ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.198.2005.1
sp. zn. 4 Tz 198/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 1. března 2006 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Ing. A. A., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2004, sp. zn. 9 To 390/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 19/2004, a rozhodl podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. takto:
Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 7. 2004 sp. zn. 2 T 19/2004 byl obviněný Ing. A. A. uznán vinným, že
1. dne 28. 11. 2002 kolem 8.00 hod. v P., O., ve svém bytě ohrožoval svoji manželku, poškozenou G. A., kuchyňským nožem, který držel nad její hlavou s tím, že zabije ji i jejich dcery, tedy jinému vyhrožoval usmrcením takovým způsobem, že to mohlo vzbudit důvodnou obavu;
2. dne 5. 3. 2003 kolem 20.30 hod. v P., v ulici O., ve svém bytě napadl svoji manželku G. A., a to tak, že ji pěstí udeřil do obličeje, čímž jí způsobil zranění, a to distorzi levého zápěstí a krční páteře a pohmoždění měkkých tkání hlavy, v důsledku čehož musela vyhledat lékařské ošetření a byla jí vystavena pracovní neschopnost ode dne 10. 3. 2003 do dne 3. 4. 2003, tedy jinému úmyslně ublížil na zdraví;
3. dne 6. 3. 2003 kolem 2.15 hod. v P., ulice O., ve svém bytě fyzicky napadl poškozeného R. N., a to tak, že jej kousal do různých částí těla a z prostředníku levé ruky mu vykousl celý nehet, čímž mu způsobil vícečetná poranění na pravé paži uprostřed vpředu, kde byl otisk zubu lemovaný krevní podlitinou, dále byly zjištěny krevní podlitiny a otisky zubů na hrudníku vpředu v celkovém počtu čtyř otisků, a poškozenému byl stržen nehet prostředníku levé ruky a následně poté, co se poškozenému podařilo z bytu utéci společně s G. A. a jejími třemi dětmi před dům, najel obviněný na poškozeného R. N. svým vozidlem zn. Opel Astra, zelené barvy, avšak k poranění poškozeného nedošlo, a poté obviněný vystoupil ze svého vozidla a s pákou na volant v ruce poškozeného honil kolem jeho vozidla v úmyslu fyzicky jej napadnout, tedy jednak jinému úmyslně ublížil na zdraví, jednak se dopustil na místě veřejnosti přístupném výtržnosti tím, že napadl jiného,
čímž spáchal v bodě 1. trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., v bodě 2. trestný čin ublížení na zdraví podle §221 ost. 1 tr. zák. a v bodě 3. jednak trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., jednak trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák.
Za to byl obviněný Ing. A. A. odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu dvou let.
Podle §226 písm. a) tr. ř. byl obviněný Ing. A. A. zproštěn obžaloby pro skutek, kterého se měl dopustit tím, že od blíže nezjištěné doby v listopadu roku 2002 do dne 6. 3. 2003 v P., O., ve svém bytě dále na pracovišti v P., ul. 5. k., a na dalších různých místech fyzicky napadal svoji manželku, poškozenou G. A., přičemž jí vyhrožoval zabitím, čímž měl spáchat trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák.
Proti rozsudku podal obviněný Ing. A. A. odvolání, směřující do odsuzující části rozsudečného výroku, tedy odvolání směřovalo do výroku o vině a trestu.
Městský soud v Praze jako soud odvolací, usnesením ze dne 12. 10. 2004 sp. zn. 9 To 390/2004 podle §256 tr. ř. odvolání obviněného Ing. A. A. jako nedůvodné zamítl.
Obviněný Ing. A. A. podal rovněž prostřednictvím svých obhájců v této trestní věci dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 4. 2005 sp. zn. 7 Tdo 201/2005, podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl.
Podle §266 odst. 1 tr. ř. pak ministr spravedlnosti podal k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona, a to proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2004 sp. zn. 9 To 390/2004. Podle jeho názoru byl napadeným rozhodnutím odvolacího soudu porušen zákon v neprospěch obviněného Ing. A. A. v ustanoveních §254 odst. 1, §256 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení §225 odst. 1 tr. ř.
V odůvodnění svého podání stěžovatel poukázal na skutečnost, že Obvodní soud pro Prahu 4 v rozsudku ze dne 2. 7. 2004 sp. zn. 2 T 19/2004 pod bodem 1. uznal obviněného Ing. A. A. vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že „dne 28. 11. 2002 kolem 08.00 hod. v P., O., ve svém bytě ohrožoval svoji manželku poškozenou G. A., kuchyňským nožem, který držel nad její hlavou s tím, že zabije ji i její dcery“. Obžaloba toto konkrétní jednání obviněného Ing. A. A. posuzovala jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. s tím, že manželku tímto způsobem nutil, aby vzala zpět svoji žalobu o rozvod jejich manželství. Současně ovšem týž soud obviněného Ing. A. A. zprostil obžaloby pro skutek obžalobou popsaný tak, že „od blíže nezjištěné doby v listopadu roku 2002 do dne 6. 3. 2003 v P., O., ve svém bytě a dále na pracovišti v P., ul. 5. k., a na dalších různých místech fyzicky napadal svoji manželku poškozenou G. A., přičemž jí vyhrožoval zabitím“.
Soud prvního stupně tak jedním rozsudkem obviněného Ing. A. A. podle §226 písm. a) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., přičemž současně jej pro tento trestný čin uznal vinným za skutek spáchaný ve stejné době, na stejném místě, proti téže poškozené a týmž způsobem.
Pokud byl obviněný Ing. A. A. zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že od blíže nezjištěné doby v listopadu roku 2002 do dne 6. 3. 2003 ve svém bytě v P. i jinde napadal svoji manželku a vyhrožoval jí zabitím, nemohl být současně uznán vinným stejným trestným činem, jehož se dopustil tím, že dne 28. 11. 2002 (tedy v průběhu shora vymezeného období) ve svém bytě v P. ohrožoval manželku G. A. kuchyňským nožem s tím, že zabije ji i jejich dcery.
Tímto postupem nalézací soud podle ministra spravedlnosti porušil ustanovení §225 odst. 1 tr. ř, neboť jedním rozsudkem pro shodné jednání obviněného současně uznal vinným a současně obžaloby zprostil.
Městský soud v Praze jako soud odvolací při projednání odvolání obviněného Ing. A. A. nezjistil toto pochybení, nevzal v úvahu, že v době jeho rozhodování zprošťující výrok z rozsudku soudu prvého stupně již byl pravomocný (odvolání podal pouze obviněný Ing. A. A.), a pokud jde o výrok o vině pod bodem 1. odsuzujícího rozsudku, nezabýval se tím, že ve skutečnosti je třeba aplikovat ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., že totiž dřívější stíhání pro týž skutek již skončilo pravomocným rozsudkem soudu nalézacího. Odvolací soud tedy nepostupoval v souladu s ustanovením §254 odst. 1 tr. ř., neboť při přezkoumávání zákonnosti a odůvodněnosti výroků o vině obviněného Ing. A. A. nezjistil toto podstatné pochybení soudu nalézacího, které mělo vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání. Následně pak v rozporu se zákonem odvolání obviněného Ing. A. A. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Stěžovatel konstatuje, že rozhodnutí bis in idem o skutku kvalifikovaném jako trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. je nepochybně závažným porušením zákona v neprospěch obviněného Ing. A. A., a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. výše uvedené porušení zákona v neprospěch obviněného vyslovil, podle §269 odst. 2 tr. ř., aby napadené usnesení Městského soudu v Praze, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině pod bodem 1. zrušil, a to včetně všech dalších rozhodnutí na ně obsahově navazujících, pokud vzhledem k této změně pozbudou svého podkladu a poté aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že námitky vznesené stěžovatelem nelze akceptovat.
V prvé řadě je třeba prohlásit, že jak v řízení přípravném, tak v řízení soudním byla respektována zásada zachování totožnosti skutku, vyplývající z ustanovení §176 odst. 2 a §220 odst. 1 tr. ř.
Ministr spravedlnosti v podaném mimořádném opravném prostředku ve své podstatě naznačuje, že obviněný byl v daném případě odsouzen a zároveň zproštěn obžaloby pro týž skutek, resp. pro jeho část, čímž mělo dojít k porušení trestně právní zásady ne bis in idem.
K tomu je nutné v obecné poloze zdůraznit, že podstatu skutku tvoří jednání pachatele a následek tímto jednáním způsobený, který je relevantní z hlediska trestního práva hmotného. Skutek je tedy tvořen souhrnem určitých popsaných skutkových okolností, nikoli jejich právním posouzením. Totožnost skutku zůstane zachována, jestliže odpadnou nebo se změní některé skutečnosti uvedené v obžalobě, které se vztahují k jiným okolnostem než k relevantnímu jednání nebo následku.
Jsou-li předmětem trestního stíhání trestné činy pokračující, vyznačuje se jejich posuzování z hlediska podstaty a totožnosti skutku určitými zvláštními rysy vyplývající z novelizace trestního řádu a trestního zákona provedené zák. č. 265/2001 Sb., jež nabyla účinnosti ke dni 1. 1. 2002. V důsledku této novelizace se u pokračování v trestném činu skutkem podle trestního řádu rozumí též každý další útok, není-li výslovně stanoveno jinak (viz §12 odst. 12). Toto procesní pojetí se promítá i do dalších navazujících ustanovení trestního řádu, zejména do §11 odst. 2, podle něhož za situace, když se důvod nepřípustnosti trestního stíhání týká jen některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, nebrání to, aby se ohledně zbylé části takového činu konalo trestní stíhání. Z uvedeného je patrné, že na jedné straně ani pravomocné odsouzení za některé dílčí útoky jednoho a téhož pokračujícího trestného činu, který je podle trestního zákona jedním skutkem a jedním trestným činem, nebrání tomu, aby byl později tentýž pachatel trestně stíhán a odsouzen za další útoky stejného pokračujícího trestného činu (v takovém případě nejde o porušení zásady ne bis in idem – srov. ÚS 18/2003).
Povaha dílčího útoku pokračujícího trestného činu jako samostatného skutku se pak projeví i v tom, že o takových jednotlivých útocích lze rozhodnout v hlavním líčení různými typy rozhodnutí, tak jako o jiných samostatných skutcích a některá rozhodnutí soudu v hlavním líčení se mohou týkat jen dílčího útoku pokračujícího trestného činu. Jinými slovy řečeno, obviněný může být některým z dílčích útoků pokračujícího trestného činu uznán vinným a v tomtéž rozhodnutí soudu může být pro další dílčí útok, téhož pokračujícího trestného činu, zproštěn obžaloby.
Od vlastního skutku je též nutno odlišovat jeho popis jako obligatorní náležitost příslušného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení. Popis skutku musí obsahovat slovní vyjádření těch skutkových okolností, které jsou právně významné z hlediska naplnění jednotlivých znaků skutkové podstaty stíhaného činu. Soud je sice vázán skutkem uvedeným v žalobním návrhu, ale nikoli jeho popisem v obžalobě. Proto není povinen bez dalšího převzít popis skutku z obžaloby, ale při zachování totožnosti skutku soud musí jeho popis přizpůsobit tak, aby odpovídal použité právní kvalifikaci skutku.
Pokud se týká skutku pod bodem 1) podané obžaloby, tak ta obviněného vinila z jednání spočívajícího v tom, že od blíže nezjištěné doby v listopadu 2002 do 6. 3. 2003 v P., ul. O., ve svém bytě a dále na pracovišti v P., ul. 5. k. a na dalších různých místech fyzicky napadal svoji manželku G. A., přičemž ji vyhrožoval zabitím. V tomto jednání obviněného byl státním zástupcem spatřován trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. Byť se to v podané obžalobě a posléze ani v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 výslovně neuvádí, výše popsaný skutek má jednoznačně charakter pokračování v trestném činu ve smyslu ustanovení §89 odst. 3 tr. zák., pro nějž byl obviněný ale nakonec zproštěn obžaloby z důvodu §226 písm. a) tr. ř., protože provedenými důkazy nebylo v konečném důsledku prokázáno, že by se skutek stal tak, jak byl popsán v podané obžalobě.
Skutek označený v podané obžalobě pod bodem 2) měl spočívat v tom, že obviněný v blíže nezjištěný den, pravděpodobně koncem měsíce listopadu 2002, kolem 08.00 hod. v P., O., ve svém bytě ohrožoval svoji manželku G. A. kuchyňským nožem, který držel nad její hlavou s tím, že zabije i jejich dcery, pokud nestáhne zpět svoji žádost o rozvod manželství podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4. Tento skutek v podobě, jak byl popsán, byl důvodně státním zástupcem posuzován jako samostatný, neboť v něm byl spatřován trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., když v daném případě pohrůžka násilím měla být prostředkem k vynucení určitého chování a nikoliv „pouze“ závažnou výhružkou, jako takovou. Dokazováním provedeným v hlavním líčení před Obvodním soudem pro Prahu 4 se však neprokázalo, že by pohrůžka násilí vůči poškozené směřovala k tomu, aby stáhla zpět svoji žádost o rozvod. Z tohoto důvodu došlo nejenom k příslušné změně v popisu skutku, ve vydaném rozsudku označeném pod bodem 1., ale i ke změně v jeho právní kvalifikaci, kdy jednání obviněného bylo posouzeno jako trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. Tím v podstatě došlo k tomu, že předmětné jednání, vzhledem k jeho popisu, bylo nutné pokládat za dílčí útok pokračujícího skutku, který z procesního hlediska (viz §12 odst. 12 tr. ř.) tvoří skutky, o nichž lze samostatně rozhodovat, k čemuž také ze strany Obvodního soudu pro Prahu 4 došlo. Protože jmenovaný soud dospěl k závěru, že ostatní útoky trestného činu podle §197a odst. 1 tr. zák., z nichž byl obviněný obžalován pod bodem 1) obžaloby nebyly spolehlivě prokázány, zprostil obviněného v tomto rozsahu obžaloby. Naproti tomu útokem (skutkem) původně označeným v podané obžalobě pod bodem 2), naplňujícím znaky trestného činu podle §197a odst. 1 tr. zák., uznal obviněného vinným v samostatném výroku rozsudku pod bodem ad 1.
Nelze tedy rozhodně souhlasit se stěžovatelem, že by se obvodní soud dopustil pochybení, pokud pro část skutku (jeden z útoků), který měl být součástí pokračujícího trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., obviněného uznal vinným a ohledně části zbývající jej obžaloby zprostil. Takové rozhodnutí bylo v daném případě důvodné a v souladu se zákonem a taktéž odvolacímu soudu, pokud v tomto postupu neshledal žádných vad, není opodstatněné v tomto ohledu cokoli vytýkat.
Protože v případě obviněného Ing. A. A. napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2004 sp. zn. 9 To 390/2004 a jemu předcházejícím rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 7. 2004 sp. zn. 2 T 19/2004 k porušení zásady ne bis in idem nedošlo, Nejvyšší soud podanou stížnost pro porušení zákona podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl, jako nedůvodnou, a to v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §274 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec