ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.107.2006.1
sp. zn. 4 Tz 107/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. září 2006 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné L. Č., proti pravomocnému trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. 11 T 28/2006, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. 11 T 28/2006, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněné L. Č.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému soudu v Brně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 4 T 102/2005, byla obviněná L. Č. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., kterého se dopustila tak, že ačkoliv byla odsouzena rozsudkem Městského soudu v Brně dne 25. 2. 2005, sp. zn. 7 T 18/2005, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 18 měsíců, a to i za trestný čin krádeže dle §247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák., dne 19. 10. 2005 společně s obviněnými J. H. a J. H. v B. kolem 11.00 hodin v O. I. na ulici S. odcizily celkem 7 ks sad příboru tak, že J. H. brala sady příboru z regálu, tyto předávala L. Č., která je uschovávala v dětském kočárku pod dekou, a J. H. sledovala okolí, aby nebyly přistiženy, přičemž byly sledovány kamerovým systémem, prošly společně pokladnou bez placení, kde byly zadrženy detektivy hlídací služby, odcizené zboží v hodnotě 6.966,- Kč bylo u nich nalezeno a vráceno zpět poškozené I. ČR, s.r.o. Za uvedený trestný čin jí byl uložen podle §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněné L. Č. doručen dne 8. 11. 2005 a právní moci nabyl dne 17. 11. 2005.
Trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. 11 T 28/2006, byla obviněná L. Č. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustila tak, že ačkoliv byla odsouzena trestním příkazem Okresního soudu v Blansku dne 5. 12. 2003, sp.zn. 11 T 323/2003, který nabyl právní moci dne 19. 12. 2003, pro trestný čin krádeže dle §247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 12 měsíců, dne 18. 10. 2005 kolem 10.40 hodin v B. v prodejně A. na n. S. odcizila kávu Nescafe Gold v hodnotě 241,50 Kč tím způsobem, že si ji dala do batohu a bez placení prošla přes pokladnu, kde byla zadržena pracovníkem bezpečnostní služby a zboží bylo nepoškozeno vráceno zpět na prodejnu. Za uvedený trestný čin jí byl uložen podle §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák., s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. b) tr. ř. trest obecně prospěšných prací ve výměře 60 hodin. Trestní příkaz byl obviněné L. Č. doručen dne 15. 3. 2006 a právní moci nabyl dne 24. 3. 2006.
Proti trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. 11 T 28/2006, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné L. Č. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Městský soud v Brně se neřídil ustanoveními §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem byla překročena hranice 400 hodin, stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací, vzhledem k dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 4 T 102/2005. Ministr spravedlnosti dále namítá, že napadeným trestním příkazem měl být správně uložen souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 4 T 102/2005, neboť skutek souzený napadeným trestním příkazem se stal dříve, než byl obviněné doručen trestní příkaz Městského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 4 T 102/2005. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. 11 T 28/2006, byl porušen zákon v neprospěch obviněné L. Č. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Je-li jedním z těchto trestů výjimečný trest odnětí svobody nad patnáct do dvaceti pěti let, rozumí se takovou nejvyšší výměrou doba dvaceti pěti let.
Podle §37a tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§89 odst. 3), za jehož ostatní útoky již byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci, zruší v rozsudku dřívějším výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Je-li ukládán trest za více trestných činů, ustanovení §35 až 37 tu platí obdobně.
Podle §45a odst. 1 tr. zák. věty první může soud uložit trest obecně prospěšných prací pachateli ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle §89 odst. 3 tr. zák. pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.
Podle §12 odst. 11 tr. ř. pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek.
Podle §12 odst. 12 tr. ř. se skutkem podle tohoto zákona rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak.
Nejvyšší soud konstatuje, že uvedenými zákonnými ustanoveními se Městský soud v Brně při vydání trestního příkazu ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. 11 T 28/2006 a rozhodování o trestu důsledně neřídil.
Nejvyšší soud se předně zabýval námitkou ministra spravedlnosti, že napadeným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. 11 T 28/2006, měl být uložen souhrnný trest ve vztahu k trestnímu příkazu Městského soudu v Brně, ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 4 T 102/2005.
Obviněná L. Č. byla trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. 11 T 28/2006, který jí byl doručen dne 15. 3. 2006, uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustila jednáním ze dne 18. 10. 2005. Trestním příkazem Městského soudu v Brně, ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 4 T 102/2005, doručeným obviněné dne 8. 11. 2005, byla obviněná L. Č. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. Trestného činu se dopustila jednáním ze dne 19. 10. 2005.
Z hlediska právní kvalifikace uvedených jednání obviněné L. Č. je třeba uvést, že se obviněná dopustila trestné činnosti opakovaným jednáním spočívajícím v tom, že v samoobslužných prodejnách odcizila volně vystavené spotřební zboží, v prvním případě kávu Nescafe Gold, ve druhém případě 7 ks sad příboru, v obou případech přitom postupovala tím způsobem, že si zboží uschovala a bez zaplacení prošla do prostoru za pokladnou, kde byla zadržena. Je zřejmé, že jednotlivé dílčí útoky jednání obviněné L. Č. naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák., jsou spojeny zcela stejným způsobem provedení a velmi blízkou souvislostí časovou i v předmětu útoku. Z bezprostřední návaznosti a identického způsobu provedení jednotlivých dílčích útoků lze vyvodit závěr, že jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem obviněné L. Č. pokračovat v trestné činnosti. Za této situace bylo třeba posoudit jednání obviněné L. Č. podle §89 odst. 3 tr. zák. jako pokračující trestný čin krádeže, nikoli jako dva samostatné trestné činy krádeže spáchané v souběhu. K uvedenému je třeba dodat, že obviněné L. Č. bylo až dne 18. 1. 2006 sděleno obvinění pro dílčí útok ze dne 18. 10. 2005, takže posouzení jednání obviněné jako pokračujícího trestného činu krádeže nebrání ani ustanovení §12 odst. 11 tr. ř.
Městský soud v Brně měl proto správně postupovat podle ustanovení §37a tr. zák., které upravuje ukládání společného trestu za trestné činy spáchané ve formě pokračování v případech, kdy nejsou všechny dílčí útoky pokračujícího trestného činu projednávány společně v jednom řízení. V souladu s ustanovením §37a tr. zák. měl Městský soud v Brně zrušit v trestním příkazu Městského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 4 T 102/2005, výrok o vině o pokračujícím trestném činu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které měly v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními ve zrušeném trestním příkazu rozhodnout o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, a měl obviněné L. Č. uložit společný trest za pokračující trestný čin krádeže.
Z hlediska dalších námitek uvedených ve stížnosti pro porušení zákona je třeba uvést, že podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
V projednávané trestní věci byla obviněná L. Č. nejprve odsouzena trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 4 T 102/2005, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a poté byla odsouzena trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. 11 T 28/2006, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací, ve výměře 60 hodin.
Jak vyplývá z podnětu ke stížnosti pro porušení zákona Probační a mediační služby, střediska Brno ze dne 10. 5. 2006, u obviněné L. Č. byl výkon trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 28/2006, nařízen dne 7. 2. 2006 a usnesení o nařízení obviněná převzala dne 13. 2. 2006. Trest začala vykonávat dnem 8. 3. 2006 a ke dni 30. 4. 2006 vykonala 42 hodin. Naposledy se k výkonu trestu dostavila dne 4. 4. 2006. V době rozhodnutí Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 28/2006, o uložení dalšího trestu obecně prospěšných prací obviněná L. Č. ještě ani nezahájila výkon trestu obecně prospěšných prací, který jí byl uložen předcházejícím trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 4 T 102/2005. Z vyjádření pracovníka Úřadu městské části Brno-střed pana M. bylo zjištěno, že obviněná L. Č. vykonávala trest obecně prospěšných prací, který jí byl uložen trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 4 T 102/2005, v době od 8. 3. 2006 do 14. 3. 2006 a odpracovala celkem 29 hodin. Ve výkonu trestu pokračovala 20. 3. 2006 a tento s přestávkami dosud vykonává.
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněné L. Č. trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. 11 T 28/2006, ve výměře 60 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací, která činila 400 hodin, přesahoval v době doručení trestního příkazu o 31 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Z uvedeného vyplývá, že Městský soudu v Brně trestním příkazem ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. 11 T 28/2006, porušil zákon též v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací ve vztahu k obviněné L. Č.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 28/2006 konečně vyplývá, že Městský soud v Brně v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, a to zejména trestní spis Městského soudu v Brně vedený pod sp. zn. 4 T 102/2005, týkající se předchozí trestné činnosti obviněné, a nezjistil údaje o tom, zda obviněná vykonala trest obecně prospěšných prací, který jí byl v této věci uložen. Městský soud v Brně si však před vydáním napadeného trestního příkazu ani kdykoli později před jeho doručením obviněné nevyžádal aktuální opis z rejstříku trestů obviněné a spokojil se pouze z opisem z rejstříku trestů ze dne 16. 11. 2005 (č. l. 18 trestního spisu), kde bylo jako poslední vyznačeno odsouzení obviněné rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2005, sp. zn. 7 T 18/2005. Přitom na podané obžalobě mohl z provedené lustrace zjistit záznam o spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 4 T 102/2005, tento si připojit a provést důkaz jeho čtením. Městský soud v Brně však tímto způsobem nepostupoval, v důsledku čehož neshromáždil všechny údaje potřebné pro rozhodnutí ve věci. Městský soud v Brně nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněné L. Č.
Je zřejmé, že všechna porušení zákona, která Nejvyšší soud zjistil na základě důvodů uvedených v podané stížnosti pro porušení zákona, se týkají výhradně výroku o trestu napadeného trestního příkazu. Podle §266 odst. 2 tr. ř. však lze proti výroku o trestu podat stížnost pro porušení zákona jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 60 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. 11 T 28/2006, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněné L. Č., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v §314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby postupoval podle §37a tr. zák. a uložil obviněné společný trest ve vztahu k trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 1. 11. 2005, sp. zn. 4 T 102/2005, a při rozhodování o trestu obviněné L. Č. aby respektoval další zákonná ustanovení, včetně ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. upravující maximální výši trestu obecně prospěšných prací. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněné L. Č., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněné (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. září 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná
Vypracoval:
JUDr. Petr Šabata