ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.177.2005.1
sp. zn. 4 Tz 177/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11. ledna 2006 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. Ž., proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 15 T 84/2002, pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 7. 2002, sp. zn. 25 T 83/2002 a pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 5. 2002, sp. zn. 3 T 122/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
I. Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 15 T 84/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. Ž.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 7. 2002, sp. zn. 25 T 83/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. Ž.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 5. 2002, sp. zn. 3 T 122/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. Ž.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
IV. Obvodnímu soudu pro Prahu 5 se p ř i k a z u j e, aby věci ad I. - III. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 11. 2000, sp. zn. 4 T 185/2000, byl obviněný M. Ž. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 25. 9. 2000, za což byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. za použití §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému M. Ž. doručen dne 20. 8. 2001 a právní moci nabyl dne 29. 8. 2001.
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 15 T 84/2002, byl obviněný M. Ž. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 14. 12. 2001, za což byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř., §45 odst. 1, §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému M. Ž. doručen dne 24. 9. 2002 a právní moci nabyl dne 24. 9. 2002, když se obviněný vzdal práva odporu.
Dále byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 7. 2002, sp. zn. 25 T 83/2002, obviněný M. Ž. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 31. 1. 2002, za což byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. a za použití §45 a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému M. Ž. doručen dne 13. 12. 2002 a právní moci nabyl dne 13. 12. 2002, když se obviněný vzdal práva odporu.
Dalším trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 5. 2002, sp. zn. 3 T 122/2002, byl obviněný M. Ž. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 19. 4. 2002, za což byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému M. Ž. doručen dne 8. 1. 2003 a právní moci nabyl dne 8. 1. 2003, když se obviněný vzdal práva odporu.
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 15 T 84/2002, pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 7. 2002, sp. zn. 25 T 83/2002 a pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 5. 2002, sp. zn. 3 T 122/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. Ž. Vytkl v ní, že zákon byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 15 T 84/2002, porušen v ustanoveních §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které vydání trestního příkazu předcházelo, v ustanovení §314e odst. 1 a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a trestními příkazy Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 7. 2002, sp. zn. 25 T 83/2002 a Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 5. 2002, sp. zn. 3 T 122/2002, v ustanoveních §35 odst. 2 tr. zák., §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které vydání trestního příkazu předcházelo, v ustanovení §314e odst. 1 a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že ze zprávy Probační a mediační služby České republiky, středisko Praha, je patrno, že v době rozhodování o uložení dalších trestů obecně prospěšných prací obvodními soudy pro Prahu 3, Prahu 7 a Prahu 5 nebyl vykonán trest obecně prospěšných prací uložený Okresním soudem v Pardubicích. Výše uvedené svědčí o tom, že rozhodnutím samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 3, samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 7 a samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 5 byl uložen další trest obecně prospěšných prací, aniž byl předchozí trest vykonán. Celková výměra uloženého a dosud nevykonaného trestu obecně prospěšných prací u obviněného M. Ž. dosáhla 1350 hodin. Zákonodárce však maximální výměru pro uvedenou situaci omezil hranicí 400 hodin. Dále stěžovatel doplnil, že samosoudci Obvodních soudů pro Prahu 3, Prahu 7 a Prahu 5 ve všech shora uvedených případech byli informováni o existenci předcházejícího rozhodnutí Okresního soudu v Pardubicích, a to minimálně z údajů opisu rejstříku trestů obviněného M. Ž. Ministr spravedlnosti dále uvedl, že vzhledem k době spáchání shora uvedených trestných činů a době, kdy byly jednotlivé trestní příkazy obviněnému doručeny, jsou předmětná jednání ve vztahu souhrnnosti ve smyslu ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. Tento závěr se týká trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 i trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 15 T 84/2002, trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 7. 2002, sp. zn. 25 T 83/2002, a trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 5. 2002, sp. zn. 3 T 122/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. Ž. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené trestní příkazy zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Nejvyšší soud se předně zabýval námitkou ministra spravedlnosti, že napadeným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 7. 2002, sp. zn. 25 T 83/2002, a napadeným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 5. 2002, sp. zn. 3 T 122/2002, měl být uložen souhrnný trest §35 odst. 2 tr. zák.
Obviněný M. Ž. byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 15 T 84/2002, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 14. 12. 2001, dále byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 7. 2002, sp. zn. 25 T 83/2002, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 31. 1. 2002 a trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 5. 2002, sp. zn. 3 T 122/2002, byl obviněný M. Ž. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 19. 4. 2002.
Z hlediska právní kvalifikace uvedených jednání obviněného M. Ž. je třeba uvést, že se obviněný dopustil trestné činnosti opakovaným jednáním spočívajícím v tom, že ve dvou případech v samoobslužných prodejnách odcizil volně vystavené spotřební zboží, a v jednom případě odcizil věci z pokoje ubytovny, ve kterém byl na návštěvě. Je zřejmé, že jednotlivé dílčí útoky jednání obviněného M. Ž. naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák., jsou spojeny podobným způsobem provedení a velmi blízkou souvislostí časovou i v předmětu útoku, z bezprostřední návaznosti a podobného způsobu provedení jednotlivých dílčích útoků lze vyvodit závěr, že jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem obviněného M. Ž. pokračovat v trestné činnosti. Za této situace bylo třeba posoudit jednání obviněného M. Ž. podle §89 odst. 3 tr. zák. jako pokračující trestný čin krádeže, nikoli jako tři samostatné trestné činy krádeže spáchané v souběhu. K uvedenému je třeba dodat, že v období od 14. 12. 2001 do 19. 4. 2002 nebyl obviněnému M. Ž. doručen návrh na potrestání ani mu nebylo sděleno obvinění pro dílčí útok ze dne 14. 12. 2001 nebo ze dne 31. 1. 2002, takže posouzení jednání obviněného jako pokračujícího trestného činu krádeže nebrání ani ustanovení §12 odst. 11 tr. ř. Obvodní soud pro Prahu 5 měl proto správně postupovat podle ustanovení §37a tr. zák., které upravuje ukládání společného trestu za trestné činy spáchané ve formě pokračování v případech, kdy nejsou všechny dílčí útoky pokračujícího trestného činu projednávány společně v jednom řízení.
Dále je třeba uvést, že podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
V případě této trestní věci byl obviněný M. Ž. nejprve odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 11. 2000, sp. zn. 4 T 185/2000, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Poté byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 15 T 84/2002, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, dále byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 7. 2002, sp. zn. 25 T 83/2002, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. také k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a následně byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 5. 2002, sp. zn. 3 T 122/2002, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. opět k trestu obecně prospěšných prací, tentokrát ve výměře 400 hodin.
Jak vyplývá z podnětu ke stížnosti pro porušení zákona Probační a mediační služby, střediska Praha, ze dne 15. 3. 2005, v době rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3, Obvodního soudu pro Prahu 7 a Obvodního soudu pro Prahu 5 o uložení dalších trestů obecně prospěšných prací nebyl obviněným M. Ž. trest obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 11. 2000, sp. zn. 4 T 185/2000, vykonán.
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému M. Ž. trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 15 T 84/2002, ve výměře 250 hodin, spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací, která činila 300 hodin, přesahoval o 150 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Zcela stejný závěr pak platí pro trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 7. 2002, sp. zn. 25 T 83/2002, kterým byl obviněnému M. Ž. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, takže spolu s dosud nevykonanou částí dříve uložených trestů obecně prospěšných prací, která činila 550 hodin, přesahoval o 550 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Totéž platí i pro trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 5. 2002, sp. zn. 3 T 122/2002, kterým byl obviněnému M. Ž. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, takže spolu s dosud nevykonanou částí dříve uložených trestů obecně prospěšných prací, která činila 950 hodin, přesahoval o 950 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Z uvedeného vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 3 trestním příkazem ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 15 T 84/2002, Obvodní soud pro Prahu 7 trestním příkazem ze dne 22. 7. 2002, sp. zn. 25 T 83/2002 a Obvodní soud pro Prahu 5 trestním příkazem ze dne 6. 5. 2002, sp. zn. 3 T 122/2002, porušily zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací v neprospěch obviněného M. Ž.
Z obsahu trestních spisů vedených u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 84/2002, u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 25 T 83/2002 a u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 122/2002 dále vyplývá, že výše jmenované obvodní soudy, ač měly k dispozici opis z rejstříku trestů obviněného (č. l. 14 trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 3, č. l. 38 trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 a č. l. 14 - 15 trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 5), v němž bylo uvedeno odsouzení trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 27. 11. 2000, sp. zn. 4 T 185/2000, a Obvodní soud pro Prahu 5 dále i kopii výše uvedeného trestního příkazu (č. l. 12-13), nezjistily, zda obviněný M. Ž. trest obecně prospěšných prací, který mu byl tímto trestním příkazem uložen, vykonal, v důsledku čehož neshromáždily všechny údaje potřebné pro rozhodnutí ve věci.
Z výše uvedených skutečností vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 3, Obvodní soud pro Prahu 7 a Obvodní soud pro Prahu 5 tak nezjistily skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jejich rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotily, v důsledku čehož byl napadenými trestními příkazy porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. Ž.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 150, 550 či 950 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem. V této souvislosti je třeba dodat, že jak v případě trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 7. 2002, sp. zn. 25 T 83/2002, tak v případě trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 5. 2002, sp. zn. 3 T 122/2002, nebylo vůbec možno trest obecně prospěšných prací uložit, neboť nejvyšší výměra dovolená trestním zákonem pro tento druh trestu byla vyčerpána dříve uloženým trestem tohoto druhu.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadenými trestními příkazy Obvodního soudu pro Prahu 3, Obvodního soudu pro Prahu 7 a Obvodního soudu pro Prahu 5 byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného M. Ž. a podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené trestní příkazy zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v §314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud také zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené trestní příkazy obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby trestní věci v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby rozhodl o vině pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák. i o trestu obviněného M. Ž. ve věcech vedených u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 84/2002, u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 25 T 83/2002 a u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 3 T 122/2002 při respektování zákonných ustanovení pro ukládání trestu, tedy i ustanovení §36 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného M. Ž., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. J. P.