ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.116.2006.1
sp. zn. 4 Tz 116/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 13. září 2006 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 12. 1986 sp. zn. 4 To 666/86, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 12. 1986 sp. zn. 4 To 666/86, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §55 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. zák. v tehdy účinném znění, §2 odst. 5, odst. 6, §9 odst. 1 a §254 odst. 1 tr. ř. v tehdy účinném znění v neprospěch obviněného J. S.
V napadeném rozsudku se zrušuje výrok o trestu propadnutí věci učiněný podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. v tehdy účinném znění.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 5. 11. 1986 sp. zn. 5 T 75/86, byl obviněný J. S. uznán vinným trestným činem spekulace podle §117 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. v tehdy platném znění, jehož se podle rozsudku dopustil tím, že
a)koncem roku 1980 v T. zakoupil od A. Z. soukromou sbírku obrazů v hodnotě nejméně 530.000,- Kčs za částku 150.000,- Kč, přičemž ze sbírky odprodal ještě před zaplacením kupní ceny část obrazů za částku 186.125,- Kč, ze které uhradil kupní cenu a získal čistý zisk ve výši 33.125,- Kč, přičemž na dosud neprodaných obrazech by činil předpokládaný zisk částku nejméně 340.000,- Kčs,
b)v roce 1984 v H., okres T. zakoupil od majitele M. P. dvouzásuvkovou komodu za částku 5.000,- Kčs, kterou nechal za částku 3.000,- Kčs částečně zrestaurovat, a poté ji prostřednictvím prodejny S. v P. prodal za částku 20.000,- Kčs, přičemž zisk z prodeje činil částku 12.000,- Kčs,
c)v roce 1983 v T. zakoupil od L. D. různý míšeňský porcelán, hodiny zn. Ročky a 2 kusy svatováclavských dukátů za celkovou částku 7.000,- Kč, přičemž prodejem těchto věcí prostřednictvím prodejny S. v P., vyjma 2 kusů svatováclavských dukátů, získal částku 13.325,- Kč a čistý zisk nejméně 6.388,- Kč.
Za to mu byl uložen v sazbě §117 odst. 2 tr. zák. nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do první nápravně výchovné skupiny. Obviněnému byl podle §53 odst. 1 a §54 odst. 3 tr. zák. uložen i peněžitý trest ve výši 50.000,- Kč, a pro případ, že by výkon tohoto trestu byl zmařen, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku.
Podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. byl obviněnému J. S. uložen také trest propadnutí věci, a to
dvou československých dukátů z roku 1930, a obrazů zakoupených od J. M. a A. Z.,
1) E. F. – Zátiší s lahví vína a houslemi, 1927, ol. pl. 70 x 89,
2) E. F. – Zátiší se sklenicí a dýmkou, 1922, ol. pl. 27 x 20,5 ovál,
3) E. F. – Zátiší s mísou a kyticí, 1949, ol. pl. 38 x 46,
4) E. F. – Milovník obrazů, 1946, kvaš a akvarel, pap. 31,5 x 40,
5) F. M. – Hlava v černém, 1946, ol. pl. 46 x 33,
6) J. L. – Portrét muže, 1947, ol. překližka, 40,5 x 30,
7) J. L. – Mísa s koláčem, 1952, ol. pl. 18 x 27,
8) J. Z. – Plující lodě, 1946, ol.,tempera, dřevo, 27 x 36,
9) J. Z. – Benátky, 1933, ol. pl. 27 x 35,
10) V. R. – V lese, 1924, ol. pl. 75 x 64,
11) A. D. – Náměstí v Hradci Králové, 1937, ol. překližka, 30 x 41,5,
12) nezn. malíř 19. stol. – Interiér chrámu, ol. dřevo, 36 x 25,
13) K. O. – Vesnice v zimě, 1930, ol. pl. na lepence, 34 x 48,
14) Ch. – V dílně, 20. léta, ol. pl. 65 x 50,
15) O. J. – Zátiší s houslemi a kyticí, 1945, akvarel, papír, 32,5 x 22,
16) V. R. – Vesnice v zimě, 1931, kresba tuší, akvarel, papír, 20 x 32,
17) O. M. – Sedící akt, konec20. let, akvarel, papír, 23 x 14,
18) J. T. – Ilustrace, kresba tuší, akvarel, papír, 20,5 x 32,
19) J. T. – Čert, kvaš, papír, 16 x 15,
20) V. Š. – Krajina, 1929, kresba uhlem, papír, 39 x 50,
21) E. F. – Přepadení, 1939, kresba tuší lavír., papír, 27 x 37,
22) V. N. – Česáči ovoce, konec 30. let, kvaš, papír, 43 x 57,
23) V. P. – Domy s loubím, 1940, uhel, papír, 22 x 55,
24) K. O. – Odpočinek, 1945, uhel, papír, 29,5 x 43,
25) neurčený autor – Klečící akt, 40. léta, kresba tuší, akvarel, papír, 20 x 10,
26) B. H. – Krajina s rybníkem, 1952, tempera, papír, 47,5 x 71,
27) M. A. – Banderista, 1907, kresba tuší, papír, 24 x 15,
28) U. – Dědeček s dítětem, kresba tuší, akvarel, papír, 21,5 x 20,5,
29) E. F. – Malá pevnost Terezín, 1942, uhel. papír, 38 x 28,
30) P. K. – Silnice u Terezína, 1943, kresba tuší, papír, 30 x 44,
31) L. H. – Terezín, 1943, kresba tuší, akvarel, papír, 35 x 47,
32) A. – Ulice v Terezíně, 1944, kresba tuší, akvarel, 30 x 22,
33) neurčený autor - Výjev z ghetta, 1. pol. 40. let, kresba tuší, papír, 44 x55,
34) M. Š. – Ráj, 1916, suchá jehla, 42 x 34, 5 / 50 x 39, 5,
35) M. Š. – Babička, 1901, lept, 10,3 x 9 / 25,5 x 23,
36) V. S. – Žně, 40. léta, barevná litografie, 26 x 38,
37) monografista RB - Portrét Masaryka, 1934, kresba rudkou, papír, 61,5 x 44, 5
38) J. H. – Zátiší s ovocem, 1932, olej plátno, 35 x 50,
39) E. K. – Boj s chocholy, 1939, suchá jehla, papír, 30, 5 x 48,5,
40) E. K. – Ženský půláky, 1936, litografie, papír, 32,5 x 50,
41) signatura nečitelná – Studie dívek,1945,suchá jehla a lept, papír,38 x 50,5.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání jednak obviněný J. S., jednak v jeho neprospěch okresní prokurátor v Teplicích. Na podkladě těchto odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. 12. 1986 sp. zn. 4 To 666/86, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod body b), c) a ve výroku o trestu, a sám ve věci nově podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl. Za skutek, který byl v napadeném rozsudku okresního soudu popsán pod bodem a), a který byl právně kvalifikován jako trestný čin spekulace podle §117 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., byl obviněnému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl zařazen do první nápravně výchovné skupiny podle §39a odst. 3 tr. zák. Obviněnému J. S. byl uložen také trest peněžitý ve výši 50.000,- Kč, a pro případ, že by výkon tohoto trestu byl zmařen, stanovil krajský soud náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Opětně byl učiněn výrok o uložení trestu propadnutí věci podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. v rozsahu, jež je specifikován výše s tím, že z výroku bylo vypuštěno uložení propadnutí také dvou československých dukátů z roku 1930.
Ministr spravedlnosti podal podle §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. S. Podle jeho názoru byl tímto rozsudkem v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., §9 odst. 1 tr. ř. v tehdy účinném znění, §55 odst. 2 tr. zák. v tehdy účinném znění.
Podle stěžovatele krajský soud pochybil při ukládání trestu propadnutí věci, neboť tento trest mohl a i podle dosud platné právní úpravy může být uložen jen vlastníkovi věci. Krajský soud neměl jednoznačná zjištění o tom, zda se obviněný stal vlastníkem sbírky obrazů, jejíž propadnutí v rámci trestu propadnutí věci soud vyslovil, a tuto otázku nevyřešil ani jako otázku předběžnou. Podle názoru ministra spravedlnosti totiž takovýto trest nemohl být obviněnému vůbec uložen. V tomto směru odkázal na ustanovení §39 občanského zákoníku účinného v době uzavírání kupní smlouvy mezi obviněným a A. Z., podle něhož právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí zájmům společnosti je neplatný, přičemž v daném případě se jednalo o neplatnost absolutní. Kupní smlouva byla z tohoto důvodu neplatná.
Je tak zřejmé, že věci postižené výrokem o trestu propadnutí věci v době jak rozhodování okresního soudu tak rozhodování soudu krajského nebyly ve vlastnictví obviněného. Za tohoto stavu věci nebylo možno vzhledem k znění ustanovení §55 odst. 2 tr. zák. takovýto druh trestu obviněnému uložit.
Navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že výrokem o trestu propadnutí věci z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 12. 1986 sp. zn. 4 To 666/86, byl v neprospěch obviněného J. S. porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 a §9 odst. 1 tr. ř. v tehdy účinném znění a §55 odst. 2 tr. zák. v tehdy účinném znění, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený výrok o trestu propadnutí věci zrušil, včetně všech dalších výroků, jež na zrušený výrok o trestu propadnutí věci obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §55 odst. 1 tr. zák. v tehdy platném znění, bylo možno uložit trest propadnutí věci, a) které bylo užito k spáchání trestného činu,
b) která byla k spáchání trestného činu určena,
d) kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj nebo
e) kterou pachatel nabyl za věc uvedenou pod písm. c).
Podle §55 odst. 2 tr. zák. může soud trest propadnutí věci uložit, jen jde-li o věc náležející pachateli.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. v tehdy platném znění orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci, a při svém rozhodování z něho vycházejí. Objasňují se stejnou pečlivostí okolností svědčící proti obviněnému i okolnosti, které svědčí v jeho prospěch, a provádějí v obou směrech důkazy, nevyčkávajíce návrhu stran. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat a všemi dosažitelnými prostředky ověřit všechny okolnosti případu.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. v tehdy platném znění orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §9 odst. 1 tr. ř. v tehdy platném znění orgány činné v trestním řízení posuzují předběžné otázky, které se v řízení vyskytnou, samostatně; je-li tu však o takové otázce pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu nebo rozhodnutí společenské organizace, které tato organizace vydala při plnění úkolů státního orgánu, jsou orgány činné v trestním řízení takovým rozhodnutím vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného.
Podle §254 odst. 1 tr. ř. v tehdy platném znění nezamítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku, proti nimž může odvolatel podat odvolání, i správnost postupu řízení, které předcházelo rozsudku, přihlížeje přitom i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány.
Okresní soud v odůvodnění rozsudku ze dne 5. 11. 1986 sp. zn. 5 T 75/86, pouze uvedl, že trest propadnutí věci uložil k návrhu prokurátora, přičemž jde o věci, které obviněný získal trestnou činností, a tento výrok učinil podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Obdobně stručný při odůvodňování uložení tohoto druhu trestu byl i Krajský soud v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 22. 12. 1986 sp. zn. 4 To 666/86. Odvolací soud vymezil trest propadnutí věci podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. úžeji vzhledem k tomu, že původně odsouzené skutky pod bodem b), c) výroku o vině z tohoto výroku vypustil, a proto již nebyl dán právní důvod pro vyslovení trestu propadnutí věci ve vztahu k svatováclavským dukátům, jak vyslovil soud prvního stupně. Trest propadnutí věci se tak týkal pouze sbírky obrazů, jejíž rozsah je výše podrobně specifikován. Uložení tohoto druhu trestu shledal důvodným proto, že obviněný specifikované věci získal trestným činem, a proto bylo na místě vyslovit trest propadnutí věci podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. Otázkou, zda obviněný je vlastníkem věcí, jejichž propadnutí bylo vysloveno, se soudy obou stupňů nezabývaly a ve svých rozsudcích ji neodůvodnily, byť šlo o otázku zásadní, neboť vlastnictví věci, jejíž propadnutí má být uloženo, je conditio sine qua non, zejména z pohledu ustanovení §55 odst. 2 tr. zák. v tehdy platném znění. Podmínka, že věc náleží pachateli, musela být splněna v době vyhlašování rozsudku. Za věci náležející pachateli v tomto smyslu byly považovány především věci, které nabyl do svého vlastnictví řádným způsobem (srov. §133 občanského zákoníku v tehdy účinném znění).
Okolnost, zda se obviněný stal vlastníkem věci, tj. výše specifikované sbírky obrazů a grafických listů, a jsou tak dány důvody pro uložení trestu propadnutí věci, měl soud prvního i druhého stupně řešit jako otázku předběžnou ve smyslu ustanovení §9 odst. 1 tr. ř., neboť o vlastnickém právu obviněného existovaly důvodné pochybnosti. Předběžnou otázkou v daném případě tak bylo posouzení hmotněprávní problematiky občanského práva kdo je vlastníkem věci.
Z protokolu o hlavním líčení ze dne 20. 6. 1986 (č. l. 196 verte spisu) je patrno, že v rámci dokazování předložila svědkyně A. Z. k nahlédnutí písemnou kupní smlouvu uzavřenou mezi ní a obviněným dne 16. 1. 1981, jejíž obsah byl přečten, a obviněný se k jejímu obsahu vyjádřil. Potvrdil, že je na ní podepsán, stejně jako prodávající, a k jejímu obsahu neměl výhrad. Tato kupní smlouva bez další bližší specifikace byla založena do spisu a poté, co rozsudek ve věci nabyl právní moci, byla svědkyni Z. vrácena. Z obsahu výpovědí obviněného a svědků A. Z. a J. M. však lze zjistit co bylo zřejmým obsahem této kupní smlouvy, totiž že A. Z. jakožto vlastník výše specifikované sbírky obrazů a grafických listů ji prodává obviněnému J. S. za částku 150.000,- Kčs. Ze stejných důkazů však vyplývá, že obviněný za sbírku uhradil pouze částku 120.000,- Kčs, přičemž za prodej 13 obrazů z této kolekce obdržel celkem částku 186.125,- Kčs. Za toto jednání byl posléze napadeným rozsudkem odsouzen.
Podle ustanovení §39 občanského zákoníku ve znění účinném v době uzavření kupní smlouvy právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí zájmům společnosti, je neplatný, přičemž vzhledem k tehdejší právní úpravě se jednalo o neplatnost absolutní. Je tak třeba konstatovat, že uvedená kupní smlouva byla od počátku neplatná, neboť jejím předmětem byl převod vlastnického práva za účelem protiprávní spekulace, což bylo typickým jednáním příčícím se tehdejším společenským zájmům a odporujícím tehdejším právním předpisům ve smyslu již citovaného ustanovení §39. Důsledkem takovéto neplatnosti smlouvy je pak povinnost každého z účastníků smlouvy vrátit druhému vše, co podle ní dostal, kterýžto závěr vyplývá z ustanovení §457 odst. 1 občanského zákoníku účinného v době uzavírání kupní smlouvy.
Soud prvního stupně nepostupoval naznačeným způsobem, takže v souvislosti s úvahami o uložení zamýšleného trestu propadnutí věci neprovedl dokazování vedoucí ke zjištění skutečného stavu věci, přičemž důsledkem takto nedostatečně provedených skutkových zjištění bylo i vadné hodnocení důkazů ve vztahu k tomuto dílčímu výroku o trestu. Odvolací soud, který byl povinen při rozhodování o opravném prostředku postupovat v intencích ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. v tehdy účinném znění, a v rámci revizního principu konstatovat toto pochybení soudu prvního stupně, nedostál této své zákonné povinnosti a pochybil, pokud znovu trest propadnutí věci bez náležitých zjištění uložil.
Nejvyšší soud shledal, že podaná stížnost pro porušení zákona má oporu v ustanovení §266 odst. 2 tr. ř., neboť uložený trest propadnutí věci byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu, neboť takovýto druh trestu nemohl být obviněnému vůbec uložen.
Vzhledem k okolnostem výše uvedeným Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 12. 1986 sp. zn. 4 To 666/86, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §55 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. zák. v tehdy účinném znění, §2 odst. 5, odst. 6, §9 odst. 1 a §254 odst. 1 tr. ř. v tehdy účinném znění v neprospěch obviněného J. S. Podle §269 odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsudku výrok o trestu propadnutí věci učiněný podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. v tehdy účinném znění zrušil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. září 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á