ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.135.2006.1
sp. zn. 4 Tz 135/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 24. října 2006 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. L., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 3 T 140/2005, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 3 T 140/2005, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. L.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 10 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 3 T 140/2005, byl obviněný M. L. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 29. 6. 2005 v 9.57 hod. v P., V O., kde byl kontrolován hlídkou Policie ČR, řídil osobní motorové vozidlo Opel Omega Caravan, ačkoliv trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 8 T 8/2004, ze dne 26. 1. 2004, který nabyl právní moci dne 2. 3. 2004, mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří let, tj. do 2. 3. 2007.
Za to mu byl v sazbě §171 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2 a §45a odst 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin.
Tento rozsudek nabyl právní moci dne 21. 12. 2005.
Proti citovanému rozsudku podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. L. Namítá v ní, že napadeným rozhodnutím byl v neprospěch tohoto obviněného porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení předcházejícím také v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona upozornil na trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 10. 2005, sp. zn. 44 T 180/2005, jímž byl obviněnému M. L. pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací v celkové výměře 250 hodin. Tím, že Obvodní soud pro Prahu 10 nezohlednil při svých úvahách o trestu uvedené předchozí odsouzení, porušil zákon, když obviněnému uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Překročil tak maximální možnou výměru pro tento druh trestu. Zákon porušil i tím, že neuložil souhrnný trest, přestože posuzovaná trestná činnost byla spáchána dříve, než byl obviněnému doručen uvedený trestný příkaz. Stěžovatel dále uvedl, že samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 10 mohl o předchozím odsouzení vědět v případě řádně provedené lustrace a dále upozornil na skutečnost, že v případě chybějící či neúplné lustrace, jejímž výsledkem je rozhodnutí, kterým je porušen zákon, je možno tento stav napravit pouze cestou stížnosti pro porušení zákona.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 3 T 140/2005, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. L. v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle ustanovení §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že zákon byl porušen.
Podle ustanovení §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Podle ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. věty první může soud uložit trest obecně prospěšných prací pachateli ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě a v jejich souhrnu.
Nejvyšší soud z obsahu trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 3 T 140/2005, zjistil, že se samosoudce tohoto soudu v posuzované trestní věci uvedenými zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.
Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 podal dne 13. 7. 2005 u Obvodního soudu pro Prahu 10 návrh na potrestání obviněného M. L. pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 10 vydal dne 29. 7. 2005 pod sp. zn. 3 T 140/2005 trestní příkaz, jímž uznal obviněného vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a uložil mu trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu na zkušební dobu pěti let. Dále byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 měsíců. Proti uvedenému rozhodnutí podala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 v zákonné lhůtě odpor a ve věci bylo nařízeno hlavní líčení. Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 10 vyhlásil dne 21. 12. 2005 ve věci sp. zn. 3 T 140/2005 rozsudek, jímž při stejném popisu skutku a užití právní kvalifikace jak byl uvedena v návrhu na potrestání, uložil obviněnému podle §171 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěných prací v celkové výměře 300 hodin. Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 10 však pochybil, pokud v rámci svých úvah o trestu nezohlednil existenci trestního příkazu téhož soudu ze dne 10. 10. 2005, sp. zn. 44 T 180/2005, který byl obviněnému doručen dne 29. 11. 2005 a právní moci nabyl dne 8. 12. 2005, jímž byl obviněnému M. L. pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. ř. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin.
Informaci o existenci rozhodnutí téhož soudu ohledně obviněného M. L. ve věci sp. zn. 44 T 180/2005, nemohl Obvodní soud pro Prahu 10 zjistit z opisů rejstříku trestů, které jsou ve spise založeny, neboť jako poslední odsouzení obviněného je zde uveden trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 1. 2004, sp. zn. 8 T 8/2004, který nabyl právní moci dne 2. 3. 2004.
K námitce ministra spravedlnosti uvedené ve stížnosti po porušení zákona, týkající se chybějící lustrace jako příčiny nedostatečně zjištěných skutkových zjištění Nejvyšší soud uvádí následující.
Podle ustanovení §153 odst. 2 ve spojení s ustanovením §154 odst. 1 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. 12. 2001, č. 505/2001- Org., kterou byl vydán vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, je povinností vedoucího soudní kanceláře nebo zaměstnance, který byl pověřen vedením rejstříků, u věcí zapisovaných do rejstříku T a Nt zjistit, zda je nebo bylo proti téže osobě vedeno trestní stíhání. Výsledek lustrace se vyznačí na obžalobě či návrhu na potrestání. Vyznačení se provede otiskem razítka, datem a podpisem vedoucího soudní kanceláře nebo zaměstnance, který byl pověřen vedením rejstříků.
Na návrhu na potrestání, které podala v posuzované věci státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 13. 7. 2005 není vyznačeno provedení lustrace. Nejvyšší soud se přesto nemohl ztotožnit s názorem ministra spravedlnosti uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona, podle kterého k porušení zákona došlo na základě neúplně provedené či chybějící lustrace. Ve věci sp. zn. 44 T 180/2005 byl totiž návrh na potrestání obviněného M. L. podán u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 21. 9. 2005 tedy později, než kdy měla být u Obvodního soudu pro Prahu 10 provedena lustrace ve věci sp. zn. 3 T 140/2005.
Z protokolu o hlavním líčení ze dne 21. 12. 2005, které nařídil samosoudce po zrušení trestního příkazu ze dne 29. 7. 2005, sp. zn. 3 T 140/2005, vyplývá, že se obviněný k trestné činnosti, která je mu obžalobou kladena za vinu, před soudem doznal. Samosoudce dále zjišťoval, zda zdravotní stav obviněného umožňuje výkon případně uloženého trestu obecně prospěšných prací. Z téhož protokolu je dále zřejmé, že samosoudce nezjišťoval dotazem na obviněného, zda údaje uvedené v rejstříku trestů jsou správné a úplné, zda obviněný mezitím nebyl odsouzen pro jinou trestnou činnost rozsudkem či zda mu nebyl doručen trestní příkaz, jímž by byl uznán vinným trestným činem a uložen trest. Pokud by samosoudce uvedenou skutečnost prověřil, mohl zjistit, že obviněnému byl trestním příkazem téhož soudu ze dne 10. 10. 2005, sp. zn. 44 T 180/2005, uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, který obviněný v době rozhodování ve věci sp. zn. 3 T 140/2005 neměl vykonán. Skutková zjištění, vztahující se k úvahám jaký druh trestu a v jaké výši může splnit účel sledovaný zákonným ustanovením §23 tr. zák., tak nebyla provedena úplně a způsobem, který nevzbuzuje pochybnosti. Důsledkem těchto nedostatečně provedených skutkových zjištění byl posléze stav, kdy obviněnému byly vedle sebe uloženy dva tresty obecně prospěšných prací v celkové výměře 550 hodin, přestože trestní zákon stanoví v ustanovení §45a odst. 1 horní hranici pro tento druh trestu ve výši 400 hodin. Dále bylo porušeno i ustanovení §36 tr. zák., které upravuje povinnost soudu zohlednit výši stejného druhu trestu, který byl uložen jiným rozsudkem a nebyl dosud vykonán, a výši nově ukládaného trestu tak, aby jejich celkový součet nepřesáhl nejvyšší možnou výměru pro takovýto druh trestu.
Vzhledem k nedostačujícím skutkovým zjištěním byl také porušen zákon v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., neboť napadeným rozsudkem nebyl uložen souhrnný trest, přestože se obviněný M. L. trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. dopustil dne 29. 6. 2005, tedy dříve než mu byl v trestní věci sp. zn. 44 T 180/2005, doručen dne 29. 11. 2005 trestní příkaz (§314e odst. 5 tr. ř.). K posouzení sbíhající se trestné činnosti je nutno dále uvést, že trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 7. 2005, sp. zn. 3 T 140/2005, byl obviněnému doručen až dne 10. 10. 2005, tedy vyhlášení tohoto rozhodnutí nespadá do mezidobí mezi spácháním trestných činů, které jsou v souběhu a nejedná se proto o recidivu.
Obvodní soud pro Prahu 10 porušil zákon také v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť povinnost soudu postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, se vztahuje i na zjištění okolností rozhodných pro stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.
Stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle §266 odst. 1, 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 3 T 140/2005, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. L. Přestože nesprávně nedošlo k uložení souhrnného trestu, Nejvyšší soud nevyslovil, že k porušení zákona došlo také v tomto zákonném ustanovení (§35 odst. 2 tr. zák.), neboť platí, že výroky o porušení zákona jsou činěny ve vztahu k těm zákonným ustanovením, které byly vadně užity, a byl jimi porušen zákon, nikoliv že užity nebyly a v důsledku tohoto došlo k porušení zákona.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu včetně všech dalších rozhodnutí, na zrušený výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc byla dále podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 10, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 10 v nově provedeném hlavním líčení doplní dokazování spisem téhož soudu sp. zn. 44 T 180/2005, který je nezbytný z hlediska úvah o uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., aktuálním opisem rejstříku trestů obviněného, jakož i zprávou Probační a mediační služby České republiky, středisko Praha, zda a případně v jakém rozsahu již obviněný M. L. trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 10. 2005, sp. zn. 44 T 180/2005, vykonal. Provedením a vyhodnocením těchto důkazů spolu s důkazy, které jsou již součástí trestního spisu, může Obvodní soud pro Prahu 10 dospět k závěru o uložení adekvátního druhu trestu a jeho výměry.
Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 10 bude při svém rozhodování omezen ustanovením §273 tr. ř., které zakazuje, aby novým rozhodnutím došlo ke zhoršení postavení obviněného, neboť stížnost pro porušení zákona byla podána v jeho prospěch a Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona, k němuž došlo v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).
Orgán, jemuž byla věc přikázána, je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (§270 odst. 4 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. října 2006
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á