infNsTyp,

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.04.2006, sp. zn. 33 Odo 388/2006 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.388.2006.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.388.2006.1
sp. zn. 33 Odo 388/2006 Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Bc. L. R. , zastoupeného advokátem, proti žalované A. C. s. r. o. zastoupené advokátem, o 6.832,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 40 C 310/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. ledna 2005, č. j. 11 Co 781/2004-55, takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. ledna 2005, č. j. 11 Co 781/2004-55, a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. března 2004, č. j. 40 C 310/2003-28, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. ledna 2005 č. j. 11 Co 728/2004-55, potvrdil usnesení ze dne 17. března 2004 č. j. 40 C 310/2003-28, jímž Okresní soud ve Frýdku-Místku zastavil řízení, v němž se žalobce domáhal vydání platebního rozkazu pro částku 6.832,- Kč s 4 % úrokem od 14. srpna 2002 „do nabytí právní moci“ a nákladů řízení ve výši 2 x 6.000,- Kč a 10.000,- Kč, představujících náklady spojené s vyřizováním „tohoto řízení“. Eventualitou k tomuto požadavku mělo být zrušení (storno) platebního rozkazu vydaného Okresním soudem ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 50 Ro 2635/2002 dne 8. ledna 2003. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že projednání předmětné věci v občanském soudním řízení brání překážka věci pravomocně rozsouzené ve smyslu ustanovení §159a odst. 5 občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“), jelikož o požadavku na zaplacení částky 6.832,- Kč s 4 % úrokem z prodlení a nákladů řízení bylo rozhodováno již v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 50 Ro 2635/2002. Je totiž zřejmé, že částku, kterou má podle platebního rozkazu zaplatit žalobce žalované (v rozkazním řízení v opačném procesním postavení), nyní požaduje po žalované, tedy že chce docílit toho, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobci částku, kterou je povinen zaplatit žalované podle pravomocného platebního rozkazu. Tímto způsobem se ale žalobce nemůže domoci změny pravomocného výroku platebního rozkazu a projednání jeho žaloby tak brání překážka věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu §159a odst. 5 o. s. ř. Proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu podal žalobce (dále jen „dovolatel“) dovolání, neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolacímu soudu vytýká, že žalobu nesprávně posoudil, jelikož v ní neuplatnil požadavek na zaplacení částky 6.832,- Kč s příslušenstvím, ale obsahově podal návrh na obnovu řízení ve věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 50 Ro 2635/2002. Z návrhu bylo zřejmé, že dovolatel chce docílit nového projednání věci, o které již bylo rozhodnuto. Soudy obou stupňů měly dovolatele vyzvat k doplnění podání, eventuelně k odstranění jeho vad. Žalovaná navrhla odmítnutí podaného dovolání. Závěry soudů obou stupňů o existenci překážky věci pravomocně rozsouzené považovala za správné. Namítané nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem by přicházelo v úvahu jen tehdy, pokud by odvolací soud posoudil věc podle právní normy, která na věc nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně ji vyložil, popřípadě ji na skutkový stav nepřiléhavým způsobem aplikoval. Odvolací soud ovšem přiléhavě aplikoval ustanovení §103, §104 odst. 1 a §159a odst. 5 o. s. ř. Tvrzení dovolatele, že jeho podání je žalobou na obnovu řízení, nemá oporu v obsahu jeho návrhu. Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“). Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání, které je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., bylo podáno včas řádně zastoupeným účastníkem řízení, přezkoumal usnesení odvolacího soudu podle §242 odst. 3 o. s. ř. Dovolatel v dovolání uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy nesprávné právní posouzení věci spočívající v tom, že odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně nesprávně posoudil existenci překážky věci rozsouzené. Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. sice nebyly dovoláním namítány a ze soudního spisu se nenaznačují, ale jinak je tomu ohledně zmíněných jiných vad. Je-li založen logický a věcný rozpor mezi odůvodněním žaloby a žalobním návrhem, je taková žaloba nesprávným podáním ve smyslu §43 odst. 1 o. s. ř. Není-li tato nesprávnost odstraněna, posoudí dovolací soud tuto vadu jako jinou vadu řízení podle §242 odst. 3 a §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (k tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 1994, sp. zn. 7 Cdo 41/93, publikované v Bulletinu Vrchního soudu v Praze č. 3/1994). Je evidentní, že z obsahu návrhu na zahájení řízení ze dne 20. 6. 2003 a jeho doplnění ze dne 3. 10. 2003 není zřejmé, zda dovolatel uplatňuje nárok na zaplacení finanční částky nebo se domáhá obnovy řízení, protože mezi vylíčením rozhodujících skutkových okolností a žalobním požadavkem je rozpor. Proto bylo povinností soudu vyzvat dovolatele k odstranění vad podání. K tomuto kroku soud prvního stupně sice přistoupil (viz usnesení ze dne 5. září 2003, č. j. 40 Nc 3009/2003-6), avšak výzva byla pro nekonkrétnost vytýkané vady podání („ … uvést tzv. petit návrhu, tj. čeho se žalobce domáhá a jak má být soudem o věci rozhodnuto“) a návodu, jak má dovolatel vadu žaloby odstranit (pouhou citací příslušných ustanovení občanského soudního řádu), nedostačující. Tvrzení dovolatele proto nemohla být dostatečným podkladem pro přijetí závěru o existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté, tj. závěru o totožném předmětu řízení, když totožnost účastníků je evidentní a není samo o sobě významné, že tyto stejné osoby mají ve dvou různých řízeních rozdílné procesní postavení. Přitom vylíčení rozhodujících skutečností (§79 odst. 1 o. s. ř.) je významné nejen pro rozhodnutí věci samé, ale zejména pro úvahu, zda projednání věci nebrání právě překážka věci pravomocně rozsouzené (§159a odst. 5 o. s. ř.). Nedostatek podmínky řízení, spočívající v překážce věci pravomocně rozhodnuté, soud na počátku řízení zjistí z vylíčení rozhodujících skutečností - údajů, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém základě má soud rozhodnout. Ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. vymezuje náležitosti žaloby po obsahové stránce. Tyto náležitosti je třeba v žalobě uvést takovým způsobem, aby z jejího obsahu jednoznačně vyplývaly, popřípadě aby je bylo možné bez jakýchkoliv pochybností z textu žaloby dovodit (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2002, sp. zn. 29 Odo 421/2002, publikované v časopisu Soudní judikatura č. 11/2002). Až v dovolání žalobce doplňuje tvrzení o tom, že jeho podání ze dne 20. června 2003 je žalobou na obnovu řízení ve věci Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 50 Ro 2635/2002, přičemž vady takové žaloby je nezbytné postupem podle §43 odst. 1 o. s. ř. odstraňovat. Ze shora uvedených závěrů je zřejmé, že byl naplněn dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť řízení bylo postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyššímu soudu ČR proto nezbylo, než podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. napadené usnesení zrušit. Jelikož důvody zrušení platí i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.). V dalším průběhu řízení budou soud prvního stupně, případně i soud odvolací, vázány právním názorem, který byl vysloven v tomto usnesení (§243d odst. 1 věta prvá ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně 27. dubna 2006 JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/27/2006
Spisová značka:33 Odo 388/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.388.2006.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21