ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.112.2006.1
sp. zn. 4 Tz 112/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. října 2006 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné A. R., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. 7 To 53/2006, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Nt 212/2004, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. 7 To 53/2006, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §147 odst. 1 tr. ř., §148 odst. 1 písm. c) a §278 odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněné A. R.
Napadené usnesení se zrušuje . Zrušuje se též usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2006, sp.zn. Nt 212/2004.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému soudu v Praze se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 43 T 4/2003, byla obviněná A. R. uznána vinnou pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák. a odsouzena podle §219 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na deset let, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále jí byl podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci - vyhazovacího nože, tzv. „motýlka“.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 8. 2003, sp. zn. 7 To 88/03, byl k odvolání obviněné shora citovaný rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. v celém rozsahu zrušen a podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena Městskému soudu v Praze, aby v ní učinil rozhodnutí nové.
Rozsudkem Městského soudu v Praze z dne 3. 11. 2003, sp. zn. 43 T 4/2003, byla obviněná A. R. uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák a odsouzena podle §222 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon byl podle §60a odst. 1 tr. zák. za podmínek uvedených v §58 odst. 1 tr. zák. a za použití §60a odst. 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků, a to za současného vyslovení dohledu. Podle §60a odst. 3 tr. zák. bylo obviněné uloženo, aby se po stanovenou zkušební dobu dostavovala nejčastěji jedenkrát měsíčně k probačnímu pracovníkovi Městského soudu v Praze. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. jí byl uložen trest propadnutí věci - vyhazovacího nože, tzv. „motýlka“.
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 7 To 174/2003, rozhodl o odvoláních státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze a obviněné proti výše citovanému rozsudku Městského soudu v Praze tak, že podle §258 odst. 1 písm. c), d) tr. ř. z podnětu odvolání městského státního zástupce tento rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že za jednání doslovně se shodující se skutkovou větou uvedenou v rozsudku soudu prvního stupně uznal obviněnou vinnou pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák. a podle §219 odst. 1 tr. zák. za použití §40 odst. 2 tr. zák. ji odsoudil k trestu odnětí svobody na sedm let, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. jí byl uložen trest propadnutí věci, vyhazovacího nože, tzv. „motýlka“. Odvolání obviněné bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. 4 Tdo 951/2004, bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněné A. R. odmítnuto a podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. bylo odmítnuto i dovolání nejvyšší státní zástupkyně.
Obviněná A. R. podala proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. 4 Tdo 951/2004, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 7 To 174/2003, ústavní stížnost a Ústavní soud nálezem ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. II. ÚS 460/04, rozhodl tak, že usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2004 ve věci sp. zn. 4 Tdo 951/2004 a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2004 ve věci sp. zn. 7 To 174/2003, byla porušena práva stěžovatelky dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. 4 Tdo 951/2004 a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 7 To 174/2003, zrušil.
Důsledkem rozhodnutí Ústavního soudu bylo, že Vrchní soud v Praze se ocitl zpět v postavení soudu kompetentního rozhodovat o odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze podaného v neprospěch obviněné a o odvolání obviněné proti rozsudku Městského soudu Praze ze dne 3. 11. 2003, sp. zn. 43 T 4/2003. Z podnětu odvolání státního zástupce byl rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 7 To 149/2005, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušen, a to ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu; podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněná byla odsouzena podle §222 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněné zamítnuto.
Podáním doručeným Městskému soudu v Praze dne 1. 6. 2004 navrhla obviněná A. R. povolení obnovy řízení ve smyslu §277 a násl. tr. ř. ve věci vedené u tohoto soudu pod sp.zn. 43 T 4/2003. Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 3. 2006, sp. zn. Nt 212/2004, rozhodl tak, že podle §283 písm. d) tr. ř. návrh obviněné A. R. na povolení obnovy řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 4/2003 zamítl, neboť neshledal důvody obnovy řízení podle §278 tr. ř.
Proti usnesení Městského soudu v Praze sp.zn. 43 T 4/2003 podala obviněná A. R. včas a řádně stížnost a Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 4. 2006, sp.zn. 7 To 53/2006, podanou stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. 7 To 53/2006, podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné A. R. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím rovněž v ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 odst. 2 tr. ř., ve vztahu k ustanovení §278 odst. 1 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že návrhem na povolení obnovy řízení ze dne 1. 6. 2004, ve věci původně vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 4/2003, se obviněná A. R. domáhala na základě zjištění nových skutečností zrušení odsuzujícího rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2004 sp. zn. 7 To 174/2003, jako soudu odvolacího. Dle jeho názoru z návrhu na povolení obnovy řízení vyplývá, že obviněná A. R., v souladu s ustanovením §278 tr. ř, uplatnila nové skutečnosti soudu dříve neznámé, které by mohly odůvodnit jiné rozhodnutí o vině, a které konání obnoveného řízení odůvodňovaly. Nálezem Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. II. ÚS 460/04, byl rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 7 To 174/2003, zrušen pro porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V tomto směru je patrné, že od tohoto okamžiku ztratilo obnovovací řízení vedené souběžně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Nt 212/2004 svůj podklad, neboť obnovovací řízení je možné podle §278 odst. 1 tr. ř. vést pouze ve věci, která skončila pravomocným rozhodnutím. Z výroků rozhodnutí soudů obou stupňů však není nijak patrné, ohledně kterého odsuzujícího rozhodnutí bylo obnovovací řízení po zrušení původního napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze dále vedeno. Stejně tak není z napadeného usnesení ani patrno, zda bylo toto obnovovací řízení i po novém rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 7 To 149/2005, zamítnuto i s přihlédnutím k tomuto novému ve věci učiněnému rozhodnutí. Tato naznačená pochybnost o předmětu obnovovacího řízení činí rozhodnutí soudů obou stupňů zcela nepřezkoumatelnými.
Dále se ve stížnosti pro porušení zákona zabýval otázkou, zda takto formulovaná stížnost pro porušení zákona je podána ve prospěch či v neprospěch obviněné A. R. a dospěl k názoru, že pokud Městský soud v Praze vedl obnovovací řízení ohledně nepravomocného rozhodnutí, došlo tím, bez ohledu na výsledek takového obnovovacího řízení, k porušení zákona v neprospěch obviněné.
Vedle zmíněné nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudů obou stupňů dále poukázal na další věcná pochybení v řízení o povolení obnovy, a to skutečnost, že ve veřejném zasedání konaném dne 2. 3. 2006 Městský soud v Praze podle §235 odst. 1 tr. ř. podal zprávu o stavu věci, vyslechl obviněnou a po rozhodnutí, že další důkazy konány nebudou udělil slovo k závěrečným návrhům. V odůvodnění rozsudku Městský soud v Praze stručně poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2004, sp. zn. 4 Tdo 951/2004, týkající se vyjádření svědka ve sdělovacích prostředcích. Dle názoru ministra spravedlnosti nelze souhlasit s postupem Městského soudu v Praze, který aniž provedl jakýkoliv důkaz, tím méně důkazy uplatněné v návrhu na povolení obnovy řízení, rozhodl, že ve věci nebyly shledány okolnosti odůvodňující povolení obnovy řízení. Tím vznikla situace, kdy v rozporu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. neměl Městský soud v Praze pro své rozhodnutí dostatečný podklad. Vrchní soud v Praze poté porušení zákona završil tím, že ke stížnosti obviněné A. R. toto vadné rozhodnutí nezrušil podle §149 odst. 1 tr. ř., ale naopak podanou stížnost zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. 7 To 53/2006, byl v neprospěch obviněné A. R. porušen zákon v ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení předcházejícím rovněž v ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 odst. 2 tr. ř. a §278 odst. 1 tr. ř., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. 7 To 53/2006 zrušil, dále zrušil rovněž usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2006, sp. zn. Nt 212/2004, a všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr.ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Podle §278 odst. 1 tr. ř. obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním příkazem, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, jímž bylo rozhodnuto o podmíněném upuštění od potrestání s dohledem, se povolí, a to i dříve, než nastaly skutečnosti uvedené v §26 odst. 6 a 7 trestního zákona, také tehdy, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit rozhodnutí o trestu.
Podle §283 písm. b) tr. ř. soud návrh na povolení obnovy zamítne, směřuje-li jen proti rozhodnutí nebo výroku, stran něhož obnova není přípustná.
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost, pokud není důvodná, když podle §147 odst. 1 tr. ř. při rozhodování o stížnosti přezkoumá jak správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, tak řízení předcházející napadenému usnesení.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. postupují orgány činné v trestním řízení v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Nejvyšší soud konstatuje, že uvedenými zákonnými ustanoveními se Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. 7 To 53/2006, důsledně neřídil.
Nejvyšší soud se předně zabýval námitkou ministra spravedlnosti, že již v době rozhodování Městského soudu v Praze nebyla splněna základní podmínka pro rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení uvedená v ustanovení §278 odst. 1 tr. ř., tj. existence pravomocného rozsudku soudu.
Ustanovení §278 tr. ř. upravuje čtyři skupiny případů, k nimž se mohou vázat důvody obnovy řízení. Ty se musí vztahovat k pravomocnému rozsudku soudu (§278 odst. 1 tr. ř.), k pravomocnému usnesení soudu o zastavení trestního stíhání (§278 odst. 2 tr. ř.), k pravomocnému usnesení státního zástupce nebo vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání (§278 odst. 3 tr. ř.) a všechna tato rozhodnutí, bude-li pravomocným rozsudkem zjištěno, že orgán činný v trestním řízení v původním řízení porušil své povinnosti jednáním zakládajícím trestný čin (§278 odst. 4 tr. ř.).
V daném případě je teprve po splnění podmínky uvedené v ustanovení §278 odst. 1 tr. ř. (pravomocný rozsudek) možno zkoumat zda návrh na povolení obnovy řízení obsahuje skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé (skutečnosti, které nebyly předmětem dokazování v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí, jež bylo návrhem na povolení obnovy napadeno nebo důkaz, který nebyl v původním řízení obsahem spisu, uplatněn některou z procesních stran, popř. proveden) a zda tyto nové skutečnosti nebo důkazy jsou způsobilé samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými již dříve (orgánům činným v trestním řízení) odůvodnit jiné než napadené rozhodnutí, spočívá v porovnání důkazů dosud provedených a dosavadních skutkových zjištění s důkazním významem nových skutečností, resp. nových důkazů.
Jak vyplývá ze shora uvedeného výčtu obviněná A. R. byla rozsudkem Městského soudu v Praze z dne 3. 11. 2003, sp. zn. 43 T 4/2003, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 7 To 174/2003, uznána vinnou pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák. a podle §219 odst. 1 tr. zák. za použití §40 odst. 2 tr. zák. a byl jí uložen trest odnětí svobody ve výměře sedmi roků, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. jí byl uložen trest propadnutí věci, vyhazovacího nože, tzv. „motýlka“. Následně podala obviněná k Městskému soudu v Praze návrh na povolení obnovy řízení ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 43 T 4/2003. Návrh byl soudu doručen dne 1. 6. 2004 a věc byla vedena pod sp. zn. Nt 212/2004.
Ustanovení §278 odst. 1 tr. ř. vyžaduje pro povolení obnovy řízení pravomocný rozsudek soudu, který může být jak odsuzující, tak i zprošťující. Obnova řízení se může týkat výroku o vině, výroku o trestu za zde uvedených podmínek, výroku o náhradě škody jen tehdy, byl-li přiznán. V době podání návrhu na obnovu řízení obviněnou A. R. existoval pravomocný odsuzující rozsudek soudu a podmínka uvedená v ustanovení §278 odst. 1 tr. ř. byla splněna. Dříve než Městský soud v Praze rozhodl o návrhu obviněné A. R. na povolení obnovy řízení (tj. dne 2. 3. 2006), Ústavní soud nálezem ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. II. ÚS 460/04, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 7 To 174/2003, zrušil. Věc se tak vrátila do stádia projednání odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze a obviněné A. R. Vrchním soudem v Praze. V tomto okamžiku tak existoval pouze nepravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2003, sp. zn. 43 T 4/2003. Důsledkem zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 7 To 174/2003, byla neexistence základní podmínky pro povolení obnovy řízení uvedené v ustanovení §278 odst.1 tr. ř., a bylo povinností Městského soudu v Praze na tuto změněnou situaci reagovat.
V ustanovení §283 tr. ř. jsou pod písm. a) až d) upraveny důvody, pro které soud zamítne návrh na povolení obnovy z formálních důvodů (§283 písm. a) až c) tr. ř.), nebo z věcných důvodů (§283 písm. d) tr. ř. - vyjma §286 odst. 2 druhá věta tr. ř.). Za vzniklého stavu měl Městský soud v Praze návrh směřující proti nepravomocnému rozsudku podle §283 písm. b) tr. ř. zamítnout. Na věci nemohla ničeho změnit skutečnost, že Vrchní soud v Praze následně nově rozhodl, a to rozsudkem ze dne 24. 1. 2006, sp. zn. 7 To 149/2005, neboť toto nové rozhodnutí nekonvalidovalo nezákonný procesní stav.
Nejvyšší soud řešil otázku zda stížnost pro porušení zákona je podána ve prospěch či v neprospěch obviněné A. R. a stejně jako ministr spravedlnosti dospěl k závěru, že pokud Městský soud v Praze věcně projednal návrh na povolení obnovy řízení přesto, že v době jeho rozhodování neexistovala základní podmínka pro povolení obnovy řízení, tj. pravomocné rozhodnutí soudu, porušil zákon v neprospěch obviněné. Návrh na povolení obnovy řízení je mimořádným opravným prostředkem a jako takový je průlomem do právní moci rozhodnutí. Právní moc je pak vlastností rozhodnutí, která v sobě obsahuje závaznost a nezměnitelnost takového rozhodnutí. Nezměnitelnost rozhodnutí je přitom vlastností, jejímž účelem je mj. i chránit obviněného před vystavení pozdějšímu novému trestnímu stíhání ve věci, kde již bylo jednou rozhodnuto. Tohoto právního zájmu na nezměnitelnosti a stabilitě rozhodnutí však Městský soud v Praze nedbal. Nadto není pochyb o tom, že obviněná bude moci znovu uplatnit všechny argumenty, které dle jejího názoru odůvodňují návrh na povolení obnovy řízení, a procesní soud se jimi bude muset zabývat a s nimi se vypořádat.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že Městský soudu v Praze pochybil, když usnesením ze dne 2. 3. 2006, sp. zn. Nt 212/2004, rozhodl tak, že podle §283 písm. d) tr. ř. návrh obviněné A. R. na povolení obnovy řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 4/2003 zamítl. Uvedené pochybení nenapravil ani Vrchní soud v Praze, když vadné rozhodnutí podle §149 odst. 1 tr. ř. nezrušil, ale naopak usnesením ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. 7 To 53/2006, podanou stížnost obviněné A. R. podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl a nesplnil tak svoji přezkumnou povinnost uvedenou v §147 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud ze všech výše uvedených důvodů podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. 7 To 53/2006, byl v neprospěch obviněné A. R. porušen zákon v ustanoveních §148 odst. 1 písm. c) a §278 odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 a §147 odst. 1 tr. ř. Následně podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a zároveň zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2006, sp.zn. Nt 212/2004. Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Věc byla podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázána Městskému soudu v Praze, aby o ní znovu jednal a rozhodl, a to v intencích výše rozvedeného právního názoru Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud, ač tento právní názor jednoznačně formuloval, sám ve věci nerozhodl, neboť mu v tom bránilo ustanovení §271 odst. 1 tr. ř. v situaci, kdy konstatoval existenci nedostatečně provedených skutkových zjištění.
Nejvyšší soud současně dodává, že se nezabýval dalšími námitkami ve stížnosti pro porušení zákona obsaženými, neboť jak již bylo shora naznačeno zrušením rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 7 To 174/2003, vznikla situace, kdy pro věcné přezkoumání návrhu na povolení obnovy řízení příslušným soudem nebyly splněny základní předpoklady.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná
Vypracoval:
JUDr. Petr Šabata