ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.197.2005.1
sp. zn. 4 Tz 197/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. ledna 2006 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. D. N. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. Š., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2004, sp. zn. 4 T 24/2004, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2004, sp. zn. 4 T 24/2004, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §35 odst. 2 a §201 tr. zák. v neprospěch obviněného L. Š.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Olomouci se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 12. 2003, sp. zn. 4 T 227/2003, byl obviněný L. Š. uznán vinným trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b) tr. zák., kterých se dopustil jednáním ze dne 9. 11. 2003, a dále trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 5. 12. 2003. Za výše uvedené jednání byl obviněný L. Š. odsouzen podle §201 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §314e odst. 2 tr. ř. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Dále byl obviněnému L. Š. uložen podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let. Trestní příkaz byl obviněnému L. Š. doručen dne 6. 2. 2004 a právní moci nabyl dne 17. 2. 2004.
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2004, sp. zn. 4 T 24/2004, byl obviněný L. Š. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 13. 1. 2004, za což byl podle §201 tr. zák za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Dále byl obviněnému L. Š. uložen podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 let. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 12. 2003, sp. zn. 4 T 227/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek nabyl právní moci dne 19. 8. 2004.
Proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2004, sp. zn. 4 T 24/2004, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. Š. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve vztahu k §35 odst. 2 a §201 tr. zák.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v neprospěch obviněného, neboť tímto rozsudkem Okresní soud v Olomouci uložil obviněnému nezákonně souhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, ač mu mohl být uložen trest odnětí svobody v maximální výměře 12 měsíců.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2004, sp. zn. 4 T 24/2004, byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. Š. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 nebo §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v §35 odst. 1 tr. zák., když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.
Obviněný L. Š. byl trestním příkazem Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 12. 2003, sp. zn. 4 T 227/2003, doručeným obviněnému dne 6. 2. 2004, uznán vinným trestnými činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a §201 písm. b) tr. zák., kterých se dopustil jednáním ze dne 9. 11. 2003, a dále trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 5. 12. 2003, rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2004, sp. zn. 4 T 24/2004, byl uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 13. 1. 2004. Z uvedeného je zřejmé, že posléze uvedený trestný čin byl obviněným L. Š. spáchán dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek či doručen trestní příkaz za jiný jeho trestný čin, a proto jsou tyto trestné činy ve vztahu souběhu. Okresní soud v Olomouci tedy postupoval správně, pokud výše uvedeným rozsudkem uložil souhrnný trest za uvedené trestné činy při současném zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 12. 2003, sp. zn. 4 T 227/2003, podle zásad uvedených v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák.
Je však třeba přisvědčit námitce uvedené ve stížnosti pro porušení zákona, že rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2004, sp. zn. 4 T 24/2004, byl obviněnému uložen nezákonně souhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá především v tom, že určují, jakým trestem může být pachatel postižen. Horní a dolní hranice zákonných trestních sazeb může být překročena pouze u trestních sazeb odnětí svobody uvedených ve zvláštní části trestního zákona, a to pouze ve výjimečných případech popsaných v zákoně. Horní hranice trestní sazby odnětí svobody se zvyšuje pouze u zvláště nebezpečného recidivisty podle §42 tr. zák. a u pachatele trestného činu spáchaného ve prospěch zločinného spolčení podle §44 tr. zák. Odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný (příp. souhrnný) trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný (§35 odst. 1 tr. zák.). Přísnost trestní sazby je třeba posuzovat především podle horní hranice trestu odnětí svobody a jsou-li horní hranice stejné, pak podle hranice dolní. Souhrnný trest musí být v každém případě přísnější, než byl trest uložený předchozím rozhodnutím. Uložit jako souhrnný trest mírnější zákon výslovně zakazuje (§35 odst. 2 tr. zák.). V daném případě byl trestným činem nejpřísněji trestným trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 tr. zák., u něhož horní hranice trestu odnětí svobody činí 12 měsíců, proto mohl být uložen souhrnný trest odnětí svobody maximálně ve výměře 12 měsíců.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné také v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 3. 2004, sp. zn. 4 T 24/2004, byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2 a §201 tr. zák. v neprospěch obviněného L. Š., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo Okresnímu soudu v Olomouci přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž aby při rozhodování o trestu obviněného L. Š. respektoval všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. a §201 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného L. Š., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. ledna 2006
Předseda senátu:
JUDr. J. P.