ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.20.2005.1
sp. zn. 33 Odo 20/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně L. Č. s., a. s., proti žalovanému V. M., o zaplacení 31.122,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 380/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. září 2004, č. j. 19 Co 1783/2004-109, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 31.122,- Kč s příslušenstvím s tím, že částka 28.000,- Kč představuje nedoplatek kupní ceny za přístroj Aquel 2000, který byl žalovanému podle kupní smlouvy právním předchůdcem žalobkyně (C. a. s.) dodán dne 13. 9. 2000, a částka 3.122,- Kč je smluvní pokuta, kterou se žalovaný zavázal zaplatit při porušení smluvních ujednání.
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 28. května 2004, č. j. 30 C 380/2003-90, uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku 28.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně od 21. 11. 2000 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 3.122,- Kč. Současně rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 13. 9. 2000 kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo filtrační zařízení Aquel 2000 za kupní cenu 31.220,- Kč, která měla být uhrazena ve splátkách podle splátkového kalendáře. Akontace a první splátka kupní ceny ve výši 800,- Kč splatná 1. 10. 2000 byla žalovaným uhrazena z provize, kterou mu poskytla obchodní společnost A. B., s. r. o., zbylých 35 splátek uhrazeno nebylo. Smluvními stranami bylo ujednáno, že při prodlení platby splátky kupní ceny, které bude delší než 20 kalendářních dnů, se dnem následujícím po uplynutí této lhůty stává splatnou celá zbývající část kupní ceny a kupující je povinen zaplatit prodávajícímu vedle zůstatku kupní ceny i smluvní pokutu ve výši 10 % pořizovací ceny předmětu koupě. Protože žalovaný neuhradil splátku splatnou 1. 11. 2000, stala se kupní cena splatnou 21. 11. 2000 a žalobkyni vznikl rovněž nárok na smluvní pokutu. Námitku promlčení práva neshledal soud důvodnou, neboť žaloba byla podána 27. 10. 2003.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 14. září 2004, č. j. 19 Co 1783/2004-109, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Skutkové i právní závěry soudu prvního stupně shledal správnými.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Za zásadní považuje právní otázku, „zda peněžité plnění poskytnuté na plnění závazku existujícího mezi dvěma osobami (žalobcem a žalovaným) osobou třetí, resp. osobou anonymní, bez adekvátní dohody s dlužníkem či věřitelem, je plněním závazku mezi těmito dvěma osobami a zda je takové plnění způsobilé mít právní následky zejména ve vztahu k počátku běhu promlčecí doby pro uplatnění práva ze závazku“. Nadále je přesvědčen, že došlo k promlčení práva žalobkyně na zaplacení kupní ceny, neboť on sám nezaplatil žádnou z dohodnutých splátek kupní ceny a první splátku, kterou za něho zaplatila podle neplatné smlouvy o obchodní spolupráci třetí osoba, nelze považovat za plnění závazku, neboť nedošlo k přistoupení k dluhu ve smyslu §533 obč. zák. Celá kupní cena se proto stala splatnou již 21. 10. 2000, zatímco žaloba byla podána až 27. 10. 2003. Dále má za to, že předmětná kupní smlouva neobsahovala tzv. ztrátu lhůt podle §565 obč. zák., nýbrž smluvní strany si pro případ prodlení sjednaly splatnost pevným termínem. Pokud by však „formulace smlouvy byla dohodou o ztrátě lhůt, nemá žalobkyně právo na úrok z prodlení od roku 2000 z celé dlužné částky, ale od splatnosti jednotlivých splátek“. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na datum vydání napadeného rozsudku odvolacího soudu bylo rovněž v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalovaným), zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. Podle písmena b/ tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Podle písmena c/ zmíněného ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Protože v posuzované věci odvolací soud potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně, lze přípustnost dovolání uvažovat výlučně v intencích ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Z toho, že přípustnost dovolání je podle zmiňovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc takových, které se vyznačují zásadním významem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., kterým je možno vytýkat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může být úspěšně použit pouze v případě, že je dovolání přípustné, tedy že dovolací soud dospěje k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí. Dovolací důvod mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci nelze v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. použít vůbec a dovolací soud je proto povinen odvolacím soudem zjištěný skutkový stav převzít (srov. výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř.).
Žalovaný předkládá k dovolacímu přezkumu otázku, zda právní následky v podobě plnění závazku dlužníka může mít plnění, které za dlužníka poskytne bez dohody s ním osoba třetí, resp. osoba anonymní. Těmito úvahami se však odvolací soud v dané věci vůbec nezabýval, neboť vycházel (stejně jako před ním soud prvního stupně) ze zjištění, že podle dohody mezi žalovaným a obchodní společností A. B. byla první splátka kupní ceny žalobkyni poukázána za žalovaného z jimi sjednané provize. Vzhledem k tomu, že odvolací soud situaci, kterou v dovolání předestírá žalovaný, ve svém rozhodnutí nehodnotil (neboť podle jeho zjištění nenastala), nemá logicky vzato ani dovolací soud důvod právní otázku, kterou žalovaný v dovolání označuje za zásadně právně významnou, v rámci dovolacího přezkumu hypoteticky řešit. Stejně tak nemůže být z pohledu zásadního právního významu zvažováno posouzení věci podle §531 či §533 obč. zák., které žalovaný v dovolání zmiňuje, neboť v řízení nebylo zjištěno, že by došlo ke změně v subjektu závazku na straně dlužnické, ať již v důsledku převzetí dluhu či přistoupení k závazku. Závěr odvolacího soudu dovozující, že bylo nadbytečným zabývat se platností, případně důsledky smlouvy o obchodní spolupráci uzavřené mezi žalovaným a třetí osobou, je správný. Dohodou uzavřenou mezi dlužníkem a třetí osobou o tom, že (zčásti) splní jeho závazek vůči věřiteli (§534 obč. zák.), vzniká zcela nový závazkový právní vztah výhradně mezi dlužníkem a přejímatelem povinnosti k (částečnému) plnění, a to na základě vnitřní dohody mezi nimi; základní závazkový právní vztah mezi dlužníkem a věřitelem se nemění. Případné zjištění, že dohoda mezi dlužníkem a třetí osobou, která za něho plnila závazek vůči věřiteli, je neplatná, nemůže tak mít žádný dopad na vztah mezi dlužníkem a věřitelem. Podstatným pro právní posouzení dané věci bylo proto zjištění, že první splátka kupní ceny byla za žalovaného žalobkyni uhrazena, ať již se tak stalo na základě platné či neplatné dohody mezi žalovaným a obchodní společností A. B. s. r. o. Nedůvodnou je tudíž námitka dovolatele, že odvolacím soudem bylo v tomto směru rozhodnuto v rozporu s hmotným právem a že rozsudek odvolacího soudu je proto zásadně právně významný. Protože dovolateli lze přisvědčit v tom, že v kupní smlouvě nebyla dohodnuta tzv. ztráta výhody splátek podle §565 obč. zák., nýbrž účastníky byla sjednána pro případ prodlení se zaplacením některé splátky splatnost zůstatku kupní ceny pevným termínem, je nadbytečné vyjadřovat se k jeho úvahám o právu na úrok z prodlení v případě existence dohody o ztrátě lhůt.
Lze uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyni, která by měla právo na náhradu těchto nákladů, v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. listopadu 2006
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu