ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.1698.2006.1
sp. zn. 33 Odo 1698/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce M. M., zastoupeného advokátem, proti žalované I. R., zastoupené advokátkou, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované B. R., bytem jako žalovaná, o zaplacení 175.019,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v J. pod sp. zn. 10 C 117/2003, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v H. K. ze dne 7. září 2006, č. j. 25 Co 168/2006-194, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v H. K. ze dne 7. září 2006, č. j. 25 Co 168/2006-194, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v J. ze dne 27. prosince 2005, č. j. 10 C 1117/2003-166, v žalobě vyhovujícím výroku ve věci samé, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř). V dovolání byl totiž uplatněn - jak vyplývá z jeho obsahu - výlučně dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, který nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít (srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř.).
Žalovaná v dovolání vytkla odvolacímu soudu pouze nesprávně, resp. nedostatečně zjištěný skutkový stav věci ústící v nesprávný závěr, že účastníci uzavřeli smlouvu o zhotovení nástavby garáže. Trvá na svém stanovisku, že mezi ní a žalobcem k uzavření smlouvy nedošlo, a je přesvědčena, že žalobce rovněž neprokázal „jaký materiál a v jakých cenách na její stavbu použil“. Proto bylo podle ní na místě „provést důkaz znaleckým posudkem, který by objektivně ocenil žalobcem provedené práce při zahrnutí všech vad a nedodělků a současně ocenil použitý materiál“. Pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že pokud by odvolací soud – stejně jako před ním soud prvního stupně - nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět i k odlišnému právnímu posouzení věci, tedy musel by skutkový stav poměřovat ustanoveními o odpovědnosti za bezdůvodné obohacení. Jinak řečeno výtka nesprávnosti právního posouzení věci je založena výlučně na kritice správnosti skutkových zjištění.
Protože dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobci v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalované právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 7. prosince 2006
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu