ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.126.2006.1
sp. zn. 4 Tz 126/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 12. prosince 2006 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné P. V., proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 6. 2003, sp. zn. 4 T 23/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 6. 2003, sp. zn. 4 T 23/2003, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněné P. V.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu v Praze 4 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 6. 2003, sp. zn. 4 T 23/2003, byla obviněná P. V. uznána vinnou trestným činem poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustila tím, že dne 10. 1. 2003 kolem 19.00 hodin v P. před lékárnou v L. ulici ve vozidle zn. Ford Scorpio bez SPZ razítkovala odcizené recepty FN M. odcizeným razítkem F. M.-oddělení infekčních žloutenek, jeden z receptů na lék Subutex 6 mg tbl. (substanční lék na drogu heroin) s vytištěným jménem lékaře MUDr. R. M. vypsala, přičemž byla zadržena hlídkou policie ČR. Za to jí byl v sazbě §209 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k 314e odst. 2 tr. ř. za použití §35 odst. 2, §45 odst. 1, 2 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. uložen souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 2. 2003, sp. zn. 4 T 8/2003, a z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 4 T 17/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, kníž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Trestní příkaz byl obviněné doručen dne 26. 3. 2004 a nabyl právní moci dne 6. 4. 2004.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné P. V. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch obviněné porušen v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v řízení předcházejícím.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti vytkl Obvodnímu soudu pro Prahu 4, že uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin došlo k překročení maximální možné výměry stanovené zákonem pro trest obecně prospěšných prací. Obvodní soud pro Prahu 4 totiž nezohlednil existenci trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 14 T 79/2001, jímž byl obviněné také uložen trest obecně prospěšných prací, a to ve výměře 150 hodin, který obviněná dosud ani z části nevykonala.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněné P. V. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. umožňuje soudu uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře 50 až 400 hodin.
Podle ustanovení §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá-li mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Z obsahu přezkoumávaného spisu je zřejmé, že samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 se citovanými zákonnými ustanoveními důsledně neřídila.
Z trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 4 T 23/2003, Nejvyšší soud zjistil, že dne 14. 4. 2003 podal státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 u Obvodního soudu pro Prahu 4 obžalobu na obviněnou P. V. Obvodní soud rozhodl ve věci trestním příkazem ze dne 9. 6. 2003, sp. zn. 4 T 23/2003, obviněnou ve shodě s podanou obžalobou uznal vinnou trestným činem poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. a uložil jí podle §209 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. za použití §35 odst. 2, §45 odst. 1, 2 a §45a odst 1 tr. zák. souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Současně podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 2. 2003, sp. zn. 4 T 17/2003 a rovněž z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 4 T 8/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
V době vydání tohoto trestního příkazu však již byla obviněná P. V. odsouzena trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 14 T 79/2001 (obviněné byl doručen dne 5. 2. 2002 a nabyl právní moci dne 14. 2. 2002), pro pokus trestného činu krádeže podle §8 odst. 1 tr. zák. k §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin. Samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 tuto skutečnost mohla zjistit z opisu rejstříku trestů, který je ve spise založen (č. l. 24). Uvedené zjištění mělo následně vést samosoudkyni v rámci úvah o trestu z pohledu ustanovení §23 a §31 tr. zák. k prověření, zda a v jakém rozsahu byl předchozí trest obecně prospěšných prací vykonán. Jen tímto způsobem mohla dostát povinnosti vyplývající z ustanovení §36 tr. zák. Podle tohoto ustanovení musí soud při ukládání stejného druhu trestu zohlednit stav, kdy existuje nevykonaný trest stejného druhu z jiného rozsudku, přičemž výměra trestu nově ukládaného a již uloženého dosud nevykonaného trestu nesmí přesáhnout horní hranici, která je trestním zákonem pro takovýto druh trestu stanovena. Pokud by při zjišťování skutkového stavu ve vztahu k uložení zamýšleného druhu trestu samosoudkyně takto postupovala, zjistila by, že výkon trestu obecně prospěšných prací, který byl obviněné uložen výše citovaným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 14 T 79/2001, nebyl obviněné dosud nařízen. Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu je však zřejmé, že samosoudkyně neučinila potřebné úkony, které by ke zjištění této skutečnosti směřovaly. Jelikož trestní zákon stanoví v ustanovení §45a odst. 1, že trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin, nemohla tak obviněné uložit uvedený druh trestu ve výměře 400 hodin, neboť tak překročila zákonem stanovenou hranici o 150 hodin.
Je třeba konstatovat, že samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 porušila zákon také v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť povinnost soudu postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, se vztahuje i na zjištění okolností rozhodných pro stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.
Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle ustanovení §266 odst. 1, 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.
Kromě shora uvedených pochybení namítaných stížností pro porušení zákona zjistil Nejvyšší soud i další pochybení při rozhodování Obvodního soudu pro Prahu 4.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Jak zjistil Nejvyšší soud z připojených spisů obviněná P. V. byla odsouzena:
1) rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 11. 2. 2003, sp. zn. 15 T 155/2002 (nabyl právní moci dne 13. 3. 2003), pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., jehož se dopustila dne 13. 6. 2002. Následně byla odsouzena:
2) trestním příkazem Okresního soudu v Benešově ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 3 T 477/2002 (obviněné doručen dne 4. 3. 2003 a nabyl právní moci dne 13. 3. 2003), pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., jehož se dopustila dne 2. 6. 2002.
3) trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 4 T 17/2003 (obviněné doručen dne 21. 5. 2003 a nabyl právní moci dne 7. 6. 2003, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustila dne 12. 8. 2002.
4) rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 2 T 16/2003, který nabyl právní moci téhož dne, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., jehož se dopustila dne 22. 11. 2002.
5) trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 6. 2003, sp. zn. 4 T 23/2003 (obviněné doručen dne 26. 3. 2004 a nabyl právní moci dne 6. 4. 2004), pro trestný čin poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se dopustila dne 10. 1. 2003.
6) trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 2. 2003, sp. zn. 4 T 8/2003 (obviněné doručen dne 21. 5. 2003 a nabyl právní moci dne 7. 6. 2003), pro trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se dopustila dne 5. 2. 2003.
Trestné činnosti uvedené pod body 1 až 6 se obviněná dopustila v době od 5. 2. 2002 do 11. 2. 2003, tedy poté, co byl obviněné doručen trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 17 T 79/2001, a dříve než byl Okresním soudem v Mladé Boleslavi, sp. zn. 15 T 155/2002, vyhlášen odsuzující rozsudek
Z uvedeného vyplývá, že trestné činy spáchané podle shora citovaných rozsudků resp. trestních příkazů jsou spolu v souběhu, a proto měl být obviněné P. V. uložen Obvodním soudem pro Prahu 4 v trestní věci vedené pod sp. zn. 4 T 23/2003, za tyto trestné činy podle §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest za současného zrušení příslušného výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 11. 2. 2003, sp. zn. 15 T 155/2002, z trestního příkazu Okresního soudu v Benešově ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 3 T 477/2002, z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 4 T 17/2003, z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 2 T 16/2003, z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 2. 2003, sp. zn. 4 T 8/2003.
Podle §314e odst. 4 písm. d) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2004, nelze vydat trestní příkaz, jestliže má být uložen souhrnný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem.
Protože Okresním soudem v Mladé Boleslavi (sp. zn. 15 T 155/2002) i Obvodním soudem pro Prahu 9 (sp. zn. 2 T 16/2003), byly obviněné P. V. uloženy tresty rozsudky, vydání trestního příkazu s ohledem na ustanovení §314e odst. 4 písm. d) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2004, bylo vyloučeno.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem vyslovil Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 6. 2003, sp. zn. 4 T 23/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněné P. V. Porušení zákona v ustanovení §314e odst. 4 písm. d) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2004, Nejvyšší soud výslovně necitoval, jelikož toto ustanovení zákona nebylo obvodním soudem aplikováno. Podle §269 odst. 2 tr. ř. poté napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle ustanovení §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obvodní soud pro Prahu 4 v této trestní věci nařídí hlavní líčení, doplní dokazování novým a aktualizovaným opisem rejstříku trestů obviněné, spisy Okresního soudu v Mladé Boleslavi, sp. zn. 15 T 155/2002, Okresního soudu v Benešově, sp. zn. 3 T 477/2002, Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 4 T 17/2003, Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 2 T 16/2003, Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 4 T 8/2003, jakož i zprávou Probační a mediační služby ČR, středisko Praha, zda a případně v jakém rozsahu obviněná uložený první trest obecně prospěšných prací vykonala. Provedením těchto důkazů a jejich vyhodnocením v kontextu důkazů, jež jsou již v trestním spisu fixovány, může dospět k rozhodnutí o uložení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.
Obvodní soud pro Prahu 4 bude při svém rozhodování omezen ustanovením §273 tr. ř., které zakazuje, aby novým rozhodnutím došlo ke zhoršení postavení obviněné, neboť stížnost pro porušení zákona byla podána v její prospěch a Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněné (zákaz reformationis in peius).
Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. prosince 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á
Vypracoval:
JUDr. Petr Š a b a t a