ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.147.2006.1
sp. zn. 4 Tz 147/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. prosince 2006 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. M., proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 4. 10. 2005 sp. zn. 1 T 44/2005 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 4. 10. 2005 sp. zn. 1 T 44/2005 b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které předcházelo v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. M.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Chebu se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný M. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 21. 5. 2002 sp. zn. 1 T 100/2001 uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. účinného od 1. 1. 2002 (jednání pod body 2 a), b), 3 výroku), zčásti dokonaného a zčásti (pod bodem 3 výroku) podle §8 odst. 1 tr. zák. nedokonaného, jehož se dopustil tím, že s obviněnými P. B. a V. H. společně po předcházející domluvě v Ch. v noci z 23. na 24. 6. 1991 po přepilování mříže okna vedoucího na WC vnikli do provozovny „E.“ na náměstí K. J. z P., odkud z majetku a ke škodě S. J. Ch. odcizili nejméně 6 000,- Kč na hotovosti, 1 500 krabiček cigaret nezjištěných značek v ceně nejméně 20 250,- Kč a dále 12 kg kávy zn. Standard v ceně 1 936,- Kč, radiomagnetofon zn. Panasonic v ceně nejméně 1 250,- Kč, videomagnetofon zn. Tesla Avex v ceně nejméně 600,- Kč a z majetku zaměstnance J. J., radiomagnetofon zn. Grundig v ceně 880,- Kč, tedy věci v celkové ceně nejméně 30 886,- Kč. Dále tím, že společně po předcházející domluvě v noci z 20. na 21. 7. 1991 v Ch. po vyražení dveří z chodby domu v M. ulici vnikl jeden z obžalovaných, nejspíše V. H., do prodejny „T.“, odkud z majetku provozovatelky V. K. odcizili nejméně 4 000 krabiček cigaret přesně nezjištěných značek, z nichž nejméně polovina byla zahraničních, v ceně nejméně 88 000,- Kč a dále v prostoru prodejny poškodili nebo zničili 60 krabiček cigaret zn. Mars v ceně 540,- Kč. Dále tím, že obviněný M. M. sám dne 2. 8. 1991 kolem 02.00 hodiny v C., spolu s dalšími nezjištěnými osobami roztáhl mříže okna a rozbil skleněnou výplň v přízemí zadního traktu domu v ulici S. a vnikl do provozovny firmy T. v úmyslu odcizit zde vhodné věci, avšak na místě byl hlídkou Policie ČR vyrušen a později po krátkém pronásledování dopaden, přičemž takto způsobil R. S. škodu ve výši 215,- Kč.
Za to byl obviněný M. M. podle §45 odst. 1, §45a odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Dále bylo i ve vztahu k tomuto obviněnému rozhodnuto o povinnosti k náhradě způsobené škody.
Uvedený rozsudek byl posléze přezkoumán Krajským soudem v Plzni, jako soudem odvolacím, který rozsudkem sp. zn. 6 To 60/2004 ze dne 8. 3. 2004 zrušil pouze výrok o povinnosti nahradit škodu obviněnými M. M., V. H. a P. B. poškozené V. K., a nově o této náhradě škody sám podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl. Ve výroku o vině ohledně obviněného M. nabyl rozsudek okresního soudu právní moci dne 14. 3. 2003.
Obviněný M. M. byl dále odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 4. 10. 2005 sp. zn. 1 T 44/2005 pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 c) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 18. 4. 2005 mezi 11.00 a 12.00 hodinou v Ch., část H., směrem k T., řídil osobní automobil zn. Škoda Favorit, až do doby, než byl kontrolován a zastaven hlídkou policie ČR, přestože mu ve správním řízení rozhodnutím Městského úřadu v Chebu ze dne 19. 10. 2004, č. j. oRŘ 15288/2004 byla za přestupky uložena vedle peněžité sankce také sankce zákazu činnosti v podobě zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců, která byla od 17. listopadu 2004 vykonávána. Za to byl obviněný podle §45 odst. 1, §45a odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Právní moci tento rozsudek nabyl dne 9. 3. 2006.
Proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 4. 10. 2005 sp. zn. 1 T 44/2005, podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. M. Napadeným rozhodnutím byl podle názoru stěžovatele porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného.
V odůvodnění svého podání stěžovatel poukázal, že podnět ke stížnosti pro porušení zákona podala Probační a mediační služba ČR, kdy upozornila, že prvý z uložených trestů obecně prospěšných prací obviněný nevykonal a podal žádost o upuštění od výkonu tohoto trestu ze zdravotních důvodů. Výkon druhého z uložených trestů obecně prospěšných prací nebyl podle obsahu spisu dosud nařízen, a tedy nebyl ani vykonán. Přestože obviněný nevykonal trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen rozsudkem ze dne 21. 5. 2002 sp. zn. 1 T 100/2001, byl mu v rozporu se zákonem uložen rozsudkem ze dne 4. 10. 2005 sp. zn. 1 T 44//2005, trest stejného druhu, který spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého předchozím rozsudkem přesahuje o 200 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Dále uvedl, že pochybení samosoudce Okresního soudu v Chebu spočívá v tom, že přehlédl v opisu rejstříku trestů záznam o výše uvedeném trestu uloženém v trestní věci téhož soudu sp. zn. 1 T 100/2001, a neověřil, zda tento trest byl vykonán. Tedy nezjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 4. 10. 2005 sp. zn. 1 T 44/2005 byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. M., a to v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovením §45a odst. 1 a §36 tr. zák. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazujících a následně postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Z rozsudku sp. zn. 1 T 100/2001 (č.l. 1838 spisu) vyplývá, že Okresní soud v Chebu obviněnému dne 21. 5. 2002 uložil trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Usnesením sp. zn. 1 T 100/2001 (č. l. 1912 spisu) ze dne 11. 6. 2004 tento soud nařídil obviněnému jeho výkon v katastrálním území Městského úřadu v Chebu prostřednictvím společnosti CH. s.r.o. Dále je ve spisu obsažena zpráva Probační a mediační služby ze dne 26. 5. 2006 s přiloženou žádostí obviněného o upuštění od výkonu trestu obecně prospěšných prací ze dne 29. 12. 2004. Jiná listina, z níž by bylo patrno, že předmětný trest byl vykonán či o něm bylo jakkoli dále rozhodováno, se ve spise nenachází.
Ve spise sp. zn. 1 T 44/2005 je na č. l. 27 – 28 (dtto č. l. 40 - 41) obsažen opis rejstříku trestů obviněného M. M., v němž je zaznamenán trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin uložený Okresním soudem v Chebu ve věci sp. zn. 1 T 100/2001, přičemž položka „výkon“ s označením data vykonání zde není obsažena. Z daného opisu je tedy patrné, že obviněný byl již k trestu obecně prospěšných prací odsouzen, a to rozsudkem téhož soudu, který rozhodoval ve věci sp. zn. 1 T 44/2005. Není zde však obsažena informace, že by uvedený trest byl vykonán.
Nejvyšší soud konstatuje, že podaná stížnost pro porušení zákona je důvodná.
Podle §36 tr. zák. věty prvé, jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal předtím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu.
Podle §45a odst. 1 tr. zák. věty prvé může soud obviněnému uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
V okamžiku vydávání rozhodnutí pod sp. zn. 1 T 44/2005 měl Okresní soud v Chebu ve spise obsažen opis z rejstříku trestů obviněného obsahující údaj o předmětném trestu a měl tedy k dispozici informaci o tom, že obviněný byl již odsouzen k trestu obecně prospěšných prací, a to ve výměře 300 hodin a měl si před vydáním napadeného rozhodnutí zjistit aktuální stav výkonu uvedeného trestu. V takovém případě by zjistil, že předmětný trest, ačkoli byl nařízen již 11. 6. 2004, nebyl dosud obviněným vykonán. To se však nestalo. Samosoudce zřejmě předpokládal, že tento trest obecně prospěšných prací již byl obviněným vykonán a uložil mu opětovně tento druh trestu. Ve svém souhrnu pak takto uložené tresty obecně prospěšných prací přesáhly zákonem stanovenou horní hranici sazby o 200 hodin.
Lze tudíž konstatovat, že v uvedeném případě došlo k porušení ustanovení §36 tr. zák. ve spojení s ustanovením §45a odst. 1 tr. zák., neboť v důsledku postupného uložení dvou trestů obecně prospěšných prací, každého ve výměře 300 hodin, kdy z prvého z nich nebylo v době ukládání druhého trestu nic vykonáno, byla překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu, která činí 400 hodin, jíž je nutno respektovat i tehdy, je-li obviněnému ukládán trest obecně prospěšných prací a předchozí trest či tresty tohoto druhu uložené dřívějšími rozhodnutími nebyly zčásti nebo zcela vykonány.
Podle Nejvyššího soudu, jakož i podle stávající judikatury, je překročení horní hranice zákonné trestní sazby při ukládání trestu konkrétnímu obviněnému nutné považovat za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu ustanovení §266 odst. 2 tr. ř., a tudíž podání stížnosti pro porušení zákona, byť jen z tohoto důvodu, je třeba označit za opodstatněné.
K výše popsanému hmotněprávnímu pochybení pak došlo proto, že Okresní soud v Chebu nezjistil řádně skutkový stav věci při současném hodnocení neúplných důkazů právě ve vztahu k ukládanému trestu dle §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 4. 10. 2005 sp. zn. 1 T 44/2005, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. M. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Chebu, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl. Okresní soud si vyžádá aktuální opis z rejstříku trestů obviněného, zprávu Probační a mediační služby o momentálním stavu výkonu trestu obecně prospěšných prací a dále potřebný přílohový spis či spisy, přičemž poté věc v souladu se zákonem s důrazem na správnost výroku o trestu opětovně rozhodne.
Při dalším postupu bude třeba mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto nemůže podle §273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je okresní soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. prosince 2006
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c