ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.1691.2005.1
sp. zn. 33 Odo 1691/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce V. H., proti žalovanému J. K., o návrhu žalovaného na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 4 C 147/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. července 2005, č. j. 11 Co 161/2005-40, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný se domáhal povolení obnovy řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 296/94, v němž bylo žalovanému uloženo, aby žalobci zaplatil 60.000,- Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené půjčky. Uváděl, že v řízení, jehož obnovy se domáhá, vydal soud prvního stupně rozsudek při jednání konaném dne 31. 5. 1996, jehož se žalovaný nezúčastnil, protože se v místě bydliště nezdržoval a neobdržel tudíž předvolání. Tento rozsudek nabyl právní moci fikcí doručení a žalovaný se o něm ve skutečnosti dozvěděl až při realizaci výkonu rozhodnutí v roce 2004. Žalovaný existenci dluhu, který byl předmětem původního řízení popírá, neboť půjčené peníze žalobci vrátil v hotovosti před svědky V. F. a D. H. zhruba 9 měsíců po uzavření smlouvy o půjčce.
Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 25. ledna 2005, č. j. 4 C 147/2004-24, návrh na obnovu řízení zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky pro povolení obnovy řízení. Přisvědčil žalovanému, že rozsudek vydaný Obvodním soudem Pro Prahu 7 dne 31. 5. 1996 v řízení vedeném pod sp. zn. 14 C 296/94 nenabyl právní moci dne 23. 6. 1996 v důsledku fikce doručení, nýbrž až uplynutím patnáctého dne ode dne 2. 7. 2004, kdy si jej osobně převzala zástupkyně žalovaného (tj. dnem 20. 7. 2004). Žalovaný však měl možnost své námitky proti tomuto rozsudku řádně uplatnit ve lhůtě k odvolání, což neučinil. V rámci návrhu na obnovu řízení nemohl soud již zkoumat, zda důkazy, které žalovaný nyní navrhl k prokázání svého tvrzení, že žalobci půjčenou částku již v minulosti vrátil, jsou způsobilé k tomu, aby přivodily pro žalovaného příznivější rozhodnutí ve věci.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. července 2005, č. j. 1 Co 161/2005-40, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že důvody, pro které žalovaný požaduje obnovu řízení, nejsou způsobilými k obnově řízení. Žalovaný totiž vytýká soudům, že v původním řízení procesně pochybily tím, že jednaly a rozhodly v jeho nepřítomnosti a že mu rozsudek soudu prvního stupně nebyl řádně doručen. Tvrzením, že nebyly splněny podmínky pro náhradní doručení rozsudku, který vydal soud prvního stupně v původním řízení, žalovaný současně vyvrací závěr, že tento rozsudek nabyl právní moci. Takové tvrzení mohlo být tudíž důvodem k odvolání, nikoli však k návrhu na obnovu řízení, která přichází v úvahu jen v případě pravomocně skončeného řízení. To, že na rozsudku soudu prvního stupně byla vyznačena právní moc dnem 23. 6. 1996, bylo výsledkem do té doby nezpochybněné úvahy soudu, že k doručení rozsudku došlo náhradním způsobem, a fakt, že zástupkyni žalovaného byl doručen rozsudek soudu prvního stupně s doložkou právní moci, neznamená, že jde o údaj, který nelze vyvrátit. Bylo-li by v odvolacím řízení prokázáno tvrzení, že žalovaný se v době doručování rozsudku soudu prvního stupně v místě nezdržoval, bylo by to důvodem pro zrušení tohoto rozsudku pro vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejedná se však o důvod pro obnovu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Je přesvědčen, že měl-li právo odvolat se proti rozsudku soudu prvního stupně obsahujícímu doložku právní moci a vykonatelnosti, „měl být soudem o této skutečnosti poučen, neboť z ustanovení §159 o. s. ř. nelze tuto skutečnosti dovodit“, resp. „lze k ní dospět pouze právním výkladem, který učinily soudy obou stupňů, nemusí ho však učinit účastník řízení“. Žalovaný zdůraznil, že návrh na obnovu řízení podal ve snaze domoci se spravedlivého rozhodnutí, a nesouhlasí s tím, že jeho tvrzení nejsou důvodem pro obnovu řízení. Navrhl proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000. Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 16. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se totiž návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“.
V posuzovaném případě směřuje návrh na povolení obnovy řízení proti rozsudku, který byl vydán Obvodním soudem pro Prahu 7 ve věci vedené pod sp. zn. 14 C 296/94 dne 31. 5. 1996, tedy přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 30/2000 Sb., a návrh žalovaného na obnovu řízení je třeba projednat a rozhodnout o něm podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., a to nejen v řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím, ale i v řízení dovolacím (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb.). Projednáním a rozhodnutím dovolání podle dosavadních právních předpisů se pro dovolací řízení rozumí zejména posouzení podmínek řízení, procesního nástupnictví formou singulární sukcese, zkoumání přípustnosti dovolání nebo vymezení náležitostí písemného vyhotovení rozhodnutí, jakož i posuzování včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR, uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzovaném případě podal sice žalovaný řádně zastoupený advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.) dovolání až po uplynutí jednoměsíční zákonné dovolací lhůty uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., řídil se však nesprávným poučením obsaženým v dovoláním napadeném usnesení odvolacího soudu a zůstala mu proto zachována lhůta k podání dovolání (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, publikované v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 7/2003).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravuje v prvé řadě ustanovení §238a o. s. ř. O žádný z případů v tomto ustanovení zmíněných však v posuzovaném případě nejde. Použitelnost §238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. není dána již proto, že usnesení odvolacího soudu není usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a písmenům b/ až f/ odstavce 1 citovaného ustanovení nelze napadené rozhodnutí podřadit. Přípustnost dovolání nezakládá v dané věci ani ustanovení §239 o. s. ř., neboť to upravuje přípustnost výhradně proti rozsudkům a usnesením ve věci samé, jímž rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení není (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením R 61/98). Přípustnost dovolání by tak mohla být dána pouze v případě existence vad řízení uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř. (dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu bez ohledu na povahu předmětu řízení). Tyto vady připínající se k předmětnému řízení (nikoli k řízení původnímu) však nejsou v dovolání namítány a ani z obsahu spisu nevyplývají.
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v §238 odst. 1 a ani §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. a kdy nejsou naplněny podmínky přípustnosti dovolání uvedené §237 odst. 1 o. s. ř., dovolacímu soudu nezbylo, než podle §243b odst. 4 věty prvé o. s. ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalovaného jako nepřípustné bez jednání odmítnout, aniž se jím mohl věcně zabývat.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a z obsahu spisu se nepodává, že by žalobci v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání náklady vznikly (vyjádření nebylo sepsáno advokátem).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. ledna 2006
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r.
předsedkyně senátu