ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.188.2005.1
sp. zn. 4 Tz 188/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. ledna 2006 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. T., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 7. 2003, sp. zn. 6 T 80/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 7. 2003, sp. zn. 6 T 80/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. T.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 30. 8. 2002, sp. zn. 5 T 215/2002, byl obviněný J. T. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 6. 8. 2002, za což byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. a s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému J. T. doručen dne 26. 11. 2002 a právní moci nabyl dne 5. 12. 2002.
Trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 7. 2003, sp. zn. 6 T 80/2003, byl obviněný J. T. uznán vinným trestným činem výtržnictví spáchaným ve spolupachatelství dle §9 odst. 2 k §202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil jednáním ze dne 20. 6. 2002, za což byl odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zák. se zřetelem na §314e odst. 2 písm. b) tr. ř., §45, §45a tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená V. z. p. ČR, pobočka Ú. n. L., se sídlem Ú. n. L., ul. W. Ch., odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 2. 2003, sp. zn. 6 T 235/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Trestní příkaz byl obviněnému J. T. doručen dne 9. 7. 2004 a právní moci nabyl téhož dne.
Proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 7. 2003, sp. zn. 6 T 80/2003, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. T. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud v Ústí nad Labem v dané trestní věci napadeným trestním příkazem porušil zákon v neprospěch obviněného, neboť souhrn dosud nevykonaných trestů obecně prospěšných prací představuje 800 hodin, a tedy přesahuje nejvyšší přípustnou výměru trestu stanovenou zákonem pro tento druh trestu. Při vydání napadeného trestního příkazu totiž vycházel z opisu rejstříku trestů, který již byl vyhotoven dne 27. 9. 2002, a neověřil, zda v mezidobí od vyhotovení tohoto opisu rejstříku trestů do vydání trestního příkazu nebyl obviněný opětovně odsouzen k jinému trestu obecně prospěšných prací. Ministr spravedlnosti dále namítl, že napadeným trestním příkazem měl být správně uložen souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. i ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 30. 8. 2002, sp. zn. 5 T 215/2002, neboť mezi souzenými trestnými činy je dán znak souhrnnosti.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 7. 2003, sp. zn. 6 T 80/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. T. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Nejvyšší soud se předně zabýval námitkou ministra spravedlnosti, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 7. 2003, sp. zn. 6 T 80/2003, měl být uložen souhrnný trest ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 30. 8. 2002, sp. zn. 5 T 215/2002.
Obviněný J. T. byl trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 30. 8. 2002, sp. zn. 5 T 215/2002, doručeným obviněnému dne 26. 11. 2002, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 6. 8. 2002, a dále byl trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 7. 2003, sp. zn. 6 T 80/2003, doručeným obviněnému dne 9. 7. 2004, uznán vinným trestným činem výtržnictví spáchaným ve spolupachatelství dle §9 odst. 2 k §202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil jednáním ze dne 20. 6. 2002. Z uvedeného je zřejmé, že posléze uvedený trestný čin byl obviněným J. T. spáchán dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek či doručen trestní příkaz za jiný jeho trestný čin, a proto jsou tyto trestné činy ve vztahu souběhu.
Za této situace je třeba přisvědčit námitce uvedené ve stížnosti pro porušení zákona, že trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 7. 2003, sp. zn. 6 T 80/2003, měl být obviněnému J. T. správně uložen také souhrnný trest za uvedené trestné činy při současném zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 30. 8. 2002, sp. zn. 5 T 215/2002, podle zásad uvedených v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák.
Dále je třeba uvést, že podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
V případě projednávané trestní věci byl obviněný J. T. nejprve odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 30. 8. 2002, sp. zn. 5 T 215/2002, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a poté byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 7. 2003, sp. zn. 6 T 80/2003, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací, opět ve výměře 400 hodin.
Jak vyplývá ze zprávy Probační a mediační služby, střediska Ústí nad Labem, ze dne 7. 10. 2003, v době rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Labem o uložení dalšího trestu obecně prospěšných prací nezahájil obviněný J. T. výkon trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 30. 8. 2002, sp. zn. 5 T 215/2002.
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému J. T. trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 7. 2003, sp. zn. 6 T 80/2003, ve výměře 400 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací, přesahoval o 400 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Ústí nad Labem trestním příkazem ze dne 28. 7. 2003, sp. zn. 6 T 80/2003, porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací ve vztahu k obviněnému J. T.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 6 T 80/2003, dále vyplývá, že Okresní soud v Ústí nad Labem při vydání trestního příkazu dne 28. 7. 2003 vycházel z opisu rejstříku trestů, který byl vyhotoven již dne 27. 9. 2002. Pokud by si Okresní soud v Ústí nad Labem před vydáním trestního příkazu ze dne 28. 7. 2003, sp. zn. 6 T 80/2003, vyžádal aktualizovaný opis rejstříku trestů, věděl by o předchozím odsouzení obviněného J. T. trestním příkazem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 30. 8. 2002, sp. zn. 5 T 215/2002. Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Ústí nad Labem v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, a to mimo výše uvedený opis rejstříku trestů také trestní spis Okresního soudu v Litoměřicích vedený pod sp. zn. 5 T 215/2002, týkající se předchozí trestné činnosti obviněného, takže nezjistil údaje o tom, zda obviněný vykonal trest obecně prospěšných prací, který mu byl v této věci uložen. Okresní soud v Ústí nad Labem tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. T.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 400 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 7. 2003, sp. zn. 6 T 80/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. T., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v §314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby postupoval podle §35 odst. 2 tr. zák. a uložil obviněnému souhrnný trest ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 30. 8. 2002, sp. zn. 5 T 215/2002, a aby při rozhodování o trestu obviněného respektoval další zákonná ustanovení, včetně ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. upravující maximální výši trestní sazby trestu obecně prospěšných prací. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného J. T., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. J. P.