ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.120.2006.1
sp. zn. 4 Tz 120/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 10. října 2006 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné R. H., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. 3. 2006 sp. zn. 3 T 22/2006, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. 3. 2006 sp. zn. 3 T 22/2006, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněné R. H.
Napadený rozsudek se zrušuje v obou výrocích o trestech.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 3 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. 3. 2006 sp. zn. 3 T 22/2006, který nabyl právní moci dne 24. 3. 2006 byla obviněná R. H. uznána vinnou v bodě I. trestnými činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §249a odst. 1 tr. zák., jichž se dopustila tím, že od přesně nezjištěné doby v roce 2002, kdy se k pobytu přihlásila u B. U. v P., Ž., si nechala za pomoci zámečníka otevřít byt Z. D., kam se nastěhovala, nechala vyměnit vložku zámku a byt užívala nejméně do 2. 12. 2003. V bodě II. téhož rozsudku byla uznána vinnou trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., protože v době od 30. 1. 2004, od rozhodnutí o úhradě za pobyt syna v dětském domově do 27. 10. 2005, kdy byla vzata do vazby a následně do výkonu trestu odnětí svobody, neplnila v P. ani jinde, povinnost přispívat na výživu svého syna L. F. S., která jí vyplývá ze zákona o rodině a dále jí byla stanovena rozhodnutím Dětského domova T., okr. P., pod č. j. 183/2004 ze dne 23. 2. 2004 ve výši 1 149,- Kč měsíčně od 30. 1. 2004 a dále i rozhodnutím téhož domova pod č. j. 103/2005 ze dne 19. 1. 2005 ve výši 1 169,- Kč měsíčně počínaje dnem 1. 1. 2005, splatných vždy do konce kalendářního měsíce, když do uvedeného dětského domova byl nezletilý svěřen do péče rozhodnutím Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. Nc 65/2004 ze dne 30. 1. 2004, a za uvedené období dluží na výživném celkem 24 144,- Kč za dvanáct měsíců roku 2004 a deset měsíců roku 2005.
Za trestné činy pod bodem I. výroku o vině byla obviněná odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 měsíců, k jehož výkonu byla zařazena do věznice s ostrahou. Zároveň byly zrušeny výroky o trestech z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 1. 2005 sp. zn. 42 T 103/2004 a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 6. 2005 sp. zn. 42 T 86/2005, včetně všech dalších rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Za trestný čin pod bodem II. výroku o vině uvedeného rozsudku byl obviněné uložen samostatný trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců, k jehož výkonu byla zařazena do věznice s ostrahou.
Uvedený rozsudek v souladu s ustanovením §314d odst. 3 tr. ř. postrádá odůvodnění.
Proti výše citovanému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné R. H. V odůvodnění svého podání poukazuje na skutečnost, že samosoudkyně uvedeného soudu napadeným rozhodnutím nerespektovala ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. a v předchozím řízení pak ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Před rozhodnutím si nevyžádala aktualizovaný opis z rejstříku trestů obviněné a vycházela z opisu rejstříku trestů ze dne 24. 1. 2006. Ač měla k dispozici spis Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 42 T 86/2005 a provedla jím důkaz (č. l. 81) nezaregistrovala, že v tomto spise na č. l. 95 – 96 je založen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 4 T 95/2005 s datem právní moci dne 25. 1. 2005, jímž byl v rámci ukládání souhrnného trestu zrušen shora citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 42 T 86/2005 ze dne 28. 6. 2005 ve výroku o trestu, včetně všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za této situace, ač jí bylo známo, že výrok o trestu byl zrušen a ke dni jejího rozhodování nebyl existentní, přesto v rámci ukládání souhrnného trestu zrušila již neexistující výrok o trestu, čímž došlo k situaci, že obviněná byla za trestnou činnost z věci Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 42 T 86/2005 odsouzena dvěma souhrnnými tresty (ve věci Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 42 T 95/2005 a ve věci Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 3 T 22/2006), čímž došlo k porušení zákona v její neprospěch.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. shora vytýkané porušení zákona vyslovil. Podle §269 odst. 2 tr. ř., aby napadený rozsudek zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále pak, aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
V prvé řadě je třeba uvést, že stížnost pro porušení zákona napadá výše uvedené pochybení, jehož se měl Obvodní soud pro Prahu 3 při rozhodování věci obviněné R. H. sp. zn. 3 T 22/2006 dopustit, ale zcela přitom pomíjí jiné, důležitější právní důsledky, které pro napadené rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3 v uvedené věci měla již dříve vydaná rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1, kterými byla obviněná R. H. odsouzena, a které při rozhodování věci sp. zn. 3 T 22/2006 samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 nevzala v úvahu.
Jedná se zejména o trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 1. 2005 sp. zn. 42 T 103/2004, jímž byla obviněná R. H. odsouzena pro pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), d), e) tr. zák., dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustila dvěma útoky dne 24. 4. 2004, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, s podmíněným odkladem na zkušební dobu tří let. Tento trestní příkaz byl obviněné doručen dne 26. 1. 2005 a právní moci nabyl dne 17. 2. 2005.
Obviněná R. H. byla dále odsouzena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 6. 2005 sp. zn. 42 T 86/2005 pro skutek spáchaný dne 18. 6. 2005, který byl kvalifikován jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. a byl jí za to uložen trest odnětí svobody na osmi měsíců, k jehož výkonu byla zařazena do věznice s ostrahou. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 6. 12. 2005, když tohoto dne bylo odvolání obviněné zamítnuto usnesením Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 495/2005.
Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 1. 2006 sp. zn. 4 T 95/2005 vyplývá, že obviněná R. H. jím byla uznána vinnou pod bodem 1) pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. d) tr. zák., jehož se dopustila dne 11. 2. 2005 a pod bodem 2) trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., jichž se dopustila jednáním ze dne 10. 4. 2005. Za tyto trestné činy pak byla obviněná odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti měsíců, k jehož výkonu byla zařazena do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 6. 2005 sp. zn. 42 T 86/2005, včetně ostatních obsahově navazujících rozhodnutí, která tímto pozbyla svého podkladu. Tento rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tedy 25. 1. 2006.
Z celkového shora uvedeného přehledu skutků posouzených jako trestné činy, odsouzených citovanými rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 3 a Obvodního soudu pro Prahu 1 je zjevné, že pokud byl napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. 3. 2006 sp. zn. 3 T 22/2006 uložen obviněné R. H. v bodě ad I. souhrnný trest i ve vztahu k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 6. 2005 sp. zn. 42 T 86/2005, jedná se o nesprávné posouzení souběhu trestných činů z jeho strany. Citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 totiž byla obviněná odsouzena pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák., spáchaný dne 18. 6. 2005, přičemž vůči skutku, který je vymezen od nezjištěné doby v roce 2002 do 2. 12. 1993 v bodě I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. 3. 2006 sp. zn. 3 T 22/2006, který byl posouzen jako trestné činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §249a odst. 1 tr. zák., se nemůže jednat o souběh trestných činů. Překážku zde tvoří trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 1. 2005 sp. zn. 42 T 103/2004, který byl obviněné R. H. doručen dne 26. 1. 2005, jímž byla odsouzena za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), d), e) tr. zák., částečně ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., který spáchala dne 24. 4. 2004. Pouze a jedině vůči tomuto skutku odsouzenému uvedeným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo souladné se zákonem ukládat napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 v části pod bodem I. souhrnný trest, neboť skutky časově vymezené od přesně nezjištěné doby v roce 2002 do 2. 12. 2003 a dne 24. 4. 2004 tvořily souběh trestných činů. Všechny ostatní skutky spáchané obviněnou poté, kdy jí byl doručen trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 1. 2005 sp. zn. 42 T 103/2004, k čemuž došlo dne 26. 1. 2005, již nemohly být se shora uvedenými skutky v souběhu, ale naopak se již jedná zcela jednoznačně o recidivující jednání ze strany obviněné R. H. Podle §314e odst. 5 tr. ř. má totiž trestní příkaz povahu odsuzujícího rozsudku, přičemž účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.
Jak vyplývá ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 3 T 22/2006, zejména z protokolu o hlavním líčení, samosoudkyně tohoto soudu si nevyžádala a neprovedla spisem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 42 T 103/2004 potřebný důkaz, ačkoli v opisu rejstříku trestů obviněné R. H. (viz č. l. 48 – 49 spisu) je záznam o odsouzení jmenované předmětným trestním příkazem ze dne 6. 1. 2005 sp. zn. 42 T 103/2004 uveden.
Lze proto prohlásit, že napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 byl porušen zákon, pokud v bodě I. v rámci ukládání souhrnného trestu obviněné R. H. podle §35 odst. 2 tr. zák., došlo k uložení tohoto trestu i za trestný čin, za který byla tato obviněná původně odsouzena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. 6. 2005 sp. zn. 42 T 86/2005 a v tomto rozsudku došlo ke zrušení výroku o trestu, který již byl ale dříve zrušen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 1. 2006 sp. zn. 4 T 95/2005, jímž byla obviněná odsouzena k souhrnnému trestu za jinou jí spáchanou trestnou činnost. Jak již ale bylo výše zdůrazněno, zmíněné pochybení vytýkané stížností pro porušení zákona bylo až důsledkem té okolnosti, že samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 ve věci sp. zn. 3 T 22/2006 nesprávně posoudila trestné činy spáchané obviněnou, které tvořily vícečinný souběh a byly tak ve vztahu souhrnnosti z hlediska ukládaného trestu (viz §35 odst. 2 tr. zák.).
Uvedené pochybení však nebylo jediné. Obvodní soud pro Prahu 3 napadeným rozsudkem v části pod bodem II. obviněné R. H. uložil samostatný trest odnětí svobody za trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustila v období od 30. 1. 2004 do 27. 10. 2005. Samosoudkyně uvedeného soudu ale při provádění důkazu spisem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 42 T 86/2005 přehlédla či nevzala v úvahu, že v tomto spise se na jeho č. l. 59 nachází návrh na potrestání obviněné R. H. ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 42 T 134/2005, který ji viní z trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., jehož se měla dopustit jednáním z 6. 9. 2005. Nejvyšší soud z trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 4 T 95/2005, který mu byl též v rámci řízení o stížnosti pro porušení zákona předložen, zjistil, že na jeho č. l. 40 až 43 je založen opis rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 11. 2005 sp. zn. 42 T 134/2005, jímž byla obviněná R. H. pro výše uvedený pokus trestného činu krádeže spáchaný dne 6. 9. 2005 odsouzena k trestu odnětí svobody na deset měsíců, s výkonem ve věznici s ostrahou. Podle vyznačení tento rozsudek nabyl právní moci dne 11. 1. 2006.
Kdyby samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 při projednávání věci sp. zn. 3 T 22/2006 shora uvedené informace dostatečně pečlivě posoudila a u Obvodního soudu pro Prahu 1 prověřila (např. vyžádáním příslušných spisů), musela by zjistit, že trestné činy spáchané obviněnou R. H. v době od 30. 1. 2004 do 27. 10. 2005 (zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák.) a dne 6. 9. 2005 (pokus krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák.) tvoří vícečinný souběh, a že zde tudíž rovněž přichází v úvahu uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák.
V přezkoumávaném případě tedy napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 došlo v obou jeho výrocích o uložených trestech k pochybení při aplikaci ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., podle nějž soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější, než trest uložený rozsudkem dřívějším.
Z výše uvedených částí odůvodnění tohoto rozsudku Nejvyššího soudu je patrné, že Obvodní soud pro Prahu 3 při svém rozhodnutí ve věci sp. zn. 3 T 22/2006 obviněné R. H. podle citovaného ustanovení trestního zákona nepostupoval.
K vytýkaným hmotněprávním pochybením pak evidentně došlo proto, že obvodní soud řádně nezjistil skutkový stav věci při současném hodnocení neúplných důkazů, právě ve vztahu k ukládaným trestům (viz §2 odst. 5, 6 tr. ř.)
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. 3. 2006 sp. zn. 3 T 22/2006, byl v neprospěch obviněné R. H. porušen zákon v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. a v předcházejícím řízení v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek v obou výrocích o trestech, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak Obvodnímu soudu pro Prahu 3 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl v intencích tohoto rozhodnutí Nejvyššího soudu. To v daném případě znamená, že obvodní soud si opatří aktuální opis rejstříku trestů obviněné, všechny potřebné přílohové spisy a poté věc v hlavním líčení v souladu se zákonem s důrazem na správnost výroku o jednotlivých trestech opětovně rozhodne.
Při dalším postupu bude třeba mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněné, a proto podle §273 tr. ř. nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v její neprospěch. Současně je však třeba ale respektovat i povinnost vyplývající z ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., že ukládaný souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený dřívějším rozsudkem (trestním příkazem). Podle §270 odst. 4 tr. ř. je obvodní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec