ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.195.2005.1
sp. zn. 4 Tz 195/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. března 2006 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Jana Engelmanna a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného W. J. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 4 To 794/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 4 T 145/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 4 To 794/2004, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1, §256 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení 28 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného W. J. K.
Napadené usnesení se zrušuje . Zrušuje se též jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 4 T 145/2002.
Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu státnímu zástupci v Děčíně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný W. J. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 4 T 145/2002, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil tím, že dne 1. 6. 2002 kolem 16.00 hod. v J., okr. D., na cestě vedle terasy restaurace „U r.“ fyzicky napadl M. D., když jí opakovaně bil do krku a zad a cloumal s ní, čímž jí způsobil zranění spočívající v pohmoždění krční páteře a zhmoždění stěny hrudníku, kdy v důsledku uvedeného zranění byla poškozená od 3. 6. do 14. 6. 2002 v léčení a v pracovní neschopnosti. Za to byl obviněný odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu ve výši 20 000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému pro případ nezaplacení peněžitého trestu stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců.
Proti uvedenému rozsudku si podal obviněný odvolání, o němž rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem, který je usnesením ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 4 To 794/2004, jako nedůvodné zamítl.
Citované usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podle §266 odst. 1 tr. ř. napadl ministr spravedlnosti u Nejvyššího soudu stížností pro porušení zákona, podanou ve prospěch obviněného W. J. K. Uvedeným usnesením byl podle stěžovatele porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §256 tr. ř. a v řízení, které mu předcházeno, též v ustanovení §160 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §28 odst. 2 tr. ř. a v návaznosti na to dále v ustanoveních §176 odst. 2, §225 odst. 1 tr. ř., a to v neprospěch obviněného.
V odůvodnění svého podání ministr spravedlnosti uvedl, že odvolací soud nedostál svým povinnostem uloženým v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. Krajský soud v Ústí nad Labem totiž nezjistil zásadní pochybení v rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 4 T 145/2002, proti kterému odvolání obviněného K. směřovalo, toto odvolání zamítl jako nedůvodné, ačkoliv vlastně celé trestní řízení bylo vedeno v rozporu se zákonem, neboť proti obviněnému K. nebylo trestní stíhání zahájeno procesně validním způsobem. Obviněný K. je totiž státním příslušníkem N. k. a český jazyk neovládá.
Policejní rada Policie České republiky, Služby kriminální policie a vyšetřování, 1. oddělení v Děčíně vydal dne 14. 6. 2002 pod ČTS: ORDC-467/OOK-2002 usnesení podle §160 odst. 1 tr. ř., jímž zahájil trestní stíhání obviněného K. pro trestné činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Těchto trestných činů se měl obviněný dopustit tím, že „dne 1. 6. 2002 kolem 16.00 hodin v obci J., poblíž restaurace U r., před více osobami hrubě urážel a fyzicky napadl pracovnici Obecního úřadu v J. M. D., která předtím z garážových vrat u bývalé hasičské zbrojnice strhla amatérsky vyhotovenou pozvánku na zasedání obecního zastupitelstva na den 5. 6. 2002 v 16.00 hod., přičemž jí svým jednáním způsobil lehké zranění – zhmoždění krční páteře s následnou pracovní neschopností ode dne 3. 6. 2002 do dne 13. 6. 2002“.
Písemné vyhotovení tohoto usnesení v českém jazyce obviněný K. převzal dne 14. 6. 2002 ve 12.30 hod. Pro další řízení vyšetřovatel přibral tlumočníka z jazyka německého do jazyka českého a naopak, neboť obviněný K. český jazyk neovládá a souhlasil s tím, že výslech se bude konat v přítomnosti tlumočníka v jazyce německém. Pokud by však mělo dojít k řízení před soudem, žádal, aby soudní řízení bylo vedeno za přítomnosti tlumočníka z jeho mateřštiny, tedy holandského jazyka.
Usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. obviněného K. ze dne 14. 6. 2002 ovšem nikdy nebylo přeloženo (a to ani do jazyka německého) a obviněnému tudíž nebyl jeho písemný překlad doručen. Jeho trestní stíhání tedy nebylo zákonným způsobem zahájeno a další navazující úkony je třeba považovat za procesně vadné, a to především obžalobu, která byla podána v rozporu s ustanovením §176 odst. 2 tr. ř., a odsuzující rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 4 T 145/2002, neboť soud prvého stupně rozhodl v rozporu s ustanovením §225 odst. 1 tr. ř. rozsudkem v trestní věci, v níž nebylo v souladu se zákonem zahájeno trestní stíhání.
Krajský soud v Ústí nad Labem, který přezkoumával napadený rozsudek a řízení jemu předcházející na základě odvolání obviněného, směřujícího do výroků o vině a trestu, tuto zásadní vadu trestního řízení, která nepochybně měla vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání, vůbec nezjistil a odvolání obviněného K. nesprávně podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Stěžovatel je tak toho názoru, že rozsudek okresního soudu byl vydán na základě řízení trpícího závažnou procesní vadou, která nebyla odstraněna, když odvolací soud toto pochybení zcela pominul a nedostál tak své přezkumné povinnosti, čímž byl porušen zákon v neprospěch obviněného.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 4 To 794/2004, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř. a v řízení, jež jeho vydání předcházelo, rovněž v ustanovení §160 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §28 odst. 2 tr. ř. a v návaznosti na to dále v ustanoveních §176 odst. 2 a §225 odst. 1 tr. ř., a to v neprospěch obviněného W. J. K. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil, dále aby zrušil i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 4 T 145/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu, a aby bylo následně postupováno podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.
Podle §28 odst. 1 tr. ř. je-li třeba přetlumočit obsah písemnosti, výpovědi nebo jiného procesního úkonu nebo využije-li obviněný právo uvedené v §2 odst. 14, přibere se tlumočník; totéž platí, jde-li o ustanovení tlumočníka osobě, s níž se nelze dorozumět jinak než znakovou řečí. Tlumočník může být zároveň zapisovatelem. Neuvede-li obviněný jazyk, který ovládá, nebo uvede-li jazyk či dialekt, který není jazykem jeho národnosti nebo úředním jazykem státu, jehož je občanem, a pro takový jazyk nebo dialekt není zapsána žádná osoba v seznamu tlumočníků, ustanoví orgán činný v trestním řízení tlumočníka pro jazyk jeho národnosti nebo úřední jazyk státu, jehož je občanem. Jde-li o osobu bez státního občanství, rozumí se jím stát, kde má trvalý pobyt, nebo stát jeho původu.
Podle §28 odst. 2 tr. ř. za podmínek uvedených v odstavci 1 je třeba obviněnému písemně přeložit usnesení o zahájení trestního stíhání, usnesení o vazbě, obžalobu, návrh na potrestání, rozsudek, trestní příkaz, rozhodnutí o odvolání a o podmíněném zastavení trestního stíhání; to neplatí, jestliže obviněný po poučení prohlásí, že pořízení překladu takového rozhodnutí nepožaduje. Týká-li se takové rozhodnutí více obviněných, přeloží se obviněnému jen ta část rozhodnutí, která se jej týká, pokud ji lze oddělit od ostatních výroků rozhodnutí a jejich odůvodnění. Pořízení překladu rozhodnutí a jeho doručení zajišťuje orgán činný v trestním řízení, o jehož rozhodnutí se jedná.
Podle §28 odst. 3 tr. ř. jestliže s doručením rozhodnutí uvedeného v odstavci 2 je spojen počátek běhu lhůty a je třeba pořídit písemný překlad takového rozhodnutí, považuje se rozhodnutí za doručené až doručením písemného překladu.
Podle §160 odst. 1 tr. ř. nasvědčují-li prověřováním podle §158 zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán neprodleně o zahájení trestního stíhání této osoby jako obviněného, pokud není důvod k postupu podle §159a odst. 2 a 3 nebo §159b odst. 1. Výrok usnesení o zahájení trestního stíhání musí obsahovat popis skutku, ze kterého je tato osoba obviněna, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován; obviněný musí být v usnesení o zahájení trestního stíhání označen stejnými údaji, jaké musí být uvedeny o osobě obžalovaného v rozsudku (§120 odst. 2). V odůvodnění usnesení je třeba přesně označit skutečnosti, které odůvodňují závěr o důvodnosti trestního stíhání.
Podle §160 odst. 2 tr. ř. opis usnesení o zahájení trestního stíhání je třeba doručit obviněnému nejpozději na počátku prvního výslechu a do 48 hodin státnímu zástupci a obhájci; u obhájce počíná lhůta k doručení běžet od jeho zvolení nebo ustanovení.
Podle §160 odst. 7 tr. ř. proti usnesení o zahájení trestního stíhání je přípustná stížnost.
Z obsahu odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 4 To 794/2004, vyplývá, že v řízení, které předcházelo napadenému rozsudku, byly provedeny řádným způsobem veškeré důkazy významné pro objasnění skutečného stavu při dodržení všech zákonných ustanovení, jimiž se má zabezpečit právo obžalovaného na řádnou obhajobu. Provedené dokazování je proto úplné a řízení předcházející napadenému rozsudku nevykazuje takové procesní vady, na něž by bylo nutno reagovat postupem podle §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. Okresní soud pak vedl dokazování způsobem a v rozsahu předpokládaným v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., když důsledně postupoval tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že obviněnému bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání pouze v české verzi. Obviněný toto usnesení založené na č. l. 3 spisu převzal dne 14. 6. 2002 ve 12. 30 hodin, což stvrdil svým podpisem. Na následujícím listě spisu se pak nachází opatření o přibrání tlumočníka z jazyka německého ze dne 14. 6. 2002, sp. zn. ČTS: ORDC-467/OOK-2002. Ustanovený tlumočník z jazyka německého se pak zúčastnil výslechu obviněného, který se konal dne 14. 6. 2002 od 12.35 do 13.50 hodin. K otázce tlumočení obviněný na počátku výslechu uvedl, že je srozuměn s tím, že se výslech bude konat v německém jazyce, který ovládá. Pokud by se však záležitost dostala až k soudu, požádal, aby soudní jednání bylo vedeno v jeho mateřštině, a to v holandském jazyce.
Z dalšího obsahu spisu lze dovodit, že obviněnému nebyl doručen písemný překlad usnesení o zahájení trestního stíhání, a to v jazyce německém ani holandském. Nevyplývá z něj ani, že by obviněný byl při převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání poučen ve smyslu ustanovení §28 odst. 2 tr. ř. o tom, že má právo prohlásit, že pořízení písemného překladu usnesení o zahájení trestního stíhání nepožaduje. Ve spise se též nenachází jakékoli prohlášení obviněného v tomto smyslu. Z obsahu protokolu o výslechu obviněného je pouze zřejmé, že obviněný byl s podstatou obvinění seznámen prostřednictvím tlumočníka z jazyka německého, neboť se výslovně, souvisle a smysluplně vyjadřoval k podstatě obvinění.
Nejvyšší soud pokládá za nutné na tomto místě připomenout, že orgány činné v trestním řízení jsou od 1. 1. 2002 povinny respektovat ustanovení §28 tr. ř. v podobě novelizované zák. č. 265/2001 Sb. Podle tohoto zákonného ustanovení je bezpodmínečně třeba, aby byla obviněnému, pokud prohlásí, že neovládá český jazyk, písemně přeložena rozhodnutí, která jsou uvedená v odst. 2 uvedeného ustanovení, mezi kterými je mimo jiné uvedeno i usnesení o zahájení trestního stíhání. Této povinnosti jsou orgány činné v trestním řízení zproštěny pouze v případě, že obviněný výslovně po poučení prohlásí, že pořízení překladu příslušného rozhodnutí nepožaduje. Neprohlásí-li obviněný výslovně, že nepožaduje pořízení písemného překladu usnesení o zahájení trestního stíhání, nemůže písemný překlad takového rozhodnutí nahradit jeho ústní překlad tlumočníkem, ať už provedený v rámci určitého úkonu trestního řízení nebo mimo něj.
Nedodržení procesního postupu předepsaného v ustanovení §28 tr. ř. pak s sebou nese vážné procesní důsledky, v konkrétním případě např. to, že usnesení o zahájení trestního stíhání nenabylo právní moci. Doručení usnesení o zahájení trestního stíhání vyhotoveného pouze v českém jazyce obviněnému cizinci, jemuž měl být podle §28 odst. 2 tr. ř. doručen jeho písemný překlad, je totiž z hlediska běhu procesních lhůt neúčinné (viz ustanovení §28 odst. 3 tr. ř.). Toto pochybení nemůže zhojit ani případné dodatečné prohlášení obviněného, že příslušný překlad nepožaduje. Jedinou nápravu tak představuje pouze opětovné řádné doručení daného usnesení v příslušném překladu obviněnému. Teprve po doručení písemného překladu usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému mu započne běžet lhůta k podání stížnosti, a to dnem následujícím po dni, kdy byl obviněnému doručen písemný překlad takového rozhodnutí (viz §28 odst. 3 a §60 odst. 1 tr. ř.).
Skutečnost, že usnesení o zahájení trestního stíhání není v právní moci, pak ve svém důsledku brání ukončení vyšetřování postupem podle §166 odst. 1 tr. ř. Pokud v takovém případě přesto dojde k podání obžaloby, t. j. dříve, než nabylo právní moci usnesení o zahájení trestního stíhání, je to v rozporu se smyslem ustanovením §176 tr. ř. Jedná se tudíž o závažnou procesní vadu, kterou nelze napravit v řízení před soudem, což odůvodňuje vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř.
V případě obviněného K. ale nalézací soud nezjistil, že trestní stíhání je zahájeno nepravomocně a podanou obžalobu meritorně projednal. Ani krajský soud jako soud odvolací uvedené pochybení nezaznamenal a odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl, ačkoli měl správně postupovat podle §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. a napadený rozsudek zrušit a věc vrátit podle §260 tr. ř. státnímu zástupci k došetření s tím, aby obviněnému byl doručen písemný překlad usnesení o zahájení trestního stíhání.
Takovýto postup však automaticky nemusí znamenat, že procesní úkony provedené po vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, které nenabylo právní moci, jsou bez dalšího procesně nepoužitelné. Použitelnost dřívějších úkonů v dalším řízení totiž záleží na tom, zda obviněný po doručení příslušného překladu usnesení o zahájení trestního stíhání proti němu podá stížnost, event. jak o této stížnosti bude rozhodnuto. Je tomu tak proto, že jednacím jazykem pro orgány trestního řízení je podle trestního řádu český jazyk a v tomto jazyce je trestní stíhání zahajováno příslušným usnesením, také je v něm podávána obžaloba, atd. Lze tedy konstatovat, že pokud obviněnému bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání v českém jazyce v situaci, kdy obviněný je cizím státním občanem a orgán přípravného řízení nerespektoval novelizované ustanovení §28 tr. ř. a obviněnému nedoručil písemný překlad usnesení o zahájení trestního stíhání do jeho mateřského jazyka nebo jazyka, který obviněný ovládá, neboť obviněný neprohlásil, že takový překlad nežádá, neznamená to, že nedošlo k řádnému zahájení trestního stíhání obviněného, a že vůči němu nebylo možné procesně účinným způsobem činit úkony přípravného řízení. Tento závěr se opírá o úvahu vyplývající z ustanovení §141 odst. 4 tr. ř. ve spojení s ustanovením §160 odst. 7 tr. ř., jelikož stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání nemá odkladný účinek (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 204/2003).
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že otázka překladu usnesení a jeho doručení obviněnému tak může mít vliv pouze na běh lhůty k podání stížnosti. Zásada obsažená v §2 odst. 14 tr. ř. a v souvislosti s tím i v ustanovení §28 odst. 2, odst. 3 tr. ř. má totiž za následek, že usnesení o zahájení trestního stíhání nemůže nabýt právní moci, pokud není obviněnému doručen písemný překlad usnesení o zahájení trestního stíhání. Ve svých důsledcích to tedy znamená, že neznalost jednacího jazyka obviněným nemůže mít za následek, že by nedošlo k zahájení trestního stíhání, ale pouze to, že usnesení o zahájení trestního stíhání nenabude právní moci bez toho, že by obviněný byl ve svém mateřském jazyce nebo jazyce, o kterém prohlásí, že ho ovládá, seznámen s tím, pro jaký skutek je stíhán a jaký je v tomto skutku spatřován trestný čin, a aniž by mu byla dána faktická možnost právě na základě seznámení se s obsahem uvedeného usnesení v písemné formě v jazyce, který ovládá, podat opravný prostředek.
Lze tedy uzavřít, že ustanovení §28 odst. 3 tr. ř. má v takovémto případě jen ten význam, že teprve doručením písemného překladu usnesení o zahájení trestního stíhání započne běh lhůty k podání opravného prostředku (viz §160 odst. 7 tr. ř.). Už ale samotné doručení opisu usnesení o zahájení trestního stíhání v českém jazyce obviněnému (viz §160 odst. 1, 2 tr. ř.) umožňuje orgánům činným v trestním řízení použít proti obviněnému všech zákonných procesních prostředků, včetně možnosti jeho vzetí do vazby (viz §68 odst. 1 tr. ř.), konání procesních úkonů jako výslechu obviněného a svědků, apod. V případě obviněného cizince neovládajícího český jazyk to pak platí za předpokladu, že takový obviněný byl v souladu s ustanovením čl. 6 odst. 3 písm. a) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod publikované pod č. 209/1992 Sb. a s ustanovením §91 odst. 1 tr. ř. podrobně seznámen s podstatou sděleného obvinění, a to v jazyce, jemuž rozumí (obdobně viz rozhodnutí č. 15 z roku 2005 Sb. rozh. tr.), což se v konkrétním případě stalo (viz č. l. 10 a 11 spisu).
Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 4 To 794/2004, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §256 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení §28 odst. 2 tr. ř. v neprospěch obviněného W. J. K. Poté Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a zrušil také jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. 4 T 145/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Následně podle §270 odst. 1 tr. ř. byla věc přikázána okresnímu státnímu zástupci v Děčíně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To v konkrétním případě znamená, že obviněný bude nejprve poučen o svém právu nežádat písemný překlad usnesení o zahájení trestního stíhání do příslušného jazyka (viz §28 odst. 1, 2 tr. ř ). Pokud tohoto práva obviněný nevyužije, bude mu muset být příslušný překlad usnesení o zahájení trestního stíhání doručen. Jestliže si obviněný proti předmětnému usnesení stížnost nepodá, či pokud bude jím podaná stížnost státním zástupcem, jako nedůvodná zamítnuta, pak bude možné všechny procesní úkony provedené způsobem odpovídajícím zákonu v době, kdy usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo v právní moci, v dalším řízení pokládat za relevantní a použitelné. Uvedený závěr o procesní použitelnosti úkonů by však neplatil v případě, že by v důsledku podané stížnosti bylo usnesení o zahájení trestního stíhání zrušeno. V takovém případě by to muselo orgány přípravného řízení vést k jejich novému provedení, pokud by na obviněného hodlaly podat novou obžalobu.
Okresní státní zástupce v Děčíně při dalším postupu musí mít na paměti, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, a proto podle §273 tr. ř. nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch. Zároveň je povinen respektovat i ustanovení §270 odst. 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c