ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.121.2006.1
sp. zn. 4 Tz 121/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. října 2006 v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Z. G., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 14. 3. 2005, sp.zn. 6 T 66/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 14. 3. 2005, sp.zn. 6 T 66/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §35 odst. 2 tr. zák. a §36 odst. 1 písm. a), §202 odst. 4, odst. 5, §228 odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, odst. 13 tr. ř. v neprospěch obviněného Z. G.
Napadený rozsudek se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Mostě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 14. 3. 2005, sp.zn. 6 T 66/2003, který nabyl právní moci dne 26. 7. 2005, byl obviněný Z. G. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 odst. 3 tr. zák., kterého se podle výroku rozsudku dopustil tím, že v době od 7. 5. 2001 do 9. 2. 2003 v L. ani jinde neplnil zákonnou vyživovací povinnost na svého syna R. V., uloženou mu rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 2. 7. 1998, č.j. 20 P 614/97-27, ve výši 700,- Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci k rukám matky E. V. a za uvedené období dluží na dlužném výživném Magistrátu Města M. částku 14.700,- Kč. Dále byl uznán dvojnásobným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., jehož se dle výroku rozsudku dopustil tak, že v období od 22. 5. 1997 do 26. 10. 1999 s vyjímkou měsíce října 1997 a od 7. 5. 2001 do 9. 2. 2003 v L. ani jinde neplnil zákonnou vyživovací povinnost na svého syna J. G., uloženou mu rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 17. 11. 1993, č.j. 19 Nc 211/93-15, ve výši 400,- Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky G. K. a dále v době od 7. 5. 2001 do 9. 2. 2003 v L. ani jinde neplnil zákonnou vyživovací povinnost na svého syna M. G. k rukám matky M. G., přičemž tato povinnost mu vyplývá přímo ze zákona o rodině č. 94/1963 Sb. ve znění pozdějších předpisů zejména zákona č. 91/1998 Sb.
Za to byl obviněnému Z. G. uložen podle §213 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 20 (dvaceti) měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 10. 3. 2003, č.j. 2 T 47/2002-149, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obžalovanému uložena povinnost uhradit poškozenému Magistrátu města M. se sídlem M., R., částku 21.000,- Kč.
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 7. 2004, sp. zn. 29 T 57/2004, byl obviněný Z. G. uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 27. 6. 2000, sp. zn. 3 T 18/2000, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, který vykonal dne 27. 4. 2001. Dle výroku rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích se trestné činnost dopustil třemi útoky v době od 27. 7. 2002 do 5. 9. 2002.
Za shora uvedené trestné činy a za sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 10. 3. 2003, č. j. 2 T 47/2002-149, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 10 To 201/2003, mu byl podle §238 odst. 2 tr. zák. za použití ust. §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zároveň zrušen výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 10. 3. 2003, č.j. 2 T 47/2002-149, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 5. 2003, sp.zn. 10 To 201/2003, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 11. 2004, sp. zn. 23 To 991/2004, bylo odvolání obviněného Z. G. proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 7. 2004, sp. zn. 29 T 57/2004, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 10. 3. 2003, sp. zn. 2 T 47/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 10 To 201/2003, byl obviněný Z. G. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody ve výměře 5 (pěti) měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Dle výroku rozsudku se trestné činnost dopustil dne 27. 11. 2001.
Proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 14. 3. 2005, sp. zn. 6 T 66/2003, podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Z. G. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. a §36 odst. 1 písm. a), §202 odst. 4, §228 odst. 1 tr. ř. a v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve spojení s ust. §124 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti mimo jiné na to, že Okresní soud v Mostě si při rozhodování rozsudkem ze dne 14. 3. 2005, sp. zn. 6 T 66/2003, nezjistil, že obviněný Z. G. byl odsouzen výše označeným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 7. 2004, sp. zn. 29 T 57/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 11. 2004, sp. zn. 23 To 991/2004. Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 14. 3. 2005, sp. zn. 6 T 66/2003, odsoudil obviněného Z. G. pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, odst. 3 tr. zák. a trestné činy zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil do 9. 2. 2003, tedy dříve, než byl Okresním soudem v Českých Budějovicích vyhlášen dne 27. 7. 2004 rozsudek, sp. zn. 29 T 57/2004, kterým byl obviněný Z. G. uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Podle stížnosti pro porušení zákona měl být proto obviněnému Z. G. uložen podle §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest nikoli ke sbíhající se trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 2 T 47/2002, který byl již v době jeho rozhodování zrušen, nýbrž ke sbíhající se trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 29 T 57/2003. Správně měl Okresní soud v Mostě ve věci vedené pod sp. zn. 6 T 66/2003 zrušit výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 7. 2004, sp. zn. 29 T 57/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 11. 2004, sp. zn. 23 To 991/2004, kterým byl rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 10. 3. 2003, č. j. 2 T 47/2002-149, zrušen.
Stížnost pro porušení zákona dále namítá, že Okresním soudem v Mostě bylo porušeno zákonné ustanovení o nutné obhajobě podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., podle kterého musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování v zdravotnickém ústavu. V daném případě se obviněný Z. G. nacházel od 10. 1. 2005 ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 5 T 122/2003, ve věznici Praha-Pankrác. V den konání hlavního líčení, t..j. 14. 3. 2005, nadále tento trest vykonával, a to ve věznici v Pardubicích. Okresnímu soudu v Mostě byla tato skutečnost dodatečně potvrzena zprávou PČR, Obvodní oddělení v Litvínově ze dne 12. 6. 2005 (soudu doručena dne 15. 6. 2005). Na tuto skutečnost samosoudce reagoval tak, že pro doručení nepravomocného odsuzujícího rozsudku vyhlášeného dne 14. 3. 2005 ustanovil obviněnému obhájce mgr. J. H. z AK v L. Poté doručil rozsudek jak obhájci tak obviněnému do výkonu trestu. Jelikož proti rozsudku nebylo podáno odvolání, tento nabyl dnem 26. 7. 2005 právní moc. Tímto postupem porušil jak ustanovení o nutné obhajobě podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., ale i ustanovení §202 odst. 4 tr. ř., neboť konal hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného v době, kdy se tento nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody.
Kromě uvedených pochybení stížnost pro porušení zákona dále namítá, že Okresním soudem v Mostě bylo porušeno zákonné ustanovení §228 odst. 1 tr. ř. pokud bylo obviněnému v odsuzujícím rozsudku uloženo uhradit poškozenému Magistrátu města M. škodu v částce 21.000,- Kč. V daném případě se jednalo o dlužné výživné, které ovšem není majetkovou škodou, jejíž náhradu by bylo možno přiznat v rámci trestního řízení. Navíc Magistrát města M. se k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody nepřipojil.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř. porušení zákona ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, jakož i všechna další rozhodnutí na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Je třeba přisvědčit názoru vyslovenému ve stížnosti pro porušení zákona, že obviněný Z. G. byl rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 14. 3. 2005, sp. zn. 6 T 66/2003, který nabyl právní moci dne 26. 7. 2005, odsouzen pro trestný zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 odst. 3 tr. zák. a trestné činy zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil do 9. 2. 2003, tedy dříve, než byl Okresním soudem v Českých Budějovicích vyhlášen dne 27. 7. 2004 rozsudek sp. zn. 29 T 57/2004, kterým byl obviněný Z. G. uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jichž se dopustil třemi útoky v době od 27. 7. 2002 do 5. 9. 2002, a dříve než byl Okresním soudem v Jičíně vyhlášen dne 10. 3. 2003 rozsudek sp. zn. 2 T 47/2002-149, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 10 To 201/2003, jímž byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., který spáchal dne 27. 11. 2001.
Z uvedeného vyplývá, že trestné činy spáchané podle shora citovaných rozsudků jsou spolu v souběhu, a proto měl být obviněnému Z. G. uložen za tyto trestné činy podle §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest za současného zrušení příslušného výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 7. 2004, č. j. 29 T 57/2004-151, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 11. 2004, sp. zn. 23 To 991/2004, a z rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 10. 3. 2003, č. j. 2 T 47/2002-149, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 10 To 201/2003.
Nejvyšší soud považuje za plně důvodnou i další námitku uvedenou ve stížnosti pro porušení zákona, která se týká porušení práva obviněného na řádnou obhajobu.
Podle §2 odst. 13 tr. ř. ten, proti němuž se trestní řízení vede, musí být v každém období řízení poučen o právech umožňujících mu plné uplatnění obhajoby a o tom, že si též může zvolit obhájce; všechny orgány činné v trestním řízení jsou povinny umožnit mu uplatnění jeho práv.
Podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu.
Podle §38 odst. 1 tr. ř. platí, že pokud obviněný nemá obhájce v případě, kdy ho musí mít (§36 a 36a), určí se mu lhůta ke zvolení obhájce. Pokud v této lhůtě nebude obhájce zvolen, bude mu obhájce na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně ustanoven.
Podle 202 odst. 2 tr. ř. v nepřítomnosti obžalovaného se může hlavní líčení provést, jen když soud má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obžalovaného, a přitom
a) obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán a
b) o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1).
Podle §202 odst. 4 tr. ř. hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného nelze konat, je-li obžalovaný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. V případech nutné obhajoby (§36) nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce.
Podle §202 odst. 5 tr. ř. ustanovení věty první odst. 4 se neužije, pokud obžalovaný požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Ustanovení odstavce 3 se tu použije přiměřeně.
V daném případě se obviněný Z. G. v době, kdy probíhalo trestní řízení před Okresním soudem v Mostě, sp. zn. 6 T 66/2003, nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici v Pardubicích, kam byl po nástupu výkonu trestu odnětí svobody dne 10. 1. 2005 přemístěn z věznice Praha-Pankrác. Do této věznice mu byl také doručen nepravomocný rozsudek. Z uvedeného vyplývá, že zde byl dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Za této situace měl Okresní soud v Mostě postupovat podle §38 odst. 1 tr. ř. a určit obviněnému Z. G. lhůtu ke zvolení obhájce. Teprve pokud by si obviněný v této lhůtě obhájce nezvolil, měl mu Okresní soud v Mostě na dobu, po kterou trvaly důvody nutné obhajoby, obhájce ustanovit. Okresní soud v Mostě však uvedeným způsobem nepostupoval, v důsledku čehož došlo k porušení práva obviněného na řádnou obhajobu. Jak bylo dále zjištěno ze spisu Okresního soudu v Mostě sp. zn. 6 T 66/2003, k hlavnímu líčení konanému dne 14. 3. 2005 byl obviněný Z. G. řádně a včas předvolán, když doručenku osobně převzal dne 1. 12. 2004.
Jestliže je obviněný na svobodě a byl k hlavnímu líčení řádně předvolán (viz §198 odst. 1 tr. ř.), lze hlavní líčení konat v jeho nepřítomnosti pokud jsou splněny podmínky uvedené v ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. Jestliže se obviněný po řádném doručení předvolání k hlavnímu líčení dostane do vazby nebo do výkonu trestu odnětí svobody, může soud konat hlavní líčení v jeho nepřítomnosti pouze pokud obviněný výslovně požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti (viz §202 odst. 5 tr. ř.). V případě, že se obviněný nachází v době konání hlavního líčení ve vazbě či ve výkonu trestu odnětí svobody a nejsou shora uvedené podmínky splněny, soud nemůže hlavní líčení bez přítomnosti obviněného konat.
Samosoudce Okresního soudu v Mostě ve věci vedené pod sp. zn. 6 T 66/2003 konal hlavní líčení přesto, že se obviněný v době jeho konaní nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný Z. G. byl opakovaně soudně trestán a bylo proti němu zahájeno více trestních stíhání. O trestním stíhání obviněného ve věci Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 5 T 122/2003 byl zpraven již v červnu 2004. Bylo mu rovněž známo, že obviněný neustále mění místa pobytu a byly na něho vydány zatykače. I přes tyto skutečnosti samosoudce nezkoumal zda v den hlavního líčení nejsou na straně obviněného objektivní důvody pro jeho neúčast u hlavního líčení, tj. zda nebyl zatčen, případně nenastoupil výkon trestu odnětí svobody.
Shora citovaným postupem porušil samosoudce v neprospěch obviněného jedno z jeho základních práv, a to právo na řádnou obhajobu, zakotvené v ust. §2 odst. 13 a §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. i další procesní ustanovení, a to ust. §202 odst. 4, 5 tr. ř.
Nejvyšší soud považuje rovněž za důvodnou i další námitku uvedenou ve stížnosti pro porušení zákona, která se týká výroku o náhradě škody.
Podle §43 odst. 3 tr. ř. poškozený, který má podle zákona proti obviněnému nárok na náhradu škody, jež mu byla trestným činem způsobena, je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit tuto škodu. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování (§206 odst. 2). Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody uplatňuje.
Podle §228 odst. tr. ř. odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu, uloží mu zpravidla v rozsudku, aby ji poškozenému nahradil, jestliže byl nárok včas uplatněn (§43 odst. 3); nebrání-li tomu zákonná překážka, soud uloží obžalovanému vždy povinnost k náhradě škody, jestliže je výše škody součástí popisu skutku uvedeného ve výroku rozsudku, jímž se obžalovaný uznává vinným, a škoda v této výši nebyla dosud uhrazena.
Nejvyšší soud zjistil, že Okresní soud v Mostě se výše citovanými ustanoveními trestního řádu neřídil pokud uložil obviněnému Z. G. podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost uhradit poškozenému Magistrátu města M. částku 21.000,- Kč.
Předně je třeba uvést, že Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 14. 3. 2005, sp. zn. 6 T 66/2003, odsoudil obviněného Z. G. mimo jiné pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, odst. 3 tr. zák., jehož se dle výroku rozsudku dopustil tím, že v době od 7. 5. 2001 do 9. 2. 2003 v L. ani jinde neplnil zákonnou vyživovací povinnost na svého syna R. V., uloženou mu rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 2. 7. 1998, č.j. 20 P 614/97-27, ve výši 700,- Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci k rukám matky E. V. a za uvedené období dluží na dlužném výživném Magistrátu Města M. částku 14.700,- Kč.
Z ustanovení §228 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že uložení povinnosti obžalovanému nahradit poškozenému způsobenou škodu je vázáno na podmínku, že jde o škodu, která má povahu majetkové škody (újmy, která nastala v majetkové sféře poškozeného, je objektivně vyčíslitelná v penězích, popř. vyjadřuje peněžní hodnoty, jež jsou nutné k uvedení poškozené věci do původního stavu); jedná se tedy o věcnou škodu, náklady léčení, dávky nemocenského pojištění, ztrátu na výdělku nebo důchodu, dávky důchodového zabezpečení, náklady pohřbu, náhrada za bolest a náhrada za ztížení společenského uplatnění, atd. Rozhodnutí podle §228 tr. ř. se může týkat výlučně poškozeného, který je subjektem adhezního řízení (§43 odst. 3 tr. ř.), předepsaným způsobem uplatnil svá práva a nevzdal se jich výslovným prohlášením vůči orgánu činnému v trestním řízení.
V daném případě dlužné výživné není majetkovou škodou a není proto možné postupovat podle §228 odst. 1 tr. řádu. Navíc Magistrát města M. se ani k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody nepřipojil, když ve svém vyjádření na č. l. 48 spisu přípisem ze dne 19. 2. 2003 soudu pouze sdělil, že jejich úřad vyplácel příspěvek na výživu jako plnění vyživovací povinnosti za Z. G. k nezl. R. V. k rukám matky E. V. od 1. 9. 2000 ve výši 700,- Kč měsíčně. Dluh otce u jejich úřadu do února 2003 včetně činí 21.000,- Kč a bude po otci vymáhán. Samosoudce pak v hlavním líčení konaném dne 14. 3. 2003 tuto zprávu před zahájením dokazování přečetl.
Podle §4 odst. 1 zák. č. 128/2000 Sb. je M. statutárním městem. Podle §5 odst. 2 citovaného zákona je statutární město samostatně spravováno zastupitelstvem města; dalšími orgány statutárního města jsou rada města, primátor, magistrát a zvláštní orgány města. Podle §2 odst. 1 zák. č. 128/2000 Sb. je obec veřejnoprávní korporací, má vlastní majetek. Obec (město) vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Má tedy právní subjektivitu. Naproti tomu magistrát nemá právní subjektivitu a má pouze omezenou působnost a nemá vlastní majetek. Proto nemůže mít postavení poškozeného ve smyslu §43 tr. ř. Pokud napadeným rozsudkem samosoudce rozhodl tak, že zavázal obviněného Magistrátu města M. nahradit škodu ve výši 21.000,- Kč, postupoval i v tomto případě v rozporu s ustanovením §228 odst. 1 tr. ř.
Se zřetelem na výše uvedené skutečnosti lze uzavřít, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 14. 3. 2005, sp. zn. 6 T 66/2003, byl v neprospěch obviněného Z. G. porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2 tr. zák. a §36 odst. 1 písm. a), §202 odst. 4, odst. 5 a §228 odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6, odst. 13 tr. ř., Nejvyšší soud proto uvedená porušení zákona podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil a v souladu s ustanovením §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil. Zrušena byla též všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Mostě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby v případě, že na straně obviněného budou dány důvody nutné obhajoby postupoval podle §38 odst. 1 tr. ř. a určil obviněnému Z. G. lhůtu ke zvolení obhájce. Teprve pokud by si obviněný v této lhůtě obhájce nezvolil, aby mu na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, obhájce ustanovil. Dále aby postupoval podle §35 odst. 2 tr. zák. a uložil obviněnému rozsudkem souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 7. 2004, č. j. 29 T 57/2004-151, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 11. 2004, sp. zn. 23 To 991/2004, i rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 10. 3. 2003, č. j. 2 T 47/2002-149, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 10 To 201/2003.
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je Okresní soud v Mostě vázán právním názorem, který shora vyslovil Nejvyšší soud. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného Z. G., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dn 19. října 2006
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec
Vypracoval:
JUDr. Petr Šabata