ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.144.2005.1
sp. zn. 4 Tz 144/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. ledna 2006 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného R. N., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 9. 2004 sp. zn. 2 T 201/98, a rozhodl podle §268 odst. 2 tr. ř. takto:
Pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 9. 2004, sp. zn. 2 T 201/98, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §60 odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních §330a odst. 2 a §330 tr. ř. ve prospěch obviněného R. N.
Odůvodnění:
Obviněný R. N. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 12. 1998, sp. zn. 2 T 201/98, jenž nabyl právní moci dne 4. 2. 1999, uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaného a dílem ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že v blíže nezjištěné době v lednu 1998 v místě svého zaměstnání v baru S., ul. V J., P., převzal od neznámých mužů ruské národnosti po předchozí dohodě, že pro ně odebere zboží, objednávky na zboží v celkové hodnotě 416 585,- Kč, které byly uzavřeny se společností W., spol. s r. o., se sídlem P., ul. S., na základě předložení padělaného živnostenského listu znějícího na obchodní jméno A. V., následně pod jménem J. V. odebral a potvrdil převzetí zboží podle objednávek v celkové hodnotě 303 753,- Kč s tím, že zboží bude fakturováno A. V., zboží podle objednávky v hodnotě 112 832,- Kč se mu však převzít nepodařilo, neboť jeho výdej ze skladu byl zablokován z důvodu prověření věrohodnosti odběratele.
Za to byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání pěti let se současným vyslovením dohledu. Podle §60a odst. 3 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby během zkušební doby zaplatil způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti uhradit poškozené společnosti W., spol. s r. o. se sídlem v P., S., náhradu škody ve výši 303 753,- Kč. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 4. 2. 1999.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 9. 2004, sp. zn. 2 T 201/98, bylo rozhodnuto o tom, že se obviněný R. N. podle §60 odst. 1 tr. zák. za použití ustanovení §330 odst. 4 tr. ř. ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil.
Podle §266 odst. 1 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu v neprospěch obviněného R. N. stížnost pro porušení zákona proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 9. 2004 sp. zn. 2 T 201/1998. Tímto rozhodnutím byl podle názoru ministra spravedlnosti porušen zákon v ustanoveních §60 odst. 1, §60a odst. 4 tr. zák. a v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §330 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného.
Podstatu pochybení stěžovatel spatřuje v tom, že obvodní soud nesprávně rozhodl o osvědčení se obviněného ve zkušební době podmíněného odsouzení. Obviněný totiž podle stěžovatele nevyhověl uloženým podmínkám a způsobenou škodu řádně nezaplatil, což vyplývá z obsahu spisu. Obviněnému skončila zkušební doba v trvání pěti let dne 4. 2. 2004. V této souvislosti sdělila poškozená společnost W., spol. s r. o. Obvodnímu soudu pro Prahu 10, že obviněný během zkušební doby uhradil jako náhradu škody pouze částku 145 500,- Kč, která činí necelou polovinu způsobené škody. Obvodní soud přesto, že měl ve spise toto vyjádření poškozeného, nenařídil veřejné zasedání, k němuž by předvolal obviněného, aby se vyjádřil k tomu, proč neuhradil škodu v plné výši. Spis byl pak postoupen Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 10 k vyjádření podle §330 odst. 4 tr. ř. Státní zástupce následně vydal podle §60a odst. 4 tr. zák. souhlas ve smyslu uvedeného ustanovení trestního řádu. Obvodní soud poté rozhodl usnesením podle §60 tr. zák., ačkoliv se toto zákonné ustanovení vztahuje na podmíněně odsouzené, nad kterými nebyl vysloven dohled.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 9. 2004, sp. zn. 2 T 201/1998, byl porušen zákon ve prospěch obviněného v ustanoveních §60 odst. 1, §60a odst. 4 tr. zák. a v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §330 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §330a odst. 2 tr. ř. na rozhodnutí o tom, zda se osvědčil podmíněně odsouzený, u něhož byl vysloven dohled, nebo zda se nařídí výkon podmíněně odloženého trestu, se obdobně užije ustanovení §330.
Podle §330 odst. 1 tr. ř. o tom, zda se podmíněně odsouzený osvědčil nebo zda se nařídí výkon podmíněně odloženého trestu, rozhodne soud ve veřejném zasedání. Ve veřejném zasedání rozhodne soud i o ponechání podmíněného odsouzení v platnosti podle §60 odst. 1 tr. zák.
Podle §330 odst. 4 tr. ř. rozhodnutí, že se podmíněně odsouzený osvědčil, může se souhlasem státního zástupce učinit též předseda senátu.
Podle §60a odst. 1 tr. zák. za podmínek uvedených v §58 odst. 1 může soud podmíněně odložit výkon trestu odnětí svobody nepřevyšujícího tři léta, vysloví-li zároveň nad pachatelem dohled. Na výkon dohledu se užije obdobně ustanovení §26a a 26b.
Podle §60a odst. 3 tr. zák. podmíněně odsouzenému, kterému byl vysloven dohled, může soud uložit přiměřená omezení nebo i přiměřené povinnosti uvedené v §26 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život; zpravidla mu má též uložit, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil.
Podle §60a odst. 4 tr. zák. jestliže podmíněně odsouzený, ohledně něhož byl vysloven dohled, vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná.
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 2 T 201/98 vyplývá, že státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 dal na základě žádosti předsedy senátu obvodního soudu souhlas s tím, aby předseda senátu podle §60a odst. 4 tr. zák. rozhodl tak, že se odsouzený ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil. Poté, co byl uvedený souhlas založen do spisu, rozhodl předseda senátu tak, jak je shora uvedeno.
Z přípisu poškozeného ze dne 4. 5. 2004 adresovaného Obvodnímu soudu pro Prahu 10 je patrné, že obviněný doposud uhradil na náhradě škody pouze částku 145 500,- Kč, ačkoliv škoda, kterou způsobil trestným činem, byla vyčíslena na částku 303 753,- Kč. K datu 4. 2. 2004, tj. ke konci zkušební doby, pak obviněný uhradil poškozenému částku 123 000,- Kč. Ve spise jsou založeny ohledně obviněného celkem čtyři zprávy od Probační a mediační služby, jež poskytují informace o plnění podmínek dohledu obviněným, z nichž je zřejmé, že obviněný se k Probační a mediační službě ve zkušební době převážně pravidelně dostavoval. Nečinil tak pouze v období druhé poloviny roku 2001 a v roce 2002. (viz zprávy Probační a mediační služby ze dne 26. 4. 2002 a ze dne 11. 3. 2004). Probační a mediační služba se pak zabývala i osobními a výdělkovými poměry obviněného během zkušební doby. Získané informace jsou však v tomto směru značně povšechné. Není z nich ani zřejmé, zda částky měsíčního výdělku obviněného jsou uváděny jako výdělek hrubý či čistý. Celkovými majetkovými poměry obviněného se pak zprávy Probační a mediační služby nezabývají vůbec a pouze konstatují, že obviněný měl na počátku zkušební doby dvě vyživovací povinnosti představující měsíční náklad 3 000,- Kč, a že se mu následně s jinou partnerkou narodilo třetí dítě. Obviněný však nebyl dotázán, kolik na jeho výživu přispíval, když nebylo do konce zkušební doby podmíněného odsouzení pravomocně skončeno řízení o výši výživného na toto třetí dítě. Ze zpráv pak nevyplývá, že by byl alespoň dotazem na obviněného zjišťován jeho případný movitý či nemovitý majetek.
Vzhledem k tomu, že se obviněný v části zkušební doby pravidelně podle pokynů Probační a mediační služby nedostavoval k určeným konzultacím, a ke skutečnosti, že nenahradil ve zkušební době podmíněného odsouzení celou škodu, kterou svým trestným činem způsobil, ačkoli mu to odsuzujícím rozsudkem ve smyslu §60a odst. 3 tr. zák. bylo uloženo, měl obvodní soud nařídit ve věci veřejné zasedání. V tomto veřejném zasedání měl obvodní soud zkoumat plnění podmínek dohledu obviněným včetně důvodů, pro které se po určitou dobu k Probační a mediační službě nedostavoval, a dále to, zda částka, jíž obviněný na náhradě škody poškozenému ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem uhradil, odpovídala jeho silám, tedy jeho reálným možnostem a schopnostem. Případně zda obviněný reálně mohl ve zkušební době podmíněného odsouzení s dohledem uhradit na náhradě škody částku vyšší (viz ustanovení §60a odst. 3 tr. zák., věta za středníkem). Tyto skutečnosti bylo třeba zkoumat ve veřejném zasedání a provádět za tím účelem potřebné důkazy, jako např. zkoumáním výše výdělku obviněného, jeho celkových majetkových poměrů včetně toho, kolik má obviněný zákonných vyživovacích povinností a v jaké výši, popř. zda nemá obviněný i jiné peněžité dluhy, a pokud ano v jaké výši a splatnosti. Těmito okolnostmi se však obvodní soud nezabýval a bez nařízení veřejného zasedání rozhodl předseda senátu tak, že se obviněný ve zkušební době podmíněného odsouzení podle §60 odst. 1 tr. zák. osvědčil. Nutno však zdůraznit, že obviněný byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody s dohledem. Proto mělo být v projednávaném případě rozhodováno ve veřejném zasedání podle ustanovení §60a odst. 4 tr. zák.
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 9. 2004, sp. zn. 2 T 201/98, byl porušen zákon v ustanovení §60 odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanoveních §330a odst. 2 a §330 tr. ř. ve prospěch obviněného R. N. Nejvyšší soud se však musel omezit toliko na tzv. akademický výrok, neboť v řízení o stížnosti pro porušení zákona lze postupovat podle §269 odst. 2 tr. ř. a násl. pouze v případech nezákonných rozhodnutí, jimiž byl porušen zákon v neprospěch obviněného.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c