ECLI:CZ:NS:2006:33.ODO.998.2004.1
sp. zn. 33 Odo 998/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) M. R., a b) V. R., proti žalovaným 1) Ing. B. H., a 2) V. H., o vydání bezdůvodného obohacení, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 10 C 179/98, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. března 2004, č. j. 22 Co 491/2003-167, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně částku 2.790,50 Kč k rukám advokáta JUDr. J. K. do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. června 2003, č. j. 10 C 179/98-128, uložil žalovaným, aby zaplatili žalobcům částku 20.256,- Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, pokud se žalobci domáhali zaplacení dalších 2.484,- Kč s úrokem z prodlení (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. března 2004, č. j. 22 Co 491/2003-167, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., jímž bylo žalobě částečně vyhověno, změnil tak, že zamítl žalobu o zaplacení částky 5.544, Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení; ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Rozsudek odvolacího soudu, a to – podle obsahu jejich podání – v celém jeho rozsahu, napadli žalovaní dovoláním, v němž navrhli, aby byl tento rozsudek zrušen a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobci navrhli odmítnutí dovolání jako nepřípustného s poukazem na §237 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu.
Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo napadené rozhodnutí vydáno, bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§10a OSŘ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnými osobami, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Jak už bylo uvedeno, žalovaní napadli svým dovoláním rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy jak jeho měnící výrok ve věci samé, tak i meritorní výrok potvrzující a výroky o nákladech řízení. Již v usnesení z 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3/1998, Nejvyšší soud ČR vyslovil názor, že stejně jako u dalších opravných prostředků i u dovolání platí, že k jeho podání je subjektivně oprávněn jen ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že bude opravnému prostředku vyhověno (tzv. subjektivní přípustnost dovolání). Stejný názor pak zaujal i v rozsudku z 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000, uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 2, pod č. C 154. Jestliže tedy měnícím výrokem rozsudku odvolacího soudu byla žaloba částečně zamítnuta, nejedná se o rozhodnutí, jímž byla žalovaným způsobena v jejich poměrech újma odstranitelná zrušením tohoto výroku; naopak jeho zrušením by se poměry žalovaných zhoršily. Proto nezbývá než uzavřít, že k dovolání proti tomuto výroku nejsou žalovaní subjektivně oprávněni.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v §237 odst. 1 písm. b) a c) OSŘ. Podle §237 odst. 2 písm. a) OSŘ však není dovolání podle odst. 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. S ohledem na citované ustanovení nemůže být dovolání žalovaných proti potvrzujícímu výroku napadeného rozsudku přípustné, neboť tímto výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 14.712,- Kč s příslušenstvím. Jelikož přípustnost dovolání nepřichází v úvahu ani proti výrokům, jimiž bylo rozhodnuto o nákladech řízení (srov. blíže usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 4/2003), je zřejmé, že pokud jde o výroky zmíněné v tomto odstavci, směřuje dovolání žalovaných proti rozhodnutí, proti nimž občanský soudní řád tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud ČR toto dovolání podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. b) a c) OSŘ odmítl.
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ jsou žalovaní, jejichž dovolání bylo odmítnuto, povinni nahradit žalobcům náklady dovolacího řízení. Tyto náklady představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §10 odst. 3, §3 bodu 5., §17 odst. 2, §15, §14 odst. 1, §18 odst. 1 a §16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 2.270,- Kč, paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 75,- Kč a částka 445,50 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb. (§137 odst. 3 OSŘ). Solidarita žalovaných vyplývá z §145 odst. 3 občanského zákoníku, platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaní dobrovolně, co jim ukládá toto vykonatelné usnesení, mohou žalobci podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 22. června 2006
Vít Jakšič, v. r.
předseda senátu