ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.118.2006.1
sp. zn. 4 Tz 118/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. října 2006 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného ing. V. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2006, sp. zn. 9 To 96/2006, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 110/2005, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2006, sp. zn. 9 To 96/2006, a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř. a v ustanovení §250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. v neprospěch obviněného ing. V. P.
S přihlédnutím k ustanovení §269 odst. 2 tr. ř. věta poslední (§261 tr. ř.) se napadené usnesení zrušuje v celém rozsahu, tzn. i ohledně obviněné M. H. Zrušuje se i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 1. 2006, sp. zn. 15 T 110/2005, v celém rozsahu
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §226 písm. a) tr. ř. se obvinění
1) Ing. V. P.,
2) M. H.,
z p r o š ť u j í o b ž a l o b y
státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 ze dne 8. 8. 2005, sp. zn. ZT 150/2005 pro skutek spočívající v tom, že
obviněný ing. V. P. jako pojistník a obviněná M. H. jako obchodní zástupce - pojišťovací agent Pojišťovny Č. s., a.s., dne 12. 8. 2002 v P., P., po vzájemné dohodě, vědomi si hrozící povodňové situace, po předchozí osobní prohlídce předmětu pojištění, uzavřeli pojistnou smlouvu typu KPB4 „komplexní pojištění budov, staveb a bytů“ na pojištění nemovitosti na adrese P. – B., Z. C. m., na pojistnou částku 4.320.000,- Kč, ve které uvedli nepravdivé údaje týkající se jednak data sjednání pojistné smlouvy dne 11. 8. 2002 s počátkem pojištění od 12. 8. 2002, jednak stáří pojišťované nemovitosti „0“ roků značící novostavbu či rozestavěný dům a dále i to, že se jedná o rodinný dům užívaný k trvalému bydlení, byť věděli, že ve skutečnosti jde o stavebně upravovaný montovaný dřevěný objekt postavený v roce 1956 a dle stavebního povolení s možností využití pouze jako ubytovny, na základě čehož obviněný Ing. V. P. dne 15. 8. 2002 telefonicky nahlásil obviněné M. H. do jejího pracoviště v P., S., vznik škody, ke které došlo na pojišťované nemovitosti v důsledku povodní dne 14. 8. 2002, takže dne 19. 8. 2002 mu obviněná M. H. předala tiskopis „oznámení pojistné události“, který vyplnili a dne 26. 8. 2002 v P., S., v pobočce požadovali pojistné plnění, čímž chtěli Pojišťovně Č. s., a.s., nyní s názvem K. p., a.s. se sídlem P., n. R. způsobit škodu ve výši 1.244.780,- Kč, k plnění však z důvodů shora uvedených nepravdivých údajů nedošlo,
č í m ž m ě l i s p á c h a t
pokus trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 k §250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
n e b o ť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž jsou obvinění stíháni.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 1. 2006, sp. zn. 15 T 110/2005, byli obvinění ing. V. P. a M. H. uznáni vinnými pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., jehož se dopustili jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák. tak, že obviněný ing. V. P. jako pojistník a obviněná M. H. jako obchodní zástupce - pojišťovací agent Pojišťovny Č. s., a.s., dne 12. 8. 2002 v P., P., po vzájemné dohodě s úmyslem vylákat pojistné, vědomi si hrozící povodňové situace, po předchozí osobní prohlídce předmětu pojištění, uzavřeli pojistnou smlouvu typu KPB4 „komplexní pojištění budov, staveb a bytů“ na pojištění nemovitosti na adrese P. – B., Z. C. m., na pojistnou částku 4.320.000,- Kč, ve které uvedli nepravdivé údaje týkající se jednak data sjednání pojistné smlouvy dne 11. 8. 2002 s počátkem pojištění ode dne 12. 8. 2002, jednak stáří pojišťované nemovitosti „0“ roků značící novostavbu či rozestavěný dům, jednak i to, že nemovitost měla zavedený obecní vodovod, ačkoliv uváděli, že tomu tak není, ale i to, že se jedná o rodinný dům užívaný k trvalému bydlení, byť věděli, že ve skutečnosti jde o stavebně upravovaný montovaný dřevěný objekt postavený v roce 1956 a dle stavebního povolení s možností využití pouze jako ubytovny, na základě čehož obviněný ing. V. P. dne 15. 8. 2002 telefonicky nahlásil obviněné M. H. do jejího pracoviště v P., S., vznik škody, ke které došlo na pojišťované nemovitosti v důsledku povodní dne 14. 8. 2002, takže dne 19. 8. 2002 mu obviněná M. H. předala tiskopis „oznámení pojistné události“, který vyplnili a dne 26. 8. 2002 v P., S., v pobočce požadovali pojistné plnění, čímž chtěli Pojišťovně Č. s., a.s., způsobit škodu ve výši 1.244.780,- Kč, přičemž k plnění však z důvodů shora uvedených nepravdivých údajů nedošlo.
Za to byl obviněnému ing. V. P. uložen podle §250a odst. 4 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Obviněné M. H. byl uložen podle §250a odst. 4 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou roků ještě s podmíněným odkladem na zkušební dobu čtyř let. Současně jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti v oboru pojišťovnictví na dobu pěti let.
V odůvodnění rozsudku Obvodní soud pro Prahu 3 uvedl, že vycházel z výpovědí svědků, kteří se vyjadřovali k metodice a směrnicím upravujícím postup při uzavírání pojistných smluv typu KPB4, jakož i charakteru nemovitosti, dále vycházel z listinných důkazů, které se týkaly jak předmětné nemovitosti i okolností za nichž obviněný ing. P. žádal o poskytnutí úvěru, tak povodňové situace v místech, kde se nacházela předmětná nemovitost. Obvodní soud obhajobu obviněných, že z jejich strany nešlo o nějaké podvodné jednání hodnotil jako ne právně relevantní.
Proti shora citovanému rozsudku podali odvolání oba obvinění a Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 6. 2006, sp. zn. 9 To 96/2006, obě odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
V odůvodnění usnesení Městský soud v Praze uvedl, že soud prvního stupně v napadeném rozsudku řádně hodnotil důkazy, které ve věci byly provedeny, přičemž odvolací soud je vázán hodnocením důkazů soudu prvního stupně. Jelikož nebylo zjištěno pochybení při hodnocení důkazů, v právním posouzení skutku ani při ukládání trestu byla odvolání obou obviněných podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2006, sp. zn. 9 To 96/2006, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného ing. V. P. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §254 odst. 1, §256 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., a §250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. v neprospěch obviněného.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítal, že odvolací soud nedbal shora citovaných zákonných ustanovení, neboť jinak by musel rozsudek nalézacího soudu zrušit a věc vrátit tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, a to zejména proto, že se opíral o nedostatečná skutková zjištění, čímž byla porušena zásada vyhledávací a zjišťování skutkového stavu bez závažných pochybností podle §2 odst. 5 tr. ř.
Stěžovatel poukázal na to, že obviněný ing. V. P. je fakticky usvědčován pouze nepřímými důkazy, které netvoří ve svém souhrnu logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících nepřímých důkazů, které vcelku shodně a spolehlivě dokazují skutečnost nebo skutečnosti, které jsou v takovém příčinném vztahu k dokazované skutečnosti, že je z nich možno vyvodit jen jediný závěr a současně vyloučit možnost jiného závěru. V dané trestní věci nebylo prokázáno, že by obviněný ing. V. P. spáchal uvedený skutek, neboť ani při sjednávání pojistné smlouvy ze dne 11. 8. 2002 ani při uplatňování nároku na pojistné plnění neuvedl žádné nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje a ani žádné údaje nezamlčel. Tomu odpovídá skutečnost, že počátkem roku 2006 na základě původního stavebního povolení byla dokončena částečná rekonstrukce objektu (bytová jednotka) i kolaudační rozhodnutí, kterým bylo dne 27. 2. 2006 povoleno užívání části stavby - bytu správce ubytovny k trvalému bydlení. Také ve vyjádření Č. p., a.s. k předmětné smlouvě ze dne 15. 3. 2006 je jednoznačně konstatováno, že pojistná smlouva byla uzavřena správně v souladu se všemi obecnými právními předpisy a pravidly pojišťovny. Stejná situace je i v případě uvádění stáří nemovitosti, rozvodu vody či data uzavření pojistné smlouvy.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2006, sp. zn. 9 To 96/2006, a v řízení předcházejícím, byl porušen zákon v neprospěch obviněného ing. V. P. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, dále aby zrušil rovněž rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 1. 2006, sp. zn. 15 T 110/2005, stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §254 odst. 1 tr. ř., nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání
Podle §256 tr. ř. odvolací soud zamítne odvolání, není-li důvodné.
Podle ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě a v jejich souhrnu.
Podle ustanovení §3 odst. 3 tr. zák. je k trestnosti činu třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li tento zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.
Podle ustanovení §250a odst. 1 tr. zák. ten kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Podle §250a odst. 4 písm. b) tr. zák. bude odnětím svobody na dvě léta až osm let pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 a způsobí-li takovým činem na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. byl-li porušen zákon v neprospěch obviněného, zruší Nejvyšší soud zároveň s výrokem uvedeným v §268 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí nebo jeho část, popřípadě též vadné řízení mu předcházející. Je-li nezákonný jen některý výrok napadeného rozhodnutí a lze-li jej oddělit od ostatních, zruší Nejvyšší soud jen tento výrok. Zruší-li však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Zruší také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Ustanovení §261 tr. ř. užije přiměřeně.
V rámci své přezkumné povinnosti se senát Nejvyššího soudu předně zabýval hodnocením správnosti a úplnosti skutkových zjištění, která byla podkladem pro rozhodnutí soudů obou stupňů.
Obvodní soud pro Prahu 3 opřel v odůvodnění svého rozhodnutí vinu obviněného ing. V. P. ze spáchání trestného činu pojistného podvodu o výpovědi svědků – zaměstnanců pojišťovny s tím, že pojistná smlouva byla antidatována, že se nejednalo o rodinný dům, jehož stáří bylo záměrně nesprávně označeno, a skutečnosti neodpovídal ani údaj o zavedení vody. O výpovědi dalších svědků a listinné důkazy opřel závěry o povodňové situaci v místech, kde se nacházela předmětná nemovitost. Rovněž hodnotil postup obviněné M. H. co do uzavření pojistné smlouvy typu KPB 4 jako postup, který byl v rozporu s metodikou a směrnicemi Pojišťovny Č. s., a.s., neboť se nejednalo o rodinný dům.
Svědek JUDr. M. H. mimo jiné vypověděl, že při prošetřování případu zjistil, že nemovitost byla pojištěna na tiskopise smlouvy KPB 4, který si obviněná M. H. vyzvedla později než bylo uvedeno datum uzavření smlouvy. Obviněná M. H. při konstatování této skutečnosti předložila ofocený tiskopis, na kterém měla být dne 11. 8. 2002 sepsána pojistná smlouva. Dále svědek uvedl, že by byl ochoten akceptovat pojistnou smlouvu vytvořenou na sáčku od svačiny, pokud by byly uvedeny všechny údaje a smlouva byla řádně podepsaná. V takovém případě by následně přišel do pojišťovny a smlouvu by zadal do systému pod pořadové číslo.
Naproti tomu svědek mgr. J. H. mimo jiné uvedl, že pokud by smlouva obsahovala všechny potřebné údaje i podpisy, ale byla by sepsána na kopii bez čísla, nebylo by možné jí přidělit pořadové číslo.
Svědkyně J. Z. vypověděla, že pokud šlo o stavby v rekonstrukci, pojišťovala takové nemovitosti na novou hodnotu, tzn. uvedení údaje „0“. Stavební povolení pro ni nebylo důležité. Pokud jí klient řekl, že po rekonstrukci se bude jednat o rodinný dům, kde se nebude podnikat, pojistila stavbu jako rodinný dům. Po shlédnutí fotodokumentace založené ve spise, týkající se nemovitosti P. – B., Z. C. m. uvedla, že pokud by jí klient řekl, že z toho bude rodinný dům, tak nemovitost jako rodinný dům pojistí. Také potvrdila, že teprve dne 12. 8. 2002 v odpoledních hodinách obdrželi e-mail, že od pátku 9. 8. 2002 se nesmí pojišťovat.
Naopak svědkyně M. B. vypověděla, že předmětná stavba podle stavebního povolení nesplňovala charakter rodinného domu. Připustila ovšem, že pokud je ve smlouvě uvedeno, že objekt bude určen k trvalému obývání a nebude mít další informace (když není povinna sama další informace zjišťovat), pak je podle ní taková smlouva bez závad. K hodnotě pojišťované nemovitosti uvedla, že se pojišťuje na stav, jak bude nemovitost vypadat po dokončení. Dále uvedla, že o době vyzvednutí formuláře pojistné smlouvy hovořila se spolupracovnicí J. Z., která jí potvrdila, že M. H. vyzvedla předmětnou pojistnou smlouvu v pondělí, tj. 12. 8. 2002 dopoledne, neboť tuto skutečnost osobně zapisovala. Z toho důvodu nemohla obviněná M. H. smlouvu sjednat v neděli dne 11. 8. 2002. Pokud by pojistná smlouva byla správně datována dnem skutečného uzavření, tj. dnem 12. 8. 2002, jednalo by se o smlouvu platnou.
Svědek V. S. mimo jiné vypověděl, že se o zákazu pojišťování dověděl z e-mailu asi 11. 8. nebo 12. 8. 2002.
Svědkyně V. B., která prováděla likvidaci pojistné události nahlášené obviněným ing. V. P. potvrdila, že do oznámení o pojistné události neuvedl obviněný ing. V. P. žádné nepravdivé údaje.
Z písemné zprávy Městské části Praha 7, Úřad městské části – odbor výstavby ze dne 20. 1. 2003 se podává, že před povodněmi v srpnu 2002 obviněný ing. V. P. navštívil p. K., se kterou hovořil o změně stavby – byt, ovšem bylo mu sděleno, že toto není možné provést pouze na základě předložení nových výkresů a nového rozhodnutí MHMO – odboru památkové péče a je nutné řádné projednání v řízení o změně stavby.
Z kolaudačního rozhodnutí ze dne 27. 2. 2006 měl odvolací soud k dispozici vyplývá, že ing. V. P. bylo povoleno užívání stavby – byt správce ubytovny nacházející se v P. – B., Z. C. m. Stavba byla povolena rozhodnutím odboru výstavby č.j. výst. 12136/02/1032-1083 Bčb/Klim ze dne 16. 5. 2002.
Z pojistné smlouvy typu KPB 4 „komplexní pojištění budov, staveb a bytů“ vyplývá, že ing. V. P. uzavřel s Pojišťovnou Č. s., a.s., zastoupenou M. H. pojištění nemovitosti na adrese P. – B., Z. C. m. Na smlouvě je uvedeno datum jejího uzavření dne 11. 8. 2002, a celková nová hodnota je stanovena na částku 4.320.000,- Kč. Ve smlouvě je zaznačeno stáří nemovitosti „0“. Součástí smlouvy je dotazník k pojištění budovy podepsaný oběma obviněnými dne 11. 8. 2002, v němž se uvádí, že v nemovitosti není rozvod vody. Ve smlouvě se nachází fotokopie pojistné smlouvy vyplněná shodně jako pojistná smlouva typu KPB 4, podepsaná obviněným ing. V. P. a obviněnou M. H. s datem 11. 8. 2002.
Z obsahu pojistné smlouvy typu KPB 4 „komplexní pojištění budov, staveb a bytů“ vystavené na pojistníka ing. V. P., která byla stornována, je zřejmé, že uváděné údaje jsou shodné s údaji v pojistné smlouvě, vyjma celkové nové hodnoty nemovitosti. Tato je stanovena na částku 7.452.000,- Kč. Smlouva je podepsána pouze obviněnou M. H. s uvedením data 9. 8. 2002. Obviněný ing. V. P. smlouvu nepodepsal.
Podle všeobecných pojistných podmínek pro pojištění budov, staveb a bytů občanů článku č. 10 vzniká pojištění na základě platně uzavřené písemné smlouvy ode dne následujícího po dni uzavření pojistné smlouvy, není-li v pojistné smlouvě ujednáno jinak. V článku č. 15 se uvádí, že budovami jsou zpravidla obytné domy, rodinné domky a rekreační objekty. Společným znakem budov je jejich zastřešení, které ostatní stavby obvykle postrádají a tím se od nich odlišují.
Pro dokreslení situace předložil obviněný ing. V. P. odvolacímu soudu smlouvu o pojištění obytných budov a souvisejících staveb, uzavřenou dne 10. 3. 2005 s Č. p., a.s. Předmětem pojištění je nemovitost označená jako rodinný dům nacházející se v P. – B., Z. C. m. Přílohou smlouvy je prohlídka místa pojištění z níž vyplývá, že dům po povodních v roce 2002 byl odstraněn a vystavěn nový na základě původního stavebního povolení z roku 2002. Stavební povolení bylo vydáno odborem výstavby Úřadem městské části Praha 7 na výstavbu ubytovny s bytem správce. Objekt dosud není dokončen a tudíž neslouží k podnikání. Po kolaudaci celého objektu a zahájení podnikání bude smlouva přepracována na pojištění průmyslu a podnikatelů. Dle vyjádření Č. p., a.s. ze dne 15. 3. 2006 je smlouva uvedená shora sjednána v souladu s platnými všeobecnými pojistnými podmínkami a zákonem č. 37/2004 Sb. v platném znění, o pojistné smlouvě.
Z vyjádření Městské části Praha 7, Úřad městské části – odbor majetku, bytů a nebytových prostor ze dne 30. 12. 2002 se podává, že ke dni 14. 8. 2002 nesloužila nemovitost v P. – B., Z. C. m. k trvalému bydlení, objekt byl rozestavěn. Ulice Z. C. m. byla zasažena povodní dne 13. 8. 2002.
Z úředního záznamu ze dne 12. 6. 2003 učiněného Policií ČR obvodní ředitelství SKPV-OHK Praha 3 vyplývá, že ulice Z. C. m. na P. nebyla dne 12. 8. 2002 v dopoledních hodinách zaplavena a byla suchá.
Svědek J. S. mimo jiné vypověděl, že dne 12. 8. 2002 v ulici Z. C. m. na P., v místech kde se nacházela dřevěná ubytovna, žádná voda nebyla. Objekt se začal zaplavovat až 13. 8. 2002 asi kolem 03.00 hodin. V podstatě shodně vypovídali svědci J. L., L. V. a M. H. Ze záznamu o stavu vodní hladiny během povodní na řece V. v srpnu 2002 vyplývá, že dne 9. 8. 2002 bylo jasno, stav vodní hladiny v P. Ch. 296 cm a průtok 1498 m3/s, dne 10. 8. 2002 bylo polojasno, stav vodní hladiny v P. Ch. 290 cm a průtok 1450 m3/s a dne 11. 8. 2002 bylo jasno, stav vodní hladiny v P. Ch. 243 cm a průtok činil 1080 m3/s.
Ze znaleckého posudku znalce z oboru ekonomika a stavebnictví ing. V. B. vypracovaného dne 19. 5. 1996 vyplývá, že v budově v P. B., na ulici M. bylo provedeno vyzdění vnitřních příček, provedení betonových podlah včetně rozvodů vody a kanalizace. Stavba je připojena na veřejný vodovod, veřejnou kanalizaci a rozvod el. proudu v dostačující kapacitě.
Z oznámení o zahájení řízení a rozhodnutí Městské části Praha 7, Úřad městské části –odbor výstavby ze dne 22. 5. 2001 se podává, že došlo k přerušení stavebního povolení. Dle žádosti o stavební povolení učiněného ing. V. P. šlo o povolení stavby – sanace objektu po živelní události, tj. odstranění objektů na pozemku a výstavba nového objektu a nových přípojek - vodovody, kanalizace, plynu a elektropřípojky.
Svědek J. Š. vypověděl, že jejich společnost prováděla stavební práce na nemovitosti v P. – B., Z. C. m. Mimo jiné uvedl, že asi z 50% byly připraveny instalace elektro, vody a zabezpečovacího systému. Zde také dělali byt pro správce.
Ze zprávy G. M. B. týkající se žádosti obviněného ing. V. P. o poskytnutí hypotéky ze dne 28. 3. 2006, kterou měl k dispozici odvolací soud vyplývá, že dne 11. 6. 2002 muselo proběhnout první jednání ing. V. P. s hypotečním bankéřem J. Ch. Ve dnech 29. 7. a 30. 7. 2002 byly do systému H. pořízeny informace o klientovi. Dne 31. 7. 2002 bylo zahájeno řízení o poskytnutí úvěru a předání obchodního případu analytikovi k posouzení. Dne 6. 8. 2002 bylo zaznamenáno odložení scoringu na žádost hypotečního bankéře. Konečně zápis supervisora banky o provedeném posouzení nemovitosti s vyhodnocením, že nemovitost nevyhovuje metodice banky byl proveden dne 30. 8. 2002.
Z důkazů, které měly soudy obou stupňů k dispozici vyplývá, že obviněný ing. V. P. požádal u G. C. B., a.s. o poskytnutí hypotéky dne 29. 7. 2002. Přitom byl upozorněn, že před předáním podkladů pro schválení Hypotéky se má rozmyslet a vybrat pojišťovnu, která zajistí pojištění nemovitosti podle požadavků banky. Jako jedna z akceptovatelných pojišťoven byla uvedena Pojišťovna Č. s., a.s. Následně mu byla učiněna rozšířená nabídka hypotéky, kde se konstatuje, že banka může zprostředkovat toto pojištění u smluvní pojišťovny. Teprve dne 30. 8. 2002 bylo rozhodnuto o tom, že nemovitost nevyhovuje metodice banky. Po podání žádosti o úvěr a upozornění na nutnost pojištění nemovitosti obdržel obviněný ing. V. P. od své družky ing. J. B. kontakt na pracovnici Pojišťovny Č. s., a.s. obviněnou M. H., se kterou se telefonicky spojil, a na úterý dne 6. 8. 2002 si domluvili schůzku. Na této schůzce předložil obviněné M. H. doklady na jejichž podkladě připravila pojistnou smlouvu. V pátek dne 9. 8. 2002 předložila obviněná M. H. obviněnému ing. V. P. pojistnou smlouvu oceňující nemovitost na 7 mil. Kč, obviněný ing. V. P. však smlouvu odmítl podepsat. Dne 11. 8. 2002 po prohlídce nemovitosti na kopii formuláře vypsali potřebné údaje a smlouvu podepsali s tím, že následující den na originální tiskopis smlouvu přepíší tak, aby smlouva měla potřebné číslo. V pondělí dne 12. 8. 2002 v dopoledních hodinách přepsali smlouvu do příslušného formuláře a tuto také podepsali s uvedením data 11. 8. 2002. Pojistná smlouva byla sepsána na formulář KPB 4 „komplexní pojištění budov, staveb a bytů“, na který se mohou pojišťovat pouze rodinné domky a objekty, které neslouží k podnikání.
Pokud jde o klasifikaci předmětné nemovitosti je zřejmé, že ani sami pracovníci pojišťovny nebyli v tomto směru jednotni, když každý připustil jinou možnost použití formuláře KPB 4. Pokud by však vycházeli z tvrzení obviněného ing. P., že nemovitost bude užívána po dokončení rekonstrukce pouze k bydlení obviněného a nebyla by zde vykonávána podnikatelská činnost, přicházelo v úvahu pojištění takové nemovitosti jako rodinný dům. O tom, že obviněný chtěl nemovitost užívat k trvalému bydlení svědčí i skutečnost, že požádal o poskytnutí hypotečního úvěru na výstavbu bytové jednotky v P., B., ul. Z. C. m. u G. C. B., a.s., neměl řádné bydlení, nepokračoval v úpravách nemovitosti jako ubytovny, t.j. pro podnikání. O snaze využít nemovitost k trvalému bydlení hovořil s pracovnicí Městské části Praha 7, Úřad městské části – odbor výstavby p. K. Pro snahu využít objekt k bydlení své rodiny nakonec svědčí i skutečnost, že dne 27. 2. 2006 bylo povoleno užívání předmětné stavby – byt správce. Obviněnému nelze klást za vinu, že byl pro pojištění nemovitosti použit nesprávný formulář a nemovitost byla nesprávně klasifikována, neboť nebylo jeho povinností zjišťovat na jaký typ pojištění je možno předmětnou nemovitost pojistit.
K použití fotokopie formuláře KPB 4 a jeho vypsání s datem 11. 8. 2002 lze konstatovat, že v přípravném řízení ani před soudem I. či II. stupně nebyl předložen jediný důkaz svědčící pro domněnku, že se jednalo o nějaký falzifikát, a že by skutečně dne 11. 8. 2002 k jeho vypsání nedošlo. Takovéto úvahy jsou pouhou spekulací nemající oporu v žádném z provedených důkazů.
Faktem, který obvinění nepopírají je to, že dne 12. 8. 2002 vypsali řádný formulář pojistné smlouvy s vyznačeným pořadovým číslem, a že na tuto smlouvu vyznačili datum 11. 8. 2002. Zde je na místě připomenout, že obviněný ing. V. P. měl již dříve k dispozici stejnou smlouvu s datem 9. 8. 2002, se kterou pouze v části ocenění nemovitosti nesouhlasil, a proto ji nepodepsal.
Provedenými důkazy nebyla vyvrácena obhajoba obviněných o uzavření pojistné smlouvy dne 11. 8. 2002 (ovšem nikoliv na originálním formuláři pojišťovny) a jejím přepsání na originál pojistné smlouvy dne 12. 8. 2002 s datem 11. 8. 2002. Stejně jako v případě klasifikace nemovitosti a použití tomu odpovídajícího formuláře nemohl obviněný ing. V. P. vědět zda takový postup dle interních směrnic pojišťovny je či není možný. I zde nebylo jednoznačně řečeno, zda takovýto postup byl v rozporu se směrnicemi pojišťovny, když svědek JUDr. M. H. tvrdil, že by byl schopen akceptovat pojistnou smlouvu sepsanou na sáčku od svačiny. S poukazem na rozdílné názory pracovníků pojišťovny na formu uzavírání smluv nebylo prokázáno, že postup obviněné M. H. byl nesprávný. Není však pochyb o tom, že pokud nebyl prokázán opak, je pojistná smlouva, byť uzavřená pouze na fotokopii, mající veškeré podstatné náležitosti, podepsaná pojistníkem a pojistitelem, resp. zmocněným zástupcem pojišťovny, uzavřena v souladu s občanským zákoníkem. Není přitom podstatné zda měla dne 11. 8. 2002 obviněná M. H. k dispozici originální formulář či nikoliv. Zde je možno pouze odkázat na shromážděné důkazy, z nichž např. vyplynulo, že v kritickou dobu obviněná uzavřela více totožných smluv, s obžalovaným jednala v pátek 9. 8. 2002 a nestihla již nový formulář vyzvednout a pod. To, zda smlouva sepsaná na fotokopii formuláře měla být, jak uváděl svědek JUDr. H., zadána do systému s přidělením pořadového čísla, nebo mělo být postupováno jinak, nemohl obviněný ing. P. nijak ovlivnit, a ani nemohl předvídat nějaké pochybení pojišťovny v tomto směru.
Pro úplnost lze uvést, že pojistná smlouva je dvoustranným právním úkonem, kterým se v souladu s §490 obč. zák. zakládá pojištění, jakožto závazkový právní vztah. Řídí se ustanoveními §34 a násl. obč. zák., pokud není speciální právní úprava pro pojistné smlouvy (v roce 2002 upravoval pojistné smlouvy občanský zákoník, od 1. 1. 2005 zák. č. 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě). Při sjednávání pojistné smlouvy je tedy nezbytné, aby jeden z účastníků předložil návrh na uzavření pojistné smlouvy a účastník, kterému je tento návrh určen, musí jeho obsah v nezměněné podobě a v určené lhůtě akceptovat, při nezměněné shodě vůle. Pro právní úkony týkající se pojištění je třeba písemné formy, není-li v obč. zák. nebo pojistných podmínkách stanoveno jinak.
Předmětem tohoto trestního řízení ovšem není a ani nebylo rozhodování o platnosti případně neplatnosti uzavřené pojistné smlouvy, nýbrž zda údaje uvedené obviněným ing. V. P. při uzavírání pojistné smlouvy byly nepravdivé nebo hrubě zkreslené.
Podle §250a odst. 1 tr. zák. se za nepravdivé považují údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé důležité skutečnosti pro uzavření pojistné smlouvy. Za hrubě zkreslené údaje se považují takové údaje, které mylně nebo neúplně informují o podstatných a důležitých okolnostech pro uzavření pojistné smlouvy, což může vést k zásadně nesprávným závěrům o skutečnostech rozhodných pro uzavření pojistné smlouvy.
Důležitými údaji mohou být např. u pojištění majetku údaje o stáří, stavu a ceně pojišťovaných věcí.
K údaji o stáří nemovitosti uvedeném v předmětné smlouvě se rovněž vyjadřovala celá řada svědků. Z výpovědí pracovníků pojišťovny vyplynulo, že stářím „0“ se označovaly novostavby a nebo rozestavěné objekty. V daném případě bylo bez jakýchkoliv pochyb prokázáno, že se jednalo o rozestavěnou stavbu, že šlo o totální rekonstrukci budovy. O tomto s obviněným ing. V. P. hovořila spoluobviněná M. H., byla to ona a nikoliv obviněný ing. V. P., kdo rozhodl o příslušném označení stáří stavby a obviněný toto nemohl nijak ovlivnit. Také v tomto případě s ohledem na rozdílné názory pracovníků pojišťovny zůstává otázkou zda postup obviněné M. H. byl nesprávný.
K údaji o rozvodu vody lze uvést, že pouze ve znaleckém posudku znalce z oboru ekonomika a stavebnictví ing. V. B. vypracovaného dne 19. 5. 1996 se konstatuje, že v budově v P. – B., na ulici M., bylo provedeno vyzdění vnitřních příček, provedení betonových podlah včetně rozvodů vody a kanalizace. Svědek J. Š., který prováděl v roce 2002 stavební práce na nemovitosti P. – B., Z. C. m. mimo jiné uvedl, že asi z 50% byly připraveny instalace vody. Jeho spolupracovník J. V. jako svědek si pamatoval pouze na kanalizaci. Z oznámení o zahájení řízení a rozhodnutí Městské části Praha 7, Úřad městské části – odbor výstavby ze dne 22. 5. 2001 vyplývá, že dle žádosti o stavební povolení učiněného ing. V. P. šlo o povolení stavby – sanace objektu po živelní události, t.j odstranění objektů na pozemku a výstavba nového objektu a nových přípojek - vodovody, kanalizace, plynu a elektropřípojky.
Rovněž povodňová situace v místě nemovitosti, t.j. v P. – B., Z. C. m. tak, jak ji v odůvodnění rozsudku nastínil soud I. stupně, neodpovídá důkazy objektivně zjištěným podmínkám. Z výpovědí svědků, které měl soud I. stupně k dispozici se podává, že ulice Z. C. m. byla ve dnech 11. 8. 2002 a 12. 8. 2002 suchá a nebyla zaplavena.
K hodnotě pojišťované nemovitosti se vyjádřili oba obvinění i pracovníci pojišťovny. Jak vyplynulo z provedených důkazů hodnota byla stanovena na stav, jak bude vypadat po dokončení, vycházelo se z tržní hodnoty a výchozí pojistná částka 4.320.000,- Kč nebyla ani nikým napadána.
Za pozornost stojí i závěry odvolacího soudu ohledně obhajoby obou obviněných pokud uvedl, že nebylo úkolem soudu I. stupně, aby zjišťoval jaký konkrétní předpis obviněná H. porušila, zda znal obviněný ing. P. interní předpisy pojišťovny, případně, že subjektivní názor některého ze svědků nemá pro posouzení věci význam, když naopak se o výpověď téhož svědka při zjišťování skutkového stavu věci, stejně jako soud I. stupně, opírá. Stejná situace je i v případě uzavírání hypotéky a doby, kdy schvalovací řízení bylo ukončeno. Přesto, že soud I. stupně s těmito údaji argumentuje a vinu obviněných o ně opírá, odvolací soud, který se se skutkovými zjištěními soudu I. stupně plně ztotožnil, již důkazům, které prokazují opak, žádný význam nepřikládá. V odůvodnění usnesení považuje odvolací soud za podstatné bylo, že pojišťovna vyhlásila „stop stav“, a obviněná i přes tuto skutečnost uzavřela s obviněným ing. P. pojistnou smlouvu. Z provedených důkazů vyplynulo, že o „stop stavu“ se v pojišťovně dověděli dne 12. 8. 2002 v odpoledních hodinách, tedy až po vyplnění příslušných formulářů a jejich podepsání oběma obviněnými. Odvolací soud také poukazuje na úzké vztahy mezi přítelkyní ing. P. ing. B. s obviněnou H. a z toho vyplývajícího nadstandardního přístupu obviněné M. H. k celému pojišťovacímu případu, aniž by nějaké důkazy pro tento závěr svědčily. Svědkyně ing. B. vypověděla, že obviněnou H. osobně neznala, pouze jí byla doporučena její známou. Rovněž závěry o změně smlouvy z důvodů výše pojistného (obviněný tvrdil, že nesouhlasil se stanovenou hodnotu nemovitosti) nemají oporu v provedených důkazech, a jde tak pouze o spekulaci. Konečně existenci subjektivní stránky protiprávního jednání obviněné H. – zavinění ve formě úmyslu, opírá odvolací soud o zřejmý vzájemný vztah a snaze vyhovět obviněnému ing. P. a jeho družce. Úmysl obviněného P. je pak dovozován ze zkušeností z jeho předchozího trestního řízení a jeho činnosti soudního znalce.
Trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo při sjednávání pojistné smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. K trestnosti činu se tu vyžaduje úmyslné zavinění (§3 odst. 3 tr. zák.), takže je nutné, aby ze skutkových zjištění, která jsou podkladem výroku o vině, vyplýval úmysl podle §4 písm. a) nebo písm. b) tr. zák. Je proto nutno úmysl obviněnému prokázat.
Pokud Městský soud v Praze v napadeném usnesení uvedl, že skutková zjištění obvodního soudu jsou správná a úplná, v souladu s provedenými důkazy a se skutkovými závěry soudu I. stupně se proto ztotožnil, pak je tento závěr nesprávný. V daném případě, pokud jde o uvádění údajně nepravdivých údajů obviněnými, odkazují soudy obou stupňů na důkazy, které jak bylo uvedeno shora buď vůbec obstarány nebyly (vztah mezi obviněným ing. P., ing. B. a obviněnou H.) nebo vypovídají o jiných skutečnostech (rozvod vody, povodňová situace), případně je využita část výpovědi svědka pro obviněné nepříznivá bez dalšího zdůvodnění proč naopak nebylo uvěřeno té části výpovědi svědka, která potvrzuje obhajobu obviněných. Některým důkazům, z nichž je přitom úmysl uvádět nepravdivé údaje obviněnými dovozován, pak žádný význam přikládán není a tento rozporný přístup k hodnocení důkazů není vůbec vysvětlen. Je tak zřejmé, že soudy obou stupňů nepostupovaly v intencích výše citovaných zákonných ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., a povinnostem, které jim z tohoto procesního postupu vyplývaly, důsledně nedostály.
Jestliže se Městský soud v Praze v odvolacím řízení ztotožnil se všemi závěry soudu prvního stupně a odvolání obviněného ing. V. P. zamítl, porušil svým rozhodnutím zákon v ustanovení §256 tr. ř. Je také zřejmé, že odvolací soud v rozporu s ustanovením §254 odst. 1 tr. ř. řádně nepřezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání obviněnými ing. V. P. i M. H., a nesplnil tak svou přezkumnou povinnost.
Podle §261 tr. ř. prospívá-li důvod, z něhož rozhodl odvolací soud ve prospěch některého obviněného, také dalšímu spoluobviněnému nebo zúčastněné osobě, rozhodne odvolací soud vždy též v jejich prospěch. Stejně rozhodne ve prospěch obviněného, kterému prospívá důvod, z něhož rozhodl ve prospěch zúčastněné osoby. V tomto ustanovení se promítá zásada tzv. beneficium cohaesionis (dobrodiní záležející v souvislosti). Její podstatou je změna rozsudku i ve prospěch té osoby, která odvolání nepodala, jestliže jí prospívá důvod, pro který byl změněn rozsudek ve prospěch osoby, která odvolání podala.
V dané trestní věci bylo obviněnému ing. V. P., v jehož prospěch byla stížnost pro porušení zákona podána, kladeno za vinu, že se trestné činnosti dopustil jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. společně s obviněnou M. H. Byť stížnost pro porušení zákona byla podána pouze ve prospěch obviněného ing. V. P., pochybení, která Nejvyšší soud zjistil, prospívají i obviněné M. H. a je proto nutno postupovat podle §269 odst. 2 tr. ř., resp. podle ustanovení §261 tr. ř.
Nejvyšší soud ze všech výše uvedených důvodů podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2006, sp. zn. 9 To 96/2006 a v řízení předcházejícím byl v neprospěch obviněného ing. V. P. porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř., §256 tr. ř. a §250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák.
Protože důvod, z něhož rozhodl Nejvyšší soud ve prospěch obviněného ing. V. P., prospíval také spoluobviněné M. H., rozhodl Nejvyšší soud též v její prospěch a podle §269 odst. 2 tr. ř. s přihlédnutím k ustanovení §261 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze v celém rozsahu, i ohledně obviněné M. H. Ve stejném rozsahu zrušil i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 20. 1. 2006, sp. zn. 15 T 110/2005, spolu s obsahově navazujícími rozhodnutími, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Po zrušení obou citovaných rozhodnutí se trestní věc dostala do stadia jejího projednávání před soudem prvního stupně. Nejvyšší soud shledal procesní podmínky pro aplikaci ustanovení §271 odst. 1 tr. ř., tj. mohl učinit vlastní rozhodnutí, aniž by měnil skutkový stav oproti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, byv přitom omezen ustanoveními §2 odst. 11, odst. 12 tr. ř., tj. zásadami bezprostřednosti a ústnosti. Nejvyšší soud konstatuje, že již v řízení před soudem prvního stupně byly vyčerpány všechny dosažitelné důkazy, jež byly opatřeny a provedeny za součinnosti stran, a na základě výsledků takto provedeného dokazování nemohl spolehlivě uzavřít, že se vůbec stal skutek, který je uveden v žalobním návrhu, jež byl předmětem rozhodování v hlavním líčení, a že se tedy neuskutečnilo to, co bylo v popisu skutku uvedeno. Tato procesní situace zakládá důvod k zprošťujícímu výroku učiněnému podle §226 písm. a) tr. ř., a proto Nejvyšší soud jak obviněného ing. V. P., tak obviněnou M. H. zprostil obžaloby pro skutek, který je podrobně specifikován ve výroku tohoto rozsudku, a který byl u obou obviněných právně kvalifikován jako pokus trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 a §250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., jehož se oba obvinění měli dopustit ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2006
Předsedkyně senátu
JUDr. Danuše Novotná
Vypracoval:
JUDr. Petr Šabata