ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.10.2006.1
sp. zn. 4 Tz 10/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 16. února 2006 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. V., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. 3 T 145/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. 3 T 145/2003, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. V.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, která na zrušený výrok obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. 3 T 145/2003, byl obviněný J. V. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 4. 8. 2003 v době kolem 13.30 hodin na V. n. v P., před domem prodal za částku 150,- Kč neztotožněnému muži půl tablety léku Subutexu - 8 mg, dále P. O., nabízel Subutex a Rohypnol a dalšímu neztotožněnému muži dal 3 tablety Rohypnolu, přičemž Subutex je látka, která obsahuje Buprenorfin, tedy látku, která je uvedena v příloze č. 6 k zák. č. 167/98 Sb., o návykových látkách, jako látka psychotropní a Rohypnol je uveden v příloze č. 5 k zák. č. 167/98 Sb., o návykových látkách, jako látka psychotropní či omamná. Za to byl obviněnému podle §45 odst. 1, 2, 3, a §45a odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 25. 11. 2004.
Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. V. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím také v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Ve stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti vytkl Obvodnímu soudu pro Prahu 1, že při svém rozhodování nezohlednil existenci trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 1. 2004, sp. zn. 46 T 9/2004, jímž byl obviněnému pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), c), e) tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, které obviněný v době rozhodování Obvodního soudu pro Prahu 1 dosud nevykonal. Uložením dalšího trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin tak došlo k překročení horní výměry stanovené zákonem pro takovýto druh trestu o 250 hodin.
Stěžovatel dále namítá, že Obvodní soud pro Prahu 1 pochybil i tím, že neukládal souhrnný trest podle ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., přesto posuzovaná trestná činnost byla spáchána dříve, než byl obviněnému doručen trestní příkaz ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 46 T 9/2004.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. V. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, včetně všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle ustanovení §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v §35 odst. 1 tr. zák., když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla pokladu.
Podle ustanovení §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Podle ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Nejvyšší soud konstatuje, že samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 se v posuzované trestní věci uvedenými zákonnými ustanoveními důsledně neřídila.
Nejvyšší soud zjistil z obsahu trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 3 T 145/2003, že státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 podala u tohoto soudu dne 15. 9. 2003 obžalobu na obviněného J. V. Samosoudkyně tohoto soudu vydala dne 29. 9. 2003 usnesení pod sp. zn. 3 T 145/2003, jímž podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití §172 písm. b) tr. ř. zastavila trestní stíhání obviněného J. V. pro skutek spočívající v tom, že dne 4. 8. 2003 v době kolem 13.30 hodin na V. n. v P., před domem prodal za částku 150,- Kč neztotožněnému muži 1/2 tablety léku Subutex 8 mg, který obsahuje Buprenorfin, tedy látku, která je uvedena v příloze č. 6 k zákonu č. 167/98 Sb., o návykových látkách, jako látka psychotropní, v čemž bylo podanou obžalobou spatřováno spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., neboť skutek není trestným činem a není důvod k postoupení věci. Z podnětu stížnosti státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 projednal věc v neveřejném zasedání Městský soud v Praze, který usnesením ze dne 19. 11. 2003, sp. zn. 7 To 515/03, podle §149 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně, aby o ní znovu jednal a rozhodl. Samosoudkyně Obvodního soudu Prahu 1 vydala po provedeném hlavním líčení dne 24. 6. 2004 rozsudek pod sp. zn. 3 T 145/2003, jímž obviněného J. V. uznala vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., přičemž mu uložila trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Obviněnému však již trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 1. 2004, sp. zn. 46 T 9/2004, který byl obviněnému doručen dne 6. 2. 2004 a právní moci nabyl dne 17. 2. 2004, byl pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), c), e) tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, který obviněnému v době vydání rozsudku, jenž je napaden stížností pro porušení zákona, nebyl dosud nařízen.
Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 mohla existenci předchozího odsouzení zjistit z opisu rejstříku trestů ze dne 3. 5. 2004, který je ve spise založen (č. l. 94), v němž je vyznačeno. Uvedené zjištění ji mělo vést v rámci úvah o uložení trestu, stanovení jeho adekvátního druhu a výměry k prověření, zda a v jakém rozsahu byl předchozí trest obecně prospěšných prací vykonán.
Skutečnost, že samosoudkyně nevyžádala uvedený spis Obvodního soudu pro Prahu 4 a neprovedla jím důkaz, vedla především k porušení zákona v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., neboť napadeným rozsudkem nebyl uložen souhrnný trest, byť trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. byl spáchán dne 4. 8. 2003, tedy dříve, než byl obviněnému v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 46 T 9/2004 doručen dne 6. 2. 2004 trestní příkaz. Pro uložení souhrnného trestu podle zásad uvedených v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. tak byly dány zákonné předpoklady. K porušení zákona došlo též uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, jelikož celková výměra trestů obecně prospěšných prací činí 650 hodin, ačkoliv ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. připouští maximální výměru tohoto druhu trestu 400 hodin. Dále bylo porušeno i ustanovení §36 tr. zák., které upravuje povinnost soudu zohlednit výši stejného druhu trestu, který byl uložen jiným rozsudkem a nebyl dosud vykonán, a výši nově ukládaného trestu tak, aby jejich celkový součet nepřesáhl nejvyšší možnou výměru pro takovýto druh trestu.
V neposlední řadě konstatuje Nejvyšší soud porušení zákona i v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť pod pojem zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, nutno vztáhnout i zjištění, která mají vzhledem k osobě pachatele význam z hlediska stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.
Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle §266 odst. 1, 2 tr. ř., neboť uložený trest je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je třeba konstatovat v případě každého trestu, který je uložen ve výměře nad horní hranicí trestní sazby.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. 3 T 145/2003, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. V.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. poté Nejvyšší soud zrušil v napadeném rozsudku výrok o trestu, vycházeje z citovaného ustanovení a zjištění, že nezákonný je pouze tento výrok rozsudku, přičemž jej lze oddělit od ostatních. Dále byla zrušena všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.
Věc byla podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Tento soud doplní dokazování spisem Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 46 T 9/2004, jakož i zprávou Probační a mediační služby České republiky, středisko Praha, zda a případně v jakém rozsahu obviněný uložený trest obecně prospěšných prací vykonal. Provedením a vyhodnocením těchto důkazů v kontextu důkazů, které jsou již součástí trestního spisu, může Obvodní soud pro Prahu 1 dospět k zákonnému rozhodnutí o trestu. Bude však omezen ustanovením §273 tr. ř., neboť Nejvyšší soud konstatoval porušení zákona v neprospěch obviněného, jeho situace se tudíž v novém řízení nemůže změnit v jeho neprospěch při existenci zákazu reformationis in peius.
Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. února 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á