ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.102.2006.1
sp. zn. 4 Tz 102/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 30. srpna 2006 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného K. M., proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 9 To 87/2006, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 9 To 87/2006, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného K. M.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušuje se také rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 5. 1. 2006, sp. zn. 1 T 206/2005.
Zrušují se všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzheldem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Prostějově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 5. 1. 2006, sp. zn. 1 T 206/2005, byl obviněný K. M. uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 7. 10. 2003 v odpoledních hodinách, v obci S., okr. P., vyhrožoval A. H., že ji poseká a přitom mával mačetou, což u poškozené vyvolalo obavu o svůj život. Za to byl obviněnému v sazbě §197a odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Z podnětu odvolání obviněného K. M. proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 5. 1. 2006, sp. zn. 1 T 206/2005, rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 9 To 87/2006, tak, že podle §256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 9 To 87/2006, podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného K. M. Vytýká v ní napadenému usnesení, že jím byl porušen zákon v neprospěch tohoto obviněného v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 a §23 odst. 1 tr. ř.
Stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku nejprve upozornil na skutečnost, že přestože policejní orgán v původním řízení vedeném pod ČTS: ORPV-220/KPV-OOK-2004, navrhl dne 29. 3. 2004 podat obžalobu pro oba skutky, tedy jak pro skutek z měsíce srpna roku 2003 tak i pro skutek ze dne 7. 10. 2003, státní zástupce podal obžalobu pouze pro jednání z měsíce srpna roku 2003 a ohledně skutku ze dne 7. 10. 2003 zůstal naprosto nečinný až do doby, kdy mu bylo doručeno usnesení policejního orgánu o vyloučení tohoto skutku ze společného řízení k novému samostatnému projednání, aniž by byla věc vrácena policejnímu orgánu k došetření procesně relevantním postupem. Tím byl podle stěžovatele porušen zájem na právní jistotě i právo obviněného na spravedlivý proces, neboť obviněný byl přesvědčen, že celá trestní věc pro něj pravomocně skončila již pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2004, sp. zn. 8 To 391/2004.
Ministr spravedlnosti dále zpochybnil přesvědčivost napadeného soudního rozhodnutí s ohledem na odlišné hodnocení věrohodnosti výpovědi svědkyně A. H. a svědka F. V. ve srovnání s řízením vedeném u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 85/2004. Rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně považuje za vadná z důvodů neúplných a nepřesvědčivých skutkových zjištění. Soudy totiž nevyslechly svědka A. K., který vypovídal ve prospěch verze obhajoby obviněného v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 85/2004, přesto, že podstatný obsah tohoto spisu byl u hlavního líčení v trestní věci vedené pod sp. zn. 1 T 206/2005, čten. Tento svědek přitom u veřejného zasedání před Krajským soudem v Brně dne 2. 11. 2004 ve věci sp. zn. 8 To 391/2004 podrobně vypovídal ke skutku ze dne 7. 10. 2003.
Okresní soud v Prostějově tedy nezjistil skutkový stav o němž nejsou důvodné pochybnosti, neboť dokazování zaměřil pouze na důkazy svědčící proti obviněnému, přičemž důkazy svědčící v jeho prospěch zcela pominul. Krajský soud v Brně pak pochybil tím, že nedůsledně a v rozporu s ustanovením §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal postup nalézacího soudu, který shledal správný, a zjištěný skutkový stav uznal za dostačující k rozhodnutí o vině.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 9 To 87/2006, byl porušen zákon v neprospěch obviněného K. M. v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř., a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím také v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 a §23 odst. 1 tr. ř., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253, přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
Podle ustanovení §256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
Nejvyšší soud kosntatuje, že Krajský soud v Brně se těmito zákonnými ustanoveními v trestní věci napadené stížností pro porušení zákona důsledně neřídil.
Z obsahu trestních spisů Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. 1 T 85/2004 a 1 T 206/2005, Nejvyšší soud zjistil, že policejní komisař Policie České republiky vydal dne 16. 3. 2004 usnesení, ČTS: ORPV-220/KVP-OOK-2004, jímž podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájil trestní stíhání obviněného K. M. pro trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci, kterého se dopustil v přesně nezjištěný den v měsíci srpnu 2003 a dne 7. 10. 2003.
Dne 29. 3. 2004 předložil policejní komisař podle §166 odst. 3 tr. ř. Okresnímu státnímu zastupitelství v Prostějově trestní spis ČTS: ORVP-220/KVP-OOK-2004, s návrhem na podání obžaloby proti obviněnému K. M. pro jednání z přesně nezjištěného dne z měsíce srpna 2003 a ze dne 7. 10. 2003, jimiž naplnil skutkovou podstatu trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák.
Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Prostějově podal dne 31. 3. 2004 u Okresního soudu v Prostějově obžalobu na obviněného K. M. pro trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., pro skutek, kterého se obviněný dopustil blíže neurčeného dne v měsíci srpnu 2003.
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 1 T 85/2004, byl obviněný K. M. uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že blíže neurčeného dne v měsíci srpnu 2003 v obci S., okres P., vyhrožoval A. H., že ji poseká a přitom mával mačetou, což u poškozené vyvolalo obavu o svůj život. Za to byl obviněnému uložen v sazbě §197a odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 1 T 85/2004, podal obviněný odvolání v němž jako nový důkaz navrhl svědectví A. K., přičemž uvedl, že tento svědek celý konflikt pozoroval a může dosvědčit, jak celá záležitost proběhla. Krajský soud v Brně ve veřejném zasedání konaném dne 2. 11. 2004 vyslechl svědka A. K. Tento svědek nejprve uvedl, že v srpnu 2003 se nacházel v obci S., protože tam pracoval. Svědek dále vypověděl, že obviněný nedržel v době konfliktu nic v ruce, neviděl, že by obviněný poškozenou A. H. fyzicky napadl. Na dotaz členky senátu svědek uvedl, že celá událost skončila tak, že se pohádali (K. M. a A. H.), paní odešla i se psem a následně ho (M.) pan V. atakoval trubkou. Nejprve svědek uvedl, že útok trubkou následoval půl hodiny nebo hodinu po konfliktu ve stejný den. Dále svědek na dotaz člena senátu, zda událost s trubkou měla nějakou dohru uvedl, že se pan M. s panem V. ohledně této události soudili. Dále uvedl, že pak V. a pan M. měli již dříve nějaký konflikt. Svědek dále upřesnil, že neví, zda událost s trubkou následovala v den konfliktu nebo následující den, neboť je to již dávno, a přesně si to nepamatuje. Ví však, že konflikt s trubkou následoval tu hádku a bylo to krátce po sobě.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 2. 11. 2004, sp. zn. 8 To 391/2004, z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 1 T 85/2004, podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a za podmínek uvedených v ustanovení §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného K. M. podle §226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek, který je výše popsán v rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 1 T 85/2004. V odůvodnění tohoto rozhodnutí je uvedeno, že odvolací soud uvedeným způsobem rozhodl na základě doplněného dokazování výslechem svědka A. K.
Součástí trestního spisu Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. 1 T 85/2004, je na č. l. 29 trestní příkaz Okresního soudu v Prostějově ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. 1 T 89/2004, jímž byl obviněný F. V. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil tím, že dne 9. 10. 2003 v době kolem 10.00 hod. v obci S., okr. P., na veřejné komunikaci, bezdůvodně a neočekávaně napadl K. M., tím způsobem, že ho opakovaně udeřil ocelovou trubkou do různých částí těla, přičemž tímto útokem poškozenému způsobil zranění v podobě zlomeniny pravé loketní kosti, které si vyžádalo léčení spojené s omezením obvyklého způsobu života po dobu 5 - 6 týdnů.
Při srovnání údajů, uvedených ve výpovědi svědka A. K. ve veřejném zasedání ze dne 2. 11. 2004 a ze znění citovaného trestního příkazu Okresního soudu v Prostějově ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. 1 T 89/2004, došel Nejvyšší soud k závěru, že svědek A. K. ve své výpovědi nepopisuje incident z blíže neurčeného dne v měsíci srpnu 2003, neboť po něm v krátkém časovém období, rozmezí několika hodin až dnů, nenásledoval útok F. V. kovovou trubkou na K. M. Výpověď tohoto svědka se tedy vztahuje k incidentu ze dne 7. 10. 2003. Nejvyšší soud pouze konstatuje tuto skutečnost ve vztahu k závěrům, které učinil Krajský soud v Brně ve svém rozsudku ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 1 T 85/2004, s vědomím toho, že není oprávněn zasahovat do pravomocného rozhodnutí, které nebylo napadeno stížností pro porušení zákona.
Usnesením policejního komisaře ze dne 19. 9. 2005, ČTS: ORPV-220/KPV-OOK-2004, bylo podle §23 odst. 1 tr. ř. z trestní věci obviněného K. M. vyloučeno řízení o trestném činu násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci podle ustanovení §197a odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil dne 7. 10. 2003. V odůvodnění tohoto rozhodnutí je uvedeno, že uvedený skutek ze dne 7. 10. 2003 je útokem pokračujícího trestného činu, který však nebyl projednán v řízení pod sp. zn. 1 T 84/2005. Dne 24. 10. 2005 podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Prostějově u Okresního soudu v Prostějově obžalobu na obviněného K. M. pro skutek, kterého se obviněný dopustil dne 7. 10. 2003 v odpoledních hodinách, kvalifikovaný jako trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci.
Pokud stěžovatel ve svém mimořádném opravném prostředku namítá, že usnesení policejního komisaře ze dne 19. 9. 2005, ČTS: ORPV-220/KPV-OOK-2004, nebylo důvodné s ohledem na skutečnost, že obviněný byl přesvědčen, že celá trestní věc je pro něj již pravomocně skončena rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2004, sp. zn. 8 To 391/2004, je třeba uvést že stejnou námitkou se zabýval již z podnětu stížnosti obviněného proti citovanému usnesení o vyloučení věci z trestního řízení podle §23 odst. 1 tr. ř. státní zástupce Okresního státního zastuptielství v Prostějově, který uvedenou stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou, s odůvodněním, že i na posuzovaný případ se vztahuje ustanovení §23 odst. 1 tr. ř.
Podle ustanovení §11 odst. 2 tr. ř. týká-lí se důvod uvedený v odstavci 1 jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části takového činu konalo trestní stíhání. Podle ustanovení §12 odst. 12 tr. ř. se skutkem podle tohoto zákona rozumí také dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak. Z uvedeného tedy vyplývá, že dílčí útoky pokračujícího trestného činu lze projednávat odděleně, aniž by rozhodnutím o některém takovém dílčím útoku pokračujícího trestného činu došlo k překážce věci pravomocně rozhodnuté, neboť takové rozhodnutí nebrání tomu, aby se ohledně zbylé části takového trestného činu konalo trestní stíhání. K urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů lze proto podle §23 odst. 1 tr. ř. vyloučit ze společného řízení i dílčí útok pokračujícího trestného činu.
Okresní soud v Prostějově rozhodl o posuzovaném dílčím útoku pokračujícího trestného činu ve věci sp. zn. 1 T 206/2005 rozsudkem ze dne 5. 1. 2006, který je citován již v úvodu tohoto odůvodnění. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 8. 12. 2005 ve věci sp. zn. 1 T 206/2005, vyplývá, že u tohoto hlavního líčení byl podle §213 odst. 1 tr. ř. čten podstatný obsah spisu Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. 1 T 85/2004. V odůvodnění tohoto rozhodnutí je uvedeno, že soud sice provedl důkaz spisem Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. 1 T 85/2004, přičemž zprošťující rozsudek Krajského soudu v Brně hodnotil opatrně, neboť před sebou bezprostředně neměl svědka A. K., přičemž tento zprošťující rozsudek neznamená, že se skutek nestal, ale že jsou zde pochybnosti o tom, zda se stal s ohledem na doplňující výpověď svědka K. Toto rozhodnutí proto hodnotil pouze z hlediska posouzení věrohodnosti výpovědí svědků A. H. a F. V.
Okresní soud v Prostějově tedy zcela pominul výše zmíněnou výpověď svědka A. K., kterou Krajský soud v Brně ve věci spisové značky 1 T 85/2004, mylně hodnotil jako důkaz, na jehož základě zprostil obviněného K. M. obžaloby, přestože tento svědek zcela zřejmě vypovídal ohledně situace, kterou posuzoval Okresní soud v Prostějově pod sp. zn. 1 T 206/2005.
Nejvyšší soud konstatuje, že Krajský soud v Brně nesplnil řádně svou přezkumnou povinnost, která mu vyplývá z ustanovení §254 odst. 1 tr. ř., pokud uvedené pochybení nezjistil, neboť jinak by nemohl usnesením ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 9 To 87/2006, odvolání obviněného K. M. jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnout.
Vzhledem k výše uvedenému vyslovil Nejvyšší soud, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. 9 To 87/2006, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř. a v řízení mu předcházejícím také v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného K. M. Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil, zrušil také rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 5. 1. 2006, sp. zn. 1 T 206/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušeními, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Prostějově podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Tento soud doplní dokazování výslechem svědka A. K., přičemž provedením a vyhodnocením tohoto důkazu v kontextu důkazů, které jsou již součástí tresního spisu, může Okresní soud v Prostějově dospět k zákonnému rozhodnutí o vině a trestu. Bude však významně omezen ustanovením §273 tr. ř., neboť Nejvyšší soud konstatoval porušení zákona v neprospěch obviněného, jeho situace se tudíž v novém řízení nemůže změnit v jeho neprospěch při existenci zákazu reformationis in peius.
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná