ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.730.2006.1
sp. zn. 33 Odo 730/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně E. s. r. o., jako právní nástupkyně JUDr. M. H., advokátky, správkyně konkurzní podstaty úpadce S. Ž., s. r. o., proti žalovanému J. T., podnikajícímu pod obchodním jménem J. T. – nakladatelství A., o zaplacení částky 78.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 638/2002, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2005, č. j. 53 Co 431/2005-147, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2005, č. j. 53 Co 431/2005-147, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 8. srpna 2005, č. j. 31 C 638/2002-139, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 8. srpna 2005, č. j. 31 C 638/2002-139, podle §107a občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) připustil, aby z řízení vystoupila žalobkyně JUDr. M. H. a na její místo do řízení vstoupila společnost E. s. r. o. Stalo se tak na základě návrhu původní žalobkyně JUDr. M. H. (dále jen „žalobkyně“) podaného poté, co soud prvního stupně rozsudkem ze dne 8. února 2005, č. j. 31 C 638/2002-123, zamítl žalobu o zaplacení částky 78.000,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení a co žalobkyně napadla tento rozsudek včasným odvoláním. Návrh podle §107a OSŘ podala žalobkyně s odkazem na to, že dne 30. června 2005 uzavřela se společností E. s. r. o. smlouvu o postoupení pohledávky, která je předmětem řízení.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30. listopadu 2005, č. j. 53 Co 431/2005-147, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Neshledal důvodnou námitku žalovaného, že odvoláním napadené usnesení vydal soud, který nebyl funkčně příslušný, vycházející z názoru, že pokud návrh podle §107a OSŘ podala žalobkyně až ve fázi odvolacího řízení, měl o něm rozhodovat odvolací soud. Odkázal na §210 odst. 2 OSŘ, který stanoví, že mezi povinnosti soudu prvního stupně náleží vyšetřit, zda jsou splněny podmínky řízení, opatřit zprávy a listiny, jichž se odvolatel nebo jiní účastníci dovolávají, a provést i jiná podobná šetření. Soud prvního stupně je tedy povinen učinit všechny úkony, které směřují přímo k přípravě odvolacího jednání, včetně úkonů souvisejících se zjištěním, že došlo k univerzální či singulární sukcesi. Proto je postup soudu prvního stupně s uvedeným ustanovením v souladu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž znovu namítl, že návrh podle §107a OSŘ byl podán až ve stadiu odvolacího řízení a že rovněž právní skutečnost, ze které soudy dovodily přechod práv nebo povinností, o něž v řízení jde, nastala až po rozhodnutí soudu prvního stupně. Ustanovení §210 OSŘ nezakládá funkční příslušnost soudu prvního stupně k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle §107a OSŘ, a proto je podle jeho názoru zřejmé, že o tomto návrhu rozhodl funkčně nepříslušný soud. Z těchto důvodů žalovaný navrhl, aby bylo zrušeno jak napadené usnesení odvolacího soudu, tak i usnesení soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a OSŘ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, že je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) OSŘ a že jsou splněny i podmínky uvedené v §241 odst. 1 a 4 a v §241a odst. 1 OSŘ, přezkoumal napadené usnesení podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ. Žalovaný nenamítá, že řízení je postiženo některou z vad uvedených v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 OSŘ nebo jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlédne, i když nebyly v dovolání uplatněny, a nic takového neplyne ani z obsahu spisu. Proto se dovolací soud zabýval pouze výslovně uplatněným dovolacím důvodem, jak jej žalovaný obsahově vymezil, a dospěl k závěru, že jeho dovolání je opodstatněné.
Podle §241a odst. 2 písm. b) OSŘ lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popř. jestliže ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle §107a odst. 1 OSŘ má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka. Podle §107a odst. 2 OSŘ soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1 a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány.
Podle §210 odst. 2 OSŘ je-li to před předložením spisu odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání třeba, vyšetří předseda senátu soudu prvního stupně, zda jsou splněny podmínky řízení, opatří zprávy a listiny, jichž se odvolatel nebo jiní účastníci dovolávají, a provede i jiná podobná šetření.
Odvolací soud postavil své rozhodnutí na právním názoru, že o návrhu žalobkyně podle §107a OSŘ, vzneseném ve stadiu odvolacího řízení, správně rozhodl jako soud funkčně příslušný soud prvního stupně, neboť toto rozhodnutí patří mezi jeho povinnosti vymezené v §210 odst. 2 OSŘ. S tímto názorem se však dovolací soud neztotožňuje. Smyslem všech úkonů, které je povinen provést soud prvního stupně před předložením spisu odvolacímu soudu, je vytvořit takové podmínky, aby odvolací soud mohl bez dalšího přistoupit k nařízení odvolacího jednání či rozhodnout bez nařízení jednání tam, kde to procesní předpisy umožňují. Tyto úkony ovšem nemohou zasahovat do merita věci, o níž bylo již (pro soud prvního stupně závazně) rozhodnuto, a to ani v tom směru, že jimi bude měněn okruh účastníků řízení. Procesní nástupnictví podle §107a OSŘ připadá v úvahu i po rozhodnutí soudu prvního stupně; v takovém případě může žalobce navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení, tehdy, bylo-li zahájeno odvolací řízení, t. j. bylo-li proti rozhodnutí soudu prvního stupně podáno odvolání, a rozhodnutí o tomto návrhu přísluší odvolacímu soudu (k této problematice srov. blíže článek L. Drápala nazvaný „Odvolání po novele občanského soudního řádu“ uveřejněný v mimořádné příloze časopisu Právní rozhledy č. 9/2001). Rozhodnutí o návrhu podle §107a OSŘ tedy nelze považovat za procesní úkon soudu prvního stupně ve smyslu §210 odst. 2 OSŘ.
Z toho, co je shora uvedeno, je zřejmé, že pokud odvolací soud vyložil §210a odst. 2 OSŘ tak, že zakládá funkční příslušnost soudu prvního stupně k rozhodnutí o návrhu podle §107a OSŘ uplatněném ve stadiu odvolacího řízení, vyložil toto procesní ustanovení mylně a jeho rozhodnutí proto spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tím je naplněn dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ a Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než podle §243b odst. 2 části věty za středníkem OSŘ napadené usnesení zrušit. Jelikož důvody zrušení platí i pro usnesení soudu prvního stupně, bylo zrušeno i toto usnesení a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá OSŘ).
V dalším průběhu řízení budou soudy obou stupňů vázány právním názorem, který byl vysloven v tomto usnesení (§243d odst. 1 věta prvá ve spojení s §226 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 22. června 2006
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu