ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.86.2005.1
sp. zn. 33 Odo 86/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce JUDr. V. P., advokáta, správce konkurzní podstaty úpadce Z. d. P. „v likvidaci“, proti žalované „A., spol. s r. o.“, o zaplacení částky 4,768.960,- Kč, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 Cm 786/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. října 2004, č. j. 11 Cmo 83/2004-312, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. října 2004, č. j. 11 Cmo 83/2004-312, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. ledna 2004, č. j. 12 Cm 786/96-286, jímž byla žaloba o zaplacení částky 4,768.960,- Kč zamítnuta a bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků a státu; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích poté vydal doplňující usnesení ze dne 16. listopadu 2004, č. j. 12 Cm 786/1996-318, jímž vyčíslil náklady řízení, které je povinen žalobce zaplatit státu. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před 1. 4. 2005 (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je tudíž výlučně důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací důvod, prostřednictvím kterého je možno namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), lze úspěšně uplatnit pouze tehdy, shledá-li dovolací soud dovolání přípustné; sám o sobě, i kdyby byl dán, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. založit nemůže. Dovolací důvod mířící na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci nelze v případě takového dovolání použít vůbec (srovnej výslovné znění §241a odst. 3 o. s. ř.).
V posuzovaném případě žalobou požadovaná částka představuje podíl hodnoty nedokončené výroby, která byla v roce 1994 rozúčtována představenstvem družstva (úpadce) podle množství převzaté a obdělané půdy jednotlivým společnostem s ručením omezeným a soukromě hospodařícím zemědělcům, kteří podle zákona o půdě požádali o vydání pozemků. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že zemědělská půda, na které úpadce hospodařil, byla z převážné části vydána k 1. 10. 1993 vlastníkům, bývalým členům družstva a restituentům. Někteří z nich pak uzavřeli smlouvy o nájmu této zemědělské půdy se žalovaným, který na ní hospodaří (nevlastní ji). Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu dovodil, že žalovaný není pasivně legitimován k vydání bezdůvodného obohacení získaného na úkor úpadce přivlastněním si užitků z rozpracované výroby (§451 obč. zák.). Těmito subjekty jsou vlastníci půdy, na kterou byla úroda úpadcem zaseta. Nadto odvolací soud konstatoval, že se žalobci nepodařilo prokázat, které pozemky a jakými plodinami osel a které z těchto pozemků má žalovaný v nájmu.
Z obsahu dovolání (tj. z vylíčení dovolacích námitek) vyplývá, že žalobce své výhrady k právnímu závěru odvolacího soudu o nedostatku věcné pasivní legitimace žalovaného založil výlučně na kritice správnosti a úplnosti zjištěného skutkového stavu. Namítá-li, že úrodu, kterou zasel, sklidil žalovaný a že své tvrzení ohledně rozsahu osetých pozemků a o druhu zasetých plodin dokládal předloženými listinnými důkazy, uplatňuje tím dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jehož použití je ovšem v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vyloučeno. Výtka žalobce, že soudy neprovedly jím navržené důkazy znaleckými posudky, vyjádřením společnosti E., účetnictvím žalovaného, výslechy svědků, jež mohly prokázat jeho žalobní tvrzení, představuje uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., který je použitelný pouze v případě, kdy dovolací soud shledá dovolání přípustným.
Protože dovolání není přípustné ani proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalované v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. srpna 2006
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu