ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.755.2006.1
sp. zn. 33 Odo 755/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce MUDr. J. R., proti žalovanému P. V., o zaplacení 14.952,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 8 C 29/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. prosince 2004, č. j. 24 Co 471/2004-186, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.100,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Z. Š., advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce po žalovaném a jeho manželce B. V. (původně prvé žalované) požadoval, aby mu společně a nerozdílně zaplatili 28.700,- Kč se 4 % úrokem z prodlení od 29. 8. 2002 do zaplacení.
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne 28. 4. 2004, č. j. 8 C 29/2003-160, žalobě částečně vyhověl a uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci 13.784,- Kč se 4 % úrokem z prodlení od 29. 8. 2002 do zaplacení; do zbývající částky 14.952,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce, které směřovalo výlučně do výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 14.952,- Kč s příslušenstvím, Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. 12. 2004, č. j. 24 Co 471/2004-186, rozsudek soudu prvního stupně v tomto zamítavém výroku změnil tak, že uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně dalších 14.952,- Kč se 4 % úrokem z prodlení od 29. 8. 2002 do zaplacení. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal každý ze žalovaných samostatně dovolání. Žalovaný ve svém dovolání namítá, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Je přesvědčen, že odvolací soud neměl důvod nepřisvědčit právnímu názoru soudu prvního stupně, podle něhož může žalobce požadovat vydání bezdůvodného obohacení pouze v hodnotě plateb, které poskytl bytovému družstvu v době, kdy žalovaní v bytě, jehož je nájemcem, bydleli. Nesprávným shledává závěr odvolacího soudu, že absolutní neplatnost smlouvy o podnájmu bytu nebrání uložení povinnosti podnájemcům vydat nájemci bezdůvodné obohacení odpovídající tržnímu nájemnému za situace, kdy sám nájemce za nájem bytu tržní nájemné pronajímateli neplatí. Je přesvědčen, že vždy by měla být zohledněna celá řada dalších skutečností, včetně sociální situace povinných osob a jejich rodiny. Jestliže tak soud nepostupoval, zatížil řízení vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dále žalovaný odvolacímu soudu vytýká, že nevyhodnotil správně jeho a manželčino tvrzení, že ve prospěch žalobce plnili, a uvěřil pochybným tvrzením žalobce, že podnájemné nebylo vůbec hrazeno. Nesprávně byla vyhodnocena rovněž výpověď svědkyně D. H. podporující tvrzení žalovaných. Takto „vyjádřené dovolací důvody pak dopadají nejen na rozsudek odvolacího soudu, ale též na rozsudek soudu prvního stupně“, a proto žalovaný navrhuje zrušení obou těchto rozhodnutí v plném rozsahu (tedy i pokud jimi bylo rozhodnuto o povinnosti B. V., jejíž dovolání již bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2005, sp. zn. 33 Odo 1519/2005 odmítnuto) a vrácení věci soudu prvního stupně.
Žalobce navrhl odmítnutí dovolání. Namítá, že dovolání v dané věci není přípustné, neboť dovoláním napadeným rozhodnutím odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč. Kromě toho považuje rozsudek odvolacího soudu za věcně správný a námitky dovolatele za účelové a nedůvodné.
Podle článku II. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den vydání napadeného rozsudku bylo proto v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“).
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), není však v dané věci přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé - jak tomu bylo i v posuzovaném případě - je předpokladem přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se nepřihlíží (§237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Dovolání žalovaného směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby o zaplacení částky 14.952,- Kč s příslušenstvím tak, že žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl; směřuje tak proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o částce 14.952,- Kč, a není ve smyslu §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné. Je přitom bez významu dovolatelem zdůrazňovaná skutečnost, že „souhrn přisouzených peněžitých plnění obsažených v rozhodnutí okresního a krajského soudu přesahuje částku 20.000,-Kč“, neboť již soud prvního stupně vyhověl žalobě do částky 13.784,- Kč s příslušenstvím (tento jeho vyhovující výrok nebyl odvoláním napaden a odvolací soud o něm tudíž nerozhodoval).
Protože dovoláním jsou napadány výslovně i výroky rozsudku odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, nezbylo, než zvažovat jeho přípustnost rovněž z hlediska ustanovení upravujících přípustnost dovolání proti usnesení. Rozhodnutí o nákladech řízení má, jde-li o jeho formu, vždy povahu usnesení (§167 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §211 o. s. ř.), byť je začleněno do rozsudku soudu a stává se proto formálně jeho součástí. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až 239 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. nepřichází v úvahu, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ustanoveními §238, §238a a §239 o. s. ř. není přípustnost dovolání rovněž založena, neboť tyto akcesorické výroky rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. bez jednání odmítl.
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, povinen nahradit žalobci náklady dovolacího řízení. Účelně vynaložené náklady představuje pouze odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem, který žalobce zastupoval již v řízení před soudy obou stupňů (§11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), stanovená podle §3 odst. 1, §16 odst. 2, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 1.690,- Kč, paušální částka náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 75,- Kč a částka 335,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z těchto částek odvést podle zákona č. 235/2004 Sb. (viz jím předložené osvědčení o registraci č. j. 31971/05/253900/7750). Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 22. června 2006
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu