání žalobkyně zamítnout, neboť napadený rozsudek je věcně správný. Závěr o nedostatku věcné pasivní legitimace odpovídá zjištění, že smlouvu o dílo žalobkyně uzavřela s M. J., který má povinnost cenu díla žalobkyni uhradit. Připomněl, že žalobkyně dosud neuvedla, které skutečnosti významné pro posouzení otázky pasivní legitimace ve věci měly být z navrhovaného spisu Policie ČR zjištěny.
Podle článku II bodu 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 4. 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 25. 2. 2005, bylo na místě dovolání projednat a rozhodnout podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2005, č. j. 25 Co 345/2004-80, není podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. přípustné a nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod, jímž lze vytýkat existenci vad, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), lze v tomto případě úspěšně uplatnit jen tehdy, shledal-li dovolací soud, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, tedy že je dovolání přípustné. Sám o sobě, i kdyby byl dán, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezakládá.
Žalobkyně sice v dovolání proklamuje, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, avšak podle obsahového vylíčení dovolacích námitek je zřejmé, že v dovolání uplatnila toliko dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (soudy neprovedly jí navržený důkaz, soud prvního stupně jí neposkytl poučení podle §118a o. s. ř.), který není způsobilý sám o sobě přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit. Jak již bylo výše vysvětleno, v případě, že je přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. teprve zvažována, nemají takové námitky žádnou právní relevanci a dovolacímu soudu nepřísluší správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto dovolacích námitek přezkoumávat.
Protože ani přípustnost dovolání proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, nelze dovodit z žádného ustanovení občanského soudního řádu (srovnej rozhodnutí publikované pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto odmítl, aniž se mohl věcí zabývat z hlediska uplatněných námitek (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady dovolacího řízení, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 7.500,- Kč (§2 odst. 1, §3 odst. 1 ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 75,- Kč (§2 odst. 1 a §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 18. ledna 2006
JUDr. Blanka Moudrá,v.r.
předsedkyně senátu