ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.155.2006.1
sp. zn. 4 Tz 155/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2006 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. T., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 9 To 41/2006, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 9 T 109/2005, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
V řízení předcházejícím usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 9 To 41/2006, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 13, §36 odst. 1 písm. a) a §263 odst. 3, 4 tr. ř. v neprospěch obviněného J. T.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Plzni se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný J. T. byl rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 9 T 109/2005, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 30. 9. 2005 ve 22.45 hodin v Č. řídil, ač není držitelem řidičského oprávnění, osobní motorové vozidlo zn. Škoda 105, přestože rozsudkem Okresního soudu v Tachově ze dne 18. 2. 2004, sp. zn. 9 T 180/2003, má uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let od právní moci rozhodnutí, tj. od 26. 4. 2004.
Za to byl obviněný J. T. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.
Proti uvedenému rozsudku si podal obviněný odvolání, o němž rozhodoval Krajský soud v Plzni, který je usnesením ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 9 To 41/2006, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Ministr spravedlnosti České republiky podal podle §266 odst. 1 tr. ř. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 9 To 41/2006, k Nejvyššímu soudu České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. T. Podle jeho názoru byl citovaným usnesením porušen zákon v ustanoveních §36 odst. 1 písm. a) a §263 odst. 3, 4 , §256 tr. ř. v neprospěch obviněného J. T.
V odůvodnění svého podání ministr spravedlnosti poukázal na skutečnost, že odvolací soud rozhodl o podaném odvolání v nepřítomnosti obviněného J. T., když dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky uvedené v ustanovení §202 odst. 2 tr. ř. Obviněný se k veřejnému zasedání nedostavil, svou nepřítomnost neomluvil, přestože byl o konání veřejného zasedání řádně vyrozuměn obsílkou. Důvodem nepřítomnosti obviněného u veřejného zasedání odvolacího soudu dne 28. 3. 2006 byla skutečnost, že obviněný byl dne 23. 3. 2006 dodán do výkonu trestu odnětí svobody do Věznice Plzeň – Bory, který mu uložil Okresní soud Plzeň - jih rozsudkem ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 2 T 130/2003. O nástupu výkonu tohoto trestu obviněný odvolací soud neinformoval a tuto informaci krajský soud nezískal do začátku veřejného zasedání o odvolání ani z jiného zdroje.
Veřejné zasedání o odvolání obviněného proběhlo bez jeho přítomnosti přesto, že se obviněný v té době nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci. Obviněný ovšem neprohlásil, že se účasti na veřejném zasedání vzdává. Veřejné zasedání se konalo, aniž měl obviněný obhájce, ačkoliv momentem nástupu výkonu trestu odnětí svobody vyvstal u obviněného zákonný důvod nutné obhajoby. Tím došlo k porušení práva obviněného na obhajobu. Krajský soud tak o odvolání obviněného věcně rozhodl, aniž měl pro své rozhodnutí splněny zákonné procesní podmínky.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 9 To 41/2006, byl porušen zákon v ustanoveních §36 odst. 1 písm. a), §263 odst. 3, 4 tr. ř. a v návaznosti na to i v ustanovení §256 tr. ř. v řízení předcházejícím v neprospěch obviněného J. T. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu, a poté aby bylo postupováno podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Tachově, sp. zn. 9 T 109/2005, Nejvyšší soud zjistil, že referátem ze dne 27. 2. 2006 nařídila členka senátu krajského soudu veřejné zasedání, v němž mělo být projednáno odvolání obviněného J. T. proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 14. 12. 2005. Obviněný převzal vyrozumění o konání veřejného zasedání dne 6. 3. 2006, což je zřejmé z doručenky zásilky, která je opatřena jeho vlastnoručním podpisem (viz č. l. 44 spisu).
Obviněný J. T. se k veřejnému zasedání dne 28. 3. 2006 osobně nedostavil, proto předseda senátu poté, co shledal procesní podmínky k postupu podle §202 odst. 2 tr. ř. vyhlásil usnesení, že veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněného.
Ze spisu Okresního soudu Plzeň – jih, sp. zn. 2 T 130/2003, Nejvyšší soud zjistil, že Okresní soud Plzeň - jih rozhodl dne 1. 2. 2006 usnesením, č.j. 2 T 130/2003-133, tak, že odsouzený J. T. vykoná trest odnětí svobody v trvání 14 měsíců, který mu byl pravomocně uložen rozsudkem Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 2 T 130/2003. Pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 2. 2006. Okresní soud Plzeň - jih proto obviněnému nařídil výkon shora uvedeného trestu. Výzvu k nastoupení trestu obviněný obdržel dne 28. 2. 2006. Jelikož ve stanoveném termínu trest odnětí svobody nenastoupil, byl dne 20. 3. 2006 vydán okresním soudem příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody. Z protokolu o dodání do výkonu trestu vyplývá, že dne 23. 3. 2006 byl obviněný J. T. zadržen a dodán do výkonu trestu do Věznice Plzeň (viz č. l. 142 spisu).
Podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu (§116 odst. 2 tr. ř. ).
Podle §263 odst. 3 tr. ř. při veřejném zasedání konaném o odvolání musí obžalovaný mít obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení.
Podle §263 odst. 4 tr. ř. v nepřítomnosti obžalovaného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
Jestliže je obviněný na svobodě a byl o konání veřejného zasedání řádně vyrozuměn (viz. §233 odst. 2 tr. ř.), lze veřejné zasedání konat v jeho nepřítomnosti. Pokud se pak obviněný po řádném vyrozumění o konání veřejného zasedání dostane do vazby nebo do výkonu trestu odnětí svobody, může odvolací soud konat veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti pouze pokud obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává (viz §263 odst. 4 tr. ř.). V případě, že se obviněný nachází v době konání veřejného zasedání ve vazbě či ve výkonu trestu odnětí svobody a není shora uvedená podmínka splněna, odvolací soud nemůže veřejné zasedání bez přítomnosti obviněného konat.
Navíc v důsledku okolnosti, že se obviněný v mezidobí mezi řádným doručením vyrozumění o konání veřejného zasedání o odvolání a datem jeho konání dostane do výkonu vazby či trestu odnětí svobody, spojuje s tím trestní řád povinnost, že ve veřejném zasedání konaném o odvolání obviněného musí mít obviněný obhájce, a to ve všech případech, kdy ho musí mít u hlavního líčení (viz ustanovení §263 odst. 3 tr. ř.). Podle ustanovení §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. pak musí mít obviněný obhájce, je-li ve výkonu trestu odnětí svobody, ve vazbě nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu (§116 odst. 2 tr. ř.).
Jsou-li aplikovány shora uvedené zásady na projednávaný případ, lze dospět k závěru, že krajský soud pochybil, když jednal ve veřejném zasedání o odvolání obviněného v jeho nepřítomnosti. To proto, že ze shora uvedených skutkových zjištění zcela jednoznačně vyplývá, že obviněný se v době konání veřejného zasedání o odvolání nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v Plzni, kam byl dne 23. 3. 2006 dodán, tedy poté co osobně převzal dne 6. 3. 2006 vyrozumění o konání veřejného zasedání o odvolání. Lze tudíž konstatovat, že mu bylo vyrozumění o konání veřejného zasedání řádně doručeno. Krajský soud však nereagoval na skutečnost, že z opisu rejstříku trestů obviněného, který si pro konání veřejného zasedání sám vyžádal, vyplývalo, že se obviněný s největší pravděpodobností nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen Okresním soudem Plzeň - jih pod sp. zn. 2 T 130/2003 (viz č. l. 47 spisu Okresního soudu v Tachově, sp. zn. 9 T 109/2005). Přes tuto informaci obsaženou ve spise vycházel krajský soud při svém rozhodování o možnosti konat veřejné zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného pouze z toho, že obviněný vyrozumění o konání veřejného zasedání osobně převzal.
Správně měl krajský soud vzhledem k výše uvedenému obsahu opisu z rejstříku trestů obviněného dotazem na Centrální evidenci vězňů ověřit, zda se obviněný nenachází ve výkonu trestu odnětí svobody. Pokud by tak krajský soud učinil, zjistil by, že tomu tak je (od 23. 3. 2003). Toto zjištění by vedlo krajský soud k doručení výzvy obviněnému, aby si zvolil ve smyslu ustanovení §38 odst. 1 tr. ř. obhájce, a současně i k dotazu, zda se chce veřejného zasedání zúčastnit, či zda se této účasti vzdává (viz §263 odst. 4 tr. ř.) v případě, že soud dospěje k závěru, že jeho osobní účasti u veřejného zasedání není třeba. Pokud by krajský soud trval na tom, že je osobní účasti obviněného u veřejného zasedání konaného o odvolání třeba, musel by nechat obviněného z výkonu trestu eskortovat k veřejnému zasedání. V případě, že by si obviněný obhájce nezvolil v určené lhůtě, bylo by třeba mu na dobu, po kterou by trvaly důvody nutné obhajoby, obhájce neprodleně ustanovit (viz §263 odst. 3 tr. ř.). Poté, co by si obviněný zvolil obhájce, popř. by mu byl ustanoven, bylo by nezbytné doručit vyrozumění o konání veřejného zasedání také tomuto obhájci.
Lze tudíž uzavřít, že kromě pochybení krajského soudu ohledně konání veřejného zasedání o odvolání obviněného bez jeho přítomnosti, neměl obviněný u veřejného zasedání svého obhájce, ačkoliv ho mít musel. Nebyly tak splněny procesní podmínky pro konání veřejného zasedání. Jestliže krajský soud za této shora podrobně popsané situace přesto veřejné zasedání o odvolání obviněného konal a ve věci meritorně rozhodl, došlo v konečném důsledku k porušení obhajovacích práv obviněného (viz §2 odst. 13 tr. ř.), což má za následek i vadnost vydaného usnesení odvolacího soudu.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že v řízení, které předcházelo vydání usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 9 To 41/2006, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 13, §36 odst. 1 písm. a) a §263 odst. 3, 4 tr. ř. v neprospěch obviněného J. T. Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To v konkrétním případě znamená, že krajský soud opětovně nařídí veřejné zasedání o odvolání obviněného a předvolání k němu (či vyrozumění o něm) doručí v souladu se zákonem příslušným osobám, přičemž si zároveň odpovídajícím způsobem ověří, zda u obviněného existuje některý z důvodů nutné obhajoby. Podle výsledků tohoto zjištění případně přistoupí k jejímu řádnému zajištění. Poté věc ve veřejném zasedání projedná a opětovně rozhodne.
Při dalším postupu bude třeba mít na paměti, že Nejvyšším soudem bylo vysloveno, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto nemůže podle §273 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je krajský soud vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2006
Předseda senátu:
JUDr. J. P.
Vypracoval:
JUDr. P. Š.